pátek 27. března 2009

Aleš Roztočil: Exekuce sociálních dávek – ano či ne?

Akce chomutovské radnice, která ve spolupráci se soudním exekutorem obrala o právě vyplacené sociální dávky své chudé občany, kteří jsou zároveň i jejími dlužníky z titulu různých poplatků, pokut či nájemného, vzbudila velkou mediální pozornost. Na webu Lidových novin se k této otázce rozpoutala zajímavá polemika mezi přední českou procesualistkou Alenou Winterovou, která se 23. 2. 2009 vyjádřila ve své glose tak, že postup města a exekutora je v pořádku a bývalou zástupkyní veřejného ochránce práv Annou Šabatovou, která 14. 3. 2009 ve svém článku označila postup za „nezákonný a protiústavní“. Při té příležitosti se paní Šabatová opřela do profesorky Winterové, neboť ta prý této ostudnosti dodala „právní posvěcení“. Alena Winterová kontrovala 20. 3. 2009 textem, v němž napsala, že paní Šabatová hovoří jen tak vzletnými slovy o nezákonnosti a přitom zákon ignoruje, pravděpodobně jej ani nezná.

K ověření korektnosti právní argumentace prof. Winterové na první pohled postačí letmé nahlédnutí do procesního předpisu, konkrétně do § 322 odst. 2 písm. d) a § 325a o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu a elementární poznatek, že proti povinnému lze vést exekuci či výkon rozhodnutí různými způsoby předepsanými zákonem, a to i tak, že se tato způsoby současně kombinují. Jednotlivé způsoby vedení exekuce pak mají vlastní předpisy o tom, které věci, práva či hodnoty jsou z exekuce vedené tím kterým způsobem vyloučeny. Pokud tedy předpisy o exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky z exekuce vylučují mj. dávky sociální péče a dávky pomoci v hmotné nouzi (§ 317 odst. 2 o. s. ř.), neznamená to, že hotovost získaná povinným výplatou těchto dávek nepodléhá exekuci prodejem movitých věcí (konkrétně zabavení při osobní prohlídce). To je ovšem formalistický pohled.

Zkusme však najít argumenty zpochybňující správnost popsaného postupu, přestože paní Šabatová žádnou konkrétnější argumentaci nenabídla. První úvahou může být otázka likvidačních důsledků provedení exekuce na osobu povinného a jeho rodinu. K takovým důsledkům pravidelně dochází při souběhu různých způsobů exekuce. Typickým případem takového souběhu může být nařízení srážek ze mzdy a přikázáním pohledávky z účtu. I po provedení srážky povinnému část mzdy musí zbýt (§ 278, § 279 odst. 2 a 3 o. s. ř.). Smyslem tohoto předpisu je ponechat povinnému určitou částku nezbytnou pro život jeho a osob, které jsou na něho odkázané výživou, a zároveň jej motivovat, aby pokračoval v práci. Pokud je povinnému zabaveno vše, skončí totiž automaticky i jeho motivace a zároveň i schopnost dále vydělávat. Pokud je ovšem mzda vyplácena na účet zaměstnance, což je dnes již prakticky nezbytnost, celý zbytek mzdy zbývající povinnému po srážce, padne do rukou exekutora, který nařídí vedle srážek ze mzdy i přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Než se povinnému podaří přesměrovat výplatu, což může trvat i několik měsíců a někdy je to prakticky neproveditelné, nezbývá povinnému na výživu jeho rodiny ani jediná koruna. Tento postup je běžně aprobován soudy a to i odvolacími, jakožto přípustný.

Cílem právní úpravy však nemá být existenční likvidace povinného v důsledku exekuce. Tomu odporují právě ustanovení procesních předpisů, která jednotlivé způsoby exekuce omezují, za účelem zajištění existenčního minima pro povinného a jeho rodinu. Kombinace různých způsobů výkonu rozhodnutí s výsledkem existenční likvidace povinného byla (až do přijetí exekučního řádu) nepředstavitelná. Až přijetí modelu soudního exekutora s pravomocí operativně volit různé způsoby exekuce způsobilo, že se to stalo běžnou realitou.

Souběh exekucí s fakticky likvidačními účinky tedy je sice formálně vzato přípustný, lze však pochybovat o jeho vhodnosti (§ 264 odst. 1 o. s. ř., § 47 odst. 1 e. ř.). Lze najít příklady zastavení exekuce v určitém rozsahu pro nevhodnost. Tak Krajský soud v Praze dospěl k závěru (a to ještě v době, kdy to občanský soudní řád způsobem přikázáním jiné peněžité pohledávky připouštěl), že úplná exekuce dávek státní sociální podpory, které jsou jediným příjmem povinného, je způsobem exekuce zjevně nevhodným a takovou exekuci je tedy třeba zastavit.

Pro podporu závěru o nevhodnosti úplného exekučního postižení sociálních dávek mluví i vývoj právní úpravy, v rámci něhož zákonodárce dvěma novelami (č. 112/2006 Sb. a č. 264/2006 Sb.) definitivně znemožnil dříve velmi frekventovanou exekuci dávek státní sociální podpory cestou přikázání jiné peněžité pohledávky (srov. § 299 odst. 2 poslední věta o. s. ř.).

Při aplikaci procesních předpisů je třeba zohlednit i čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na zajištění základních životních podmínek v hmotné nouzi. Tohoto práva se sice lze dovolat pouze v mezích zákonů, které jej provádějí (čl. 41 odst. 1 Listiny), avšak je třeba jej použít jako výkladové vodítko, a to i v oblasti soukromého práva procesního včetně práva exekučního (nepřímé horizontální působení základních práv).

