čtvrtek 27. prosince 2007

Harmonizace smluvního práva v Evropě a nový český občanský zákoník

Návrhu nového občanského zákoníku jsme se na Jiném právu dotkli jen okrajově (spolu s dalšími otázkami soukromého práva). Rád tedy zveřejňuji několik postřehů Jana Matese z pražského setkání evropských akademiků, kteří se věnují harmonizaci smluvního práva v Evropě. V jeho rámci proběhlo i VIII. diskusní fórum k novému občanskému zákoníku.

Ve dnech 5.12. – až 8.12. se v Praze uskutečnilo zasedání Studijní skupiny, jehož cílem bylo pokročit v přípravě Společného referenčního rámce (k tomu, co Společný referenční rámec je, se ještě vrátím).

V předvečer zasedání se vybraní členové Studijní skupiny zúčastnili VIII. Diskusního fóra k návrhu českého občanského zákoníku. Byli mezi nimi prof. Christian von Bar (předseda
Studijní skupiny), prof. Hans Schulte-Nölke (koordinátor Acquis Group), a také legenda evropského smluvního práva prof. Ole Lando, dlouholetý prezident Komise pro evropské smluvní právo)[1]. Dalšími účastníky byli profesoři Hugh Beale, Carlo Castronovo a Matthias Storme. Za českou stranu na fóru vystoupil jednak prof. Eliáš, jako hlavní autor návrhu, a dále profesoři Dvořák a Tichý z PF UK a prof. Hurdík z PF MU.

Jednotlivým příspěvkům se nechci v tomto postu věnovat, s jednou výjimkou. Domnívám se, že by bylo vhodnější se nejprve zabývat celkovou koncepcí návrhu občanského zákoníku. Bohužel, profesor Eliáš opustil fórum poměrně záhy, a v době, kdy byl čas na diskusi, již přítomen nebyl. A přitom přítomnost vynikajících akademiků přímo vybízela prodiskutovat nejen jednotlivá ustanovení návrhu, ale i celkovou koncepci návrhu občanského zákoníku.

Otázky vyvolává již skutečnost, že jako základ pro navrhovaný občanský zákoník byl vzat Krčmářův návrh občanského zákoníku z roku 1937, který vycházel z především z francouzského Code Civil a rakouského AGBG. Ve své době byl nepochybně vynikající, vzhledem k vývoji, kterým právo od té doby prošlo, se však Eliášův návrh může jevit jako snaha o porod dítěte, které zemřelo již před 70 lety. Do podobného dobrodružství se pustilo Lotyšsko, které ve snaze odříznout se definitivně od éry Sovětského svazu ihned po získání nezávislosti oživilo předválečný občanský zákoník. V případě Lotyšska je to pochopitelné, výjimečná doba si žádá výjimečné kroky. Domnívám se, že by bylo mnohem vhodnější návrh připravit nikoliv jako oprášený návrh Krčmářův, ale jako návrh nový, který by vycházel z moderních kodexů evropských států. Samozřejmě za velmi vhodné bych považoval, pokud by vzal v úvahu existenci Společného referenčního rámce, o kterém ještě bude řeč.

Ale zpět ke konferenci. Prof. von Bar vysvětloval co Společný referenční rámec je, a z jeho projevu vychází dále uváděné informace. Společný referenční rámec je výsledkem práce několika skupin akademiků sdružených v
Network of Excellence, kteří se dohodli s Komisí, že vypracují Společný referenční rámec, který bude později veřejnosti prezentován jako Obecné principy Evropského smluvního práva. Nejedná se samozřejmě o jediný takový projekt. Dalším je „Evropský smluvní zákoník“ Akademie evropských privatistů vypracovaný pod vedením prof. Gandolfiho.[2] Akademie evropských privatistů však v současné době stojí mimo hlavní proud unifikačních snah v rámci EU, neboť mu chybí politická záštita. Je zajímavé, že zpracovatelé tuzemského návrhu přesto vycházeli spíše z Evropského smluvního zákoníku než ze Společného referenčního rámce. Společný referenční rámec vychází z právních řádů členských zemí EU, které jsou analyzovány porovnávány a výsledkem je nalezení společných principů smluvního práva, tak jak jsou chápány zúčastněnými akademiky. V případě potřeby jsou tyto principy rozvedeny de lege lata nad rámec platného práva a je přihlédnuto též k acquis. Výsledkem by měl být soubor definic a modelových pravidel smluvního práva, která by se stala inspirací zákonodárců, a to jak zákonodárce Evropského tak zákonodárců v jednotlivých členských státech.

Zúčastnění akademici si však kladou cíle vyšší. Cílem je vytvořit evropskou obdobu amerických
Restatements, tedy vytvořit soubor pravidel, která by mohly smluvní strany zahrnout do smluvních ujednání. Z mého pohledu je nejpodstatnější, že bylo dosaženo shody ohledně definic, protože stejný pojem má mnohdy v různých právních řádech různý význam. Modelová pravidla byla vypracována tak, aby bylo možné převzít jen určitou část Společného referenčního rámce. Celý projekt není tedy připraven jako „take or leave it“, ale naopak dává možnost k oddělení jednotlivých částí aniž by takové části ztratily smysl. Výsledkem je soubor pravidel, který se primárně zabývá závazkovými vztahy, ale velmi snadno může být použit i na mimosmluvní právní vztahy. V současné době se dokončuje první návrh Společného referenčního rámce, který by měl být ještě v průběhu příštího roku upraven a na konci příštího roku předán Komisi jako závěrečný návrh. Fajnšmekři si mohou první návrh zakoupit v únoru 2008 za pouhých € 9,90 zde.

Zasedání Studijní skupiny bylo přístupné veřejnosti a stálo za to, se přijít podívat. Nejen proto, že se ho kromě výše uvedených účastnily další celebrity soukromého práva jako například profesoři
Ewan McKendrick autor téhle vynikající tenké brožurky, ale třeba také Michael Bonell, Ulrich Drobnig, velmi aktivní v debatách byl též vynikající soudce švédského nejvyššího soudu Torgny Håstad a Eric Clive. Úplný seznam účastníků by vypadal jako telefonní seznam, takže uvádím jen ty účastníky, kteří by mohli být známí čtenářům jiného práva. Sledovat celé jednání by případné diváky asi příliš neuspokojovalo, protože se místy řešily technické detaily, a diskuze pak postrádala náboj. Naproti tomu, když se řešily otázky, které nebyly příliš rozpracovány, jako například podmínky úvěrové smlouvy, rázem bylo v sále živo. Začaly se totiž řešit základní koncepční otázky a principy a diskuze se stala laboratoří právní komparistiky. S výsledkem práce Studjní skupiny a ostatních skupin Network of Excellence se seznámíme jak doufám v únoru a pak bude možné jednotlivá ustanovení Společného referenčního rámce prodiskutovat, jak doufám i na stránkách jiného práva.

Z výše uvedeného by nezasvěcený čtenář mohl usoudit, jak je vše skvělé a že panuje, alespoň mezi zúčastněnými akademiky, všeobecná shoda a tak logickým vyústěním bude evropský občanský zákoník. K tomu však vede cesta dlouhá a trnitá; nakonec ani v rámci Studijní skupiny nepanuje shoda, jak daleko by měla harmonizace soukromého práva zajít. Jsou tím kýženým cílem principy, které budou inkorporovány do jednotlivých právních řádů? Nebo bude vhodnější sestavit vzorový kodex, který si jednotlivé státy upraví pro své potřeby? Nebo sestavit kodex jediný, celoevropský? A jak do těchto snah zapadá návrh českého občanského zákoníku?

[1] více o Landově komisi např.: von Bar, Ch. : O celoevropské odpovědnosti národní kodifikační politiky, In: Švestka, J. Dvořák, J. Tichý, L. (eds.): Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva. Praha: ASPI, 2006, s. 11 a násl.
[2] Zajímavé srovnání Evropského smluvního zákoníku, Principů evropského smluvního práva vypracovaných Landovou komisí a UNIDROIT nabízí prof. Pelikánová v článku Aktuální otázky obligačního práva a jeho kodifikace v evropském i českém kontextu, Právní rozhledy 18/2007.

61 komentářů:

Tomáš Břicháček řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Břicháček řekl(a)...

Dovolím si zde odcitovat jeden svůj starší publicistický článek na toto téma:

Vytvoření evropského občanského zákoníku je pro eurocentralisty odvěkým snem. Za jeho přijetí pléduje Evropský parlament (EP), který počínaje rokem 1989 přijal několik rezolucí v tomto smyslu. Stejně tak různé skupiny nadšených eurofilních akademiků, zcela odtržené od reality a bez politického mandátu, pracují na tomto "projektu" už více než dvě desetiletí. Jejich současnou platformou je tzv. Studijní skupina pro evropský občanský zákoník, založená v roce 1999. Členské státy zůstávaly vůči myšlence společného soukromoprávního kodexu doposud v podstatě vyhraněně odmítavé. Zdálo se proto, že tato nemá v dohledném časovém horizontu naději na úspěch. Přesto se podle všeho Komisi odpor států podařilo nahlodat a v brzké době se jí podaří položit základní kámen tohoto vpravdě neblahého díla.
Občanské právo je odvětvím práva, které má nejblíže k lidem v jejich každodenním životě, a které tvoří základní součást jejich právního vědomí. Odráží se v něm zpravidla staleté kulturní a sociální tradice jednotlivých států, a tvoří proto významnou součást identity každého národa. Unifikace tohoto právního odvětví by znamenala brutální zásah do svébytnosti národů a do rozmanitosti Evropy. Vyčlenění tak rozsáhlé a zásadní oblasti z politické volby na úrovni členského státu a její přenesení na vzdálenou a stěží ovlivnitelnou evropskou úroveň by mělo také dramatické důsledky pro demokracii.

