...a jiné sliby, aneb poslední pel-mel od PB v roce 0

Ať už je tlačíte před sebou nebo táhnete za Vámi jako závaží, staré sliby a nesplněné závazky časem člověka zavalí. Proto je dobré udělat si čas od času místo na stole a vyrazit do dalších životních bojů s pokud možno čistým štítem. Konec školního či kalendářního roku bývá ideální pro takovéto příležitosti. Ne že by to nešlo dělat jindy, ale lidé takovéto chování rádi spojují s obdobím, kdy jedna etapa končí a jiná začíná. Je v tom určitý patetický kýč, a proto to dělám samozřejmě taky. Proč Vám ale tohle vyprávím uprostřed října na právnickém blogu??

Odpověď asi většina z Vás tuší, kdo nečetl či si nevzpomněl na Honzův post, toho trkl název mého příspěvku a pro zbytek čtenářů připomínám, že Jiné právo završí na konci tohoto týdne první rok své existence. Což je pro mě právě tou vítanou příležitostí, abych konečně splnil sliby, které jsem v souvislosti s Jiným právem a na Jiném právu dal, abych poskytl hezky česky řečeno „follow-up“ k některým příspěvkům, jež jsem zde naplkal, abych také porůznu popřál a poděkoval a mohl tak vkročit do druhého roku tohoto blogu s tím výše proklamovaným čistým štítem. Mé nevyřízené účty s tímto blogem se dají rozdělit na dvě části – Washington a ten zbytek.

Ač měl být Washington původně součástí tohoto postu, musel jsem jej, jak už ostatně z úvodní stránky víte, pro nadměrné rozměry vyhostit do samostatného postu. Zde po něm zůstal jen nadpis a odkaz:

Washington

...je nakonec zde.

A ten zbytek

Nejdříve aktuální informace k některým mým minulým postům.

Podobně jako já si na téma prokurátorky Lídy nedávno zablogoval i expremiér Jiří Paroubek (zajímalo by mě, jestli to opravdu píše sám; jako státní úředník na to samozřejmě svůj názor mám...). V případu bylo první stání. Prokurátorka (tedy ta bývalá) se ze zdravotních důvodů omluvila, třebaže se ještě v srpnu dušovala, že se soudu vyhýbat nebude. Třeba jí křivdím a je opravdu nemocná (v tom věku žádný div), nicméně pocitu deja vu (případu pana Grebeníčka) není tak lehké se zbavit...

Co jsem se ho naposledy ptal, tak Michal Bobek na jakékoliv odškodnění od Alitalie stále čeká. Uvidíme, zda bude čekat i za rok.

Kolem právní bitvy o painkiller Vioxx je momentálně mediální klid. Merck už určitě chystá nový lék.

Výběrové řízení na Fulbrightova stipendia pro rok 2007/2008 bylo ukončeno. Mezi vybranými je i jeden z našich pravidelných komentátorů, Jan Petrov, takže velká gratulace, Jene, a hodně štěstí s přihláškama!

V souvislosti s připravovaným sborníkem jsem se prošel ve stopách odkazů na Jiné právo po českém internetu a musím říci, že jsem byl potěšen a překvapen, jak množstvím, tak různorodostí odkazovatelů. Byl jsem na mnoha blozích našich čtenářů, jmenovat nechci, abych nekřivdil těm, na něž bych zapomněl (ostatně byl by to dlouhý seznam) a blíže jsem tak poznal mnohé z těch, jež jsem dosud znal jen podle jména pod našimi posty. Takže pokud se Vám ve Vašem přehledu návštěvnosti objevila IP adresa lokalizovaná jako Brooklyn-New York, tak to jsem byl já. Každopádně za odkazy na Vašich stránkách moc díky, myslím, že v tomto nemluvím jen za sebe, ale i ostatní stálé přispěvovatele. Taky samozřejmě přeji úspěšné pokračování Vašim virtuálním domovům.

Mezi odkazujícími byli mimochodem i tací, kteří nemají s právem zdánlivě nic společného. Což jen potvrzuje to, co vím i z osobní zkušenosti, že na Jiné právo chodí i neprávníci. Je pravdou, že tady píšeme i o jiných věcech než striktně o právu, nejen tento a předchozí post budiž důkazem (našly by se i další), ale zdá se, že si možná rádi přečtou i nějaký ten právnický příspěvek. Ten zájem je o to cennější, že jak tady můj bývalý nejvyšší nadřízený a náš současný milý host Karel Čermák ukázal, my právníci jsme byli a jsme obecně vnímáni jako pěkná sebranka, tak je hezké, že si k nám ještě lidi cestu najdou, aniž by něco potřebovali:-) Teď mě ovšem napadá kacířská myšlenka, jestli k nám neprávníci nechodí proto, aby se přesvědčeli, že JSME pořád taková sebranka... Každopádně milé neprávničky, milí neprávníci, ať už je to jak chce, tento můj závěrečný post v prvním roce Jiného práva budiž tímto věnován právě Vám a Vaší přízni, sic jsou to právě neprávníci, jichž se týká poslední věc, kterou zde provedu.

Při vzpomínce na slib, který jsem dal v jednom čáslavském restaurační zařízení den před odjezdem do USA mi na mysli vytane má oblíbená postava polního kuráta Otty Katze, který nikomu nikdy neplatil, vyjma dluhů z karbanu, protože dluhy z karet jsou „čestné dluhy“. Se stejnou „přesvědčivostí“ se mi chce říci „sliby z hospody jsou čestné sliby“ a nezáleží na tom, kolik je hodin, když je dáte. Takže, když jsem mým dvěma kamarádům z ČVUT, kteří jsou pravidelnými návštěvníky těchto stránek, tehdy neuváženě slíbil, že je touto cestou pozdravím, nezbývá než tomu slibu dostát. Tak tedy, Karle Filipe a Michale Braiere, tímto Vás zdravím a spolu s Vámi i všechny neprávníky, co si najdou cestu na tuhle stránku.

Pokud mě za tohle ostatní spolublogeři neexkomunikují, tak se těším na shledanou v 2. roce Jiného práva...

P.S.: A svatosvatě slibuji, že „restaurační“ závazky už na Jiném právu plnit nebudu.