Podle mého názoru je dále třeba považovat mobiliární exekuci jako takovou (exekuci prodejem movitých věcí) zpravidla za nevhodnou. Tento způsob exekuce je sice obecenstvem často vnímán jako synonymum pro exekuci (bez lepení nálepek „exekučně zabaveno“ si většina lidí práci exekutora neumí představit). Ve skutečnosti však tento způsob exekuce prakticky vyšel z užívání a je využíván spíše jako nástroj vydírání nebo šikany povinných. Důvodem je především to, že mimo některé zvláštní případy (např. postižení motorových vozidel či šperků a uměleckých děl) tento způsob exekuce zpravidla nemá význam pro cíle exekuce, tedy pro úhradu vymáhané peněžité pohledávky a nákladů exekuce. Zkuste si představit vybavení průměrné domácnosti dlužníka (tj. z hlediska sociálního a majetkového podprůměrné rodiny), odečtěte věci vyloučené podle § 322 o. s. ř., odhadněte, za jakou částku se zbývající předměty dají zpeněžit v dražbě. Od získané částky odečtěte náklady na zámečníka, stěhovací službu, (případně též bezpečnostní agenturu), dopravu, skladování, inzerci a provedení dražby. Při této kalkulaci prosím zohledněte atraktivitu použitých věcí pro potenciální kupce, jakož i jejich ochotu obcházet při zařizování vlastní domácnosti nebo zásobování bazaru či vetešnictví exekuční dražby (některé dražby jsou ale neodolatelné). Dále přihlédněte k soudním sporům, které tento způsob exekuce nezbytně provázejí a přinejmenším znamenají nutnost sepsané věci skladovat po několik měsíců či let bez možnosti je zpeněžit. Konečně vezměte v úvahu skutečnost, že věcí, které se nepodaří prodat ani v opakované dražbě, se exekutor při dodržení zákonného postupu nemůže po několik let nijak zbavit a je nucen je na vlastní náklady uschovávat (§ 330 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Vzhledem k dlouholeté zkušenosti mohu ujistit, že finanční bilance mobiliární exekuce je téměř vždy záporná. Její jediný efekt tedy spočívá v tom, že povinnému způsobí újmu zdaleka převyšující výtěžek pro oprávněného, a umožňuje tedy povinného udržovat ve strachu a donutit jej touto cestou ke spolupráci. Domnívám se proto, že mobiliární exekuce je až na zcela výjimečné případy velmi problematická, nevhodná a tedy i nepřípustná.

Pokud se vrátíme zpět k chomutovské kauze: povinní podali návrhy na zastavení exekuce ohledně částek zabavených exekutorem při výplatě sociálních dávek. Ačkoli postup exekutora byl formálně přípustný, některé návrhy na zastavení exekuce měly úspěch, a to zřejmě s přihlédnutím k nepřiměřenosti a nevhodnosti takového postupu. I kdyby ale návrhům na zastavení exekuce vyhověno nebylo, je nutné si uvědomit praktický výsledek postupu chomutovské radnice. Exekutor v lednovém termínu díky momentu překvapení dlužníkům sice zabavil několik tisícikorun, tím však úspěch končí. Povinným stačí k obelstění exekutora maličkost: zmocnit k převzetí dávek kohokoli jiného. Exekutor totiž nemůže věc (peníze) povinného, které má u sebe jiná osoba, sepsat a zajistit, maximálně může tuto třetí osobu vyzvat k dobrovolnému odevzdání peněz povinného (§ 326 odst. 2 o. s. ř. a § 55 vyhlášky č. 37/1992 Sb.). Peníze zabavené v únoru padnou na náklady exekuce, které v současné době činí nejméně 12.200 Kč, a oprávněný – Město Chomutov – pravděpodobně z celé problematické akce nezíská ani korunu. Jediným efektem tedy pravděpodobně zůstane aureola paní primátorky jako představitelky tvrdého postupu vůči sociálně nepřizpůsobivým občanům (voliči rozumějí: proti občanům jiné barvy pleti).

Aleš Roztočil

55 komentářů:

Michal Ryška řekl(a)...

S tou motivací povinného k "pokračování" v práci je to žert? Jinak ale souhlasím.

Anonymní řekl(a)...

Podle informací, které mám k dispozici, se v den, kdy exekuce probíhaly, nemohl nikdo jiný než ten, komu byla dávka určena, dostat k okýnku pro její výplatu. Policie pouštěla do místnosti lidi podle občanky a seznamu. V takovém případě by vyzvedávání na plné moci bylo asi komplikované. V následujícím termínu výplaty, kdy dávky exekvovány nebyly, byly vyplaceny i v několika případech na plnou moc (udělenou advokátu). V předvčerejším termínu naopak na plnou moc udelěnou advokátu vyplacen nebyly s odůvodněním, že podpis na plné moci není ověřen.

Co se týče prvoinstančního rozhodnutí, které vyhovělo návrhu na zastavení exekuce, tak toto rozhodnutí není postaveno na nevhodnosti, ale na tom, že dávka je dávkou i po jejím vyplacení.

Pawel Uhl

Martin Bílý řekl(a)...

Z příspěvku (s jehož závěry souhlasím) i mediální kauzy mám ale nepříjemný pocit, že se zapomíná na to, že radnice je OPRÁVNĚNÁ, že je v právu a že dotyční jsou její dlužníci. Pořád se to v médiích podává stylem, že exekutoři někomu něco berou a co chudák povinný. Jenže co chudák oprávněný? Podle mě je třeba nezapomínat na to, že byť třeba jednotlivá ustanovení o.s.ř. a e.ř. slouží k ochraně zájmů povinného, tak jako celek slouží k ochraně zájmů oprávněného a ka zajištění efektivní vymahatelnosti práva.

Karel Výborný řekl(a)...

Tou poslední větou to autor zkazil.

Ale líbí se mi, jak se všichni snaží udělat dojem, že toto není "rasový" problém :-) neboli akce jak dnes veřejně charakterizovat slovně stav, když nějaké etnikum má jisté specifikum (ale nejde samozřejmě o úplně celé etnikum). V UK a (upadající BBC zvlášť) jsou tím posedlí už minimálně od příchodu Blaira.

