30 března 2009

Martin Bílý: Zrušme SJM

Už dlouho se chystám napsat tenhle post a pár náznaků v debatě o exekucích mě k tomu konečně pohnulo.

Ze své praxe mohu bohužel konstatovat, že ačkoliv teorie tvrdí, že SJM zde je ku prospěchu manželů, umožňuje jim lépe nakládat s majetkem a zajistí druhého manžela pro případ ukončení manželství, opak je pravdou. SJM manželům život komplikuje a od manželství je odrazuje. Je spousta návrhů, jak by se mělo SJM lépe ošetřit, zvláště pro aktuální případy exekucí, ale jedna možnost by podle mého byla ideální – zrušit SJM. Úplně.

Než se zvednou hlasy, co chudák paní továrníková, která se dvacet let starala o domácnost a teď jí manžel uteče se sekretářkou, je třeba říct, že tohle by se vyřešilo i jinak, než složitou konstrukcí o společném vlastnictví a jeho vypořádávání.

Představme si tedy, že každý z manželů nabývá majetek do běžného vlastnictví. Jestli chtějí, mohou nabývat věci i do spoluvlastnictví. Mohou si ošetřit nakládání s těmito věcmi, jak uznají za potřebné. Závazky by také šly pouze za jedním s manželů, ale nic by přeci nebránilo věřiteli zavázat oba manžele nebo žádat jistotu. Kladl by se tak i větší důraz na právní obezřetnost potencionálního oprávněného. Manžel také nebude muset dávat manželce souhlas s podnikáním, nebude žádného sporu o vědomost věřitele o případném zúžení SJM, vše bude pouze v rovině prokazování vlastnictví.

Manželé tedy chodí do práce, pořídí si společný domek s malou zahrádkou, labradorem a bílým plotem, (spoluvlastnictví), auto (manželka, abych nebyl obviněn z genderového stereotypu), vybavení domácnosti (manžel) atd. Nyní přichází to, čeho se mnozí z nich bojí. Dnešní společnost se ještě nenaučila správně hospodařit s penězi, tvořit si rezervu, správně odhadovat výdaje a nevěřit „výhodným půjčkám“, takže ve spojení s nevelkou platební morálkou se snadno stane, že manželka, která rozjela podnikání, upadne do druhotné platební neschopnosti, vezme si krátkodobou půjčku, ale nestihne ji splatit a čelí tak exekuci.

Tento navržený model soužití manželů je výhodný pro povinné, řeklo by se. Exekutor může postihnout finance manželky, spoluvlastnický podíl na domu a automobil a prodat je v dražbě, na nadstandardní vybavení domácnosti a celý dům nemůže. Děti a manželé tak stále mají titul k užívání domu, jen se uskromní. A kdo si koupí ideální polovinu rodinného domku, kde bydlí celá rodina? Jak nízkou cenu za ni v dražbě zaplatí, s vědomím, jak dlouho potrvá vypořádání spoluvlastnictví atd.?

Jenže paradoxně tohle povede i k vyšší ochraně oprávněného. V okamžiku, kdy exekutor vyvolá dražbu manželčina podílu, máme zde jednu osobu, která má eminentní zájem na koupi této poloviny a má i prostředky, jak na ni získat finance, neboť může ručit nemovitostí. Tou osobou je manžel. Kdyby si polovinu výhodně vydražila třetí osoba, byl by oprávněný možná trochu bit, jenže rodina povinné také. (Kdyby nemovitost umožnila reálné rozdělení, cena podílu by byla vyšší, ale předpokládejme, že to nejde.) Takže nastává rozdělení. Soud přiřkne nemovitost zřejmě třetí osobě, protože manžel je nemajetný a musel by vyplácet tržní cenu podílu na nemovitosti (kterou kdyby měl, koupí si ji v dražbě). Takhle přijde o celý dům a rodinu čeká stěhování. Proto má manžel zájem koupit si podíl své manželky už v dražbě, a protože v případě jeho úspěchu nenastane ono rozdělování spoluvlastnictví, jsou jeho očekávané náklady nižší a tak si může dovolit zaplatit za tento podíl víc, než třetí osoba. Na jeho straně je také cena obliby a akutní potřeba bydlet, která u třetí osoby zcela chybí. A to je přece účel! Dům zůstane rodině (takže mají zajištěno bydlení) a přitom se oprávněnému dostane co největší částka, třebas i vyšší, než odhadní. Zabrání se tak i spekulativním dražbám, na něž si povinní často stěžují, které nejsou dostatečně veřejnosti oznámeny, kdy se draží za minimální ceny a které vyhrávají někdy i realitní agentury příbuzných exekutora.