Komise si bezpochyby stejně jako EP a eurofilní intelektuálové přijetí evropského občanského zákoníku přeje. Není ovšem tak naivní, aby tento požadavek vznesla otevřeně a naráz jako oni. Namísto toho používá tolikrát osvědčenou taktiku eurocentralistů založenou jednak na postupných nenápadných krůčcích, jednak na kamufláži.

Prve zmíněnou část této taktiky bychom mohli pracovně nazvat metoda jezinek. Je založená na prostém poznatku, že členské státy většinou neskousnou skoková posilování Bruselu (neboli ztráty vlastních kompetencí). Naopak většinou zabere, rozloží-li se daný krok do více etap, a přesun moci se tak děje po menších dávkách. Právě jako jezinky z oblíbené pohádky, tak i zkušení eurointegrátoři v první fázi zpravidla slibují protáhnout do dané oblasti moci jenom prstíček. Nevěřme ale tomu, že se jen ohřejí a hned zase půjdou. Dnes vstrčí prst, zítra celou ruku a pozítří mají to, co chtěli. Dobrým příkladem je vývoj pravomocí ES/EU počínaje Maastrichtskou smlouvou v oblasti vnitra a justice nebo ve společné zahraniční a bezpečnostní politice (obojí ve stádiu vstrčené ruky). Prstíček teď eurocentralisté natahují po přímých daních, když se snaží získat státy pro sjednocení daňových základů u daně z příjmů právnických osob.

Druhou částí taktiky je kamufláž. Základem je nenazývat ambiciózní opatření pravými jmény a jejich obsah a účel maskovat tak, aby zbytečně nebudila pozornost "protiintegračních" sil. Velkolepým a nedostižným příkladem je přeměna euroústavy na "reformní smlouvu". Jinak lze z mnoha příkladů uvést např. původně zdánlivě neškodnou agenturu Eurojust, s níž se najednou počítá jako s případnou evropskou prokuraturou (!).

Zcela v duchu těchto osvědčených metod přichází v roce 2003 na scénu projekt s nenápadným názvem "Smluvní referenční rámec" (SRR), který Komise představila v akčním plánu „Koherentnější evropské smluvní právo“ a který dále rozvinula ve zprávě "Evropské smluvní právo a přezkum acquis: cesta vpřed" z roku 2004. Komise původně dosti neurčitě hovořila o dokumentu, který by přinesl jasné definice právních pojmů, základní zásady a modelová pravidla smluvního práva, přičemž by vycházel z komunitárního práva a „nejlepších řešení nalezených v právních řádech členských států“. Měl by prý fungovat jako soubor nástrojů ("tool-box") či příručka, kterou by mohly orgány ES/EU použít při revizi stávajících a přípravě nových právních předpisů v oblasti smluvního práva. Měl by pomoci zajistit soudržnost a dobrou kvalitu právních předpisů ES v této oblasti. Komise předpokládala, že dokument by mohl mít právně nezávaznou formu.

Výmluvnější už jsou poznámky Komise k "dalšímu možnému využití" SRR. Prý by jej mohly používat národní parlamenty při zapracovávání směrnic z oblasti smluvního práva nebo dokonce při přijímání právních předpisů v oblastech smluvního práva, které nejsou upraveny komunitárními předpisy (jinak řečeno přistoupit k dobrovolné harmonizaci). Navíc by SRR podle Komise případně posloužil jako základ pro rozvoj smluvních pravidel, která by se nabízela smluvním stranám v celé EU k dobrovolnému použití - zde se mluví o tzv. "fakultativním nástroji". Komise také zvažovala, že by mohla zahrnout SRR do smluv uzavřených se svými smluvními partnery. SRR by prý také mohl fungovat jako doplněk platného vnitrostátního práva. Komise rovněž podpoří jiné instituce a orgány, aby používaly SRR při uzavírání smluv s třetími stranami. Konečně SRR by případně sloužil jako inspirační zdroj pro Soudní dvůr při výkladu acquis v oblasti smluvního práva.

V příloze zmiňované zprávy Komise z roku 2004 najdeme nástin možné struktury SRR. Komise předpokládala, že dokument by měl tři části. První by upravovala základní zásady smluvního práva, druhá by obsahovala vymezení základních pojmů, třetí by se jmenovala "vzorová pravidla" a obsahovala by následující oddíly: I - Smlouva, II – Předsmluvní povinnosti, III – Splnění/nesplnění závazku, IV – Společné závazky (Mnohost stran), V – Postoupení pohledávky, VI – Změna účastníka, VII – Promlčení, VIII – Zvláštní pravidla pro kupní smlouvu, IX – Zvláštní pravidla pro pojistné smlouvy. Myslím, že nastíněná struktura je dostatečně výmluvná. Jasně připomíná obecnou část úpravy závazkového práva v občanských zákonících, v náznaku pak i část zvláštní, která upravuje jednotlivé smluvní typy.
Myslím, že vzhledem k naznačovaným cílům projektu i jeho nastíněné struktuře by jen slepý neviděl, jaká měla být pravá podstata SRR. Rýsoval se zde jasně základ pro evropský občanský zákoník.
To jen potvrzuje následující skutečnost: Komise svěřila přípravu "síti výzkumných pracovníků" a "odborníků z řad zainteresovaných stran". A jaké překvapení, zásadní postavení v této skupině získali akademici ze Studijní skupiny pro evropský občanský zákoník (!) v čele se zápáleným eurofilem Christianem von Barem, který se brzy nechal slyšet, že je "vzrušující být při vytváření nového ius commune europaeum" a že "naděje na vytvoření evropského soukromého práva je realističtější než kdykoli předtím."
Reakce EP byla dle očekávání velmi pozitivní. Ve svých usneseních z roku 2006 EP apeloval, aby záběr projektu byl co nejrozsáhlejší. Reakce členských států však byla chladnější. Mnoho států konstatovalo, že předložený projekt nápadně připomíná evropský občanský zákoník. Vedla je k tomu jak nastíněná struktura, tak Komisí předvídané "další možné využití"
Ukázalo se tak, že Komise ve své jezinkovsko-kamuflážní metodě nebyla zcela důsledná a zašla dál, než byly členské státy ochotny připustit. Byla tak nucena šlápnout na brzdu. Začala se jednak při každé příležitosti dušovat, že cílem SRR není harmonizace soukromého práva ani evropský občanský zákoník a zdůrazňuje koncept "tool-boxu". Ten členské státy akceptují, a to mimo jiné zřejmě proto, že jde o velmi neurčitý až mysteriózní projekt.
Návrh SRR vyjde z dílny zmiňovaných "výzkumníků" koncem tohoto roku. Pro mnohé bude překvapením. Akademici totiž odmítli i přes zmiňovaný vývoj politické situace rozsah svého připravovaného projektu omezit. Chystají se předložit rozsáhlý text o celém závazkovém právu.

Komise, pokud bude respektovat postoj členských států, z projektu vybere jen část odpovídající pozměněnému záběru. Nicméně, ačkoli bude záběr SRR takto omezen, nemyslím si, že by to dávalo dostatečný důvod k tomu, abychom k němu přistupovali jinak než k původnímu projektu. Jsem přesvědčen, že bude i v této podobě využit jako základní kámen budoucí rozsáhlé harmonizace soukromého práva, jejímž vyústěním má být vytvoření evropského občanského zákoníku. Pro tento scénář jednoznačně svědčí četná prohlášení příznivců SRR z řad eurofilních intelektuálů i politiků .

Projekt SRR je, myslím, vhodné dát do paralely s projektem sjednocení daňového základu pro daň z příjmů právnických osob. Oba projekty se dnes tváří relativně neškodně, oba doprovází dušování Komise, že nechce podniknout dalekosáhlejší kroky; tj. evropský občanský zákoník resp. harmonizace či sjednocení sazeb uvedené daně. Ve skutečnosti však dláždí cestu pro uskutečnění takových kroků v budoucnosti, protože eurocentralisté už budou mít na čem stavět.

Naučme se u jednotlivých integračních iniciativ vidět vždy o krok dál. Varujme se iniciativ, jejichž původci "přicházejí v rouše ovčím, ale uvnitř jsou vlci hltaví." Timeo Danaos et dona ferentes. Naučme se odhadnout, co bude následovat v další fázi. Neocenitelnou službu nám poskytují euronaivisté, kteří o dalších plánech mluví otevřeně, bez obalu./

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Tomáš Břicháček: Váš názor a postoj k dané problematice je asi celkem zřejmý z vašeho článku. Celého se to hemží názvy jako "euro -naivisté, -filní intelektuálové" atd., jež po mém prvním přečtení na mě působí až příliš negativně. Tento článek mi nepřijde příliš nestranný, jež by poukazoval na možné výhody unifikace v oblasti soukromého práva. Osobně Váš postoj nesdílím, ale mohl bych se zeptat, proč tedy k tomuto tématu přistupujete s takovou negativní kritikou?
Ve článku popisujete, jak je komise zlá a vychytralá, členské státy "neprozíravé" a SRR plná eurofilních intelektuálů, jež jsou zřejmě taktéž na té "špatné straně". Celé mi to až příliš připomínalo Star wars nebo pohádku, ale mohl bych se vás zeptat na váš názor na samotnou unifikaci (tz.dokument) a nikoliv na proces jakým k ní dochází?
Osobně mě skutečně váš názor na kodex zajímá a zejména důvody, proč k němu přistupujete tak negativně?

