14 února 2007

Neomylný zkoušející a skryté kurikulum Právnické fakulty UK

Dnes jsem na stránkách aktualit PF UK objevil následující zajímavé sdělení:

K dotazům na možnost nahlédnout do vlastních testů: 1) Klasifikaci nepřísluší zpochybňovat. 2) V průměru je klasifikace dokonce v menším stupni přísnosti, navzdory nedbalým odpovědím, schematizacím, opisování atd. 3) Vždy na studiích platí zásada: míru posouzení má klasifikátor, nikoli klasifikovaný. 4) V průběhu zkoušek byly navzdory upozornění často používány "taháky", jichž bylo při kontrole sebráno několik desítek a také několik lidí vykázáno z místnosti. 5) Kdyby každý, kdo nemá klasifikaci podle svých představ (tedy patrně za "výbornou") hodlal nahlédnout do svých testů, tak při počtu 400 osob a průměrné spotřebě do 10 minut vy se jednalo o téměř 4000 minut, což odpovídá více než 60 hodinám. V přepočtu na konzultační hodiny (2-3 týdně) - celý semestr. Závěr: Všechny testy jsou klasifikovány spolehlivě a odpovědně, bez svévole. Z tohoto důvodu se dodatečné nahlížení (kontrola správnosti) vylučuje. Doc. Dr. M. Sláma, vedoucí katedry. (zvýraznění v originále)

Shodou okolností se nedávno na blogu Concurring Opinions rozběhla obdobná diskuse nad tím, do jaké míry mají studenti možnost opravných prostředků proti výsledkům zkoušky. Assistant Professor D. Hoffman (Temple University, Beasley School of Law) napsal:

At my law school, and presumably elsewhere, law students aggrieved by a grade can petition that it be changed. Such petitions are often granted in the case of mathematical error, but usually denied if the basis is that on re-reading, the professor would have reached a different result. The standard of review for such petitions is something like "fundamental fairness." In essence, replicability is not an integral component of fundamental fairness for these purposes.

Možnost nápravy v případě (alespoň těch zjevných) pochybení zkoušejícího mi připadá naprosto přirozená, ať se jedná o právnickou školu ve Spojených státech nebo v České republice. (Nevím jak by na to pohlížely naše soudy, pamatuji se ale ze Stockholmu, že mi kolegové tvrdili, že je u nich klasifikace na univerzitě rozhodnutím přezkoumatelným ve správním řízení). Tvrzení "klasifikaci nepřísluší zpochybňovat" mi připomína doby, kdy se totéž říkalo o stanoviscích strany a vlády.

Nejde o to, aby PF zavedla komplexní přezkumný proces, který by zajistil absolutní spravedlnost. Jak vyplývá z citovaného příspěvku amerického profesora, takto se k přezkumu hodnocení zkoušek nepřistupuje ani tam. Ovšem možnost vidět, jakým způsobem jsem byl hodnocen, považuji za naprosto fundamentální požadavek spravedlnosti zkoušecího procesu. A k matematické chybě při hodnocení 400 testů (při sčítání bodů) snad dojít může.

Body 2) a 4) sdělení docenta Slámy mi pak připadají již úplně absurdní. V zásadě totiž říkají "poněvadž zkoušku nehodnotím řádným způsobem a protože jsem nedokázal zajistit řádný průběh zkoušky, tak nyní odmítám zpřístupnit zpracované testy paušálně všem studentům."

Sdělení vedoucího katedry - jak svojí formulací, tak i svojí podstatou, naznačuje, jaké je "skryté kurikulum" pražské právnické fakulty. To charakterizoval Michal Bobek ve svém "Klepání na nebeskou bránu" [pdf] takto:

Výrazem kurikulum (z lat. curriculum) je míněn studijní program. Formálním kurikulem jsou míněny předměty, které studijní programu skutečně obsahuje. Za skryté kurikulum jsou označovány podněty a zprávy, které jsou ke studentovi vysílány neformálním způsobem. Děje se tak prostředím činnosti učitelů, hodnocením na fakultě či (ne)sankcionováním určitých činností. Z toho, co je na právnických fakultách a českých vysokých školách obecně jako skryté kurikulum předáváno, jde strach.

Co k tomu dodat?

PS: Zajímavá je diskuze studentů samotné PF, která ukazuje, že se způsobem zkoušení zmíněné katedry zřejmě není něco v pořádku.