Co pak ale v případě, kdy manželství skončí? Obecně by platilo, že si každý s manželů vezme, co je jeho, podílové spoluvlastnictví se vypořádá jako jakékoliv jiné. Pak by bylo vhodné vložit jednoduchou klauzuli o majetkovém vyrovnání pro případ skončení manželství, o němž na návrh rozhodne soud, a to tam, kde by obecné pravidlo nebylo spravedlivé. V něm by se přihlédlo k důvodům rozvratu, k tomu, jak se oba manželé starali o příjmy nebo domácnost atd. Bylo by to běžné řízení „o zaplacení“ pouze na návrh, stižené poplatkovou povinností i povinností k náhradě nákladů, aby se manželé nežalovali ze zlomyslnosti. Bylo by vhodné spojit jej s případným řízením o rozdělení podílového spoluvlastnictví.

Takto by byli spokojeni všichni. Právní úprava by spočívala v pár stručných paragrafech. Rodině by pro případ exekuce zbylo více, oprávněnému by se více dostalo, nespravedlivě rozvedený manžel by stejně dostal své vyrovnání, všechna řízení před soudem by se zjednodušila. Žádný problém by nevznikl ani v rovině práva dědického nebo insolvenčního. A tady někde pohádka končí…

Martin Bílý

27 komentářů:

Dan Dvoracek řekl(a)...

Skvele. Podtrhuji a podepisuji, tohle rikam uz skoro osm let :)

Anonymní řekl(a)...

Nejpozději od vzniku SJM, totiž jeho přerodu z BSM s čímž souvisely další související nepříjemnosti, jsem všemi deseti pro zrušení SJM. Rovněž vřele souhlasím s názorem, že současná podoba SJM je spíše trestem pro manžele a nikoliv podporou manželství a rodiny. O jak lépe na tom je "alternativní" podoba státem uznaného (a v této souvislosti v podstatě proti manželství zvýhodněného) soužití, která si na SJM automaticky nemusí hrát. Nic na tom nemění ani to, že snad někdo počátkem devadesátých let zneužíval zrušení a vypořádání BSM za trvání manželství k úniku před věřiteli. Cena, kterou za to dodnes manželé platí v popisovaných souvislostech, je podle mě až příliš vysoká.
Podle mne by pro slabšího z manželů bohatě stačila zákonná klauzule, že vše co se nabývá v průběhu manželství s výjimkou dědictví a darů výslovně určených jen jednomu z manželů, se nabývá do rovnodílného podílového spoluvlastnictví manželů. Ona konstrukce, kdy se při vypořádání SJM až na výjimky nemusí prokazovat co kdo kdy a jak nabyl je totiž podle mě docela praktická. Nemusí se tak řešit, kdo co kdy dal víc či méně a proč ten dal více či vše a onen dal méně či "hmotně" nic ve zdravě fungujícím mnaželství. Restituce můžeme myslím směle zapomenout. A to darování by pak odstranilo dychotomii, kdy dnes manželé-rodiče darují "mladým" manželům (syn/snacha resp. dcera/zeť) do podílového spoluvlastnictví, zatímco když dochází k prodeji tak "mladí" manželé nabývají do SJM. Ale to je zase asi jiná pohádka.

Štěpán Šťastník

Jan Petrov řekl(a)...

Bez hlubší znalosti věci: Návrh občanského zákoníku umožňuje SJM účinně zrušit (leda ve vztahu k obvyklému vybavení domácnosti). Manželé se dohodnou na režimu oddělených jmění, § 633 NOZ, a takovou dohodu zapíší do veřejného seznamu, § 637 NOZ.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Také jsem pro myšlenku SJM zcela zrušit.

Nedávno jsem řešil kuriosní problém, který vznikl tím, že dárci – rodiče – darovali obdarovaným – dceři a zeti – pozemek výslovně do SJM, ale protože darovací smlouva neměla formu notářského zápisu, katastr darování zapsal do podílu, což po rozvodu způsobilo nemalé problémy (pozemek byl pod domem rodičů). Banální chybu katastru musel řešit až soud, naštěstí v náš prospěch.

Ano, SJM zrušit a nahradit vyvratitelnou právní domněnkou, že se nabývá do podílového spoluvlastnictví.

Anonymní řekl(a)...

Konstrukce solidární odpovědnosti manželů za závazky v SJM staví v tomto směru manžele do nesvéprávného postavení. Běžný občan dost špatně chápe, že může svým majetkem odpovídat např. za úvěr, aniž by byť jen tušil, že došlo k jeho uzavření. V platném právu díky legislativci aspoň za institut soudního zúžení SJM.