Winterová má pravdu jak s tou úsudkovou - katolíci prominou - transsubstanciací, tak i s tou inflační tisícovkou.

Tomáš Pecina řekl(a)...

K zákonnosti exekucí v CV jsem se vyjádřil zde, možnost zastoupení zmocněncem jsem navrhl zde. Zmocněnce vybaveného plnou mocí by policie přirozeně nesměla k okénku nevpustit.

Christabel řekl(a)...

S tvrzením, že "dávka zůstane dávkou" tak docela nesouhlasím, protože po výplatě dávka prostě splyne s jiným majetkem dlužníka a není rozlišitelné, co je "dávka" a co event. hotovost z jiného příjmu.

Ale ani s postupem CV radnice nesouhlasím, protože to, co tam bylo praktikováno, jde zcela proti duchu zákona, proti smyslu ustanovení o zákazu exekuce soc. dávek.

Anonymní řekl(a)...

Pánové, ve zdejším světle komentářů, kteří postup chomutovské radnice zjevně nazírají in fraudem legis, se musím ptát, jak byste postupovali vy ve snaze uspokojit nároky oprávněného. Velmi se těším na odpovědi, min. těch přispěvatelů, kteří přispěli svým Troškou do mlýna (app. vím, co ve vtahu k možnosti kritizovat tvrdil K. H. Borovský, takže si to přečtěte, než se budete opakovat). Zajímá mě vaše stanovisko, drazí moudří.

Vladislav Hřebíček

Anonymní řekl(a)...

Pochopitelně opravuji slůvko "kteří" za "které", popř. slůvko "komentářů" za "komentátorů".

-vlh-

Karel Výborný řekl(a)...

ad Pecina : Navrhovat užití plné moci považuji za projev povýšeneckého intelektualismu a neznalosti prostředí, protože by se :
a)musel najít v komunitě někdo, kdo dluhy nemá a současně
b) musel by být tak slušný, aby peníze řádně předal zmocniteli a současně
c) by plnou moc neopoměl vrátit, příp. ji jinak nezneužil.

Z vašeho zdokonalení budou tedy těžit zase jen vykutálení bílí. Ve Španělsku se na to jde obráceně, tj. nic se jim nedá nebo nepronajme, dokud předem nezaplatí.

P.S. : příště navrhněte exekuci letenek. Vyřešíte dvě věci naráz.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Jestliže si exekutor adresně přijde pro vyplacenou dávku, pak rozhodně nelze mluvit o NALEZENÍ hotových peněz. Jestli něco exekutor NALEZL, tak jedině skutečnost, že má být vyplacená peněžitá dávka. Ta ovšem výkonu rozhodnutí nepodléhá.

heslo: Na formalistický pytel textualistická záplata.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nalezením se myslí nalezení při osobní prohlídce povinného, kterou smí exekutor kdykoli a kdekoli provést (§ 325a OSŘ).

Skutečně se domnívám, že příslušné pasáže vyžadují novelisaci, ústavně konformní výklad je vyloučen: A. Winterová má pravdu, že nelze vyžadovat, aby exekutor pátral po právním důvodu nabytí peněz, které má povinný u sebe.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad TP

Tady přece nejde o NÁLEZ nějakých hotových peněz na základě osobní prohlídky. Exekutor prostě věděl, že povinnému bude vyplacená peněžitá dávka, a přišel si pro ní.

Tomáš Sobek řekl(a)...

"A. Winterová má pravdu, že nelze vyžadovat, aby exekutor pátral po právním důvodu nabytí peněz, které má povinný u sebe."

To je směšné. Exekutor zjistil ty peníze jenom proto, že zkoumal právní důvod jejich nabytí.

Tomáš Pecina řekl(a)...

No ovšem. Tušil, že povinný, jemuž byla právě vyplacena dávka, bude mít u sebe nějaké cenné movité věci, a přesně v souladu s účelem exekuce u něj proto provedl osobní prohlídku, která jeho domněnku potvrdila.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Věděl, že povinný, jemuž byla právě vyplacena peněžitá dávka, bude mít u sebe TYTO peníze.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ve kterém okamžiku se "TYTO" nepostižitelné peníze stávají obecnými postižitelnými penězi? Anebo snad máte za to, že až v okamžiku výměny za zboží, takže exekutor měl jít s povinným do hospody a postihnout místo peněz panáka, kterého si povinný koupil?

Tomáš Sobek řekl(a)...

Pokud nějaké peněžité dávky nepodléhají výkonu rozhodnutí, pak by je exekutor neměl adresně sledovat. Můžeme vést spory o hraniční případy toho, co znamená adresně sledovat, nicméně ony akce na poště jsou dle mého soudu jasný případ.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Podléhá exekuci movitá věc, kterou si povinný za dávku koupil? Podléhá exekuci 10.000,- v kapse povinného, ukáže-li se, že měl v kapse dalších 20.000,- když na poštu/úřad přišel? Podléhá exekuci peněžní obnost kryjící se s hodnotou dávky, pakliže se u povinného doma najde 50.000,- ?

Podle me je snaha izolovat vyplacenou dávku snahou o rozdělení teplé a studené vody. Tím nijak nepopírám, že by exekuce neměla vést ke zbavení povinného všech prostředků. Současný zákonný koncept je ale zásadně nevyhovující - na jedné straně umožňuje zabavit čerstvě vyplacenou dávku, zda sohlasím zcela s AW, na straně druhé neumožňuje vést exekuci na pohledávku na dávku, i když se ukáže, že povinný má dostatek jiného majetku na živobytí. To je debilní koncepce. Jediná normální by byla, že exekuce se vede až po hranici X tisíc Kč měsíčně, ber kde ber.

Anonymní řekl(a)...

Taky jsem se potkal s exekucí u své příbuzné, staré důchodkyně, jejíž manžel přestal před řadou let pracovat. Nežili spolu. Rozvod pro ní byl příliš komplikovaný a navíc ho nechtěla ani z důvodu svědomí.