Tomáš Břicháček řekl(a)...

Ad TH:
Kdyby dnes ještě dnes někdo bral vážně princip subsidiarity, protokol a všechny závěry Evropské rady k jeho aplikaci, pak by z něj vyčetl, že k centralizaci nemá docházet jindy než tehdy, pokud v dané oblasti nemohou uspokojivě jednat členské státy a pokud cílů regulace může být lépe dosaženo na úrovni Společenství. Centralizace by také měla přinést zjevné výhody oproti činnosti členských států a zamýšlená činnost by měla mít nadnárodní povahu, kterou nelze uspokojivě vyřešit činností členských států. Také se hodně namluvilo o tom, že důkazní břemeno ohledně splnění těchto podmínek leží na bedrech institucí ES.
Vím, že dnes je směšné ohánět se subsidiaritou, která má v praxi nulový význam. Připomínám ji jen proto, že i obratný eurocentralista bude mít dost práce s tím, aby vyargumentoval potřebu jednoho občanského zákoníka pro celou EU z hlediska souladu s tímto principem. Ostatně stejně tak bude mít potíže najít právní základ (i když v tom jsou centralisté samozřejmě velmi kreativní :-) V tomto směru se těším na Vaši argumentaci.
Jak jsem zdůrazňoval v úvodu: občanské právo je odvětvím práva, které má nejblíže k lidem v jejich každodenním životě, a které tvoří základní součást jejich právního vědomí. (Jen na okraj, vedu internetovou právní poradnu a můžu mám říct, že mezi došlými dotazy vévodí občanskoprávní . Je jich cca 80%). V občanském právu se odráží kulturní a sociální tradice jednotlivých států, a tvoří proto významnou součást státní a národní identity. To platí zejména o státech s dlouhou právní kontinuitou jako je Velká Británie, která mimochodem občanský zákoník vůbec nemá (a úvahy o EOZ jsou pro Brity jako červený hadr).
Unifikace tohoto právního odvětví by znamenala brutální zásah do svébytnosti národů a do rozmanitosti Evropy. Vyčlenění tak rozsáhlé a zásadní oblasti z politické volby na úrovni členského státu a její přenesení na vzdálenou a stěží ovlivnitelnou evropskou úroveň by mělo také dramatické důsledky pro demokratickou legitimitu vládnutí v EU.
Můj názor není nijak ojedinělý. Protože mám možnost sledovat postoje členských států při přípravě Společného referenčního rámce (CFR), můžu Vás ubezpečit, že k plánu vytvoření EOZ se otevřeně nehlásí žádný stát. I možnost využít CFR jako fakultativní (opční, opt-in) nástroj většina států včetně ČR odmítá. Otevřeně pro je v podstatě jen Estonsko.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Tomáš Hülle
"Tento článek mi nepřijde příliš nestranný, ... ."

Takže v opačném případě by Vám přišel jaký? ;)

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Tomáš Sobek:

:) Asi mi trochu uniká, na co narážíte. V opačném případě by mi přišel neutrální, tz.informativní bez prezentace jasného stanoviska a názoru od autora.

ad Tomáš Břicháček:

Ano, souhlasím, že v některých státech by toto představovalo problém. Jmenovitě skutečně VB je obrovskou neznámou. Na druhou stranu by se dalo uvažovat o výjimce v případě států s jinou právní kulturou, jež by umožňovala dokument neratifikovat a "občaský zákoník" by tak mohl zůstat jen v rukou států s relativně podobnými právními systémy (Můžeme dát stranou status, jež by mu byl takto přiznán - "vzor či přímo závazný dokument"). Osobně shledávám v této otázce přínos, zejména z pohledu přehlednosti právního systému. Můžeme vycházet např. z hesla unifikace cestou deregulace a tento zákoník vytvořit na velice "volné bázi" s možnostmi se odchýlit. Cest jak se s problematikou vypořádat je dle mého názoru skutečně mnoho a myšlenku bych tak rychle nezatracoval.
Co se týče subsidiarity, tak sice problém lze vyřešit na úrovni členských států, ale na druhou stranu lze dle mého názoru celkem snadno argumentačně podpořit i výhodnost postupu na úrovni Evropské unie. Vždyt výhoda jednotného právního prostředí je ohromná a cesta na úrovni členských států mi přijde skutečně mnohem komplikovanější. Proč tedy nevyužít možnosti, jež se nám objevuje?
A důvod, proč se k tomu hlásí jen minimum člnských států. Domnívám se, že otevřená podpora možná směřuje jen z jednoho státu, ale celkem snadno si dokážů představit podporu například Německa, jež by z unifikace na úrovni soukromého práva mohlo dle mého názoru profitovat celkem silně. Ale to i více států. Je to ale argument kulturní a mocenské likvidace jednotlivých států a bojím se, že na toto téma až příliš mnoho voličů v jednotlivých členských státech slyší a tak se jen málo politiků odváží otevřeně tvrdit, že chtějí přenést tuto pravomoc na orgány Evropských společenství. Zajímalo by mě, co by se však stalo, kdyby se veřejné mínění otočilo a naopak by začalo Evropskou unii a zejména její "pozici" podporovat? Potom by to bylo mnohem snadnější...A zrovna u subsidiarity bych se moc neobával nemožnosti přenosu na Evropskou unii a vyargumentování.

K přístupu politiků a orgánů EU: Skutečně s vaším názorem souhlasím. Na druhou stranu to už dnes zřejmě jiným způsobem nejde - viz. Ústavní a Lisabonská smlouva.

Jan Petrov řekl(a)...

"občanské právo je odvětvím práva, které má nejblíže k lidem v jejich každodenním životě, a které tvoří základní součást jejich právního vědomí
Odráží se v něm zpravidla staleté kulturní a sociální tradice jednotlivých států, a tvoří proto významnou součást identity každého národa.
Brutální zásah do svébytnosti národů"


Tyhle řeči (cynik ve mně žasne; 95 % populace ani neví, k jakému okamžiku dochází k převodu vlastnictví; to je fakt součástí národní identity (???), jestli smlouva o postoupení pohledávky musí být písemná?) jsou mimo, pokud by se EOZ aplikoval pouze na základě volby stran (opt-in). A to zvláště byl-li by opt-in k dispozici výhradně pro přeshraniční vztahy.

EOZ se asi politicky neprosadí. I tak, číst některé jeho pasáže s komentáři považuju za celkem silný zážitek. O obsahu EOZ tu ovšem nikdo diskutovat nechce.



Heslo: Eurokracie

P.S.: Laskavý čtenář závěrem navrhuje, aby se "starší publicistické články" raději pouze zaodkazovávaly: http://virtually.cz/?art=15349

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Tomáš Hülle
Tato polévka mi nepřijde příliš slaná. To znamená, že mi přijde slaná tak akorát nebo málo. V opačném případě by mi přišla příliš slaná.

Tento článek Vám nepřijde příliš nestranný. Tedy v opačném případě by Vám přišel příliš nestranný.

;)

Jan Petrov řekl(a)...

následující komentář lže

Tomáš Sobek řekl(a)...

Tomáš Sobek je hloupý.

Jan Petrov řekl(a)...

předcházející komentář lže

mimo to, Tomáš Sobek je zmatený padouch

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...

Vsuvka z 19:58: :)))))
Na padouchovi samozřejmě trvám.

Radek Policar řekl(a)...

Ad Jan Petrov a Tomáš Sobek:
Pánové, neslavíte toho Silvestra poněkud předčasně.
"Zmatený padouch" takového Tomáše tedy neznám, co jste tím, Jene, chtěl říct?

Jan Petrov řekl(a)...

Jo, jo -- zato na Silvestra už blbnout nebudu, slibuju: na horách (ještě) není internet. Pojmy "padouch" a "zmatený" pochází z knihy Smullyan, R. Jak se jmenuje tahle knížka? Praha : Mladá Fronta, 1986. Obsahuje velmi pěkné a vtipné logické hádanky. Vřele doporučuju (možná i pro děti od 8-12 let) a rád koupím.

Jan Mates řekl(a)...

Ad Tomáš Břicháček

Rád bych reagoval na Váš post, se kterým bych si dovolil nesouhlasit.

Tvrdíte, že občanské právo „odráží zpravidla staleté kulturní tradice jednotlivých států, a tvoří proto významnou součást identity každého národa“. Zajímalo by mě jaké kulturní tradice odráží současný český OZ a tedy české občanské právo, jehož je OZ vlajkovou lodí? Odkázal bych i na výše publikovaný názor Jana Petrova.

Ad princip subsidiarity: Domnívám se, že pokud existuje vnitřní trh, pak je účelné, aby existovala též společná pravidla pro obchodování na tomto trhu. Považujete to za neúčelné? Domníváte se, že členské státy mohou lepšího fungování vnitřního trhu, v tomto ohledu, dosáhnout lépe samostatně? V současné době je vymáhání plnění ze smlouvy zbytečně komplikované. Vezměme si za příklad kupní smlouvu v jejímž rámci se kupující zavazuje dodat zboží z členského státu A do členského státu B. Pokud kupující nezaplatí kupní cenu, budou dle současných pravidel příslušné soudy v členském státě B, ale aplikovat budou právo členského státu A. Je tohle účelné? Nebylo by jednodušší, rychlejší a levnější, pokud by soud aplikoval pravidla jemu známá, ne taková, se kterými se musí teprve seznámit?