Martin Bílý řekl(a)...

Já bych tam ani žádné domněnky nedával (a když, tak jen u nemovitostí). Lze to i bez domněnek a co v zákoně být nemusí, to tam být nemá.

BTW klasická situace - manželé si koupí dům - SJM. Manželé dostanou darem dům od někoho - každý dostane 1 ideální polovinu. Proč? K čemu je to dobré? Proč chrání jinak darování (třebas oběma manželům) a jinak výdělek (třebas i jednoho manžela) Proč někdy posuzuje stejné jinak, někdy jiné stejně? Co takovým uspořádáním zákonodárce sleduje? IMHO nic.

Christabel řekl(a)...

Sice chápu výhrady, které má autor článku i diskutující proti institutu SJM, v praxi jsou s tím nemalé problémy, ale rozhodně bych byla proti jeho zrušení.

Podle mého názoru SJM - zejména pokud jde o příjmy obou manželů - velmi dobře odpovídá účelu manželství. Často to totiž není tak, že oba "manželé chodí do práce", jak předpokládá autor článku.
To, že veškeré příjmy - až na výjimky - jsou SJM, má nejen právní důsledky, ale podle mého názoru i výrazný rozměr psychologický a sociální. Nevím, zda byste byli schopni nabídnout za zrušení tohoto institutu odpovídající alternativu.
Pokud jde o problematičnost, resp. nemožnost darování do SJM - souhlasím, domyšlené to není.

Jan Procházka řekl(a)...

Možná je to trochu OT, ale musím říct že mě z vlastní praktické zkušenosti zklamal i jiný institut manželského práva, a to zákonné zastoupení jednoho manžela druhým v jeho běžných záležitostech..

Jinými slovy, už mě s tím vyhodili v plynárně, na poště i v pojišťovně..

Martin Bílý řekl(a)...

Christabel: Vždyť vyživovací povinnost zůstane zachována (a ostatně ta se SJM nemá nic moc společného ani dnes), takže když jeden z manželů nepracuje, nic se na ničem nemění...

Christabel řekl(a)...

A kdo mluvil o vyživovací povinnosti?

Modelová situace: žena přeruší kariéru v zájmu rodiny a stará se o společné děti a manžel pracuje. Žena i děti žijí z jím vydělaných peněz. Myslím, že musí být postaveno najisto, že žena užívá manželem vydělaných peněz proto, že jsou i její, není to jeho příjem, je to společný příjem jich obou. Nikoliv z titulu vyživovací povinnosti. To by začalo zavánět "přidělováním peněz", uvažováním "moje-tvoje". Z hlediska klasického modelu manželství je to cesta do pekel.

Upřímně - váš narychlo sepsaný článek pokládám za značně nedomyšlený, nechci se vás dotknout...

Christabel řekl(a)...

Nechci si tady přihřívat polívčičku, takže pokud je to proti pravidlům, nechť to admini smažou.
Psala jsem o tomu tu.
http://www.christabel.bloguje.cz/742196-moje-tvoje-nase.php

Martin Bílý řekl(a)...

Čtu si Váš mnohem promyšlenější článek a opravdu spojujete to, co říkáte, že nespojujete - "všechno je naše" a "životní úroveň je stejná".

Musíte si uvědomit, že SJM je o vlastnictví a životní úroveň (podle ZOR) je o soužití. Není mezi tím nezbytná příčinná souvislost. A ještě kousek bokem pak může stát faktický stav.

Jestliže manžel je despota a žena si to nechá líbit, stejně jí peníze nedá, ať budou jeho nebo jejich. Jestliže bude spořádaný, stejně je bude brát za společné.

Hned dva důkazy to podporují:
1)soužití na hromádce - není zde SJM a klidně to jde i s dětmi.

2)výlučný majetek. Jestliže jsem manžel a vlastním výlučný majetek velké hodnoty (nemovitosti, auta, akcie, autorská práva) a mám to štěstí, můj výlučný majetek pracuje na mě. Odhlédnu od toho, jestli ten příjem je či není SJM, to teď není důležité. Má moje manželka právo podílet se na mé životní úrovni, ačkoliv ty věci nejsou v SJM? Rozhodně ano! Má právo bydlet, jezdit atd. Užívá ty věci, ačkoliv nejsou její, a funguje to i bez SJM.

Je to trochu scholastická argumentace, ale vlastně proč ne - je to možné, protože se to děje.