Naštěstí mobiliární exekuce byla na nevysokou částku a během ní manžel zemřel, takže další důsledky již na ní nedopadly, neboť neměli prakticky SJM a ex.tituly byly jen na něj.

Paní má jen malý důchod 7500 Kč o 1000 Kč přesahující náklady na bydlení v 1+1 a k tomu asi 1200 příspěvku na bydlení.

Pokud by došlo k exekuci na důchod nebo dávky (byť v přípustné výši), tak by toto prostě bylo likvidační - nezůstalo by ji NIC na živobytí. Přitom sociální dávky na exekuce nehledí a při výpočtu je nezohledňují.

K tomu přistupuje ještě jedna věc a to v případě manželů poměrně problematická možnost druhého z manželů se bránit proti vznikům dluhů při asociálním životu prvního.

Účinnou obranou je většinou až rozvod, ale díky tomu, že manželství není vždy pouze věcí práva státního, ale i církevního, tak rozvod může být pod sankcí církevních trestů nepřípustný, nebo prostě je nepřijatelný pro svědomí druhého.

Karel Vážný

Barbora Kubíková řekl(a)...

Autor příspěvku dospěl k závěru o formální přípustnosti zabavení peněz nesporně pocházejících z právě vyplacených dávek pomoci v hmotné nouzi. Za důvod částečného zastavení některých z těchto exekucí považuje jejich nepřiměřenost a nevhodnost. Oč se tyto závěry opírají? O to, že nikdy nelze posuzovat původ zabavovaných hotových peněz, i kdyby byl tak zjevný jako v chomutovské kauze, a současně o tvrzení, že při mobiliární exekuci lze bez dalšího zabavit peníze překračující 1.000 Kč?
Osobně nepochybuji o evidentní nezákonnosti výše zmíněného postupu exekutora.
O tom, že samotný zákon o pomoci v hmotné nouzi zakazuje exekuční postižení dávek pomoci v hmotné nouzi, není pochyb. Stejně tak není pochyb o nepostižitelnosti nároku na výplatu těchto dávek ( 317 odst. 2 o.s.ř.). Sporné je „jen“ to, jestli lze bez ohledu na tato pravidla tvrdit, že peníze evidentně pocházející z nepostižitelných dávek již této ochraně nepodléhají a jestli nadto lze pominout nezabavitelnost hotových peněz, které povinný nezbytně nutně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny (§ 322 odst. 1 o.s.ř.) s poukazem na to, že částka určující onu nezbytnost činí 1.000 Kč.
I kdybychom vyloučili vzájemnou prostupnost pravidel pro jednotlivé způsoby exekucí, pořád je ve hře ustanovení § 322 odst. 1 o.s.ř., které zakazuje postižení věcí, které povinný nezbytně nutně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny.
Ustanovení § 322 odst. 2 o.s.ř. je pouze příkladmým výčtem takových věcí. Pokud jmenuje hotové peníze do částky 1.000 Kč, ptejme se, zda v současnosti tato částka postačuje k uspokojení hmotných potřeb povinného a jeho rodiny a je tedy skutečně limitní.
Zde se, domnívám se, přední česká procesualistka poukazem na skutečnost, že se limit nezměnil od samé účinnosti o.s.ř., chytila do vlastní pasti. Pokud totiž připustíme, že předmětná částka v současnosti neurčuje míru nezbytnosti prostředků k uspokojení základních potřeb rodiny povinného (a to skutečně neurčuje), musíme uznat také nezákonnost postižení těch peněz (třeba i přesahujících 1.000 Kč), u nichž povinný prokáže, že je nezbytně potřebuje k uspokojení hmotných potřeb svých a své rodiny. Jak lépe pak tuto skutečnost dokázat, než když jde o peníze pocházející z právě vyplacených dávek pomoci hmotné nouzi? Vždyť při rozhodování o těchto dávkách jsou hodnoceny příjmy i majetkové poměry žadatelů a jejich rodin, proto samotné přiznání dávky představuje uznání potřebnosti (nezbytnosti) těchto prostředků!
Nepotřebujeme tedy nutně změnit zákon k tomu, abychom nemuseli přihlížet zabavování peněz pocházejících z nepostižitelného nároku na výplatu dávky.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Barbora Kubíková

Zajímavé. Vaše úvaha stojí na dvojznačnosti samotné koncepce demonstrativního výčtu.

Většinou to chápeme tak, že výčet je demonstrativní, protože se vztahuje i na položky jiného druhu než položky ve výčtu uvedené, pokud splňují účel generální klauzule.

Vy ale předpokládáte, že demonstrativní výčet se může vztahovat i na položky stejného druhu jako položky ve výčtu uvedené, ale s jiným obsahem, pokud splňují účel generální klauzule.

Nic proti tomu.

Tomáš Pecina řekl(a)...

S tímto výkladem se dá stěží souhlasit. Součástí demonstrativního výčtu je ustanovení, které pro věc určitého druhu – peníze v hotovosti – striktně stanoví, jaké množství se pro účely výkonu rozhodnutí pokládá za nezbytné k uspokojení základních potřeb povinného a jeho rodiny. Kdyby chtěl zákonodárce stanovit, že i tento limit je demonstrativní – příkladmý – učinil by tak vhodným způsobem výslovně.

Jediným způsobem, jak limit překonat, je vyložit celé ustanovení způsobem konformním s čl. 30 Listiny, a to je něco, co lze jen stěží vyžadovat od exekutora "na ulici".

Proto setrvávám na svém názoru, že je třeba OSŘ novelisovat.

Guy Peters řekl(a)...

ad Karel Vážný. Zřejmě bychom měli obnovit rozvod od stolu a lože. Katholická menšina má také svá práva.

