25 března 2014
Jakožto
nadšený amatér ctící pravidla českého pravopisu dělám čas od času pro
kamarády-právníky jazykovou korekturu jejich textů. Objevují se v nich jazykové
přestupky různé míry závažnosti. V naprosté většině to jsou omluvitelné
překlepy či chyby z nepozornosti – pisatel očividně pravidla zná, ale ruka
prostě ujede. V některých případech mám ale pocit, že autor vůbec netuší,
že to, co napsal, je v rozporu s pravidly českého pravopisu. I to je
do jisté míry pochopitelné – od posledního středoškolského diktátu pisatele
uplynul nějaký ten pátek a člověk jednoduše zapomíná. Případně dané pravidlo
autorovi nikdo nikdy nevysvětlil a on žije ve sladké nevědomosti.
Ač
jsou jazykových pouček plné internety, myslím si, že mírná osvěta nikdy uškodit
nemůže. Rozhodla jsem se proto čtenářům Jiného práva představit nejčastější či
nejzajímavější pravopisné chyby, se kterými se setkávám, v naději, že by
to mohlo pomoci těm, kteří snad v jazyce mohou tápat.
· Od
patnáct-ti do osmnáct-ti let?
Častá chyba, která se středoškolským
učitelům a učitelkám prostě nepodařila vymýtit, se týká psaní číslovek. Můžete
se tak dočíst, že obviněnému hrozí trest odnětí svobody „od 15-ti do 18-ti let“. Pokud tohle napíšeme, pácháme škodu na
korektní podobě češtiny. Stejně tak není správné napsat „od 15ti do 18ti let“. Číslovky patnáct a osmnáct, ač budou ve větě
vyskloňované, prostě v numerické podobě žádné koncovky nepotřebují a
vystačí si samy. Správně tedy ve větě musí stát, že hrozí trest odnětí svobody od 15 do 18 let (slovy „od patnácti do osmnácti let“). Nic
navíc! Naopak pokud vytváříme slova skládáním, je zcela v pořádku těsně
k číslovce přilepit další slovo a napsat 5členný senát, 100korunový
poplatek či 35letý pachatel. Ani tady se pomlčky nepoužívají. Přijde vám to
zvláštní? Každopádně je to v souladu s pravidly.
· Procenta
I další moje poznámka se týká číslovek.
Pokud chceme numericky vyjádřit, že někdo drží devadesát devět procent akcií,
napíšeme 99 % (s mezerou mezi číslovkou a znakem pro procenta). Naopak, pokud
chceme napsat, že má někdo ve společnosti devadesátidevítiprocentní podíl, mezeru smažeme
a přídavné jméno vyjádříme jako 99%.
· Co
je malý, to je milý, co je velký, to je lepší?
Velká písmena jsou svět sám pro sebe a
pravidla pro jejich užití občas mohou postrádat systém a řád. Proto kdykoli si
nejste jistí, doporučuji obrátit se na jazykovou příručku, ve které se dočtete,
jak správně napsat například následující: střední Čechy, Středočeský kraj, Evropská
unie, Česká republika, Království dánské, Spolková republika Německo, Spojené
státy americké, Orlické hory (pohoří), Kašperské Hory (město), Františkovy
Lázně, Nejvyšší správní soud, náměstí Republiky, ulice Pod Lipami, evropské
soutěžní právo, brněnská univerzita apod.
· Síla
čárky
Pozor na krátké a dlouhé samohlásky
v přídavných jménech. Chybějící či přebývající čárka může změnit význam
slova. Je rozdíl mezi chladicím
zařízením a vínem chladícím se právě
ve sklepě, stejně jako mezi řídicím
systémem a mužem řídícím auto. Významový
rozdíl obou přídavných jmen je podobný jako v případě ovládacího zařízení a ovládající
osoby. Prostě první přídavné jméno popisuje účel věci, zatímco to druhé se
vztahuje k ději či činnosti.
· Svůj
k svému
Opakovaně se setkávám se špatným
používáním přivlastňovacího zájmena svůj.
Pamatujte si prosím jedno pravidlo: svůj
se vždy musí vztahovat k podmětu ve větě, resp. k původci děje. Je
naprosto správně, pokud se do soudní síně dostavil obžalovaný se svým advokátem, jelikož obžalovaný je
podmětem a advokát je jeho. Naopak: pokud soudce přečte rozsudek v celé své délce, vyznívá to tak, že délka se
nějak týká soudce, a nikoli rozsudku. Jelikož rozsudek je tu v postavení
větného předmětu, přečte ho soudce v celé jeho délce. Pokud bychom větu přehodili do pasiva, pak samozřejmě
zůstává svůj, jelikož se tak rozsudek
stane podmětem: Rozsudek byl přečten v celé své délce.