A třetí argument - mohou přeci nabývat věci do spoluvlastnictví. Co spotřebují, to je pryč, co si koupí a zůstane jim, to může být ve spoluvlastnictví.

A že ve Vašem případě může mít žena špatný pocit, že žije z manželových peněz? A manžel má zase zcela oprávněný pocit, že bez manželky by mu dům spadl na hlavu a děti vzala sociálka.
Když je to naopak, typicky když muž přijde o práci a závisí na ženě, tak je to dnes u muže zdrojem velkého stresu a pocitu méněcennosti. Měli bychom snad do zákona dát ustanovení, že jestliže žena vydělává více, než muž, i tak muž není méněcenný? Ubude takových mužů v hospodách a u cvokařů?

Jsem rád (bez ironie), že se mnou polemizujete, ale co být trochu konkrétnější? Označit můj článek za cestu do pekel a nedomyšlený a že zavání přidělováním peněz je slibný začátek, ale teď ty věcné argumenty, prosím... :-)

Christabel řekl(a)...

Tak prima, ale až večer, manžel je na služební cestě a já musím uložit prcky:))))

Tím, že jsem váš článek označila tak tvrdě, tím jsem neříkala, že můj je nějaký promyšlený. Já si píšu jen tak lehce pro radost a bez ambicí a toto konkrétně byla moje reakce na stále se opakující dotazy z praxe. Někdy se nestačím divit...

Christabel řekl(a)...

Tak jsem tu:)
Předně, je mi jasné, že pouštět se do polemiky s někým na JP je pro mne, cácorku činnou ve venkovské advokacii, boj předem prohraný, nicméně zkusit se to může, zejména v pátek večer:)

Také bych ráda zdůraznila, že mám výrazně anti-fem postoje a genderově zatíženým tématům se vyhýbám. Proto bych nerada, aby polemika byla čtena z feministického hlediska.

"Musíte si uvědomit, že SJM je o vlastnictví a životní úroveň (podle ZOR) je o soužití. Není mezi tím nezbytná příčinná souvislost. A ještě kousek bokem pak může stát faktický stav."

Podle mne by právní úprava majetkového společenství manželů měla odpovídat tomu, co je obecně považováno za nejlepší.
Odkázala bych na dr. Plzáka, snad mohu – je to přední odborník na manželské soužití a vyslovuje se – v ne-právní rovině – pro společné hospodaření manželů. Občanskoprávní SJM a rodinněprávní „stejná životní úroveň“ je odrazem tohoto přístupu k manž. maj. uspořádání.
Faktický stav sice může být odlišný, nicméně právo má být výrazem toho, co je žádoucí pro největší počet jeho uživatelů.

"Jestliže manžel je despota a žena si to nechá líbit, stejně jí peníze nedá, ať budou jeho nebo jejich. Jestliže bude spořádaný, stejně je bude brát za společné."

O tom žádná. Nicméně je velmi důležité, aby právo stálo za tím, koho ten despota utlačuje. Aby byl právní argument pro „to nejsou tvoje peníze, to jsou naše peníze“. Aby nikomu, kdo o věci uvažuje po právní stránce, nemohlo přijít na mysl „manžel si je vydělal, zatímco žena seděla doma s dětmi, peníze jsou manžela“.


"Hned dva důkazy to podporují:
1)soužití na hromádce - není zde SJM a klidně to jde i s dětmi."

Tohle asi nemyslíte docela vážně. Jistě, že to jde i bez manželství. Ale to není přece žádný argument. Já sama bych to – kdyby se někdo hypoteticky přišel poradit předem, což nikdo neudělá – nikomu nedoporučila, zejména ne ženě – tím myslím tomu z manž. páru, o kom je předpoklad, že se bude na společné věci podílet více prací „doma“ a méně prací „venku za peníze“. Tady jde ovšem i o širší záležitosti, soc. zabezpečení, důchody, daně a podobně.

"2)výlučný majetek. Jestliže jsem manžel a vlastním výlučný majetek velké hodnoty (nemovitosti, auta, akcie, autorská práva) a mám to štěstí, můj výlučný majetek pracuje na mě. Odhlédnu od toho, jestli ten příjem je či není SJM, to teď není důležité. Má moje manželka právo podílet se na mé životní úrovni, ačkoliv ty věci nejsou v SJM? Rozhodně ano! Má právo bydlet, jezdit atd. Užívá ty věci, ačkoliv nejsou její, a funguje to i bez SJM."


Ano, máte pravdu, tak to je. Tady funguje ta druhotná ochrana manž. partnera prostřednictví ZOR – stejná úroveň.