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina: Obávám se, že podat ústavně konformní výklad musí nejen profesionál exekutor, ale třeba i správní úředník na každém úřadu.

Takovým výkladem by prostě bylo sdělení paní starostce, že peníze může zabavovat až od nějaké vhodně odhadnuté a zdůvodněné přiměřené úrovně a navíc, že sociální dávka z podstaty věci není zabavitelná.

Jen pro příklad: Velmi jasný ústavně konformní pohled jsem zažil při správním trestání, kdy správní úředník požadoval dost značnou intenzitu poškození zdraví poškozeného, aby šlo o přestupek dle par. 22 odst. 1 písm h) "porušením zvláštního právního předpisu způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví", což vede k pokutě 25-50 tisíc a 1-2 letům zákazu řízení. Jasně konstatoval, že v trestním řízení se pro skutek ublížení na zdraví při nejnižších trestech dávají menší sazby, a navíc používá odklon, a tak k tomu musí přihlédout při stanovení hranice, co je a co není "přestupkové" ublížení na zdraví.

Když toto zvládne správní úředník, tak to musí zvládnout i exekutor jednající na místě soudu.

Exekucí se navíc značné nehospodárnosti s veřejnými prostředky dopustila obec.

Zaprvé proto, že exekuce není trest, ale nástroj získání dlužných peněz, a pokud u některých neuspěla, tak bude muset zřejmě hradit náklady exekuce.

Zadruhé proto, že měla nástroj levnější a jednodušší, a to určení náhradního příjemce dávek, který by sám rozhodl o jejich správném využití.

Jinak by (podle mého laického názoru) asi stačilo vzít s sebou děcka, a říci jim (nejstaršímu): "Maruško, vezmi ty peníze od paní k sobě, já to tady podepíšu a ty to prosím rozděl a zaplať z toho obědy ve škole, a kup si za to pomůcky co potřebuješ do školy, abych to zase nepropila..."

Barbora Kubíková řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina
Pokud jde o limit a racionálního zákonodárce, netvrdím, že v době přijetí o.s.ř. nebyla částka 1.000 Kč limitní, jistě byla. V dnešní době však evidentně není (nemůže být).
Pro představu lze limit srovnat s výší srážek ze mzdy. Až do 31. března 1983 činila nezabavitelná částka 300 Kčs na povinného a 100 Kčs na manžela a každou další vyživovanou osobu. V současnosti činí nezabavitelná částka 4.620 Kč na povinného a 1.155 Kč na manžela a každou další vyživovanou osobu. Osoby znalé způsobu exekuce srážkami pak vědí, že povinnému zůstává více než nezabavitelná částka, a to podle výše příjmu a povahy vymáhaných pohledávek. Přesto lze očekávat, že by limit v minulosti pokryl jakékoliv dávky i zůstatek běžné mzdy po srážkách.
Myslím tedy, že bychom při výkladu právní úpravy měli přihlížet také k tomu, za jakých okolností byla přijata.
Připomínám rovněž, že nemluvíme o exekutorovi „na ulici“, ale o promyšlené akci směřující k postižení toho, co v jiné podobě nesporně postižitelné není.

Anonymní řekl(a)...

Omlouvám se za odkliknutí bez jména: Karel Vážný

Dan Dvoracek řekl(a)...

No tak pokud si někdo dobrovolně komplikuje život církevními dogmaty, je to toliko jeho problém a netřeba se tím trápit. (A rozhodně netřeba na základě takových skutečností znevýhodňovat věřitele.)

Nicméně ten problém je možno zobecnit - co s exekucí na fakt objektivně chudého nemajetného člověka.
Na jednu stranu nám listina zakazuje vězení pro dlužníky (i když jen pro závazky kontraktuální, zavřít někoho za to, že objektivně nemá na daně ústavně lze) a na druhou stranu v extrémní situaci umožňuje vést exekuci způsobující smrt hladem. Osobně bych se radši nechal na rok zavřít než nemít měsíc co jíst.

Namítka beznadějné nemajetnosti musí být důvodem pro zastavení exekuce. (§ 268 odst. 1 písm. h) by mi jako soudci stačil, kdy za "jiný důvod" bych byl ochoten prohlásit nehumánnost takového postupu.)
Osoby, kterým jsou ale zabavovány peníze z dávek v uvedené obci beznadějně nemajetné nejsou. Ty jsou programově nemajetné. Těm bych sebral i tkaničky do bot.

Anonymní řekl(a)...

Ad Dan Dvořáček: Nejde o církevní dogmata, ale manželství není jen majetkové společenství, pro mnoho lidí je to něco vyššího. Třeba slib, že to s druhým potáhnu ve štěstí i v neštěstí. A pak jsou zde také děti. Takže bourat manželství JEN proto, že druhý je závislý třeba na automatech je divné. Existují (poměrně řídké) případy, kdy může manželství i nadále fungovat i při majetkové nezodpovědnosti druhého.

Mj. původně do komunistů u nás manželství nezakládalo automaticky společenství majetku a toto bylo rozumně řešené smlouvami. (Co lépe otestuje partnery než schopnost se dohodnout o svatební smlouvě.)Teprve za komunistů vzniklo BSM a naše liberální demokracie to dovedla k dokonalosti vtažením dluhů do BSM a transformací na SJM.

Nevím co ztrácí věřitel na tom, že někde v pozadí zmizí druhý manžel, o kterém ani netušil, že existuje při půjčování peněz.

Karel Vážný

Jan Petrov řekl(a)...

Je podle Vás, vážení diskutující, podstatná ta skutečnost, že ačkoli samotný exekutor musí mít vzdělání a praxi, o konkrétní podobě (mobiliární) exekuce "v terénu" rozhodují (i) exekutorovi zaměstnanci?

Jak byste vyložili § 27 odst. 2 e. ř.?: "Exekutor může pověřit tyto zaměstnance [tj. zaměstnance, kteří nejsou exekutorskými kandidáty či koncipienty] vykonáním jednoduchých úkonů, které souvisí s exekuční činností..."

