18 srpna 2008

AC-Treuhand - potvrzení pokuty poradenské firmě za napomáhání kartelu ...

Před asi měsícem a půl vydal Soud prvního stupně rozhodnutí ve věci č. T‑99/04, AC-Treuhand AG proti Komisi (CZE, EN), kterým potvrdil uložení symbolické pokuty (1000 Euro) poradenské firmě za to, že napomáhala s organizováním a uplatňováním kartelu, ač se ho sama jako jeho přímý člen (nepůsobila na dotčeném relevantním evropském trhu s organickými peroxidy) neúčastnila.

Dané rozhodnutí je, myslím, opravdu zajímavé, a to nejen pro soutěžní právníky. Obsahuje poměrně rozsáhlou diskusi na obecné otázky např. ochrany lidských práv v řízeních (kvazi)trestní povahy, vztah komunitárního práva a rozsudků ESLP v této souvislosti, výklad konceptů nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege atp.

Pro mně na něm byl nejzajímavější způsob, jak se soud překlenul přes argument, že evropské soutěžní právo umožňuje postihnout jen pachatele kartelového deliktu, nikoliv však pomocníka, jelikož neuvádí, že by taková asistence byla trestnou. Její postih by tak byl v rozporu s uváděnou zásadou, že bez zákona není tr. činu (zde správního deliktu trestní povahy), ani trestu. Soud se přes tuto problematiku překlenul elegantně, když se spolehnul na extenzivní pojetí (v judikatuře již dlouho ustálené, byť ne zrovna v tomto směru) pojmů "podnik" a "dohoda" a konstatoval, že i poradenská firma, která - jako v předmětném případě - napomáhá realizaci kartelu tím, že organizuje setkání jeho členů, uschovává dokumenty atp., se tak účastní (takto široce pojímané) dohody mezi podniky, pročež je v pořádku ji pokutovat, a není na tom nic co by nebylo předvídatelné (zde šlo o reakci na námitku rozporu s principem legitimních očekávání, jelikož předmětným rozhodnutí Komise reorientovala svou předchozí praxi).

Jelikož u nás není nějaký souhrnný zákon o správním trestání (ponechávám stranou zákon o přestupcích), není taktéž zpravidla ve vztahu ke správním deliktům řešena otázka trestnosti účastenství, a to např. ani právě v oblasti zákona o ochraně hospodářské soutěže. Bylo by možno u nás postupovat obdobným "překlenujícím" způsobem jako postupoval SPS v komentovaném případě? Anebo by spíše opravdu musela převážit zásada nullum crimen a požadavek na restriktivní výklad "trestních" norem (aplikováno v oblasti správního trestání s ohledem na princip jednoty trestání za správní delitky a trestné činy opakovaně uváděný v judikatuře NSS)? Když je trestnost účastenství výslovně uvedena v trestním zákoně a není v příslušných správních předpisech, asi by šlo dosti daleko dovozovat trestnost takového účastenství i u správních deliktů. Co myslíte?