"A třetí argument - mohou přeci nabývat věci do spoluvlastnictví. Co spotřebují, to je pryč, co si koupí a zůstane jim, to může být ve spoluvlastnictví. "

Mohou, ale nemusí:) Co když ten více vydělávající najednou nechce? „Své“ peníze utratí za své koníčky, např. drahá auta, drahý fotoaparát, sběratelské pošt. známky nebo co já vím. Kromě toho, vy tu otázku spotřeby krutě opomíjíte, resp. podle vás lze průzračně oddělit vlastnictví od spotřeby. Co spotřebují, to je pryč... Jak jednoduché! Ona v praxi ta hranice není tak jednoznačná. Ano, dům je vlastnictví, elektřina spotřeba. Vrátím se do svého příkladu. Vydělávající manžel a manželka na mateřské si koupí každý kožený kabát. Podle vás tedy manžel si ho koupil do vlastnictví a manželce ho co, daroval??? Když rodiče koupí dítku bundu, tak ve vašem navrženém uspořádání – otec by ji koupil ze své výplaty nebo matka z rod. příspěvku, jeden nebo druhý by tak plnil svou vyživovací povinnost vůči dítěti?
A dále: jak by se pak prokazovalo –u movitých věcí typu automobil, fotoaparát, klavír – že jde o spoluvlastnictví? Můžete mi to přiblížit?
Není mnohem lepší model, že obecně existuje SJM a konkrétní manželé jej mohou dohodou redukovat? Co vám na tom vadí, kromě v článku zmíněných, v zásadě marginálních a legislativně snadno řešitelných problémů?

"A že ve Vašem případě může mít žena špatný pocit, že žije z manželových peněz? A manžel má zase zcela oprávněný pocit, že bez manželky by mu dům spadl na hlavu a děti vzala sociálka.
Když je to naopak, typicky když muž přijde o práci a závisí na ženě, tak je to dnes u muže zdrojem velkého stresu a pocitu méněcennosti. Měli bychom snad do zákona dát ustanovení, že jestliže žena vydělává více, než muž, i tak muž není méněcenný? Ubude takových mužů v hospodách a u cvokařů?"


Zákon právě konstrukcí, že příjmy jsou v SJM, tak trochu brání takovým pocitům. Např. žena pracuje doma, stará se o děti a tím o prospěch společné věci, jenže její práci společnost nehonoruje, i když je pro úspěch a naplnění účelu manželství nezbytná. Manželova práce pro zaměstnavatele je honorována, a tento příjem je – zcela spravedlivě – příjmem jich obou. Není výlučně muže, není výlučně ženy. Je společný a na nich je, co za něj – společně – pořídí.
Nebo: muž je nezaměstnaný, ale to neznamená, že příjem ženy je její a na manžela má kašlat. Právo dává vědět, že i takto jde o příjem jich obou, že mu žena své peníze nedaruje.
Právo zkrátka podporuje manželskou majetkovou solidaritu i pro případ nemoci, nezaměstnanosti a podobně. To už bychom mohli zrušit manželství, protože k čemu by nám bylo, kdyby zde nebyla ta solidarita a vzájemná pomoc?

Obecně mám z článku a komentářů pocit, že vyléváte s vaničkou i dítě. Ano, v SJM je spousta problémů. Např. manželé jsou v rozvodovém řízení a úvěr jednoho zaváže oba – neudržitelné (ale to nedrží ani judikatura, tuším, ale jsem líná to hledat). Exekuce – velké problémy, jak je naznačeno.

Zrušením SJM se tyto problémy odstraní, ovšem to je trochu radikální, vyvstanou problémy nové, jak jsem myslím nastínila.
Nemůžeme to prostě vidět jen skrze optiku exekucí a dalších problémů. Vnímáte to primárně ze strany majetkové. Já to vnímám především ze strany příjmové a myslím, že v tomto ohledu je SJM nebo obdobný institut dost nenahraditelný. Jak už jsem psala, mám na zřeteli jeho rozměr psychologický a sociální a to tím, co vy navrhujete, rozhodně nenahradím.
Ovšem, jak vidím, pro neprávní apekty SJM se právní argumenty hledají dost obtížně:)
Konec:)

Guy Peters řekl(a)...

Nejprve úvodní poznámku.

"Již dr. Plzák upozorňuje ve svých moudrých knihách, že v manželství, v němž jsou vychovávány společné děti, je jiný systém než „vše je naše“ nemravný; je zřejmé, že může působit jako rozkladný prvek."

