05 října 2007

Zpověď věčného otloukánka aneb nechcete dělat děkana?

Tento způsob podzimu zdá se mi poněkud zpovědním. Dále uveřejněný, taktéž zpovědní text Roberta Zbírala z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se zabývá nedávnou volbou děkana na tamní právnické fakultě. Příspěvek nevyjadřuje názory přispěvatelů Jiného práva; jak sám autor zdůrazňuje, názorově se zřetelně nalézá na jedné ze stran „barikády“. Jedná se však o téma zajímavé a diskuse k názorům autora bude jistě vítána v komentářích k příspěvku.

Původně jsem zde chtěl vyhlásit konkurz ve stylu předchozích inzerátů a požádat o zařazení příspěvku do kategorie „Nabídka zaměstnání i pro jiné právníky“, pak jsem si ale uvědomil, že působit jako děkan na olomoucké právnické fakultě musí být podle všeho asi nejméně atraktivní zaměstnání ve střední Evropě, takže svoje úsilí zamířím jinam. Situace na PF UP je v centru pozornosti médií už nějaký čas a zájem o toto téma probleskl i v diskuzi na Jiném právu, k napsání stati mě ale přinutil až komentář zde často chváleného Tomáše Němečka, který protentokrát neměl bohužel svůj den. Na následujících řádcích bych rád osvětlil průběh celé kauzy; dopředu upozorňuji, že jsem osoba aktivně do problému zapojená, námitku podjatosti proto potvrzuji, na druhou stranu zde budou předložena pouze prokazatelná fakta. Na zákulisní politiku, zájmy v pozadí, úmysly podvratných živlů a kouzelníka je vždy času dost při sklence vína, pokud by si ji někdo chtěl kazit.

Nejdříve pár slov k „zoufalému stavu“ fakulty. Před několika lety měla PF UP skutečně problémy s akreditací, došlo dokonce k posunu přijímacích zkoušek, nakonec byla situace stabilizována a akreditace v roce 2004 pro pětiletý program „Právo“ udělena tuším do roku 2009. Od té doby z personálního hlediska přibylo několik docentů a profesorů, mnoho mladých učitelů získalo doktorské tituly, naprostá většina výuky je zajištěna interními pedagogy. Fakulta získala dva velké výzkumné záměry v hodnotě milionů korun, dva projekty z ESF na rozvoj klinických forem výuky v částce blížící se deseti milionům, množství menších grantů. Soustavně stoupá publikační činnost učitelů, byť zde je určitě prostor ke zlepšení. Byly akreditovány tři další bakalářské programy a jeden magisterský navazující. Doktorský studijní program „Teoretické právní vědy“ byl předložen akreditační komisi, ta ho dle mých informací před několika dny zamítla (velká AK), důvodem ale byla právě nejasná situace na fakultě. Podle mého skromného názoru má skomírající instituce jiné parametry.

Střih I.- na červen 2007 je vyhlášena volba děkana, neb ten současný již kandidovat nemůže. Kandidaturu na děkana přijímají dvě osoby- prof. Milada Hrušáková a Mgr. Ivo Beneda. Nyní odpověď na zásadní otázku T. Němečka: proč nekandidoval někdo další? Inu, všichni, kdo připadali v úvahu (např. současní proděkani), konsensuálně považují prof. Hrušákovou za nejlepší volbu. V květnu a červnu probíhají dvě veřejné diskuze s kandidáty, které trvají vždy několik hodin. Během nich se nezvedá ani jeden! hlas na podporu kolegy Benedy, který se navíc není schopen vypořádat s otázkami akademických pracovníků na svoji osobu. Nikdo ze současného vedení není ochoten s ním při jeho případném vítězství spolupracovat, takže kontinuita by se moc nekonala (stručná verze programu Kontinuita a rozvoj, s. 6-7), Beneda odmítá představit tým svých spolupracovníků, přestože to nejdříve slíbí a v programu se ohání důležitostí týmové práce.