PS: Rád bych Vás na závěr požádal, abyste nenálepkoval takovými primitivními nálepkami, jako například eurofil či euro-naivista. Děkuji předem.

Tomáš Břicháček řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Břicháček řekl(a)...

Ad Jan Mates)
"Hladkým fungováním vnitřního trhu" lze argumentovat při jakékoli harmonizaci či unifikaci a to tak dlouho, dokud bude co harmonizovat. Jinak řečeno za překážku řádného fungování vnitřního trhu byste mohl označit jakékoli rozdíly mezi vnitrostátními právními úpravami.
// Pokud jde o usnadnění přeshraničních vztahů, uveďte mi deset příkladů, kdy Vám osobně nebo komukoli z Vašich známých, byla na překážku diverzita mezi právními úpravami členských států v oblasti občanského práva // Pokud jde o četnost sporů vyplývajících z přeshraničních soukromoprávních vztahů doporučuji Vám přečíst si zprávu o dosavadním fungování nařízení Brusel I, která je ke stažení na stránkách Evropského soudního atlasu či Evropské soudní sítě. Zjistíte, že počet těchto sporů je ve srovnání s vnitrostátními mizivý.


PS k terminologii. Upozornil jsem, že jde o článek publicistický, nikoli o odborný, proto se nezdráhám používat mírně expresivně laděná slova. Pokud uráží Váš jemnocit, tak mě to mrzí.

Jan Mates řekl(a)...

Ad Tomáš Břicháček

Jeden z příkladů je uveden výše, setkávám se s tím poměrně často. V mnoha případech však k přeshraničnímu sporu nedojde, protože pokud se jedná o menší částky, prostě se to nevyplatí, už proto, že již za zjištění svých práv dle cizího právního řádu zaplatíte nemalé peníze. Na druhou stranu ve statistice rovněž nefigurují spory, které se podaří uhasit vhodně formulovaným dopisem advokáta ze země potenciálního žalovaného.

Zopakoval bych však otázku, jaké kulturní tradice odráží současný český OZ.

PS: Nejde o můj jemnocit, spíš o to, zda se diskuze bude týkat věci, či zda je předmět diskuze pourážet kde koho.

Jan Mates řekl(a)...

Ad Jan Petrov

Já bych o obsahu EOZ diskutoval, nadhoďte téma :-). Možná by stačilo začít tím, zda by v praxi byl rozdíl v EOZ ve formě „evropského zákona“ či vzorový EOZ, který by byl transponován do jednotlivých právních řádů.

Tomáš Břicháček řekl(a)...

Ad Jan Mates)
K těm tradicím: Nepochybně i u nás je na co navazovat (staré Rakousko a První republika), i když vývoj byl přetržen komunismem. Těžko ale můžete popřít dlouhou kontinuitu vývoje v Británii, Francii, Německu nebo Rakousku. Asi ale spíš míříte spíše na otázku kvality současného OZ. Proto musím upřesnit, že jeho se tu nijak nezastávám. To, o co mi jde, je, abychom měli i do budoucna možnost rozhodovat o občanském právu, které platí na našem území. Ať si je současný OZ špatný, možná nový nebude o moc lepší, hlavní je, že v budoucnu budeme moci jeho kvality posoudit sami a v případě potřeby ho změníme. Naopak pokud by byl vytvořen EOZ, tuto možnost bychom ztratili (resp. naše schopnost ovlivnit jeho znění by odpovídala našim 2% - či kolik to bude - váhy v rozhodování EU.)
Možná namítnete: co na tom, pokud takový EOZ bude lepší než náš domácí kodex? Menší úvaha na téma "lepší" legislativy z EU zde: http://www.virtually.cz/index.php?art=15124

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Tomáš Břicháček
"hlavní je, že v budoucnu budeme moci jeho kvality posoudit sami"

Tomáši, jako jednotlivci se můžeme identifikovat s různými kolektivy a tradicemi. Ono MY-Češi nemá apriorní přednost před MY-Evropané. Je to věc volby.

Jan Petrov řekl(a)...

Menší úvaha na téma "lepší" legislativy z EU: "v podání tohoto "Jean Monnet Professora" (hurá- evropanská obdoba titulu RSDr.)"

Jasně. A EU je něco jako RVHP.


Jan Mates:

Myslíte povinně transformován (EOZ by měl formu směrnice), anebo transformován dobrovolně (EOZ by působil obdobně jako restatements v USA)?


Zdroje k EOZ:

1) www.sgecc.net

2) Knihy ze série Principles of European Law: jedná se o dílčí a samostatně koncipované úpravy (bezdůvodné obohacení; ručení; zajištění; ...) vytvářené zvláštními týmy. Tyto úpravy jsou následně "sesypávány" do textu EOZ ("správně": Draft Common Frame of Reference -- DCFR). Při "sesypávání" dochází ke slazování částí s celkem.

3) Text DCFR (=EOZ) by měl v únoru vyjít u Selliera. Až za rok se předpokládá vydání závěrečné verze, zahrnující nejen holý text, ale i komentáře. Ty mají vysokou úroveň, obsahují řadu příkladů a někdy i dodatečná pravidla.

Osobní poznámka:

Velmi se mi líbí Principles of European Tort Law (tento projekt nemá s EOZ nic společného). Než pravidla, obsahuje spíše zásady a popis kroků analýzy; takový přístup je zde, myslím, namístě, neboť v deliktním právu více než v jiných odvětvích záleží na konkrétních okolnostech případu. Mimochodem, z PETLu se zřejmě stane novela rakouského ABGB.

Naproti tomu, i když jsem z EOZ z většiny nadšen, jeho kniha o tort law se mi příliš nelíbí. Je škoda, že prof. von Bar (který jako evropský akademik již dosáhl téměř všeho, v co kdy mohl doufat) neprojevil dostatek velkorysosti, aby převzal (třeba i se změnami) PETL; namísto toho pocítil potřebu napsat knihu o deliktním právu sám. Jedná se o smutný důsledek osobního sporu prof. von Bara a prof. Koziola.

Jan Mates řekl(a)...

Ad Jan Petrov

Navrhuji tři různé scénáře:

1. Nařízení – občanský zákoník (i když by se tomu spíš dalo říkat úprava práva obligačního) bude přímo účinný a členské státy upraví pouze to co zůstane mimo úpravu EOZ.

2. Směrnice – EOZ bude pouze minimálním standardem.

3. EOZ bude plnit úlohu Restatements.

Myslím, že z vědeckého hlediska by bylo fascinující sledovat fungování nařízení v jednotlivých členských zemích. Má otázka směřovala k tomu, zda by nakonec byl faktický rozdíl v praxi mezi nařízením a směrnicí. Udržet naprostou homogenitu se mi jeví jako nemožné a tak se domnívám, že by se i v případě nařízení dosáhlo spíš minimálního standardu nikoliv naprosté unifikace. Termín Evropský zákon jsem použil ve smyslu přímo aplikovatelné právní normy (OK, nekamenujte mě nikdo, je to nepřesné, prostě ve smyslu nařízení). Přeci jen EOZ jako nařízení se mi nějak nezdá :-).

PS: Pokud budete objednávat u Selliera DCFR, mohli bychom se domluvit a objednat společně, mám takový pocit, že nejdražší na celé transakci budou bankovní poplatky a poštovné.



Ad Tomáš Břicháček

Dlouhou kontinuitu vývoje nikde nepopírám, ale my vlastně nebudeme navazovat na naše tradice, ale na Rakouské :-). Po období dlouhé diskontinuity je však žádoucí pouze nenavazovat, ale začít rovnou tam, kam dospěla právní věda a právo obecně v zemích, které prošly nerušeným vývojem. Hledat za každou cenu české řešení se ukázalo býti trošku problematické již v devadesátých letech. Není přece nutné opakovat chyby, které již odhalili ostatní, ale naopak považuji za velmi žádoucí vycházet ze zkušeností, které za nás udělal někdo jiný. Argumenty Vámi použité mi připomínají ono staré úsloví „Smrádek, ale teploučko.“ Vždyť v rámci EU nikdo nebude rozhodovat za nás, ale budeme rozhodovat, resp. spolurozhodovat. Zatím při tom spolurozhodování spíše statujeme. Jediná viditelná stopa, kterou jsem zaznamenal, kdy jsme se opravdu za něco byli ochotni bít do krve byla minimální daň z piva, místo abychom řešili opravdu důležité věci. Podotýkám, že odpor mi přišel komický už proto, že daň je v ČR vyšší než byla navrhovaná minimální daň v rámci EU. Ale zase jsme si upevnili postavení pivního národa :-). A co by nám bránilo iniciovat změnu, pokud by nám EOZ nevyhovoval?

K článku pouze podotýkám, že jsem očekával nějaké faktické, nikoliv ideologické výtky. Apriori bych si nikdy nedovolil tvrdit, že vše co přichází z Bruselu je dobré, stačí se podívat na Bolkensteinovu směrnici. Ovšem česká legislativa je většinou ještě horší a tak se novelizuje a novelizuje a novelizuje. Ještě bych podotkl, že rozdíly, či obdobné rozdíly najdete, světe div se, v USA. A dokonce jeden z členských států USA vyznává civil law. A ono to funguje.