V Rakousku existuje § 1233 ABGB beze změny: "Die eheliche Verbindung allein begründet noch keine Gemeinschaft der Güter zwischen den Eheleuten. Dazu wird ein besonderer Vertrag erfordert, dessen Umfang und rechtliche Form nach den §§ 1177 und 1178 des vorigen Hauptstückes beurtheilet wird." ("Manželský svazek sám nezakládá ještě společenství statků mezi manžely. K tomu je potřebí zvláštní smlouvy, jejíž rozsah a právní forma posuzuje se podle §§ 1177 a 1178 předchozí hlavy.") Pokud je mi známo, tak si nikdo nestěžuje.

Chris řekl(a)...

GP: Ano, ABGB umožňoval spoustu zajímavých věcí, třeba prohlášení manželky za marnotratnici:)
To už možná Rakušané vypustili, nebo ne?:)

Guy Peters řekl(a)...

Nyní poznámky de lege ferenda.

Jak správně připomínáte, právní vědomí obecné veřejnosti je mizivé. Liberální régime oddělených majetků manželů (separate property) má jednu velkou výhodu. Je přirozenou pobídkou ("incentivem" :-) k uzavření svatební (předmanželské) smlouvy, kde si budoucí manželé přesně vyjasní svá oprávnění a povinnosti.

"Nicméně je velmi důležité, aby právo stálo za tím, koho ten despota utlačuje. Aby byl právní argument pro „to nejsou tvoje peníze, to jsou naše peníze“. Aby nikomu, kdo o věci uvažuje po právní stránce, nemohlo přijít na mysl „manžel si je vydělal, zatímco žena seděla doma s dětmi, peníze jsou manžela“."

IMHO jdete s kanónem na vrabce. Otázku výživného řešíte nuceným společným majetkem. Kdyby aspoň to SJM šlo smluvně vyloučit. Ale nejde.

Tady funguje ta druhotná ochrana manž. partnera prostřednictví ZOR – stejná úroveň.

Ano. A stejné výdaje na manžela <> stejný majetek. To rovnítko tam není.

Např. manželé jsou v rozvodovém řízení a úvěr jednoho zaváže oba – neudržitelné (ale to nedrží ani judikatura, tuším, ale jsem líná to hledat).

Podle § 1384 BGB zaniká jejich SJM zpětně k dni podání žaloby o rozvod.

Jinak jsem feminista a zrušení genderu podporuji všemi deseti. Ale myslím si, že je to právě SJM, které utužuje paternalism patriarchální společnosti.

Martin Bílý řekl(a)...

Uff, tomu říkám odpověď:-) Předně - děkuji. Za druhé – začnu své myšlenky číslovat, abyste nemusela citovat:-)

1) „Předně, je mi jasné, že pouštět se do polemiky s někým na JP je pro mne, cácorku činnou ve venkovské advokacii, boj předem prohraný, nicméně zkusit se to může, zejména v pátek večer:) „

Nesmysl, jsem obyčejný člověk z praxe, nepřeceňujte mě...

2) „Odkázala bych na dr. Plzáka, snad mohu ...“

Ano, jenže zákonná úprava přijde na řadu, když něco nefunguje, ne když to funguje. Dokud se manželé nedostanou do problémů, tak s trochou nadsázky ani nevědí, že nějaká zákonná úprava existuje. Takže když tu úpravu nahlížím z hlediska problémů, tak proto...

3) „Aby byl právní argument pro „to nejsou tvoje peníze, to jsou naše peníze“. „

To je dobrý argumet. To musím ještě promyslet. Sice to existenci SJM asi neobhájí, ale rozhodně podepře...

4) „Tohle asi nemyslíte docela vážně. Jistě, že to jde i bez manželství. Ale to není přece ...“

Právě je. Sociálka, důchody, daně, to všechno není odrazem existence SJM, ale jiných předpisů, co se vztahují k manželství. Abych to uvedl na příkladu – já řeknu, že člověk může žít bez auta a vy mi řeknete, že to ale přinese určité komplikace s dopravou. Ale to já nezpochybňuju, jen na příkladu dokládám, že auto není nezbytné. Kdyby SJM v našem právním řádu nebylo, nezhroutí se. Kdybychom z našeho právního řádu odstranili např. institut právnické osoby, to by byl teprve tanec. A přitom byly doby, kdy ten institut neexistoval (ne takto, přinejmenším).
Můj argument tedy říká – když to jde bez manželství a bez SJM, tak proč by to nešlo s manželstvím a bez SJM? Vaše sociální, důchodové a jiné aspekty by byly zachovány...kromě SJM:-) Takže o těch ostatních aspektech vůbec nemá cenu se bavit, protože oba dva jsme shodně pro jejich zachování...

