Proč máme jurisdikci? ... No prostě proto, protože chceme!

Možná si vzpomenete, že jsem nedávno psal o stanovisku generálního advokáta Madura v případu C-273/04 Polsko v. Rada. Případ se týkal žaloby Polska proti rozhodnutí Rady, které bylo přijato ještě před 1. květnem 2004, tj. v době, kdy ještě Polsko nebylo členem EU. Stalo se tak na základě zmocnění zakotveného ve Smlouvě o přistoupení. Rozhodnutí upravuje pravidla přímých plateb v zemědělské politice, tedy problematiku která je citlivá nejen pro Polsko, ale v celounijním měřítku. V důsledku napadeného rozhodnutí se Polsku snížily očekávané platby, které mělo prostřednictvím Společné zemědělské politiky obdržet. Polsko namítá, že napadené rozhodnutí překračuje rozsah zmocnění, které Radě Smlouva o přistoupení poskytovala.

Pokud nejste fanoušky zemědělské politiky, nevadí: případ byl zajímavý také s ohledem na procesní stránku žaloby: napadené rozhodnutí totiž bylo publikováno v Úředním věstníku 30. března 2004, přičemž Polsko podalo žalobu teprve 28. června, tj. poté, kdy uběhla obecná dvouměsíční lhůta pro napadání právních aktů Společenství (ta, s ohledem na ne právě přehledná pravidla pro počítání lhůt, vypršela 24. června, tedy jen o několik dnů dříve). Jak se s tímto problémem vypořádal Soudní dvůr?


Jednoduše. Myslím, že k níže citované pasáži není moc co dodat:

Závěry Soudního dvora

(33) V projednávané věci považuje Soudní dvůr za nutné rozhodnout bez dalšího o základu věci.

Chtěli byste vědět proč? Já také. A spolu se mnou možná i další účastníci řízení. No, tak snad budeme mít štěstí někdy příště...