Jiné právo slaví první narozeniny
Bylo to takové ospalé sobotní dopoledne, když se mi v chatové bublince Skypu objevil vzkaz od Michala: „Kdy si založíme blog?“. V té době jsem už byl více než rok vášnivým čtenářem všemožných právnických blogů a o založení blogu vlastního jsem sám uvažoval. Jak to se mnou ale někdy bývá, pořád ne a ne se odhodlat. V takové situaci je dobré mít podnikavého kamaráda. A tím Michal je. Skoro si myslím, že „podnikavý“ ani nevystihuje záběr všech možných aktivit, kterým se věnuje. Jiné právo je jen jedním z řady smělých projektů, do kterých jsem s ním měl to štěstí (a potěšení) se namočit.
Přesto jsem si ale nebyl jistý, zda se do psaní blogu pustit. Budu mít dost času? Byl jsem v Oxfordu měsíc, před sebou jsem měl stále nedokončený článek, na svoji skutečnou práci (se kterou ten článek souvisel jen okrajově) jsem ještě ani nesáhl a vedle stolu se mi kupila hromada článků a knih, které bylo potřeba přečíst.
Co když se mi povede vypustit do světa nějaký nesmysl? Psát příspěvek na internetový blog, kde není žádného prostředníka, který by případné přehmaty zachytil (ať už ve formě redaktora v časopise, nebo v podobě obětavých kolegů, kterým dávám své „papírové“ příspěvky před zveřejněním číst), to je tak trochu adrenalinový sport. Nikdy nevíte, kdy (řečeno s Michalem) „vás někdo vytahá za ouška“.
Michal už ale mezi tím tvořil šablonu blogu (za našeho neustálého skypového tlachání). „Jak se budeme jmenovat?“ „Uuuufff“ - ne, to nebyl návrh názvu nového blogu, to se mi jen kouřilo z uší z námahy při vymýšlení nějakého vhodného názvu. „Bobčí a Komáří rozhledy“ jsme poměrně rychle zavrhli, na další nápady, které vířily sítí, si ani nevzpomenu. „No já nevím, asi by to jako mělo vyjadřovat tohlecto, že jako to právo chceme dělat jinak, však víš, nééé…?“, povídám Michalovi. „Aha, a co takhle JINÉ PRÁVO?“, on na to. Název byl na světě.
Logo jsem takové upachtěné a šroubované doplnil do šablony blogu já (už se ani nepamatuji, jak znělo - možná to obsahem trochu odpovídalo tomu, co tam naleznete dnes, rozhodně ale nebylo takové pěkné a chytlavé). Během našeho skypového tlachání jsme s Michalem byli oba přihlášení do blogu a mezi povídáním jsme vytvářeli jeho podobu. Za chvíli jsem si znovu kliknul na okénko s logem, a skvělo se tam cosi o té intelektuální výzvě (však se podívejte nahoru:-) Takže i za logo může Michal.
Nakonec zbývalo napsat první příspěvek. Jak dlouho mi trvalo, než jsem těch několik desítek slov sepsal! Tohle Michal možná ani neví, ale během psaní svého prvního příspěvku jsem se téměř rozhodl, že se právě narozeného dítěte zřeknu. Jenže to už na mě Michal útočil: „tak kde máš ten příspěvek?“ Z jakéhosi důvodu chtěl, aby první záznam na Jiném právu byl ode mě. A tak jsem nakonec z tlukoucím srdcem své „Soudní dvůr: stručně, stručně, stručně…“ na blog umístil. V následujících hodinách (a dnech) jsem pak v pravidelných intervalech na Jiné právo klikal, v roztřeseném očekávání toho, co se bude dít. A ono se nedělo nic. Jak by také mohlo: dokud nejste na Googlu, jako byste nebyli.
Pak ale začal svými komentáři (a posléze i samotnými příspěvky) přispívat Zdeněk Kühn (Zdeněk je vlastně historicky prvním komentátorem příspěvku na Jiném právu) a začali se přidávat další - nejprve z okruhu našich známých a posléze - k našemu velkému potěšení - i lidé, které jsme vůbec neznali. Návštěvnost na našich stránkách utěšeně stoupala a mě se zdálo, že padesát až sedmdesát kliknutí na Jiné právo za den je docela dobré číslo. Stovka se zdála být hraniční metou. Té se nám povedlo dosáhnout v lednu tohoto roku, tedy po dvou měsících existence blogu.