Střih II.- probíhají volby, všichni jsou v klidu, takto veřejně „popravený“ kandidát nemůže vyhrát, ouha, výsledek 8:7, někdo šokem koktá, někdo slzí, většina vyráží na panáka(y). Volba byla samozřejmě tajná, přesto je naprosto jasné, jak kdo hlasoval, spekulace se opravdu nekonají. Beneda v tisku prohlásí, že zvolení sebe sama svým hlasem je „standardní“. Většina fakulty se s tímto prohlášením, průběhem volby ani vítězným kandidátem nechce smířit, proto připravují Prohlášení k volbě kandidáta na děkana, nejedná se samozřejmě o žádnou petici, po nikom nic nežádá, vyjadřuje veřejně postoj akademických pracovníků, velká část z nich dokument podepisuje. Většina vedoucích kateder, garantů předmětů a členů vědecké rady to pokládá za nedostatečné a podává výpovědi účinné ke dni jmenování Benedy děkanem (proto také některé tyto osoby nejsou na zveřejněném seznamu). Podle těchto lidí, na kterých je logicky fakulta závislá, nedává osoba I. Benedy záruku k dalšímu rozvoji fakulty.

Střih III.- Rektor si dává se svým rozhodnutím na čas, nechce nic uspěchat, jedná s kandidátem na děkana, ten mu zpočátku není schopen/ochoten poodhalit, jak si představuje personální zajištění fakulty, nakonec tak činí, ale odhaluje pouze proděkany (jen jedna místní docentka, pane TN!) a členy vědecké rady, nikoliv garanty oborů. Rektor na začátku září, jistě už zmožen mohutným lobováním ze všech stran, vydává konečné rozhodnutí (v plném znění zde). To, jestli má z právního hlediska oprávnění takové rozhodnutí vydat či ne, si netroufám sám zhodnotit, nechť rozhodne soud, ztotožňuji se ale s výkladem mého kolegy Filipa Melzera (str. 10).

Střih IV.- Důvody, které rektor ve svém rozhodnutí uvádí, nemá valného smyslu zde příliš rozebírat, pro masochisty doporučuji shrnující texty kolegů Vlastimila Fialy, Filipa Melzera a především Michala Bartoně (str. 10-12). Jen pro objasnění- současný děkan Michal Malacka skutečně neměl titul doktora, to ale v té době ani jeho protikandidátka, takže to byl výběr mezi dvěma slepými. Současná děkanka teologické fakulty Vlková titul rozhodně měla, prorektor pro zahraniční styky sice ne, jenže pro kontakty vně ČR je důležité hlavně se domluvit, což polyglot Jakub Dürr zvládá dokonale. Pro české právní akademické prostředí jsou naopak tituly důležité, hypotézu pokládám po článcích Michala Bobka o reformách studia u nás za potvrzenou. Nelze nepřipomenout i praktickou stránku problému. Po jmenování do funkce by se nový děkan Beneda musel vzdát svého mandátu, jedna z jeho voliček se měla stát proděkankou, další z „8“ pravděpodobně tajemníkem, to již máme 2-3 hlasy z většiny, na místa by nastoupili náhradníci, jejichž podpisy jsou na výše zmíněném prohlášení, v AS tedy najednou zasedá nejvíce 6 stoupenců děkana, 9 odpůrců, přičemž příkopy jsou vykopány dost hluboko. Připomínám, že většina 9 hlasů postačuje i pro odvolání děkana, prostá většina pro nechválení vědecké rady, rozpočtu…

V jednom má Tomáš Němeček pravdu- za všechno si mohou členové fakulty sami. Ne ale proto, že bychom se neodvážili kandidovat, postavili jsme se za kandidátku, která podle nás byla nejlepší (a doufáme, že znovu bude). Ale složení AS je jen naším dílem, zde musíme hledat příčiny dnešní katastrofy. Na druhou stranu je těžké pochopit, že někteří jeho členové (alespoň z kurie vyučujících) hlasovali pro Benedu i přes jasně vyjádřený názor většiny pedagogů. Nechci prosazovat vázaný mandát, musím se ale ptát, zda úkolem zástupců v AS je obhajovat zřejmé zájmy svých voličů, nebo hlasovat s cílem vyřizovat si osobní účty, získávat funkce či plnit zákulisní dohody (OK, už nic ze šedé zóny).

Pro většinu čtenářů Jiného práva bude olomoucká kauza buď předmětem vtipných vyprávěnek o tom, jací jsou Hanáci polena, nebo zajímavých právních otázek, které nastínil již F. Melzer a které jistě budou náplní i případných soudních sporů kolegy Benedy s rektorem. Pro mě osobně jsou události posledního půlroku především vystřízlivěním ze snu o výjimečnosti akademického prostředí.

Robert Zbíral, odborný asistent na katedře evropských studií, PF UP Olomouc