čtvrtek 4. ledna 2007

Nové právnické okénko v Hospodářských novinách aneb co s legislativní smrští?

Michal Bobek v prosinci 2006 rozpoutal diskusi nad úrovní žurnalistického informování o právu. Není v kontextu naší asi měsíc staré diskuse bez zajímavosti, že od počátku roku 2007 začaly Hospodářské noviny publikovat (zdá se, že to bude každou středu) Právnické okénko Tomáše Němečka. Hned první článek z 3. ledna 2007 Co dělá stát, když vláda nevládne? Střílí do špačků se Němečkovi povedl, a stojí za přečtení.

Němeček píše o stejném tématu, o kterém před časem psal nápaditě i předseda NSS Josef Baxa na aktualne.cz, totiž o tom, co dělat se stoupající nadprodukcí zákonů a jiných předpisů. Němeček si všímá, že ani ve stavu "bezvládí", kdy parlament podstatně omezil svou činnost, normotvorná činnost neustala, a vláda a ministerstva chrlí desítky vyhlášek a nařízení. Současně upozorňuje i na takové perly, jako je vyhláška č. 294/2006 Sb., o odchylném postupu pro usmrcování špačka obecného.

Němečkův závěr, tedy výzva ke snižování počtu přijímaných zákonů o deset procent ročně, se v zásadě podobá výzvě Josefa Baxy, podle kterého bychom měli načas zkusit přestat přijímat nové zákony. Podle Baxy "[n]ěkteré existující jsou třeba nedokonalé, jiné (prý) ještě chybí. Nechť. Zkusme s nimi vyjít. Konečně budeme mít čas si je přečíst a chovat se vědomě podle nich. Soudy budou mít prostor vyložit sporné otázky a možná že zjistíme, že život není méně kvalitní."

Myslím si, že řada zákonů je opravdu přijímána zcela zbytečně. Nahlédnutím do obchodního zákoníku zjistíme, že toto legislativní monstrum (nebylo takové vždy, ještě v polovině 90. let byl ten zákon mnohem přehlednější) bylo mnohokrát novelizováno zcela zbytečně, třebas jen, aby tam bylo řečeno to, co mezitím již dávno vyvodila ze zákona judikatura, nebo to, co v komerční praxi vůbec nebylo sporné. Nové znění zákona pak celou věc jen zatemnilo. To samé platí o nebožtíku zákoníku práce a je v plné nahotě viditelné na nesrozumitelném textu zákoníku práce nového. Naše daňové předpisy se mění takovým úchvatným tempem, že změny nestíhají sledovat ani experti.

Ti, co tvoří zákony, mají ústavičnou tendenci dát do zákonů "všechno". Tím, že se o to snaží, ale podceňují lidský rozum. Obávám se, že to souvisí s problémem podcenění judikatury a praxe, kdy se nejen právníci domnívají, že co není výslovně definováno zákonem, jako by vlastně nebylo. Karikatura tohoto vnímání práva je neustálé stýskání si, co všechno v naší ústavě není, že prezident nemá výslovně k ničemu lhůtu atp. Ale podobnému pohledu českých škarohlídů by nevyhověla nejen "špatná" ústava česká, ale ani jakákoliv jiná ústava světa (na některé nápady českých politiků s prezidentem v čele by byla "krátká" každá ústava). Opravdu chceme, aby byly naše právní předpisy psány tak detailní formou, jako některé návody na mikrovlnné trouby, kde se výslovně uvádí, že do trouby nesmíme dávat živá zvířata?

Neuvědomujeme si, že právo není něco statického, ale je to proces, fenomén neustále v pohybu, kdy text zákona dává jen počáteční impuls pro jeho další život (již Kelsen psal o dynamické validitě práva, a rozhodně tím nemyslel jen dnes triviální fakt pyramidální výstavby právního řádu). Půvab životaschopnosti starých kodexů, jako je rakouský téměř dvě stě let starý ABGB nebo francouzský Code Civil, který už dvousté narozeniny měl, spočívá právě v tom, že v nich téměř nic nenajdeme, a jakoukoliv komplexnější otázku musíme hledat v judikatuře, právní doktríně nebo třebas obchodní praxi. Když se snažíme do zákona "vše" dát, výsledkem je jednak 1) zcela nesrozumitelný zákon, jednak 2) skutečnost, že vždy nalezneme něco, co jsme do zákona dát opominuli, takže to tam dáme ex post, abychom zjistili, že praxe se mezitím opět posunula jinam. Tím se vytváří koloběh čím dále tím komplexnějšího právního řádu.

