Soudce Nagy vs. Česká republika
Rozhodnutí na celkem osmi stranách je klasickou ukázkou všech neduhů argumentace převažujících v části české právní kultury. Zbytnělá narativní část na prvých sedmi stranách, přičemž teprve na stránce poslední se krčí vlastní právní argumentace kárného senátu. Základní provinění, které bylo soudci „P.N.“ kladeno za vinu, bylo "zmeškání nařízeného ústního jednání, vyhotovení smyšleného protokolu z jednání a vynesení rozsudku, jako by ve věci bylo jednáno". Na prvý pohled důvod k odvolání z funkce soudce. Kárný senát si s tím ale poradil snadno. Toto provinění totiž nemělo vliv na výsledek řízení. Pokud snad tento post čte neprávník, přeloženo do češtiny to znamená, že se proti rozhodnutí ve věci nikdo neodvolal. Toť vše, více ani slovo. Odborník rovněž ocení, že plánovaný přechod kárně obviněného soudce k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 je „také jistou formou postihu.“
Co tedy stačilo jako sankce za průtahy v řízení a zfalšování protokolu z neuskutečněného soudního jednání? Kárný senát Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že přiměřeným kárným opatřením vzhledem k rozsahu zjištěných pochybení, k závažnosti kárného provinění a s přihlédnutím ke všem dalším zjištěným skutečnostem je kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů – snížení platu o 25% na dobu šesti měsíců.
Upřímně řečeno, po přečtení tohoto rozhodnutí si říkám – zaplať Pánbůh za žurnalisty TV Nova.