Zdenek Novy řekl(a)...

Jelikož se problematikou evropského smluvního práva zabývám již delší dobu, neodpustím si několik poznámek.

Předně nemůžeme se bavit o subsidiaritě, když ani nevíme, zda má Společenství pravomoc k přijetí něčeho, co by se mělo podobat evropskému občanskému zákoníku.

Ad Jan Mates:
"Vezměme si za příklad kupní smlouvu v jejímž rámci se kupující zavazuje dodat zboží z členského státu A do členského státu B. Pokud kupující nezaplatí kupní cenu, budou dle současných pravidel příslušné soudy v členském státě B, ale aplikovat budou právo členského státu A. "

Tak takhle to vážně nefunguje. Doporučuji si k této problematice nastudovat Nařízení Rady(ES)č. 44/2001, tzv. Brusel I.
V případě kupní smlouvy bude aplikována ve většině případů Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží(dále jen "CISG"/160/1991 Sb./), pochopitelně v rámci věcné a personální působnosti CISG. V případě, že se neaplikuje CISG, např. jde o franchisingovou smlouvu mezi společností z Belgie a společností z Nizozemí, pak se právo rozhodné pro danou věc určí podle Římském úmluvy o právu rozhodném pro závazky ze smluv(64/2006 Sb. m. s.).
V praxi si obchodníci dokáží zpravidla ošetřit přeshraniční právní vztah. Např. tím, že si zvolí rozhodné právo pro jejich smlouvu, dále tím, že prorogují pravomoc soudu některého státu nebo smlouva obsahuje rozhodčí doložku. Pokud by jim nevyhovovala právní úprava smluvního práva konkrétního státu, pak si mohou dokonce pro různé součásti smlouvy zvolit různé právní řády(tzv.depeçage).Např. plnění se řídí právem německým, následky nesplnění se řídí právem rakouským.

Von Bar, Lando a další lidé zapáleni pro věc(možná i díky výši grantů, které obdrželi od ES a dalších subjektů na vypracování různých projektů evropského smluvního práva)se pochopitleně snaží všemožnými argumenty dokázat, že evropské smluvní právo nebo dokonce i evropský občanský zákoník jsou nezbytné pro fungování vnitřního trhu. Ačkoliv bylo těmito autory napsáno článků a knih ad nauseam, neobjevíte skoro žádný argument, který by skutečně ukázal, že přeshraniční obchod nebo vůbec právní vztahy s komunitárním prvkem potřebují jednotnou hmotněprávní unifikaci(i kdyby byla možná).

Zdenek Novy řekl(a)...

Ad Jan Mates podruhé:
"1. Nařízení – občanský zákoník (i když by se tomu spíš dalo říkat úprava práva obligačního) bude přímo účinný a členské státy upraví pouze to co zůstane mimo úpravu EOZ."

Evropský občanksý zákoník v podobě nařízení nepřichází v úvahu. Není zde dostatek pravomoci Společenství(čl. 94, 95?)

Abych jenom nekritizoval projekty Landa, Von Bara a spol.,musím přiznat, že jak PECL, tak PETL jsou zajímavým a poučným čtením. PECL mohou posloužit jako vzor pro vytváření některých smluvních ustanovení(např.force majeure, hardship aj.). Mohou posloužit rozhodcům pro podporu jejich argumentace ve prospěch nějakého právního řešení.

K novému kodexu občanského práva:

můj názor je ten, že by prof. Eliáš udělal lépe, kdyby si za vzor vzal např. PECL a PETL, jakož i práci Study Group prof. Von Bara pro úpravu obligačního práva namísto 70 či více let starého návrhu obč. zákoníku.

Nutno ovšem dodat, že prof.Eliáš v komentáři nového obč.zákoníku, k několika málo ustanovením uvádí Zákoník evropského smluvního práva(Pavijská skupina pod vedením G.Gandolfiho).
Nicméně se mi celkově jeví návrh, zejména i z hlediska terminologického, jako právní fosílie. Lásku k historii je třeba někdy ponechat stranou, zvláště při tvorbě obč. zákoníku, který by nějakou dobu měl vydržet být aktuálním pro regulaci společenských vztahů.

Právě práce prof. Landa a Von Bara tak má smysl v tom, že ji lze použít jako vzor pro tvorbu obč. zákoníku.

Zdenek Novy řekl(a)...

Jinak ke kritikům EOZ si určitě přečtěte články Pierra Legranda a Thomase Wilhelmssona čo Jana Smita(několik z ní lze nalézt v databázi Kluweru- zejména European Review of Private Law).

Petr Procházka řekl(a)...

Zdeněk Nový: Prof. Eliáš má fosilní metodu práce nikoli proto, že by miloval českou právní historii, ale protože neovládá cizí jazyky.

Jan Mates řekl(a)...

Ad Zdenek Novy:

V praxi si obchodníci většinou ošetří právní vztah, pokud se jedná o transakci řekněme v řádu miliónů, či desítek miliónů, pak máte samozřejmě pravdu, uzavře se 100 stránková smlouva a vše je jasné, tedy aspoň do chvíle než nastane první problém :-). Ale pokud se jedná o menší podnikatele, kteří obchodují v řádech desítek či sta tisíců korun, pak se žádná písemná smlouva neuzavírá, čest výjimkám. Co se týče nařízení Brusel I. a Římské úmluvy, asi to oba čteme jinak, máte-li zájem, můžeme to probrat konkrétně.

Ad problém subsidiarity, pravomocí, formy atd. Mě v této diskuzi opravdu nezajímá jaký je stav v tuto chvíli, nikdo z nás neočekává, že je to otázka 14 dnů, můj zájem je čistě akademický a za pár (desítek) let uvidíme, zda bude mít EU pravomoc atd. Tudíž v této otázce si nerozumíme. Mě zajímají názory na to, jaký by byl důsledek toho či onoho řešení.

S těmi granty to není zas až tak žhavé, rozhodně si nepředstavujte, jak se peníze řinou proudem. Mnoho členů to dělá ve volném čase, víceméně na vlastní náklady. EOZ jistě není conditio sine qua non fungování vnitřního trhu, ale co je? Možná by stačila celní unie, ne?

Tomáš Břicháček řekl(a)...

Ad Tomáš Sobek a "my Evropané")
Nepochybuji o tom, že lidí, co to cítí jako Vy, Tomáši, (tj. cítí se být jakýmsi evropským politickým národem) jsou v EU desetitisíce možná statisíce. Zvlášť velký podíl je mezi akademiky, europoslanci, či evropskými úředníky.
Myslím, že ale ani Vy nepochybujete o tom, že drtivá většina Evropanů se cítí být v první řadě příslušníky svých národů, tedy Čechy, Poláky, Angličany…

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Sobek řekl(a)...

Český národ v politickém smyslu je akademický konstrukt 19. století. Mytologii českého národa si vymyslela hrstka intelektuálů, kteří ve svém soukromém životě mluvili převážně německy.

Já osobně necítím potřebu se identifikovat s nějakým kolektivem. Po jistém váhání mezi Napoleonem B. a Tomášem Sobkem, jsem zvolil druhou možnost.

Jan Petrov řekl(a)...

Jan Mates:

Hlasoval bych (měl-li by se už EOZ “evropsky uzákonit”) pro nařízení, ne pro směrnici. Bylo by totiž fajn, pokud by se stejná ustanovení “jmenovala” ve všech členských státech stejně: a to i pokud by v důsledku rozdílného vývoje judikatury získávala v různých zemích mírně odlišný obsah.

Ale to jen teoretizujeme. Nevěřím, že by se EOZ mohl prosadit jako směrnice nebo nařízení. Třeba projde opt-in; i ten by udělal dost muziky.

Zdeněk Nový:

Právní fosilie? Myslíte kvůli jazyku? Je skutečně tak důležitý?

EOZ vs. návrh českého OZ („čOZ“)

1) Autoři čOZ odfláknuli úpravu bezdůvodného obohacení; pouze ji převzali ze současného OZ. Protože i v této oblasti má současný OZ do “state of art” skutečně daleko, co převzít úpravu bezdůvodného obohacení z EOZ “en bloc”?

2) trusty okopírovat z CCQ (québecký OZ), anebo z EOZ (připravovaná kniha X.)?

3) EOZ neřeší zdaleka všechno; chybí v něm např.: osoby, rodinné právo, nemovitosti, dědění. Se samotným EOZ tedy nevystačíme a navíc čOZ obsahuje některá ustanovení reagující na “česká špecifíka” (aplikace občanského práva, smlouvy jsou spíše platné než neplatné…) Na druhou stranu, EOZ se týká i jiných oblastí než jen smluvního práva. Kniha VIII.: převod vlastnictví; IX.: zajišťovací věcná práva; X.: trusty.

4) EOZ (tak jako americké restatements nebo francouzská kodifikace smluvního práva) číslují paragrafy moderním způsobem (čl. VII.-2:203), který bych upřednostnil před způsobem lineárním (§ 903).

5) Členění čOZ mi připadá příliš podrobné (část, hlava, díl, oddíl, pododdíl). EOZ si, tuším, vystačí se třemi úrovněmi členění, a to ku prospěchu věci.