· Dceřiná
společnost
V oblasti korporátního práva je časté
chybovat u psaní dceřiných
společností. Ač se to na první pohled může jevit tak nějak ochuzené, skutečně
není důvod psát ve slově „dceřiná“
dvě N – přídavné jméno je vytvořené od slova „dcera“, které žádné N neobsahuje, nemusíme tedy nic zdvojovat.
· Ranní,
raný, ranný
Naopak slovo „ráno“ již jedno N obsahuje, proto pokud píšeme klientovi, že se
kvůli ranní špičce o trochu opozdíme,
napíšeme v přídavném jméně N dvakrát. Od ranního občas není daleko
k ranému. Ale pozor – v druhém případě se píše N jenom jedno. Raný
středověk, rané křesťanství, rané analýzy – nikde se nic nezdvojuje. Slovo ranný sice existuje (ač třeba můj
textový editor ho sveřepě podtrhává červenou), ale je to přídavné jméno
vytvořené od slova rána. Popisujeme-li krvácení z rány, můžeme napsat ranné krvácení. Častěji se ale vyskytuje
ve složeninách – pachatel použil čtyřranný
startovací revolver.
· Sešedše
se v síni, počali rozmlouvati nad tím, zdali by bylo lze věc rozhodnouti
toliko na základě podkladů písemných.
Na
závěr si dovolím vyjádřit své nesympatie ke slovnímu spojení „bylo lze“, které někteří právníci z důvodů
mně nepochopitelných s radostí používají.
Z hlediska pravidel české mluvnice je spojení „bylo lze“ naprosto správné. Podle mého názoru je to ale korektní
zlo. Nepoužívejte ho. Anebo si dělejte, co chcete, ale já trvám na tom, že
v současném textu tento výraz v naprosté většině případů bude vypadat
podivně. „Bylo lze“ je archaické
synonymum výrazu „bylo možné“. Používají ho milovníci přechodníků a knižních
výrazů, kteří to považují za odraz vlastního stylu. Jiní zas demonstrují svou
sečtělost a na připomínku, že to asi není česky, šmahem odseknou slovy, že oni
přece v mládí četli krásnou literaturu, která se podobnými výrazy jen
hemžila, a proto se takové retro kousky napevno usadily v jejich aktivní
slovní zásobě. A můžou takoví sečtělí lidé za to, že jsme my ostatní
pravděpodobně žádnou kvalitní knihu neviděli ani z dálky, čímž pádem jim
nerozumíme? Jistě, že ne. Ale podle mě je účelem textu hlavně zprostředkovat
komunikaci mezi autorem a příjemcem. Používání nestandardních výrazů je sice odraz
osobitého stylu autora, ale pokud má text sloužit i k něčemu jinému, než
je pouhá literární exhibice, měli bychom na čtenáře aspoň trochu myslet a
nezatěžovat text přívěšky, které komunikaci ztěžují. Navíc abyste si mohli
dovolit vkládat do svých textů retro kousky, musí se do textu hodit a text musí
být dostatečně silný, aby to unesl.
***
Psát
přesně v souladu s pravidly českého pravopisu není samozřejmě to
nejdůležitější. Jenomže pravopisné chyby ruší čtenáře a mohou znesnadňovat
pochopení textu. A čím víc chyb do textu nasekáme, tím víc bude adresát
pochybovat o úrovni našeho vzdělání, ať už je v jakémkoli oboru.
Samozřejmě že chybovat je lidské. Zvlášť při psaní na počítači se překlepům
nevyhneme. Někdy se stane, že chceme napsat, co zákon stanoví, ale myslíme při tom na stanový
tábor – a chybka je na světě. V jedné verzi napíšeme, že se žalobce a žalovaná dohodli, a při úpravě
textu se rozhodneme, že bude lepší, pokud se dohodnou strany, ale zapomeneme změnit přísudek. A své může
nadrobit i funkce automatických oprav.
Jak
se překlepům a pravopisným chybám vyhnout? Pokud si text po sobě ještě jednou
přečteme, některé chyby odhalíme, ale naše oko nemusí fungovat stoprocentně –
při sledování vlastního textu máme tendenci přehlížet jednotlivá slova, jelikož
si pamatujeme, co jsme napsali. Proto je vždy dobré, pokud po vás nějaký
důležitý text přečte další osoba, která možná uvidí víc. Pro případ zvlášť významných
textů, jejichž životnost by měla být delší a okruh čtenářů širší, je na místě
zvážit účast jazykového korektora.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nejčtenější příspěvky všech dob
- Zadržení zloděje v samoobsluze podle nového občanského zákoníku
- (Auto)regulace a kartelizace: návrh na prodloužení koncipování ze 3 na 5 let
- Pavel Molek: Rudé a hnědí aneb o dvou právních podáních
- Nejnespravedlivější rozsudky
- Kubo Mačák: Banánový judikát?
- Znalecký posudek - dobrý sluha, ale zlý pán
- Právo davu
- Obrana feminismu
- Občanský zákoník zdrcený novelou novel? Část I.
- Tomáš Sobek: Disciplinární řízení v Plzni