Nejsem mediálním analytikem a tak nevím, co způsobilo narůstající návštěvnost, která dnes dosahuje více než 600 návštěvníků denně. Určitě k tomu přispěl novinář Tomáš Němeček z Hospodářských novin, který si nás začal všímat a také občas ve svém právnickém okénku upozorňoval na naše příspěvky, či se jejich tématy sám nechal inspirovat pro vlastní články. Nevím.
Jiné právo se mezitím rozrostlo i počtem jeho přispěvatelů - v současné době nás je 9, přičemž k tomuto číslu můžete připočíst i pravidelné hosty, kterých se zatím vystřídalo pět, přičemž se Vojtěch Šimíček nakonec přidal i jako domácí bloger. Zapomenout bychom také neměli na krátké působení Hynka Baňoucha, jenž v počátcích Jiného práva přispěl zajímavou úvahou o precedentech a také vzpomínkou na „svůj“ sedmnáctý listopad.
Jak byli jednotliví autoři v prvním roce plodní? (Ve výčtu nezohledňuji, že někteří z uvedených autorů pouze „přetiskovali“ příspěvky „externistů“; stav k 8:00 SEČ, tento příspěvek není započítán.):
106 příspěvků vytvořil Michal Bobek,
96 Jan Komárek,
34 Zdeněk Kühn,
28 Petr Bříza,
26 Pavel Molek,
25 Jirka Kindl,
14 Vojtěch Šimíček (z nich 5 ještě jako host JP),
6 Jan Passer,
po pěti příspěvcích mají naši hosté Radoslav Procházka a Jiří Přibáň,
2 příspěvky hosté Josef Baxa a Karel Čermák,
2 příspěvky Hynek Baňouch.
Nakonec musím samozřejmě zmínit ty (a poděkovat jim), kteří na Jiné právo přispívají svými komentáři. Myslím, že podstatou právnického blogu není sdělování nějakých komplexních myšlenek, stejně jako od blogu nelze čekat stejnou míru propracovanosti a promyšlenosti příspěvků jako od odborného článku (více o tom chci psát ve svém článku do narozeninového sborníku). Diskuse tak (až na občasné výjimky a přestřelky) často posune příspěvek samotný na daleko vyšší úroveň, či jej nasměřuje nečekaným směrem (což, pravda, není vždy ku prospěchu věci). Jsem rád, že mohu blog využívat k diskusi s lidmi, které bych jinak neznal a bez jejichž (někdy kritického) názoru bych se nijak ve svém přemýšlení neposunul. Tak snad se bude dařit totéž i v dalším roce Jiného práva - mně i ostatním autorům na Jiném právu.
PS: Tak mě vlastně napadlo, proč nevyužít tenhle výroční post k malé anketě: pokud máte chuť, napište, který z příspěvků každého (nebo třeba jen některého) autora považujete za „nej“, který Vám utkvěl v paměti?
Nebo naopak, který Vám připadal úplně mimo? (Snad se tu u narozeninového dortu snese i trochu kritiky a plápolající jediná svíčička bude podnětem k tomu, aby se jednalo o kritiku „milosrdnou“ a zaměřenou věcně, nikoliv osobně)?
Jaká témata Vám na Jiném právu chybí a jaká zde naopak podle Vás přebývají?
PPS: Nakonec ještě poděkování neznámému Adámkovi, že jsem mohl využít fotografie jeho narozeninového dortu.
Přesto jsem si ale nebyl jistý, zda se do psaní blogu pustit. Budu mít dost času? Byl jsem v Oxfordu měsíc, před sebou jsem měl stále nedokončený článek, na svoji skutečnou práci (se kterou ten článek souvisel jen okrajově) jsem ještě ani nesáhl a vedle stolu se mi kupila hromada článků a knih, které bylo potřeba přečíst.
Co když se mi povede vypustit do světa nějaký nesmysl? Psát příspěvek na internetový blog, kde není žádného prostředníka, který by případné přehmaty zachytil (ať už ve formě redaktora v časopise, nebo v podobě obětavých kolegů, kterým dávám své „papírové“ příspěvky před zveřejněním číst), to je tak trochu adrenalinový sport. Nikdy nevíte, kdy (řečeno s Michalem) „vás někdo vytahá za ouška“.
