K čemu jsou české parky?: aneb krátké májové zamyšlení
Ve čtvrtek jsem chtěl využít pěkného počasí, takže jsem se vypravil se studenty ze svého volitelného kursu na právnické fakultě v Praze do zahrady U Lužického semináře na Malé Straně. Zahrada je podstatně příjemnější než neklimatizovaná budova na náměstí Curieových, navíc ve volitelném předmětu je jen asi deset studentů, takže vyrazit do přírody se přímo nabízí.
V zahradě jsme si logicky sedli na trávu, stejně jako řada turistů a maminek s kočárky. Po pár minutách výkladu, kdy jsme zrovna začínali rozebírat Bartonův test k evropské směrnici o důkazním břemenu, jsme ovšem byli z trávníku vykázáni městskými strážníky. Ti pak strávili následující dvě hodiny vyháněním nic netušících turistů a maminek s dětmi z trávy. Protože mám v kursu vedle Čechů též Francouze, Angličanku, Němce a Švédy, kteří v Praze studují v rámci výměnného pobytu, pražští strážníci se zasloužili o to, aby tito studenti poznali trošku blíže naše mravy. Všichni se shodli, že něco obdobného by bylo v Londýně, Berlíně, Paříži nebo Stockholmu zcela nemožné.
Naši situaci jsme vyřešili prostě: sedli jsme si na lavičky, které jsme sešikovali k sobě, takže jsme vadili kolemjdoucím v pohybu po chodníku. Protože ale strážníci nebyli naprogramováni na akci na chodníku, pokračovali dál ve vyhánění maminek s kočárky, a nás, kteří jsme teď skutečně řadě lidí překáželi, si vůbec nevšímali.
Při odchodu jsem se na strážníky obořil, zda se nestydí potýkat se s maminkami s kočárky a se studenty. Jeden z nich mlčel, druhý nicméně odvětil, že je tu na žádost Městské části Praha 1, která jako vlastník parku žádné lidi na trávě nestrpí.
Tak přemýšlím, k čemu vlastně pražská tráva je. Pravděpodobně je, s prominutím, na psí hovno.
4 komentáře:
Vedle trapného vyhánění z trávy parku mě na Vašem příspěvku zaujala ona absence klimatizace ve škole. Narážíme na obecný problém ignorance vedení škol k "prostředí výuky". Je např. velmi nepříjemné vést seminář v učebně, do které přímo praží slunce, přičemž tam nejsou závěsy ani žaluzie. Na posledním semináři na PrF UK jsem potřeboval sluneční brýle.
Tato příhoda je dost smutná. Ovšem trošku se divím, že se dnes ještě najde někdo, kdo se odváží sednout si na pražský trávník. Pražský trávník už totiž dávno není útočištěm pro lidi, nýbrž pro psy. To platí jak v parcích, tak na sídlištích, kde mám možnost pozorovat to nejčastěji.
Situace u nás na sídlišti v Modřanech je skutečně tristní a dokonce bych řekl, že z hygienického hlediska neúnosná. Svým dětem důrazně zakazuji chodit na trávu. Bojujme, prosím, společnými silami proti psím výkalům všude kolem nás! :-) Je to hnusné a nekulturní.
Ovšem pražský magistrát má lepší věci na práci. Například internet pro Pražany zdarma. Bezdomovec si sedne na Jiřáku na lavičku, zapne si notebook a zadarmo se dostane na webové stránky magistrátu. Na hovna kolem sebe si ani nevzpomene... Kdyby dal radši magistrát těch 150 mil. Kč na internet zdarma na uklízení!
:-) Děkuji Zdeňkovi za závěrečnou propagaci třetího češtinářského záporu (ne, nikoli, hovno, srov. Ludvík Vaculík: Jaro je tady; fejetony) ;o)
Nebo to byl Vaculíkův "Srpnový rok" (rovněž sbírka původně samizdatových fejetonů)?
Ta moje paměť je na [třetí zápor] ;o)
Aspoň, že je tady to JARO.
Zajímavé, že se Městská policie zmohla i na něco jiného než vybírat pokuty za nasprávné parkování a rozdávání imobilizérů na vozidla...
Okomentovat