23 ledna 2008

Nejvyšší soud nebo Nejvyšší soud ČR?

"Proč právníci, kteří jsou jinak věcní struční a pragmatičtí, se občas vyžívají v kudrlinkách, neúčelných detailech a nadbytečných údajích?", říkal mi onehdy Hynek Baňouch. Příkladem je i úvaha našeho čtenáře a asistenta soudce na ÚS Štěpána Štastníka, kterou zde připojujeme. Preferujete psát Nejvyšší soud nebo Nejvyšší soud České republiky?

Už se tady v minulosti psalo o tom, že je hloupost psát „Nejvyšší soud v Brně“, apod. a kritizovala se tak praxe především žurnalistů. Rád bych ale šel v tomto směru do vlastních řad, protože podobně zcestné mi připadá označení „Nejvyšší soud ČR“. To se zcela běžně objevuje jak hlavičce této ctěné instituce, tak i v označeních jeho rozhodnutí, ať už judikatorního charakteru (tedy především z per právníků), tak i v podáních advokátů (ať už jsou rozhodnutí citována nebo napadána), tak konečně i v rozhodnutích Ústavního soudu (který je „nad“ ním). Za podobně zcestné považuji označení „Ústavní soud ČR“, „Nejvyšší správní soud ČR“, Parlament ČR“, a podobně.
Vycházím-li z předpisu, který je u nás nejvyšší právní síly, tedy z Ústavy České republiky, tak se dočítám o Nejvyšším soudu a Nejvyšším správním soudu (čl. 91 odst. 1), Ústavním soudu (čl. 83), Parlamentu (čl. 15), apod. Nikde není dovětek „ČR“ což mi osobně přijde samozřejmé, protože Ústava České republiky zřizuje orgány České republiky (chcete-li „ČR“) a nikoho by nemělo napadnou, že by mohla zřizovat také orgány jiného státu. Stejně tak považuji za samozřejmé, že tyto orgány nepotřebují žádné další místní rozlišení, protože jsou svého druhu jediné, ústřední a tím s úředním rozsahem na celém území státu.
Obdobně zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích hovoří o Nejvyšším soudu a Nejvyšším správním soudu (§ 8) bez dovětku „ČR“, stejně jako trestní řád (§ 265c, § 266), občanský soudní řád (§ 10a), a soudní řád správní (§ 11), kterými se tyto soudy při své činnosti řídí. Stejně tak v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, absentuje již od jeho označení dovětek „ČR“. Podobně se lze dívat na zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (že tam nic dalšího není?), zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu (taky to tam není, že?). Je možné tuto absenci dovětku „ČR“ dát do kontrastu s názvem zákona ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, či zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, přičemž jen u posledně uvedeného považuji za logické důsledné odlišování Policie ČR od jakékoliv jiné policie zřízení na základě zákona ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii.
Všechny tři posledně jmenované útvary mají přitom společnou dobu vzniku, v níž je podle mě třeba hledat i kořeny lpění na dovětku „ČR“ u jiných ústředních orgánů státu. Zákony, kterými byly ony poslední tři silové složky zřízeny, byly přijaty ještě za dob federace, a to zákonodárným sborem republiky. Na úrovni ústřední státních orgánů spolu tehdy stály jednak orgány republik a nad nimi orgány federace, a jejich názvy bylo tudíž namístě odlišovat dovětky označujícími útvar, k němž orgány náleží.
Souhlasím s tím, že je důležité zachovávání tradic (zejména těch ústavních), ale jen pokud jsou účelné a funkční, z čehož pak může dále vyplývat jejich význam v oblasti právní jistoty či jinde. Federaci již delší dobu nemáme. Kdo chtěl, ten si na to již dávno zvykl. Kdo nechtěl, má stále možnost přednášet názory o chybnosti tehdejšího vývoje (… i když to je tak asi vše, co proti tomu můžete dělat). Ale v každém případě by ústřední orgány zřízené Ústavou České republiky měly vzít na vědomí, že v rámci státní a jazykové suverenity nemají nikoho, vůči komu by se měly vymezovat. Tím mám samozřejmě na mysli, že by si to měli ve své každodenní činnosti především uvědomit pracovníci oněch orgánů, a pak si toho snad všimnou i ti další dělníci práva, kteří dovětek „ČR“ ve své činnosti stále ještě využívají.
V jazykovědě se moc nevyznám, a proto další úvahu berte s rezervou. Dovětek „ČR“ by snad bylo možné používat v případě souběžného označování orgánů různých států, i když ani tady nejsem příznivcem. Už jen proto, že jen tuzemské ústřední orgány mají své originální názvy v češtině a proto jsou označení ústředních orgánů jiných států jen překlady, lhostejno zda doslovnými či volnými. Na úrovni vnitrostátních písemných projevů bychom se však i v takovém případě mohli dopouštět té nadřazenosti, označovat vlastní ústřední orgány bez dovětku a dovětky přidělovat jen ústředním orgánům jiných států. Soudím, že by to nebylo nic výjimečného.
Co Vy na to?
Štěpán Šťastník