Michal už ale mezi tím tvořil šablonu blogu (za našeho neustálého skypového tlachání). „Jak se budeme jmenovat?“ „Uuuufff“ - ne, to nebyl návrh názvu nového blogu, to se mi jen kouřilo z uší z námahy při vymýšlení nějakého vhodného názvu. „Bobčí a Komáří rozhledy“ jsme poměrně rychle zavrhli, na další nápady, které vířily sítí, si ani nevzpomenu. „No já nevím, asi by to jako mělo vyjadřovat tohlecto, že jako to právo chceme dělat jinak, však víš, nééé…?“, povídám Michalovi. „Aha, a co takhle JINÉ PRÁVO?“, on na to. Název byl na světě.
Logo jsem takové upachtěné a šroubované doplnil do šablony blogu já (už se ani nepamatuji, jak znělo - možná to obsahem trochu odpovídalo tomu, co tam naleznete dnes, rozhodně ale nebylo takové pěkné a chytlavé). Během našeho skypového tlachání jsme s Michalem byli oba přihlášení do blogu a mezi povídáním jsme vytvářeli jeho podobu. Za chvíli jsem si znovu kliknul na okénko s logem, a skvělo se tam cosi o té intelektuální výzvě (však se podívejte nahoru:-) Takže i za logo může Michal.
Nakonec zbývalo napsat první příspěvek. Jak dlouho mi trvalo, než jsem těch několik desítek slov sepsal! Tohle Michal možná ani neví, ale během psaní svého prvního příspěvku jsem se téměř rozhodl, že se právě narozeného dítěte zřeknu. Jenže to už na mě Michal útočil: „tak kde máš ten příspěvek?“ Z jakéhosi důvodu chtěl, aby první záznam na Jiném právu byl ode mě. A tak jsem nakonec z tlukoucím srdcem své „Soudní dvůr: stručně, stručně, stručně…“ na blog umístil. V následujících hodinách (a dnech) jsem pak v pravidelných intervalech na Jiné právo klikal, v roztřeseném očekávání toho, co se bude dít. A ono se nedělo nic. Jak by také mohlo: dokud nejste na Googlu, jako byste nebyli.
Pak ale začal svými komentáři (a posléze i samotnými příspěvky) přispívat Zdeněk Kühn (Zdeněk je vlastně historicky prvním komentátorem příspěvku na Jiném právu) a začali se přidávat další - nejprve z okruhu našich známých a posléze - k našemu velkému potěšení - i lidé, které jsme vůbec neznali. Návštěvnost na našich stránkách utěšeně stoupala a mě se zdálo, že padesát až sedmdesát kliknutí na Jiné právo za den je docela dobré číslo. Stovka se zdála být hraniční metou. Té se nám povedlo dosáhnout v lednu tohoto roku, tedy po dvou měsících existence blogu.
Nejsem mediálním analytikem a tak nevím, co způsobilo narůstající návštěvnost, která dnes dosahuje více než 600 návštěvníků denně. Určitě k tomu přispěl novinář Tomáš Němeček z Hospodářských novin, který si nás začal všímat a také občas ve svém právnickém okénku upozorňoval na naše příspěvky, či se jejich tématy sám nechal inspirovat pro vlastní články. Nevím.
Jiné právo se mezitím rozrostlo i počtem jeho přispěvatelů - v současné době nás je 9, přičemž k tomuto číslu můžete připočíst i pravidelné hosty, kterých se zatím vystřídalo pět, přičemž se Vojtěch Šimíček nakonec přidal i jako domácí bloger. Zapomenout bychom také neměli na krátké působení Hynka Baňoucha, jenž v počátcích Jiného práva přispěl zajímavou úvahou o precedentech a také vzpomínkou na „svůj“ sedmnáctý listopad.
Jak byli jednotliví autoři v prvním roce plodní? (Ve výčtu nezohledňuji, že někteří z uvedených autorů pouze „přetiskovali“ příspěvky „externistů“; stav k 8:00 SEČ, tento příspěvek není započítán.):
106 příspěvků vytvořil Michal Bobek,
96 Jan Komárek,
34 Zdeněk Kühn,
28 Petr Bříza,
26 Pavel Molek,
25 Jirka Kindl,
14 Vojtěch Šimíček (z nich 5 ještě jako host JP),
6 Jan Passer,
po pěti příspěvcích mají naši hosté Radoslav Procházka a Jiří Přibáň,
2 příspěvky hosté Josef Baxa a Karel Čermák,
2 příspěvky Hynek Baňouch.