6) Vím, že body 4) a 5) se týkají jen formalit, kterými se normálně nezabývám. Mám ale za to, že uvedené formality vedou k tomu, že si lze celý EOZ podstatně snadněji zapamatovat.

7) Občanská právo je z větší části obsaženo v doktríně a judikatuře. Součástí EOZ bude velmi kvalitní komentář, s řadou příkladů a vysvětlení. Chcete-li pochopit občanské právo, přečtěte si EOZ. Naproti tomu, důvodová zpráva k čOZ v podstatě nepřesahuje samotný text. Myslím, že se jedná o zdaleka největší slabinu celého čOZ.

Jan Petrov řekl(a)...

Přílepek ke komentu TS: kuk na reklamu na Pilsner Urquel, kde Palacký po neuvěřitelné tirádě "jak krásná čeština může být" podvědomě poděkuje číšníkovi, který mu donesl pivo, slovy "Danke". (Že reklama prošla přes pokusné diváky do vysílání a měla úspěch, považuju za cennou zprávu.)

Jan Petrov řekl(a)...

Pro spravedlnost budiž ještě zmíněno, že Palacký a crew představovali hrstku naivních čechofilních intelektuálů, zcela odtržených od reality, kteří s vidinou osobních a peněžních zisků (pomni kupř. založení Matice české) vytvářeli rozličné podivné platformy, aby proti vůli lidu a za absence politického mandátu položili již v polovině 19. století základní kámen svého neblahého díla.

H. Baňouch řekl(a)...

ad TS: A který národ není konstruktem? Viz například úvahy Benedicta Andersona v knize Imaginated communities (Reflections on the Origin and Spread of Nationalism, London/ New York, Verso, 1983/1991)
Zajímavá je např. úvaha, že petrifikaci dialektů ve skupiny jazyků (jeden ze znaků národa) umožnil vynález knihtisku

ad JP: Jazyk právního předpisu musí být sdělný a předpis by neměl mít jazykově-výchovné ambice, o jazykovém brusičství ve stylu Jakuba Hrona Metánovského ani nemluvě. Stačí když bude alespoň z malé části plnit, co si předsedval

Jan Mates řekl(a)...

Ad Napoleon B.

Zklamal jste, doufal jsem, že sjednotíte Evropu a základní normou občanského práva bude Code Sobek.

Ad Jan Petrov

Když o tom přemýšlím, myslím, že logický vývoj by byl opt-in, pokud se to ujme, tak směrnice a nakonec nařízení, jednoduše řečeno, žádné násilí, ale pozvolný trend. Samozřejmě jen za předpokladu, že každou fázi zvládne EOZ úspěšně. Myslí, že opravdu to jinak není reálné a horizont je spíše v řádu desetiletí ne v řádu let.

Ad 14:37 :-).

Jan Petrov řekl(a)...

Jan Mates

Souhlasím a děkuju za smajlíka.

Hynek Baňouch

Souhlasím a nesouhlasím. Je jedno, zda předpis používá např. slovo "brojit", anebo "napadat". To jsou formality.

Pokusím se nastínit, co mi na návrhu českého OZ ("čOZ") vadí, a snad se v tom shodneme. K tvorbě občanského zákoníku lze přistupovat "literárně", anebo "technicky". (Jedná se o "čisté typy", které se v realitě všelijak kombinují.) Literární přístup spočívá v tom, že zákoník má vypadat "hezky" -- má používat krásná a velká slova a věty, přebírat slavné historické vzory. Technický přístup je založen jednak na představě, že občanský zákoník by měl být návodem pro řešení určité třídy případů, jednak na analýze, zda tomuto účelu dostojí.

Jestli čOZ bude fungovat, jak si autoři myslí, že fungovat bude, tím se zabývá málokdo. Namísto toho, se hádáme: zda čOZ používá hezkou frázi ("brát se o vlastní štěstí") tu či onde; zda se nám líbí termín "fundace"; zda čOZ obsahuje málo nebo moc paragrafů; zda by neměl být systematicky uspořádán podle nějaké jiné supervědecké teórie. Jinak řečeno, místo abychom detailně zkoumali, jak bude kombajn jezdit a sekat, hádáme se, zda má být natřen načerveno či namodro.

Správně by teď měla nastoupit armáda mravenečků a zkoušet podle čOZ řešit různé případy. Tak by se odhalilo: kde je čOZ neúplný a kde naopak nadbytečný; kde je úprava nejasná; kde připouští výklady nezamýšlené autory. Výsledekem takového zkoumání by měla být změna čOZ a kvalitnější důvodová zpráva.

EOZ (včetně důvodové zprávy / komentářů!!!) považuji za kvalitnější než čOZ, a to právě díky techničtějšímu přístupu -- stačí se podívat na tohle. Evropští akademici museli odložit domácí doktrinální vzory v šatně, nehádat se o tom, zda byl větší kápo Jhering nebo Geny, a zaměřit se především na funkčnost úpravy.

Samozřejmě, dva lidé na plný úvazek, to je na tvorbu občanského zákoníku trochu málo. Oni za to nemohou a měl by jim patřit náš velký dík. Je také těžké tvořit občanský zákoník v zemi, jejíž právní kultura je mizerná.

H. Baňouch řekl(a)...

ad JP: S výborným komentářem souhlasím :-),

V tvém ne/souhlasím si dovolím cítit souhlas s nadbytečností nahrazení slova on-line slovem "spřaženě".

Jan Petrov řekl(a)...

Děkuju Ti :-) a vezmi prosím tuto paradoxní / rekurzivní odpověď jen jako nadsázku, snad i trochu hravou:

1) Plýtvat intelektuální kapacitu na nahrazení slova on-line slovem spřažený je pitomost. (Pro K. Eliáše)
2) Plýtvat intelektuální kapacitu na kritiku, že nahrazovat slovo on-line slovem spřažený je pitomost, je pitomost. (Pro H. Baňoucha)
3) Plýtvat intelektuální kapacitu na zdůraznění, že kritizovat, že náhrada slova on-line slovem spřažený je pitomost, je pitomost, je pitomost. (Pro J. Petrova)
4) ...

H. Baňouch řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
H. Baňouch řekl(a)...

K JP: :-)))

PS: taky mi přijde důležitější, nakolik je důsledně uplatněn princip respektu k autonomii vůle smluvních stran a jsou opouštěny nástroje veřejnoprávní, kterých je platný ObčZ stále plný, ale my je moc nevidíme, protože "v myslích a srdcích" stále máme socialistický normativní systém (a dlouho budeme mít).

Navrhovaný ObčZ je oproti připravovanému TrZák skutečnou změnou, ne novelou.
A je zákonem transformovaným do nového ústavního prostředí, což je u i po 15-ti letech stále výjimečné (příklady nechť si dodá každý sám).

Eliášův ObčZ je mi mj. sympatický i svou přímočarostí a tím, že své záměry neskrývá.

Jan Petrov řekl(a)...

Souhlasím. Sice by čOZ rok tvrdé (a slušně placené) práce desítek lidí dost prospěl, ale pokud by ten zákoník -- který už nyní vypadá dobře -- udusili kritikou, byla by to škoda.

U nového trestního zákoníku je myslím opravdu dobrá obecná část (vč. společných ustanovení na konci, která obsahují řadu definic). Zato o zvláštní části si dovolím pochybovat. Tak třeba převzetí stávajícího § 128 II TZ (self-trading) nebo paragrafu o provozování nepoctivých her a sázek; obě ustanovení jsou vadně formulovaná a ve vadné praxi NS se stávají ještě vadnější. Dále např. bezbřehá formulace ustanovení o podvodu. ...

Jan Mates řekl(a)...

Ad Jan Petrov

Ještě k Vašim poznámkám ze včerejška. Omlouvám se, ale nestíhám se na to takhle podrobně v tuto chvíli podívat, musím něco dodělat. Ale Vaše postřehy projdu hned jak to bude možné.

K dalším bodům

Myslím, že se nehádáme, jak bude kombajn natřen, ale zatím se spíš hádáme, zda mám mít kosu vepředu, na boku nebo vzadu, prostě hádáme se o konstrukci kombajnu. Starší kombajn si vždycky rád prohlédnu, ale u nového očekávám technické finesy, které starý typ neměl. Jak bude kombajn jezdit? Podle mě se měly průběžně testovat jednotlivé části a ve chvíli dokončení se měl začít testovat celek. A jak se takové testování dá dělat? Myslím, že by to bylo možné provést za minimální náklady.

Moje představa testování

Máme tři právnické fakulty, které mají doktorandy. Takže by přece stačilo připravit koncepci, kde zaměstnanci fakult budou připravovat a zadání a vyhodnocovat práci doktorandů. Doktorandi budou zpracovávat předložené příklady a budou plnit úlohu mravenečků. Jen v Praze je jich mým odhadem 300, to už je pořádná armáda mravenečků. Nevím, kolik doktorandů má Brno a Plzeň, ale i tak to bude dohromady pěkná armáda. Zaměstnance fakult by jistě mohl stát nějak odměnit za jejich práci, třeba prostřednictvím legislativní rady vlády.? A jelikož doktorské studium jak alespoň tvrdí naše alma mater „je zaměřeno na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu“, tak by mohli mravenečci svou prací na návrhu plnit studijní povinnosti. Systém by to mohl být efektivní a přitom ne příliš nákladný. Nevím, jestli znáte The Common Core, ten funguje na principu příkladů.

