28 dubna 2007

Miért nem mentem feleségül Hufnágel Pistihez!

Stalo se milým zvykem, že jednotliví bloggeři informují o inspirativních konferencích, jichž se zúčastnili. I já jsem chtěl vytěžit svou návštěvu na VIII. Annual Conference on ICT Law: New Challenges of Data Protection in Europe, která se konala 20. dubna v maďarské Pećsi, kam jsem se dostal péčí Radima Polčáka (budiž mu zde zvolán dík a hlavně hold jeho „boží“ přednášce o paradoxech ochrany osobních údajů; ze střetů subjektivní povahy zájmů, jež chráněny být mají, a objektivního vymezení údajů, jež chráněny jsou, mi jde dosud hlava kolem...Rád bych ostatně využil této příležitosti, abych zveřejnil Radimův zásadní osobní údaj, a to je délka jeho palce: 58 mm. Kdo prý přijde na způsob, jak tento citlivý osobní údaj zneužít, vykoleduje si zase Radimův obdiv. Tento blog je zkrátka do značné míry postaven na koloběhu obdivu...). Kdykoli jsem ale začal psát o aktuálních problémech moderní společnosti Velkého bratra, padla na mě podivná paranoidní tíseň, takže je nyní adresář, kam schovávám koncepty svých jinoprávních příspěvků, zahlcen publikačními torzy končícími v šifrách a rozechvělých tečkách na konci...
.... .. . .....
. ......... . ...... ..
.. .. .. .

O jednu inspiraci z Právnické fakulty Univerzity v Pécsi (https://www.law.pte.hu/?lap=introduction&lang=en) bych se ale přeci jen rád podělil. Je to malichernost. Alespoň na první pohled. Ale potěší. Tamní přednáškové místnosti nejsou totiž číslovány ani arabsky, ani římsky, ani jakkoli jinak neosobně, nýbrž naopak osobně – každá nese jméno jedné významné osoby z dějin fakulty (zapomněl jsem k lokalizaci konference ostatně podotknout, že se konala v místnosti Irk Albert!). Největší přednášková místnost je tak například pojmenována po tamním stěžejním romanistovi Oriási Nándorovi, děkanu fakulty v letech 1944-46, který byl mimochodem v době smrti ve svých 106 letech i nejstarším Maďarem (kdo by se ostatně zajímal o životopisná data jmenodatných velikánů, najde před každou místnosti jejich stručný medailonek – koho by o velikosti profesora Oriáse Nándora nepřesvědčil popisek tohoto znění: „Oriás Nándor 1886-1992, a római jog pécsi professzora“…?)

Když jsem tuto popisku viděl, mimoděk jsem si představil, jak by užití této zvyklosti asi dopadlo u nás. O výsledku na pražské fakultě nemohu sloužit, snad si jen představuji spory mezi studenty volajícími po přednáškách jedině v místnosti Viktora Knappa a studenty brojícími proti tomu, že by se měli v Knappově stínu učit například ústavní právo… Tak si radši v duchu pojmenovávám místnosti domácí brněnské fakulty a doufám, že bychom tento chvályhodný zvyk okořenili špetkou domáckého tepla a na místo „pamětní místnosti Františka Weyra“ měli třeba „Weyrárnu“. A už se mi rozjíždí fantazie směrem k budoucí výuce jazyků v „Karel Engliš class“, přemýšlím, jak by vypadal sofistický moot court ve „Filipice“, výuka občanského práva procesního v „Macuriu“ či děkanát přejmenovaný jednou z piety na „Vlččí hnízdo“…
Dobrou noc a omlouvám se, pokud byly poslední věty nebrněnským čtenářům nesrozumitelny. Komukoli, kdo správně přeloží titulní větu tohoto maďarského příspěvku, rád zašlu dešifrování s osobním věnováním.