Nakonec musím samozřejmě zmínit ty (a poděkovat jim), kteří na Jiné právo přispívají svými komentáři. Myslím, že podstatou právnického blogu není sdělování nějakých komplexních myšlenek, stejně jako od blogu nelze čekat stejnou míru propracovanosti a promyšlenosti příspěvků jako od odborného článku (více o tom chci psát ve svém článku do narozeninového sborníku). Diskuse tak (až na občasné výjimky a přestřelky) často posune příspěvek samotný na daleko vyšší úroveň, či jej nasměřuje nečekaným směrem (což, pravda, není vždy ku prospěchu věci). Jsem rád, že mohu blog využívat k diskusi s lidmi, které bych jinak neznal a bez jejichž (někdy kritického) názoru bych se nijak ve svém přemýšlení neposunul. Tak snad se bude dařit totéž i v dalším roce Jiného práva - mně i ostatním autorům na Jiném právu.
PS: Tak mě vlastně napadlo, proč nevyužít tenhle výroční post k malé anketě: pokud máte chuť, napište, který z příspěvků každého (nebo třeba jen některého) autora považujete za „nej“, který Vám utkvěl v paměti?
Nebo naopak, který Vám připadal úplně mimo? (Snad se tu u narozeninového dortu snese i trochu kritiky a plápolající jediná svíčička bude podnětem k tomu, aby se jednalo o kritiku „milosrdnou“ a zaměřenou věcně, nikoliv osobně)?
Jaká témata Vám na Jiném právu chybí a jaká zde naopak podle Vás přebývají?
PPS: Nakonec ještě poděkování neznámému Adámkovi, že jsem mohl využít fotografie jeho narozeninového dortu.
3 komentáře:
Tak pani, vsetko najlepsie...tento blog je velmi sviezim pocinom. Prajem mu dlhy zivot...
Také se připojím ke gratulaci. Bohužel neznám adresu "redakce" jinehoprava, takže dort koupený na jeho počest spořádám doma sám. Abych však nezůstal alespoň dlužen, tak přidám svůj názor na články prvního ročníku.
Na začátek je třeba říct, že je téměř k neuvěření, co všechno se vám pánové podařilo na tomto blogu sepsat a kolik zajímavých úvah se vám podařilo vytvořit. Musím smeknout, protože každý příspěvek zde má svou nepopiratelnou kvalitu a obtížně se tedy dá vybrat jakýkoliv, který by vybočoval.
Z poslední doby snad mohu zmínit jen příspěvek Soudili se...v Americe... od Petra Břízy, který mě zaujal zejména svou druhou části a inspiroval mě k zamyšlení a i k pozdější diskuzi právě o rozdílu právních systémů se zástupci "anglo-amerického" právního systému. Jak jsem ale řekl, je třeba poděkovat za každý jeden příspěvek.
A co zde scházelo? Otázkou je, jestli je třeba si tuto otázku pokládat, protože je zcela zřejmé, co zajímá jednotlivé přispěvovatele jiného práva a ve kterých oborech jsou tedy ochotni jít "se svou kůží na trh". Osobně bych sice přivítal nějaké příspěvky např.z oblasti obchodního práva (opomenu teď hospodářskou soutěž), IT práva, či třeba občana. Na 2.stranu bude dle mého názoru nejlepší, když budete psát, co zajímá vás, protože jinak by se z jiného práva vytratila "radost z tvorby", která je pro něj z pohledu čtenáře patrná.
Co bych možná přivítal jako článek by byl nějaký souhrnný článek o blogování a srovnání nejznámějších, nejlepších, nejdiskutovanějších atd. právních blogů na internetu (zejména zahraničních). Myslím, že by to mohlo být zajímavé, na druhou stranu i nesmírně obtížné a dost subjektivní.
Nerad bych zde ale bral nyní místo oslavám. Proto pozvedněme číše a a připijme na zdraví jinemupravu a bloggerum na něm. Přeji vám, aby vám vydržel elán a hodně štěstí do následujících let!
Jiné právo se začátkem akademického roku 2008/2009 stalo doporučovanou četbou předmětu Teorie práva na FPR ZČU v Plzni a ze seznamu naopak byli vyškrtnuti giganti Knapp s Gerlochem! To je skvělý výsledek Jiného práva po roce existence, co by za to Knapp s Gerlochem ve svém mládí dali! Jinou otázkou zůstává co tento výsledek znamená pro FPR ZČU...
Okomentovat