Anonymní řekl(a)...

Nechci zabíhat k diskusi ohledně konkrétních ustanovení o.s.ř., protože za zásadní považuji dvě obecné věci.

Parita dlužník / věřitel a nemajetnost - nezapomínejme na to, co předchází exekuci; jde o dlouhodobé neplnění závazků, které končí autoritativní rozhodnutím zasahujícím do majetku dlužníka. V rámci zásahu do majetku dlužníka se akcentuje "vše rozumně povolené" k efktivitě vymožení dlužné částky - kombinace způsobů exekuce, moment překvapení, nátlak. Je to tak dobře, protože pokud někdo dobrovolně nezaplatí po rozhodnutí soudu, logicky ztrácí procesní prostředky obrany. Je na rozhodování soudů v konkrétních kauzách, aby stanovily mez, kam až se může, podle konkrétní situace.

Legislativní řešení - při přípravě exekučního řádu v období 1999-2001 existovala i varianta, kdy exekuční řád opouštěl procesní pravidla o.s.ř. ve prospěch vlastních, zmodernizovaných. Dle mého názoru to byla varianta lepší, protože zflikované o.s.ř. neodpovídá současné ekonomické situaci a není zcela kompatibilní s institutem soudních exekutorů a důsledky přinesenými jejich zavedením. Díky lidem jako je Bureš-Drápal-Winterová prosazujícím užívání nemoderních pravidel v o.s.ř. nyní diskutujeme otázku exekuce sociálních dávek, když je nasnadě řešení zvláštním exekučním způsobem, který umožní kontrolu exekutora nad veškerým příjmem "beznadějného dlužníka" v kombinaci s cukříky od státu a neziskovek.

Jan Hladký

Barbora Kubíková řekl(a)...

Ad Jan Petrov
Kdo rozhodne o tom, co je jednoduchý úkon a pověří zaměstnance? Exekutor.
Vraťme se na začátek řešeného případu. Lze exekvovat dávky pomoci v hmotné nouzi? Nesporně ne. Kdo namísto zjevně nezákonného postižení pohledávky (nároku na výplatu dávky) rozhodl o provedení exekuce prodejem movitých věcí, a to zcela konkrétně zabavením peněz právě vyzvednutých z titulu nároku na výplatu dávek pomoci v hmotné nouzi? Ubohý neznalý zaměstnanec exekutora snad? Nikoliv.
Nepopírám, že v praxi může dojít ke sporným situacím, můžeme zvažovat kam až může zajít ochrana dávky, do kdy lze prokázat původ prostředků a podobně. Při každém zabavení hotových peněz však existuje možnost korekce, ať na úrovni exekutora nebo soudu.
Co je však důležitější, kauza, která je předmětem sporu, je, domnívám se, až primitivně jasná a tím, kdo z toho dělá vědu, jsme my, právníci.
Proti "dotazu" na to,co má dělat chudák neznalý zaměstnanec exekutora, kladu jinou otázku:
Může běžný člověk rozumět tomu, že má exekučně nepostižitelný nárok na dávku, ale jakmile tuto dávku fakticky obdrží (logicky v penězích), může o ni (až na 1.000 Kč) přijít?

Tomáš Sobek řekl(a)...

Alternativně: K čemu je dobrá zákonná ochrana proti exekuci, která se omezuje pouze na nevyplacené dávky?

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Barbora Kubíková:

Nešlo mi ani tak o to, co má dělat "nebohý zaměstnanec exekutora": Za to, že zaměstnanec nepostupoval s péčí exekutora (odbornou péčí), (nechť) odpovídá samotný exekutor. Zaměstnanec (nechť) má proti exekutorově regresu námitku, že úkon, jímž jej exekutor pověřil, nebyl jednoduchý.

Dotaz (ne "dotaz") byl míněn tak, zda a kdy je (obecně/konkrétně) problém (zejména pro exekuované), že exekuci provádí prostí zaměstnanci (tj. nekandidáti, nekoncipienti).

Mimo to s Vámi souhlasím v tomto: Ačkoli je asset tracking mnohdy sporný či nejednoznačný, neplyne z toho, že by se neměl použít ani tam, kde je věc zcela jasná.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad KV et BK:

Použitý příklad není stejného druhu jako řešený. Zde jde o to, že ačkoli zákonodárce výslovně stanovil nějaký limit, přímou aplikací Listiny dovodíme, že je třeba použít limit vyšší. Kolik by měl činit, musí navíc exekutor "na ulici" stanovit s přihlédnutím k osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům povinného, které nezná.

Ad JH:

Ano. Přestavba právního řádu proběhla methodou "budeme prasečí chlívek vydávat za pětihvězdičkový apartmán, a když hosté nebudou spokojeni, obviníme je, že chyba je v nich". Toť věrný obraz České republiky 20 let po Listopadu.

Anonymní řekl(a)...

Paní primátorka prý tvrdila, že město Chomutov exekučně postihuje jen peníze, které vyplácí jejich magistrát, ne ty, které vyplácí úřad práce. Nevíte co je na tom pravdy?

Viktor Lokomotiv

PS: Příliš jsem nepochopil logické spojení autora blogpostu, že mobiliární exekuce je velmi problematická, nevhodná - a tudíž nepřípustná. Nešlo by vysvětlit i toto?

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Barbora Kubíková

Vaše argumentace demonstrativním výčtem je neudržitelná kvůli formulaci §333 odst. 2 OSŘ, který odkazuje přímo na §322 odst. 2 písm d).

Myslím, že klíčový argument má být teleologický: Jestliže nějaká peněžitá dávka nepodléhá výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, pak by tato ochrana ztratila svůj praktický smysl, pokud by ona dávka jako vyplacená hotovost podléhala výkonu rozhodnutí tzv. prodejem movitých věcí.