Do doby, kdy byl právní řád tvořen několika velkými kodexy plus několika málo zákony, se již asi v tomto století nevrátíme. Ale nemyslím si, že problém našeho právního řádu je jen v počtu zákonů. Upřímně - ve vztahu k drtivé většině předpisů, které jsou ve Sbírce chrleny, si mohu dovolit luxus je neznat, protože se mne osobně netýkají, a ani v mé praxi se mne nikdy týkat nebudou (a pokud se pletu, prostě si je, až se rozhodnu střílet špačky na vinicích, přečtu).

Mnohem větší problém leží v nesrozumitelnosti a neustálých proměnách drtivé většiny důležitých předpisů, s nimiž se všichni každodenně setkáváme - předpisy daňové, obchodní, autorskoprávní atp. A pro tyto předpisy platí slova Tomáše Němečka i Josefa Baxy plně - každá změna, kterou u nás může absurdně navrhnout třebas jen jeden jediný poslanec (!), by měla být opravdu pečlivě zvážena z toho pohledu, nakolik je skutečně potřebná.


PS: Jak říkám svým studentům na seminářích, jejich volání po tom, aby se učili platné právo, je naivní. Poté, co vystudují právnickou fakultu, zjistí, že soudy aplikují na letité spory zákony, se kterými se během studia nesetkali, protože dané zákony byly neplatné již v době jejich studia. Pak je ale nesmysl pokračovat v současné kvantitativní výuce práva, kdy je cílem naučit studenty "všechno právo". Měla by jí nahradit spíše výuka kvalitativní, tedy výuka principů a určitých relevantních vývojových trendů, protože látka dnes probíraná zastará ještě před ukončením studia, a aktuální je naopak to, co s čím studenti nikdy do styku nepřišli.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Zdenku, mluvis mi z duse, hlavne v tom poslednim odstavci, snad se mi v tomto duchu podari ucit spravni pravo. Legislativni smrsti se snazim v LRV a "sve" komisi celit, jak se da, ale vichr legislativniho optimismu vedeny heslem "co neni napsano v zakone, neexistuje" je tak silny ... Mozna i my jsme podlehli kodifikacni euforii, kdyz jsme psali spravni rad, ale "vsechno" jsme do nej urcite nedali, o cemz svedci to, ze na kazde prednasce k nemu celim dotazum, proc tam neni to a ono upraveno podrobne ... Kdybychom tam dali "vsechno", o cem by ostatně bylo tech 1000 stran komentare :-) JV

Anonymní řekl(a)...

Uplne souhlasim, jeste kdyz se k tomu prida nadprodukce evropskych predpisu, je to teprve ta poradna legrace :o)) Ale na druhou stranu v pripade "evropske legislativni smrste" neni (zrejme s ohledem na jejich podstatne vyraznejsi naroky na prijeti zmen) zasahovano do techt "zakladnich" predpisu (zakladni svobody, cl. 81 a 82, verejna podpora atd.) a prostor se tak ponechava prave judikature, praxi a soft-law dokumentum Komise. Mozna ze prosazovani i v ceskem prostoru nejakych soft-law norem misto echt predpisu na vsechno by stalo za uvahu ...

H. Baňouch řekl(a)...

Přeji všem vydařený rok 2007. Dobrý článek Zdeňku.

Btw. není při realitě legislativního chrlení právním romantismem představa, že vrcholné soudy musí vydávat jen několik, řekněme každý do 20ti rozhodnutí ročně? Mezi dynamikou legislativy a dynamikou judikatury patrně bude nějaká pozitivní relace... I když plně souhlasím, že naše vrcholné soudy v současnosti nadprodukují, patrně existuje nějaká "dolní mez", daná nutností reagovat na legislativu, která se kupř. snaží obcházet vyjudikované principy...

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Několik poznámek:
Souhlasím s J. Kindlem a jeho poznámkou o soft law. Bohužel ale z našeho hlediska nejde o právo, protože my právo definujeme jako "závazné" pravidlo chování, a soft law je ex definitione nezávazné. Je to škoda, ale přiznávám se, že sám jsem letos tento nesmysl zapomněl studentům zpochybnit na hodině, kde pro to byl prostor. Snad se prostor ještě najde.

K Hynkovi Baňouchovi a judikatuře: to je samozřejmě velká otázka, a souvisí s tím, k čemu vlastně judikaturu chceme. Myslím si, že měl-li by např. Ústavní soud rozhodovat jen kauzy, které budou mít precedentní význam, méně než stovka rozhodnutí by stačila. Ale s tím souvisí několik věcí, zejména to, že by obecné soudy samy musely ústavní judikaturu prosazovat. Dnešní situace je jiná, a Ústavní soud stále dokola musí opakovat své doktríny (které navíc občas zbytečně rozšiřuje a tím si práci přidělává). Ale k tomu napsal skvělé věci Michal Bobek, viz zejména speciální příloha k Právním rozhledům tuším 22/2006.