Leegin Creative - 96 let starý precedent překonán ...
V jednom ze svých starších postů jsem upozorňoval na aktivitu amerického Nejvyššího soudu v oblasti antitrustu a poukazoval, že se zejména těším na rozhodnutí v případu Leegin Creative Leather Products, Inc., v. PSKS, Inc. týkajícím se soutěžně-právního posuzování stanovování přeprodejní ceny tzv. ve vertikále (vertikálního price fixingu). Příslušné rozhodnutí bylo nejvyšším soudem koncem června vydáno.
Sám jsem ještě neměl možnost příslušné rozhodnutí detailněji pročíst, takže jen stručný komentář. Ohledně čtení se těším jak na vlastní názor většiny soudu, tak na poměrně silný dissent. Jedná se totiž o jedno z rozhodnutí, kdy byl soud v názoru na věc dosti rozdělen a výsledek hlasování (5:4) tomu odpovídá. Majoritní názor soudu sepsal Justice Kennedy a k němu se připojili Roberts, Scalia, Alito a Thomas - zbytek soudu pak byl v opozici (odlišné stanovisko sepsal Justice Breyer).
Výsledek je ten, že byl překonán a zrušen (overruled) více cca 96 let starý precedent ve věci Dr. Miles. Ten původně prohlašoval vertikální price fixing - tedy stanovování fixní, popř. minimální přeprodejní ceny (k otázce stanovování maximální přeprodejní ceny - viz můj dřívější post) - za per se nezákonné. Soud nyní konstatoval, že nadále bude muset být i tento druh vertikálního omezení posuzován dle tzv. pravidla rozumu či odůvodněnosti (rule of reason), což znamená vyvažování pro- a protisoutěžních aspektů příslušného omezení a jeho zákaz pouze v případě, že negativa převáží pozitiva.
Na rozdíl od disentující minority nenašla majorita dostatek argumentů pro respektování tak starého precedentu a domnívá se, že nazrál čas pro změnu. Justice Kennedy v této souvislosti kupříkladu konstatoval, že koncept (zákazu) tzv. udržování přeprodejní ceny (resale price maintenance) "is a flawed antitrust doctrine that serves the interests of lawyers-by creating legal distinctions that operate as traps for the unwary - more than the interests of consumers - by requiring manufacturers to choose second best options to achieve sound business objectives." Tento citát vyjadřuje zřetelně přístup většiny, pro který je důležitější věcná (zde ekonomická) správnost, než formální jednoznačnost a s ní možná spojená vyšší právní jistota.
Bude jistě zajímavé sledovat, kam se nakonec distribuční praxe v reakci na toto rozhodnutí vyvine. Je jisté, že dané rozhodnutí ztěžuje roli straně žalující v soutěžněprávních kauzách, čímž zřejmě přispěje k tomu, že příslušný typ ujednání bude méně často napadán, když potenciálního žalobce odradí "tíha" důkazního břemena spojená s doložením, že dle rule of reason napadené omezení neobstojí. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že (i) je zde poměrně silné minoritní stanovisko, (ii) toto rozhodnutí se týká federálního antitrustového práva a použití zakazujícího per se pravidla v systémech jednotlivých států USA není vyloučeno, přičemž (iii) obecný zákaz price fixingu má obecně dosti působivý "populistický" apel - jak by mohl spotřebitel profitovat z toho, že bude moci výrobce zakazovat svým distributorům snižování ceny pod určitou hranici?.
Jak jsem uváděl v mém zmiňovaném dřívějším postu, v oblasti evropského i českého práva se považuje vertikální price fixing (u fixní a minimální ceny) za tzv. tvrdé omezení (hardcore restriction) a nelze na ně aplikovat ani pravidlo de minimis ani blokovou výjimku pro vertikální dohody - bez ohledu na to, jak nízký je tržní podíl zúčastněných stran. Jistě bude zajímavé sledovat, jaký bude vliv tohoto rozhodnutí NS USA a zda se argumenty v něm uváděné v nějaké míře přesunou na druhou stranu Atlantiku.
Odhlížeje od soutěžního práva, je jistě toto rozhodnutí též dobrou ukázkou toho, jak se soud vypořádává s vývojem práva (zejm. s ohledem na vývoj mimoprávních systémů a názorů - zde ekonomie) a nutností jeho judikatorní změny (včetně určitých nevyhnutelných prvků retroaktivity).