5) „A dále: jak by se pak prokazovalo –u movitých věcí typu automobil, fotoaparát, klavír – že jde o spoluvlastnictví? Můžete mi to přiblížit?“

Myslíte kdyby se shodli, že budou v podílovém spoluvlastnictví? Asi tak, jak se dneska prokazuje, že patří do SJM...nabydou je za trvání manželství a je zde fikce spoluvlastnictví (když je to dohodnuto).

6) „Není mnohem lepší model, že obecně existuje SJM a konkrétní manželé jej mohou dohodou redukovat?“

Occamova břitva – jednodušší řešení má přednost.

7) „Právo zkrátka podporuje manželskou majetkovou solidaritu i pro případ nemoci, nezaměstnanosti a podobně. „

To i mezi rodiči a děmi, kde SJM není. Navíc by tam bylo ustanovení pro případ skončení manželství, ale chápu, kam tím míříte, stále k argumentu „naše společné“, který není špatný...jen mi přijde, že z proporcionálního hlediska jsou ty výhody proti nevýhodám v menšině. Vy to vidíte obráceně...

8) „To už bychom mohli zrušit manželství ...“
Hmmm...zajímavý nápad, ale postupně, nejdříve SJM:-)

9)„Ovšem, jak vidím, pro neprávní apekty SJM se právní argumenty hledají dost obtížně“

No však rozhodně uveďte ty neprávní! Vždyť odpovědi na otázky účelu práva a právní úpravy v právu neleží, právo není účelem samo o sobě. Zákon o péči o zdraví lidu taky nemá právní účel, ale zdravotní...

Jinak zajímavé argumenty, rozhodně k zamyšlení...

Guy Peters řekl(a)...

Ano, § 1241 ABGB: "V naléhavých případech nebo při nebezpečenství újmy může býti manželovi správa jmění odňata, i když by mu byla výslovně a na vždy povolena. Naproti tomu je také oprávněn učiniti přítrž nepořádnému hospodaření své manželky a dokonce podle zákonných předpisů ji dáti prohlásiti za marnotratnici." byl zrušen. Myslím, že je to škoda; místo toho měla být odstraněna pohlavní diskriminace a ne vylívat s vaničkou i dítě.

V roce 2002 jsem požádal prof. Eliáše, aby do NOZ dal § 21 ABGB: "Kdož pro nedostatek let, pro duševní vadu nebo jiné poměry nejsou způsobilí sami své záležitosti řádně spravovati, jsou pod zvláštní ochranou zákonů. Sem náležejí: děti, které ještě nedokonaly roku sedmého; nedospělci, kteří ještě nedokonali roku čtrnáctého; nezletilci, kteří ještě nedokonali roku dvacátého čtvrtého svého života; pak: zuřiví, šílení a blbí, kteří jsou užívání svého rozumu buď zcela zbaveni, neb alespoň nejsou s to poznati následky svých činů; rovněž ti, jimž, jakožto osobám prohlášeným za marnotratníky, soudce zakázal další správu jejich jmění; konečně nepřítomní a obce." Bohužel mne nevyslyšel a marnotratnictví tak zůstává velice omezeným institutem.

Guy Peters řekl(a)...

ad Martin Bílý. V Německu si mohou smluvně dohodnout společné jmění mezi pozůstalým manželem a dětmi: § 1483 sq. BGB.

Christabel řekl(a)...

Už jsem si dala páteční cinzano a za další své příspěvky dneska večer ručím jen omezeně:)

Tak, zahraniční úpravy samozřejmě jsou zajímavé; např. zánik SJM ke dni podání návrhu na rozvod manželství by byla skvělá věc.

Praktický argument - ponechat nyní manž. maj. společenství bez úpravy by nebylo šťastné. Jak je v diskusi uvedeno, právní povědomí kulhá, nicméně přece jen o SJM jakési existuje. Kdyby to bylo ponecháno na dohodě, tak při dnešní praxi by naprostá většina snoubenců možnost dohody ignorovala. Však stačí, kolik lidí i s dětmi žije nerozumně "na hromádce", naivně si myslí, že "ten papír nepotřebují"...
Musíme vycházet z naší reality, kdy BSM/SJM existuje min. od r. 1964 (a teď nevím, jak to bylo ve stř. občanovi, ale nějaké zákonné maj. společensví tam bylo) a je tu přece jen více zažité než předmanželské smlouvy. Pakliže v Rakousku nikdy nebylo a nevžilo se, je to něco jiného než když u nás tak dlouho existovalo.

