Karel Čermák: O právnické češtině, konfliktu normativních systémů a dědictví k.u.k. otců

Dne 26. února 2009 jsem se zúčastnil semináře o právnické češtině, který pořádal Nejvyšší správní soud v Brně. Šlo o zajímavé setkání, o němž nechci ani tak referovat, jako k němu něco málo poznamenat.



Na semináři vystoupili zástupci tří normativních systémů: práva (mgr. Bobek z NSS, prof. Hajn z PFMU, dr. Zářecký z LRV, autor tohoto povídání), estetiky (doc. Šmajsová Buchtová z MU, prof. Přidal z JAMU) a jazykovědy (dr. Svobodová a mgr. Kaderka z Ústavu pro jazyk český AV ČR).

Mgr. Bobek se za právníky zabýval obsahem rozhodnutí a přiléhavě připomněl, pro koho je soudci píší. Britští pro advokáty účastníků, francouzští pro odvolací instanci, němečtí pro akademickou obec. My jsme pochopitelně přes Rakousko-Uhersko jako Francouzi. Podle toho rozsudky vypadají.

Estetici od projevu před soudem žádají, aby byl zřetelně artikulován, správně frázován a aby se dbalo na řádný slovní přízvuk a větnou intonaci. Timbre hlasu, vhodná gestikulace a celková kulturní úroveň mají zvýšit estetický požitek posluchače nebo čtenáře. Má-li múzický výtvor právníka i nějaký obsah, tím lépe, ale něco srozumitelného není možno očekávat. Publikum se spokojí alespoň s přiměřenou dávkou empatie. Ani ve hře „Čekání na Godota“ není nic srozumitelného, a nevadí to. Právo je taky takový absurdní kus.

Jazykovědci podrobili literární výkony právníků kritériím pro slohové práce gymnaziálních terciánů. Známkou nedostatečně byla hodnocena tato kompozice (vymýšlím si ji, ale z reality byly uváděny věty velmi podobné):

„Soud nemohl nezohlednit nemožnost nevědomosti o nedostatku zletilosti poškozené druhého obžalovaného, když tato mu nepopřela okolnost nevlastnění OP v době těsně před údajným spácháním údajného trestného činu neodepření podání návykové látky v množství nikoliv nepatrném pro vlastní spotřebu.“

Nebudu to rozebírat, sami to vidíte, je tam moc záporů, podstatných jmen slovesných, nejasných vztahů mezi větnými členy, jakož i spojka „když“ ve funkci spojky příčinné (snad to nějak nepletu). Stylisté prohlásili větu za zcela nesrozumitelnou, jeden z posluchačů se však proti tomu ohradil. Je prý zcela jasné, že pachatel chtěl po nějaké mladé feťačce občanku, ona mu řekla, že ji ještě nemá, a on holku přesto zhulil pervitinem. Jazykovědci prý nemají žádné právní vědomí, jinak by jim to bylo jasné.

Nechci spor dále vyhrocovat úvahami o tom, zda estéti a jazykovědci musí respektovat soudní nálezy, které porušují normy jazykovědy a estetiky. Většinou asi ano, ale své sankce, jako je výsměch a opovržení, mohou tyto normativní systémy na právníky uvalit. Běda nám!

Jako právník musím projevit kus stavovské solidarity a trochu se nás přece jen zastat.

Právníci v Čechách a na Moravě po Bílé hoře s jazykem zkusili víc, než kdo jiný, a to od Rakušanů, Němců, Rusů a Američanů. V naší hantýrce dosud přežívají slova jako arest, kriminál, zhaftnout, partaj, plédovat, činže, pacht, zkasírovat a mnohé jiné austrianismy. Odborná terminologie je pořád poplatná překladům z rakouské právní němčiny, často velmi legračním. Třeba Kosten aufheben (zrušit náklady) staromilec dosud překládá jako „zvedli mi náklady“, kdežto Anspruch erheben (uplatnit nárok) jako „zvednul jsem nárok“. Staatsanwalt je pro něho zásadně „státní návladní“, ačkoliv to je za vlasy přitažený doslovný překlad „an-“ = „ná-“ plus „walten“ = „vládnout“, roztomile oživený přesmyčkovou zvukovou podobou „Anwalt“ a „návlad“, včetně toho dlouhého „á“, a dále ještě oblíbenou příponou „-ní“, po vzoru pan-paní důchodní, knihovní a účetní (substantiva adjektivní). Ještě že místo advokát neříkáme „právní návlad“ (Rechtsanwalt), tedy jako že vládne právem. Byl by to prekérní omyl. Ale ani v té oficiální terminologii jsme si toho moc českého nevymysleli, viz např. Be-schluss = u-snesení, Be-rufung = od-volání,Be-schwerde = s-tížnost, Ein-gabe = po-dání, An-fall = ná-pad, Be-lehrung = po-učení, Voll-macht = plná moc, Be-voll-mächtigung = z-plno-mocnění, atd. atd. Právnická čeština je až dosud více či méně zdařilý překlad z rakouské právní němčiny. Proto ať se nikdo nediví, že se rozsudek zrušuje a nikoliv ruší – němčina slovesné vidy prostě nezná.

