Jiný pánský klub?
Podívám se na seznam přispěvatelů Jiného práva: samý chlap. Podívám se na seznam nejbližších hostů Jiného práva: samý chlap. Prolétnu jména debatujících komentátorů: z drtivé většiny samý chlap.
Již delší dobu medituji nad tím, proč se z Jiného práva stal v podstatě pánský klub. Při zakládání blogu jsme pozvali k psaní příspěvků minimálně tři ženy (o nich vím bezpečně, možná, že někdo z ostatních stálých přispěvatelů oslovil další). Všechny v té či oné podobě odmítly. Stejným neúspěchem je zatím poznamenáno hledání dámských hostů Jiného práva. Pokud je k některému příspěvku připojen komentář podepsán ženským jménem, je to na vlajkoslávu (z posledních 100 komentářů na tomto blogu není jediný příspěvek podepsán ženským jménem, první je až na 127. komentáři a pak zase dlouho nic).
Proč? Vím bezpečně, že Jiné právo čte řada žen. Proč skoro žádná z nich nereaguje? Je Jiné právo jenom místem pro prsení mladých samečků a pro dokazovaní si, jak čeští muži (ne)jsou intelektuálně na výši? Teď bych zněl nerad jako záznam ze sjezdu sociálně-demokratických žen, ale je tohle výsledek strukturální nerovnosti a genderového ukládání rolí v české společnosti? Samečci dělají ty věci veřejné, tu veřejnou debatu, samičky to smějí jen z povzdálí pozorovat a (v lepší případě) obratně směrovat? Je stejný stereotyp už uložen i v rámci současných dvacátníků a třicátníků, tedy podle mých zkušeností věková kategorie, která nás čte nejvíce?
Není to škoda, přenechat veřejný prostor chlapům? Anebo ze mne zde již mluví odporný mužský paternalismus, který se (jako vždy) snaží ženám podstrčit, co by měly či neměly dělat? Má někdo smysluplné vysvětlení skutečnosti, že právní blogování (a to nejen naše, ale i mnoho blogů v ČR či zahraničí) je mužskou záležitostí? Jsou blogy jen pro ty, co si hráli s autíčky?
Již delší dobu medituji nad tím, proč se z Jiného práva stal v podstatě pánský klub. Při zakládání blogu jsme pozvali k psaní příspěvků minimálně tři ženy (o nich vím bezpečně, možná, že někdo z ostatních stálých přispěvatelů oslovil další). Všechny v té či oné podobě odmítly. Stejným neúspěchem je zatím poznamenáno hledání dámských hostů Jiného práva. Pokud je k některému příspěvku připojen komentář podepsán ženským jménem, je to na vlajkoslávu (z posledních 100 komentářů na tomto blogu není jediný příspěvek podepsán ženským jménem, první je až na 127. komentáři a pak zase dlouho nic).
Proč? Vím bezpečně, že Jiné právo čte řada žen. Proč skoro žádná z nich nereaguje? Je Jiné právo jenom místem pro prsení mladých samečků a pro dokazovaní si, jak čeští muži (ne)jsou intelektuálně na výši? Teď bych zněl nerad jako záznam ze sjezdu sociálně-demokratických žen, ale je tohle výsledek strukturální nerovnosti a genderového ukládání rolí v české společnosti? Samečci dělají ty věci veřejné, tu veřejnou debatu, samičky to smějí jen z povzdálí pozorovat a (v lepší případě) obratně směrovat? Je stejný stereotyp už uložen i v rámci současných dvacátníků a třicátníků, tedy podle mých zkušeností věková kategorie, která nás čte nejvíce?
Není to škoda, přenechat veřejný prostor chlapům? Anebo ze mne zde již mluví odporný mužský paternalismus, který se (jako vždy) snaží ženám podstrčit, co by měly či neměly dělat? Má někdo smysluplné vysvětlení skutečnosti, že právní blogování (a to nejen naše, ale i mnoho blogů v ČR či zahraničí) je mužskou záležitostí? Jsou blogy jen pro ty, co si hráli s autíčky?