Ad M.B.
ad 2) Není zcela pravda, že zák. úprava nastupuje až s tím, že něco přestává fungovat. Myslím, že právě manželství, kde existuje to povědomí o "společném", kde jsou si toho oba partneři vědomi, má tak trochu šanci vyvarovat se některých neblahých neshod, o kterých jsem psala ve svém článku. A finanční hospodaření tvoří velice důležitou složku života manželů - resp. tato oblast je živnou půdou pro neshody.

ad 3) To rozhodně promyslete, protože to je základ a mé stěžejní východisko:)

ad 4) Tak nepochybně by se se zrušením SJM veřejnost nějak poprala, ale já zastávám od počátku názor, že rozumné by to nebylo a sklidili bychom hořké plody tohoto nápadu.

ad 5) S fikcí spoluvlastnictví - to ale myslíte dohodnutou smluvně, že? Viz výše, lidé by na dohody kašlali a hořké důsledky zjišťovali dodatečně.

ad 6) A které řešení je jednodušší?:)

ad 7) Vztah mezi rodiči a dětmi je ale něco zcela jiného - tam je vztah odpovědnosti, nikoliv rovnoprávnosti.

ad 8) Prosím ne, manželství mi nechte a SJM taky, mně naprosto vyhovují!!

Ad 9) To jsem napsala, protože jsem měla dojem, že má předchozí odpověď je neprávních argumentů plná a ty právní jaksi scházejí:)

OT - ad G.P. - zrušení genderu? Co to je??? Až jsem se lekla:)

Guy Peters řekl(a)...

"tak při dnešní praxi by naprostá většina snoubenců možnost dohody ignorovala."

To je otázka. Reakci veřejnosti na zásadní změny právního řádu lze modelovat jen omezeně.

"Však stačí, kolik lidí i s dětmi žije nerozumně "na hromádce""

Já si nemyslím, že je to nerozum. Podle mne je to adekvátní reakce na nemístný státní paternalism.

"Musíme vycházet z naší reality, kdy BSM/SJM existuje min. od r. 1964 (a teď nevím, jak to bylo ve stř. občanovi, ale nějaké zákonné maj. společensví tam bylo)"

ZSM existuje od 1. 1. 1950, kdy ZPR zavedl koakvisici. Bylo to výrazem slovakisace českého práva. Myslím, že bychom měli tuto kommunisaci českého právního řádu opustit a vrátit se k rakouskému liberálnímu modelu odděleného majetku.

Zrušení genderu je odstranění předsudků o sociální roli muže / ženy.

Christabel řekl(a)...

Děkuji za vysvětlení; já chápu pojem gender šířeji, takže mi "zrušení genderu" poněkud nedávalo smysl.

Myslím, že navrhované zrušení SJM by právě ženám, u nichž přes všechnu legislativní snahu přetrvávají nižší platy, prokázalo medvědí službu. Nechci se ale opakovat.

Guy Peters řekl(a)...

Wiki: "Termín gender (z angličtiny, vyslov džendr) se používá k označení kulturně vytvořených rozdílů mezi muži a ženami." A stejně jako je absurdní přisuzovat člověku nějaké významné charakteristiky z toho, že je Čech, tak to samé platí pro jeho postevení jako muže / ženy. Margaret Thatcher: "And, you know, there's no such thing as society. There are individual men and women and there are families."

"ženám, u nichž přes všechnu legislativní snahu přetrvávají nižší platy"

To je právě tím, že právo není všemocné. A zbožštění právních předpisů v ČR, legalism, vede do pekel.

Guy Peters řekl(a)...

Pozoruhodný návrh Tomáše Feřteka, jdoucí stejným směrem.

Martin Bílý řekl(a)...

Ke staršímu tématu - klesá počet sňatků mj. proto, že obavy z rozvodů a dělení majetku stoupají se zadlužeností obyvatelstva:

http://www.novinky.cz/domaci/184706-pocet-snatku-klesa-rozvody-ruinuji-stale-vice-lidi.html

Mr Titcomb Brown řekl(a)...

Dobrý den, Byl jste odmítnout úvěr falešný úvěr společnosti na internetu ?, Potřebujete naléhavou úvěr splatit své účty, Hledáte podnikatelský úvěr nebo osobní půjčky s nízkou úrokovou sazbou ve výši 2%? kontaktujte nás prostřednictvím našeho e-mailu: adresa: ((amigoloancompany1@yahoo.co.za) následující informace:

Jméno:
Země:
Stát:
Množství:
Půjčka Doba trvání:
Telefonní číslo:
Pozdravy
Pan Brown Titcomb