Anonymní řekl(a)...

mám tři poznámky: 1.Myslím že by byla škoda aby zapadla otázka pana Peciny - Ve kterém okamžiku se "TYTO" nepostižitelné peníze stávají obecnými postižitelnými penězi?
2. Souhlasím a podtrhuji slova kolegy Hladkého , cit.: o.s.ř. neodpovídá současné ekonomické situaci a není zcela kompatibilní s institutem soudních exekutorů a důsledky přinesenými jejich zavedením.
3. Určitě to tu také zaznělo, ale nemám sílu číst celé - Mám za to, že opravdu nemůžeme chtít , aby exekutoři pátrali po právním důvodu nabytí peněz, které mají zzv. povinní v tobolkách .

P.Kolman - PF MU

Peter Brezina řekl(a)...

jenom kratce:

Otazka, kdy se prave "TYTO" penize z davek stavaji obecnym movitim majetkem, po mem soudu zapada uplne pravem. Naopak, jeji vytazeni je z vetsi casti pricinou cele kontroverze (jak tady jiz nekdo rekl, "muzem za to my, pravnici"). Jednoduchy primer: nevim, jak dlouhe ma byt oduvodneni rozhodnuti prezidenta o odvolani predsedy Nejvyssiho soudu, ale zadne oduvodneni je (po mem soudu) nepochybne prilis kratke. Podobne to bude tady. Pokud se shodneme, ze existuje neco jako "exekucni pravo" jakozto soubor pravnich norem, principu a pod., jemuz je vlastni jista systemova usporadanost a vnitrni logika, a pokud se dale shodneme, ze jednim z ucelu exekucniho prava je ochrana dluznika pred likvidacnimi dopady exekuce, pak je myslim nepochybne, ze zvoleny postup exekuce je ve flagrantnim rozporu jak s timto ucelem, tak s logikou systemu exekucniho prava, a tudiz protipravni. UPLNE JINOU OTAZKOU pak je, "kdy by" byl podobny postup s pravem v souladu - tedy zda by bylo OK "kasirovat" az za rohem, nebo az v hospode, nebo az u herniho automatu, ... O jeho efektivite jako dalsim kriteriu souladnosti s pravem zde jiz psali jini.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad P. Kolman

Takže ještě jednou.

Argumentace "Opravdu nemůžeme chtít , aby exekutoři pátrali po právním důvodu nabytí peněz, které mají povinní u sebe." je vzhledem k okolnostem případu hloupá.

Exekutor si přece nejprve zjistil, že tu právní důvod je, totiž že povinný má nárok na peněžitou dávku, a teprve na základě této znalosti dohledal TUTO hotovost.

Není to nález NĚJAKÉ hotovosti na základě osobní prohlídky, ale je to cílené sledování KONKRÉTNÍ peněžité dávky, která ale výkonu rozhodnutí nepodléhá.

V drtivé většině jiných případů samozřejmě nemá smysl se ptát, jestli tato hotovost je ona hotovost peněžité dávky. Nicméně v uvažovaném případě (akce na poště) je to zcela jasné.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad TS:

Váš akademismus je opravdu extremní. A co když exekutor u povinného, který právě dostal 15 tisíc na dávce, najde dalších 5 tisíc? Má podle vás právo těchto 5 tisíc zabavit? A co když povinný bude tvrdit, že to jsou peníze, které mu zbyly z minulé dávky, a potřebuje je na zaplacení nájemného?

Podle vašeho pomýleného výkladu by patrně exekutor musel před rozhodnutím, zda peníze v hotovosti postihnout, nařídit jednání, předvolat svědky, vyžádat vyjádření orgánů, a teprve potom učinit rozhodnutí. To je ovšem naprosto nepraktické, a právě proto je formulace OSŘ striktní.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad TP

Váš komentář je vzhledem k mému tvrzení komicky irelevantní. Tvrdím přece toto:

A)Exekutor nemá cíleně sledovat dávky, které nepodléhají exekuci. (Někdo by řekl, že to je tautologie.)

B)Pojem "cíleně sledovat" je vágní. Nicméně, pokud exekutor čeká na poště, až si povinný vyzvedne dávku, aby ji u něj mohl vzápětí "nalézt" jako hotovost, pak se jedná o jasný případ takového jednání.

Které z mých tvrzení popíráte a jakými argumenty?

Anonymní řekl(a)...

Zkusím otázku:

K výše uvedené diskusi: Asi by stačila drobná novelizace, která by tu tisícikorunu nahradila nějakým vhodným násobkem minimální mzdy, životního minima na dospělou osobu apod. ve výši někde kolem 10000 Kč - 15000 Kč. S tím souvisí úvaha, zda má exekutor právo/povinnost si rozhodnutím dotvořit právo tam kde je původní mez zastaralá a tím neústavní (viz povinnost soudů si dotvořit cenotvorbu u regulovaného nájemného).

Napadla mne jako laika i další otázka: Může exekutor zabavit sociální dávku u náhradního příjemce, čili u orgánu sociální péče, který by byl pověřen spravovat tuto dávku za příjemce?
(Mj. pokud by tato správa byla placená procentem z té sociální dávky, možná by nebyla tak nezajímavá pro obce...)

Arnošt Kobylka

Peter Brezina řekl(a)...

ad TP:

nerad se do toho micham, ale TS je zde jednim z mala, kteri v teto veci akademismu nepodlehaji. Naopak analyzuje konkretni jednani za konkretnich skutkovych okolnosti. Akademismus naproti tomu pestujete (napriklad) Vy, a to prave otazkami typu "co kdyby...". Ty jsou samozrejme dulezite (akademicky i prakticky), nicmene patri do jine diskuse nez slova TS.

Peter Brezina řekl(a)...

aha, tak TS se v mezidobi analyticky presne zapojil i do diskuse akademicke :)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Otázky "co kdyby" nejsou vůbec akademické, ale prověřují kvalitu řešení. Uspokojivé bude jen takové, které dá vhodnou odpověď i na tyto průvodní, hypothetické situace. Poznamenávám, že já jsem takové řešení, bez novelisace OSŘ, nenašel.

