Každoročně zde vedl kurz
statistiky pro studenty prvního ročníku doktorského studia. Profesor Eisenberg
nebyl jen výjimečným vzdělancem a výzkumníkem, byl to i skvělý učitel. Po
absolvování jeho kurzu jsem se sám stal empirikem.
Eisenberg byl poměrně
skeptický vůči ekonomické teorii, jak v oblasti práva, tak v oblasti
společensko-vědní obecně. Vzpomínám si, jak jsem mu v diskusi položil jakýsi
dotaz s odkazem na Posnerovu teorii trestního práva. Eisenberg odpověděl vtipem
o prezidentu Rooseveltovi: ten se při jakési příležitosti dožadoval jednorukého
ekonoma – aby na dotazy neodpovídal “on the one hand …, but on the other hand
….” jako ti ostatní.
Tento vtip zde má hlubší
význam; zachycuje charakter a povahu profesora Eisenberga. Vytrvalá potřeba
přijít věcem na kloub, zjistit co je důležité a co nikoli, skepse vůči
apriorním soudům. Jeho empiricismus byl
přirozeným důsledkem této povahy – tvrzení, teorie a hypotézy vyslovují soudy o
fungování světa. Předem není zřejmé, zda máme preferovat ekonoma s pravou či
levou rukou; případně kterou mu uříznout, má-li obě. Pro ozřejmení, zda je
konkrétní teorie rozumná, je třeba ji konfrontovat s daty, která o našem
světě máme. Dobrá teorie by měla tato data dobře predikovat. A podle toho
bychom měli vybírat mezi rukami ekonomů.
Mezi právníky i ekonomy se
kupříkladu tradovalo, že laické poroty často špatně rozhodují o výši odškodnění
pro oběti nehod. To především v případech, kdy je povinnou stranou velká
korporace. Nejspíš jste slyšeli, jak snadno lze v Americe zbohatnout, když se
opaříte kávou v některém z řetězců s rychlým občerstvením. Laické poroty jsou
patrně náchylné ke ztotožnění se s obětí a bohatou korporaci chtějí nepřiměřeně
potrestat. To má ve standardní teorii za následek neefektivní chování ex
ante, jak na straně spotřebitelů (nízká či záporná motivace k opatrnosti),
tak u korporací (jenž jsou naopak motivovány k preventivním opatřením mnohem
většího rozsahu, než je rozumné). V konečném důsledku na to doplatí
spotřebitelé, protože porostou ceny zboží (které zahrnují náklady na
preventivní opatření a odškodnění obětí) a bude omezena rozmanitost nabízených
produktů. Případy nehod by tedy měly rozhodovat výlučně soudcovské senáty,
neboť profesionální a školení soudci by vůči těmto emocím měli být více odolní.
Eisenberg a kolegové studovali data o soudních případech a srovnávali
rozhodnutí laických porot a soudcovských senátů (zde a zde). Ukázalo se, že poroty přidělují odškodnění v podobné výši jako
profesionální soudci (viz obrázek). Hodnota teorie, že laické poroty produkují
špatná rozhodnutí a profesionální soudci nikoli, je tedy zřejmě nízká, stejně
jako politických doporučení, které zmíněná teorie implikovala.
Theodore Eisenberg založil Society
for Empirical Legal Studies. Tato profesní asociace se od většiny ostatních
liší tím, že se nespokojí jen s uspořádáním každoroční konference. Aktivně
pomáhá právním akademikům, kteří dělají či chtějí dělat empirický výzkum (a
jejich počty trvale rostou), s doplňováním znalostí ze statistiky a
ekonometrie. Theodore Eisenberg má zásluhy na významném pokroku výzkumných
metod a poznání v oblasti práva. V roce 2010 byl zvolen členem American Academy
of Arts and Sciences.
1 komentář:
Trochu bych autora doplnil, že statistika například v kriminologii a trestním právu obecně je hodně stará věc.
Michal Boček
Okomentovat