K dotazům na možnost nahlédnout do vlastních testů: 1) Klasifikaci nepřísluší zpochybňovat. 2) V průměru je klasifikace dokonce v menším stupni přísnosti, navzdory nedbalým odpovědím, schematizacím, opisování atd. 3) Vždy na studiích platí zásada: míru posouzení má klasifikátor, nikoli klasifikovaný. 4) V průběhu zkoušek byly navzdory upozornění často používány "taháky", jichž bylo při kontrole sebráno několik desítek a také několik lidí vykázáno z místnosti. 5) Kdyby každý, kdo nemá klasifikaci podle svých představ (tedy patrně za "výbornou") hodlal nahlédnout do svých testů, tak při počtu 400 osob a průměrné spotřebě do 10 minut vy se jednalo o téměř 4000 minut, což odpovídá více než 60 hodinám. V přepočtu na konzultační hodiny (2-3 týdně) - celý semestr. Závěr: Všechny testy jsou klasifikovány spolehlivě a odpovědně, bez svévole. Z tohoto důvodu se dodatečné nahlížení (kontrola správnosti) vylučuje. Doc. Dr. M. Sláma, vedoucí katedry. (zvýraznění v originále)
At my law school, and presumably elsewhere, law students aggrieved by a grade can petition that it be changed. Such petitions are often granted in the case of mathematical error, but usually denied if the basis is that on re-reading, the professor would have reached a different result. The standard of review for such petitions is something like "fundamental fairness." In essence, replicability is not an integral component of fundamental fairness for these purposes.
Možnost nápravy v případě (alespoň těch zjevných) pochybení zkoušejícího mi připadá naprosto přirozená, ať se jedná o právnickou školu ve Spojených státech nebo v České republice.
(Nevím jak by na to pohlížely naše soudy, pamatuji se ale ze Stockholmu, že mi kolegové tvrdili, že je u nich klasifikace na univerzitě rozhodnutím přezkoumatelným ve správním řízení). Tvrzení "klasifikaci nepřísluší zpochybňovat" mi připomína doby, kdy se totéž říkalo o stanoviscích strany a vlády.
Nejde o to, aby PF zavedla komplexní přezkumný proces, který by zajistil absolutní spravedlnost. Jak vyplývá z citovaného příspěvku amerického profesora, takto se k přezkumu hodnocení zkoušek nepřistupuje ani tam. Ovšem možnost vidět, jakým způsobem jsem byl hodnocen, považuji za naprosto fundamentální požadavek spravedlnosti zkoušecího procesu. A k matematické chybě při hodnocení 400 testů (při sčítání bodů) snad dojít může.
Body 2) a 4) sdělení docenta Slámy mi pak připadají již úplně absurdní. V zásadě totiž říkají "poněvadž zkoušku nehodnotím řádným způsobem a protože jsem nedokázal zajistit řádný průběh zkoušky, tak nyní odmítám zpřístupnit zpracované testy paušálně všem studentům."
Sdělení vedoucího katedry - jak svojí formulací, tak i svojí podstatou, naznačuje, jaké je "skryté kurikulum" pražské právnické fakulty. To charakterizoval Michal Bobek ve svém
"Klepání na nebeskou bránu" [pdf] takto:
Výrazem kurikulum (z lat. curriculum) je míněn studijní program. Formálním kurikulem jsou míněny předměty, které studijní programu skutečně obsahuje. Za skryté kurikulum jsou označovány podněty a zprávy, které jsou ke studentovi vysílány neformálním způsobem. Děje se tak prostředím činnosti učitelů, hodnocením na fakultě či (ne)sankcionováním určitých činností. Z toho, co je na právnických fakultách a českých vysokých školách obecně jako skryté kurikulum předáváno, jde strach.
Co k tomu dodat?
PS: Zajímavá je
diskuze studentů samotné PF, která ukazuje, že se způsobem zkoušení zmíněné katedry zřejmě není něco v pořádku.