Ale překladům z němčiny je poplatná i řeč českých soudních podání a rozhodnutí všeobecně, což se pak projevuje i v právní literatuře, jsou-li autory soudci nebo advokáti. Bez německých klišé a různých jiných vycpávek nedokáže český právník napsat ani pozdrav od moře. Poslechněme si aspoň něco.

V této sou-vislosti musí být u-vedeno (in diesem Zusammen-hang muss es an-geführt werden).

V rámci tohoto musí být soudem pou-kázáno na to (im Rahmen dessen muss vom Gericht darauf hin-gewiesen werden).

Nemohlo být pře-hlédnuto (es konnte nicht über-sehen werden).

S o-hledem na to (mit Rück-sicht dar-auf).

V tomto o-hledu (in dieser Hin-sicht).

Od-hlédnuto od toho, že (ab-gesehen davon, dass).

Mělo být z-o-hledněno (es sollte be-rück-sichtigt werden).

Bylo vzato do ú-vahy (es wurde in Be-tracht genommen).

Přede-vším, v dalším, konečně (vor allem, des weiteren, schliesslich).

Zde je také ten hlavní důvod, proč se právní texty mezi češtinou a němčinou překládají neobyčejně snadno. Mohu to jako praktik potvrdit, protože jsem se před devadesátým rokem dost dlouho přiživoval jako soudní tlumočník němčiny a angličtiny. Nedivím se, že i našim předkům lezlo do překladů z němčiny plno pasiv, doslovných napodobenin i složených slov slavného typu Hotentotenpotentatentanteattentäter (prý nejdelší německé slovo – 14 slabik). Ale co bych povídal. Přečtěte si Cikány nebo Márinku od právníka Máchy a hned uvidíte, že i tento klasik psal česky (a jak krásně), ale myslel německy. Nechci nikoho urazit, ale i guru Jungmann, jeho učitel, na tom nebyl o moc líp. A my dnes taky ne.

Vynechám říšskou právní němčinu a Rusy s jejich zástavami na čele.

Nářek nad podstatnými jména slovesnými nejde ovšem tak úplně na vrub němčiny, ani ruštiny, ale Američanů. Tuhle jsem v Bulletinu advokacie četl o jedné právnické konferenci v USA. Názvy jednotlivých témat začínaly slovy Peacemaking, Assisting, Yielding a Empowering. Nevidím nikde nic jiného, než shopping, banking, mailing, invoicing, trading, filing, learning, a to pokud možno s předponou „e-“. Úplným hitem je třeba Marketing Leasing, Franchizing, Factoring and Licensing. Nebo: Presenting Bossing, Mobbing, Pressing, Petting and Harassing. Což jest pochopitelně v češtině prezentování bosování, mobování, presování, petování a harašení.

Co s tím vším? Učili se právníci v tercii špatně češtinu, a proto šli na práva? Nebo se zkazili až v právní praxi? Zkazilo je předchozích šest, sedm generací předků, kteří museli právo statečně do češtiny převést? Měli předkové v právu rovnou nechat arest a klégra a na všechno frcichtovat (verzichten), jak říkal jeden můj starý, dávný šéf? A teď tam máme nechat „mis-lídink“ místo pitomého „za-vádějící“? Je český právní jazyk tradice, folklór nebo omyl k.u.k. otců? V Otčenáši jsou také gramatické chyby, např. „neuvoď“ nás v pokušení nebo „zbav nás od“ zlého. Rozčiluje někoho tato tradice? I estéti jsou rádi, když se jim povede nějaký kasaštyk. Mají tomu říkat pokladní kus? Nebo hospodářsky úspěšné představení, aby se vyhnuli austrianismu? Já bych současnou právní češtinu tragicky neviděl, pokud i v ní platí rem tene, verba sequuntur. Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Jsem zvědav, co s námi udělá nový občanský zákoník. Počítám, že si jazykozpytci p. prof. Eliáše „vychutnají“. Nebude to nějaké Enjoying Eating and Drinking, nýbrž Enjoying Elijah. Guten Appetit! Neboli bez jakékoliv invence Dobrou chuť! A s invencí (?): Enjoy your meals! Vychutnej si své papání.

Březen 2009
Karel Čermák