Samozřejmě je obdivuhodné, že ten návrh je dílem v podstatě jednoho, resp. dvou lidí. Nevím, zda to svědčí více o lesku či bídě české akademie, resp. legislativy.

Ad Hynek Baňouch

Co se týče dialektů, mě fascinuje, že v půl miliónovém Lucembursku jsou, alespoň dle mých informací, dva různé dialekty :-).

Karel Střelec řekl(a)...

Ad Jan Mates

Já jsem tedy všemi deseti pro scénář EOZ jako nařízení. To by se asi neobešlo bez interpretační pravomoci Soudního dvora.
Ono dokud se na něj obraceli národní soudy s interpretačními problémy ohledně Bruselu I a podobných prkotin, tak měl Soudní dvůr celkem leháro. Ale umíte si představit, jak se na něj začnou obracet soudy všech členských států s dotazy ohledně výkladu tak často aplikované normy, jako je OZ?
Do roka a do dne se Soudní dvůr buď zhroutí, nebo nabere tolik nových soudců, že mu bude Lucemburk malý.

Zdenek Novy řekl(a)...

Ad Jan Mates: " Ale pokud se jedná o menší podnikatele, kteří obchodují v řádech desítek či sta tisíců korun, pak se žádná písemná smlouva neuzavírá, čest výjimkám." Souhlasím, ale to stále nevysvětluje potřebu EOZ.

Říkám otevřeně, že jsem byl ideou EOZ zpočátku velmi nadšen. Nicméně časem po zralé úvaze jsem dospěl k závěru, že EOZ nepomůže ani evropským občanům (lhostejno zda obchodníkům, spotřebitelům či SME) a ani národním soudům.

Jinak zcela souhlasím s Karlem Střelcem, že bude nutno zajistit jednotnou interpretaci EOZ a alespoň z mého pohledu(nejsem odborníkem v oblasti evropského práva) je již nyní ESD dostatečně vytížen. EOZ by způsobil obrovský boom předběžných otázek, které by nesmírně zatížily ESD.


Ad Jan Mates 2:

"Ad problém subsidiarity, pravomocí, formy atd. Mě v této diskuzi opravdu nezajímá jaký je stav v tuto chvíli, nikdo z nás neočekává, že je to otázka 14 dnů, můj zájem je čistě akademický a za pár (desítek) let uvidíme, zda bude mít EU pravomoc atd. Tudíž v této otázce si nerozumíme. Mě zajímají názory na to, jaký by byl důsledek toho či onoho řešení."

Za pár desítek let nemusí existovat planeta Země:)Vaše argumentace je argumentací ad absurdum. Velmi si vážím "akademických zájmů", nicméně i akademický zájem by se měl nějak vztahovat k realitě.

Ad Petr Procházka: Já nejsem moc talentovaný na cizí jazyky, proto bych zde nechtěl kritizovat prof. Eliáše za jejich neznalost. Mám dojem, že alespoň dva jazyky ovládá. Někdy malinko přehání latinu ve svých textech i v případech, kdy není užití latinského termínu nutné(např. aby se neopisoval 5 českými slovy). I pasivním znalcům latiny to připadne směšné a těm co ji neznají to může v textu i vadit.

Ad Jan Petrov:
Myslím si, že právo je určeno jeho adresátům a musí jim být tudíž komunikováno. Tomu, co je jim komunikováno, by tito adresáti měli rozumět, aniž by kdy četli Palackého, Kollára či jazykobrusiče z období Národního obrození. Jazyk Návrhu OZ je zkrátka krkolomný. Omlouvám se, ale nemám už sílu zde prezentovat konkrétní ustanovení. Můžeme si o tom promluvit i osobně, bude-li mít o to zájem. Kontakt: zd.novy@seznam.cz

Nemyslím si ani, že by současný OZ byl tak špatný, takže by nebylo na co navazovat. A museli bychom se obracet na tolik adorované období českého prvorepublikového právnictví. Ačkoliv jsem si vědom některých nedostatků současné úpravy soukromého práva(např. dualita závazkových práních vztahů v OZ a OBZ).

Zdenek Novy řekl(a)...

Ještě k EOZ a novému OZ: Myslím si, že by si autoři nového OZ ušetřili spoustu práce pokud by se nechali inspirovat výsledky práce Study Group on European Civil Code. Mám takový dojem, že prof. Eliáš považuje PECL, PETL, Study Group on European Civil Code za cosi podezřelého a možná i hodného opovržení, přinejmenším však zasluhujícího naprostou ignoraci.

Na druhou stranu směsice různých řešení z různých právních řádu, jaké představují třeba PECL nikdy nefungovaly pohromadě a mimo kulturní prostředí v němž jednotlivá právní pravidla vznikla a působila.

Nicméně pro mě osobně vede EOZ jako vzor pro český OZ před Osnovou z roku 1937, resp. ABGB.

Jan Mates řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Mates řekl(a)...

Ad Karel Střelec a Zdeněk Nový

Samozřejmě v současné chvíli naprosto vyloučené, byla by nutná reforma a to buď omezit možnost klást předběžnou otázku a/nebo vybudovat rozsáhlou soudní soustavu. Ostatně k předběžné otázce se opakovaně kriticky vyjadřuje ve svých článcích Jan Komárek a zajímavá je i příslušná kapitola v Předběžné otázce.

Ad Zdeněk Nový

Proč ano či ne EOZ, odpovím až po novém roce, trošku nestíhám.

K ostatním bodům podotýkám, že argumentovat ad absurdum mohu i Vaším směrem, protože planeta země nemusí existovat už zítra, a proč Vám to sem vlastně píšu, když možná nejen server, kde se zveřejní tento text, ale i celá planeta bude rozložena na molekuly dřív, než si to přečtete :-). Realita je podle mě taková, že teď se nic takového neprosadí, alespoň ne v podobě hard law, tudíž je poměrně zbytečné to řešit ve vztahu k současnému stavu. Přihlédneme-li k tomu, jak často se novelizuje Smlouva, je současný stav opravdu nepodstatný. Ale je jistě zajímavým námětem po diskuzi, zda má či nemá Společenství pravomoc vydat EOZ již dnes. Zkusím domluvit samostatný post na toto téma.

Zdenek Novy řekl(a)...

Ad Jan Mates:

Přes všechny mé námitky, které mám k EOZ, myslím, že jde o velmi zajímavé téma a jsem upřimně rád, že jste je na tomto blogu otevřel. Myslím, že téma EOZ by zasloužilo i nějakou seriózní publikaci v českém jazyce. Možná, že bychom se o něčem takovém mohli v další diskuzi bavit.

Jinak nemohu vyloučit, že např. za 50, za 100 let bude moci EU přijmout jakýkoliv "evropský zákon", který nebude podléhat žádné limitaci pravomocí či principu subsidiarity. To je nicméně ve hvězdách.

Jan Petrov řekl(a)...

Jan Mates:

Váš nápad k testování čOZ mi připadá velmi dobrý. Souhlasím, že konstrukce kombajnu je to hlavní: i proto bych (asi spolu s Vámi) ponechal stranou, zda je Eliášova čeština místy poněkud antikvitní, anebo hypermoderní.

Zdeněk Nový

Palacký, Kollár, jazykobrusiči, to není můj šálek čaje. Než přečíst Maryšu, raději bych vypil její kávu. Přesto se mi čOZ čte dobře. Ať autoři čOZ především odstraní věcné vady, a pak se "berou o vlastní štěstí". (Ostatně, připadá Vám nemoderní jazyk těch částí, které napsala doc. Zuklínová -- rodinné a dědické právo?)


Současný OZ považuji za děsný:

(1) pokud je vůle v rozporu s textovým zněním právního úkonu, nelze k ní při interpretaci přihlížet (cca § 35); naproti tomu § 266 ObZ (?) je celkem OK.

(2) neplatnost smluv pro triviální porušení zákona; uplatňování absolutní neplatnosti v neprospěch osoby, která měla být porušeným pravidlem chráněna

(3) pokud strana smlouvy nemohla disponovat s předmětem smlouvy, je smlouva od počátku neplatná

(4) nedostatečná úprava promlčení, která může podle okolností vést k výrazně nespravedlivým promlčením nároků

(5) nemožnost redukce smluvní pokuty (resp. obecná nemožnost geltungserhaltende Reduktion)

(6) zcela zakrnělé dědické právo

(7) absence ustanovení o nabytí od nevlastníka

(8) ustanovení o nemožnosti vzdát se budoucího práva

(9) zcela zakrnělá ochrana držby / pokojného stavu (srov. podrobné zahraniční úpravy, kdy se detentor může vzepřít, je-li mu věc svémocně odňata, a to i tím, kdo k ní má lepší právo)

(10) nepochopení, že ze smlouvy vyplývají i povinnosti na základě zvyklostí a okolností (např. Schutzpflichten), byť tyto dodatečné povinnosti nejsou ve smlouvě výslovně zmíněny

(11) OZ fakticky nefunguje jako základní kodex občanského práva

(12) zcela omezená úprava bezdůvodného obohacení (pokud mi ukradnete obraz, prodáte jej podle ObZ a nabyvatel se podle § 446 ObZ stane vlastníkem, může po Vás chtít vydání nikoli hodnoty obrazu, nýbrž toho, co jste za obraz obdržel?; pokud mi omylem postavíte na mé parcele tenisové hřiště, které bych tam sám nepostavil, musím Vám zaplatit?)