Akademismus pana Sobka spočívá v tom, že otázku "transsubstanciace" nepostižitelné dávky v postižitelné peníze pomíjí, ačkoli právě ta má "na ulici" klíčový význam. V důsledku toho operuje s od reality odtrženými koncepty, po vzoru toho theoretika, který poradil myším, aby, když se bojí kočky, jí pověsili na ocas zvonec.

Tomáš Pecina řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad TS:

Tvrzení, že exekutor nesmí sledovat osud dávky, je na vodě, resp. je praeter legem. Exekutor má především právo provést mobiliární exekuci, a to víceméně pouze podle svého uvážení, kdykoli a kdekoli. Omezení tohoto práva, pokud je tvrdíte, musíte o něco opřít.

Uznávám, že jedním takovým legitimním omezením je požadavek přiměřenosti zásahů do soukromí povinného: nelze mobiliárně exekuovat pětkrát v jednom týdnu.

Pokud ale tvrdíte, že nelze exekuovat peníze pocházející z vyplacené dávky, ptám se, z čeho takový zákaz plyne, a odpovídám, že z čl. 30 Listiny, kterou by bylo nutné přímo aplikovat, což je proces, který nelze od exkutora přiměřeně vyžadovat.

Nedivím se, že ten chomutovský jim s tím v dané situaci, jak zpravila media, raději seknul.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad TP

Opakuji: Jestliže nějaká peněžitá dávka nepodléhá výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, pak by tato ochrana ztratila svůj praktický smysl, pokud by ona dávka jako vyplacená hotovost podléhala výkonu rozhodnutí tzv. prodejem movitých věcí.

PS. Protože se už opakuji, svoji účast v diskuzi tímto končím.

Peter Brezina řekl(a)...

ad TP:

no, na definici akademismu se jak vidim neshodneme...

z čl. 30 Listiny, kterou by bylo nutné přímo aplikovat, což je proces, který nelze od exkutora přiměřeně vyžadovat
exekutoru je myslim 150, coz je cca o polovinu vic nez soucet soudcu nasich nejvyssich instanci a soucasne cca 5% celkoveho poctu soudcu. Co ze to od jednoho takto vyberoveho jedince vykonavajiciho prenesene statni moc nemuzu vyzadovat??? Kdyz uz se bavime na teto akademicke urovni...

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad TS:

To jste objevil Ameriku. Tuto thesi najdete i v mém dávném blogpostu, jde ovšem o to, jak ze situace ven.

Ad PB:

Nejde o prostou aplikaci Listiny, to by i exekutor zvládl, ale o to, že k ní potřebujete uskutečnit cosi jako sociální šetření, a to je právě to, co nelze po exekutorovi chtít. T. Sobek správně uvedl, že v okamžiku výplaty dávky se lze spolehnout na zjištění, která učinily jiné orgány (dávku vyměřivší), ale touto úvahou – a to se mi nepodařilo mu zatím vysvětlit – otevírá Pandořinu skříňku.

Protože: chceme-li po exekutorovi, aby místo přesné procedury popsané OSŘ zjišťoval individuálně poměry povinného, a pokud je zjistí chybně, visí nad ním Damoklův meč regresu podle 82/1998 Sb., posouvají se exekuce zcela jinam. Není pochyb o tom, že povinný se během šetření dokáže všeho postižitelného majetku zbavit a oprávněný ostrouhá.

Proto tvrdím, že tudy cesta nevede.

Anonymní řekl(a)...

Přidám ještě jednu otázku k mobiliární exekuci:

Představme si jako extrém, že si povinný vypůjčí před exekucí knihy z knihovny apod., má majetek zaměstnavatele označený štítkem apod. Tyto předměty jsou jasně označeny, a přesto nejspíš podle dnes platného exekučního řádu je exekutor sepíše a odveze a dokonce se o tom ani majitel nedozví.

Myslím, že touto praxí, kdy na místě není ochoten exekutor(ský zaměstnanec) se zabývat ani zřejmými a prokazatelnými námitkami přítomných osob a jsou-li mu oznámeny, nebo nějak jinak známy indicie, že předmět je ve (spolu)vlastnictví třetí osoby , tak tyto osoby na exekuci ani neupozorní, je podle mne narušením práva třetí osoby ústavní síly.

Nejsem ale úplně nezúčastněný, příklad jsem zažil osobně: U příbuzné byla výtvarná díla jejichž jsem byl 50% spoluvlastníkem. Byla součástí dědictví, které tato paní zdědila z druhé poloviny. Výkon (nikoli exekuce) šel proti jejímu manželovi a skoro neexistujícímu SJM. Paní se styděla a neřekla to do smrti manžela. Tím jsem nemohl podat vylučovací žalobu.

Jen naokraj: Takže, když jsem zjistil fakt dluhu, který byl vcelku nevelký ve srovnání s poplatky a náklady na advokáta, uhradil jsem ho a tím několika instancím zadělal na problém, protože jsem plnil pár dní po smrti povinného. A příbuzná pak vzala zpět odvolání za oba (otázka procesního nástupnictví). Je to již pár let a od té doby o kauze nic nevíme, pokud už neumřela, žije si dodnes.

Karel Vážný

Karel Výborný řekl(a)...

ono je vůbec zajímavé, že jeden dárce čirou náhodou stát, ma lepší postavení než dárce jiný.

Anonymní řekl(a)...

"Ach jo."

Petr Kubačka

Anonymní řekl(a)...

Článek na toto téma zde.

Jan Švarc

Anonymní řekl(a)...

Stanovisko, ze kterého vycházejí Kocáb i Motejl, zde:

http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/ministri-pri-uradu-vlady/michael-kocab/tz/kauza-chomutov--55357/