(13) absence obecných ustanovení o používání ustanovení občanského práva (srov. velice pěkná úprava na začátku čOZ)

(14) mezidobí mezi uzavřením smlouvy a zápisem do katastru nemovitostí (+zastavení řízení o zápisu vyhlášením insolvence...)

(15) absence obecných ustanovení o právnických osobách ("nezakotvenost" obecně prospěšné společnosti ...); zcela nedostatečná úprava spolků (zák. č. 83/1990 Sb.),

(16) Vámi zmíněná dualita smluvního práva (smluvní právo podle OZ je navíc podstatně horší než podle ObZ)

atd. atp. (seznam problémů není ani úplný, ani setříděný podle závažnosti problémů)


Samozřejmě, i když zákon nestojí za nic, kvalitní judikatura zvládne mnoho. Protože ale naše soudy spíše prohloubily, než napravily zmíněné problémy, potřebujeme nový občanský zákoník.

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Petrov:
Myslím, že väčšina nastolených výčitiek by sa dala prekonať kvalitnejšou judikatúrou (ale povedzme to na rovinu - kvalitnejšou výučbou a odvážnejšími akademickými výstupmi). A podľa mňa sa trochu ľady topia (minimálne pri bodoch 1,2,4).

Bod 3 - nie je nutný záver (niekedy zodpovednosť za právne vady)

bod 7 - okej beriem, moderná téma (ale dá sa abstraktná ochrana dobrej viery preinterpretovať cez princíp separácie), ale treba si uvedomiť, že vydržanie u nás nie je až také dlhé :)

v bodoch 5, 8 a 9 sa práve prejavuje obmedzenosť akademických schopností (?) domácich..
Najmä pri bode 8 by stačil jeden poctivý článok o tom, že sa to dá interpretovať aj rozumne a vec vyriešená... teraz tomu nikto nerozumie.

bod 9 - riešiteľné aj teraz

Pri bodoch 11, 13,15 a 16 obrovský problém nevidím...

Kameň úrazu je presne bezdôvodné obohatenie. V OZku pôsobí ako päsť na oko.

Ja by som si tak trošku dovolil pochváliť naše OZ-ka, práve preto, lebo toho málo vravia. Napríklad takmer celý Abstraktions- a Trennungsprizip nie je problém do našeho práva vinterpretovať bez zmeny jediného písmenka textu zákona, a naše deliktné (if any) je tiež nádhera, do paragrafovej úderky 415+420 skryješ úplne hocičo.

...atď, atď.

Celý problém je v tom, že my tomu právu nejako veľmi nerozumieme... :) a už vôbec nerozumieme právnemu predpisu...:)
K.Cs. (Kristian Csach)

Jan Petrov řekl(a)...

Souhlasím, že OZ by bylo možné vykládat v podstatě vyhovujícím způsobem. To se ale nestane jen tak a změna judikatury a doktríny je na dlouho. Proto jsem pro "ostrý zlom", tedy nový občanský zákoník (který je zrovna u toho bezdůvodného obohacení, nebo i u zastoupení celkem tupý).

Tak například princip oddělení (bod 7) je fajn, ale soudy ho samy opravdu nevyrobí (mimochodem, zavední Abstraktion- a Trennungsprinzipu klade postatně vyšší nároky na právo bezdůvodného obohacení).

Bod 16 (dualita smluvního práva) mi jako problém připadá.

Další problém: § 680 II OZ

I když to zrovna není á la mode, jsem spíše pro podrobnější zákony (samozřejmě v rozumné míře), a to kvůli uživatelskému komfortu. Tedy, považoval bych za lepší Eliášův OZ než stávající OZ + stovky judikátů.)

Anonymní řekl(a)...

Plný súhlas s tým, čo vravíš, ale právo v našich podmienkach je "umenie možného", takže ja sa osobne akejkoľvejk legislatívnej aktivity našeho zákonodarcu tak trochu bojím (život naučil:) ). A predstava, ako si súčasný systém právnického vzdelávania poradí s (intelektuálno-doktrinálne, nie nutne textovo) komplikovaným právnym predpisom pri výchove nových právnikov mi dôvod na optimizmus nedáva. Ale nie som proti ostrému zlomu, mne je jedno, akým spôsobom nastane "normalizácia" práva. :)

Čo sa týka užívateľského komfortu, to je taká ošemetná vec. Koľko adresátov práva naozaj číta zákon/rozumie mu/vie správne predpokladať výsledok prípadného sporu. Myslím, že to v našom právnickom skleníku preceňujeme. Podľa mňa by výborná dôvodová správa, povinne publikovaná (v obrázkovom vydaní :) ) a rozdaná národu lepšia ako presný a detailný juristický zákonný text.

Trochu nerozumiem, kde vidíš problém v 680 II OZ. v tom či Kauf bricht Miete?
K.Cs.

Anonymní řekl(a)...

a ďalej:
Čo sa týka duality záväzkového práva, podľa mňa sa začína (veľmi) pomaly raziť cesta zužujúca pôsobnosť ObchZ a časté útoky na 262 ObchZ sú iba špičkou ľadovca (aj keď sú jednoznačne wegweisend).

Ja osobne považujem za najväčší problém vžitú predstavu, že OZ je kogentný.
K.Cs.

Jan Petrov řekl(a)...

§ 680 II OZ -- přesně tak. V ČR dost tvrdě platí Miete bricht Kauf.

Máš pravdu: u soudů jsem byl (asi správně) pesimistický, zato u zákonodárců nadměrně optimistický.

Kogentnost by měla být v seřazeném seznamu na horních místech.

Přes svůj poslední koment, souhlasím i s upřednostněním střídmějšího legislativního textu doplněného skvělou důvodovou zprávou. I proto jsem psal, že DZ k Eliášově OZ není nic moc, že to je problém a že DZ k evropskému občanskému zákoníku (Draft Common Frame of Reference) je jiná třída.

Anonymní řekl(a)...

Hmm, kogentnosť v zozname. To je podľa mňa veľmi zlý nápad. Riešenie ObchZ považujem za najväčší nezmysel našeho práva. Jednak robí zo zákonníka novelizačný kalendár, ale najmä absolútne devastuje akékoľvek myslenie o "zvažovaní" resp. "vyvažovaní" jednotlivých pravidiel, záujmov, atď... Ja som priaznivcom flexibilnej kogentnosti (tá istá norma sa dakedy presadiť môže, inokedy nie... atď, ale o tom som si už svoje naplietol :)...)

K.Cs.

PS: Len blbý comment: Nevraví sa skôr že "Kauf bricht Miete nicht"? :)

Jan Mates řekl(a)...

Ad Jan Petrov

S Vámi uváděnými připomínkami ke stávajícímu OZ souhlasím, je to takový paskvil. Můj názor je ale takový, že pokud bude přijat nový OZ, měl by splňovat nejpřísnější kritéria kvality. Očekávám od něj, mimo jiné, že přinese určitou stabilitu, je zbytečné přijímat kodex, který bude x krát ročně novelizovaný, proto by měl být podroben nejpřísnější kritice nyní a ne až ex post. To je pozdě. Pokud do něj bude třeba, řekněme během prvních pěti let existence zasahovat, tak je to podle mě prostě špatně. Dále bych dodal, že když jsme to vydrželi s tím současným, ne zrovna nejlepším OZ 17 let, tak pro mě není rozhodující, zda bude nový OZ dokončen letos, nebo za tři roky.

Pokud diskutujeme DZ, pak ta současná je podle mě zcela nevyhovující, a DZ k DCER je někde jinde, obzvlášť se mi líbí, že obsahuje nejen komentář, ale že existuje i verze, která odkazuje přímo na příslušná ustanovení národních zákonů. Osobně bych očekával, že k OZ bude připravena podstatně propracovanější DZ, která by měla být klíčem k jeho interpretaci, vím sice, že Tomáš Sobek podotkne, že poslanci nehlasují DZ, ale přesto takové očekávání mám. DZ by obecně měla být klíčem k interpretaci, neboť vysvětluje strohý text zákona a co vedlo zákonodárce k přijetí toho či onoho ustanovení.

Na závěr bych si dovolil podotknout, zda je nejlepším řešením inspirace OZ států mimo EU, či zda by bylo vhodnější v maximální míře vycházet z OZ států EU. Opravdu má třeba Quebec tak výjimečný OZ? A Rusko či JAR? Nebo je mezi autory fanoušek Quebeckého OZ?

Anonymní řekl(a)...

Ad Karel Střelec a Zdeněk Nový a spol.:
Podľa mňa by až tak nevadilo, ak by bol nový EOZ prijatý vo forme nariadenia/smernice. ESD by sa z toho vedel vyzuť, nakoľko v oblasti súkromného práva si už jedno šikovné "certiorari" vytvoril, keď uvádza (roughly), že keďže je potrebné zohľadňovať všetky okolnosti prípadu a aj súvislosti s národným právom, tak to má vykladať národný súd (inak povedané, toto už nie je výklad, ale aplikácia, o ktorú sa starajte sami)...

(C-240*98 až C-244/98 "Oceáno" - cez C-237/02 "Freiburger Kommualbauten" - až po C-168/05 "Centro Móvil")

K.Cs.

Anonymní řekl(a)...

A neni CFR spise jen odvraceni se od hlavniho tematu, tj. zamyslene kodifikace?

Jan Petrov řekl(a)...

Oprava: Jak se píše na Leblogu, k návrhu českého OZ se vytvořily pracovní skupiny podle oborů (věcná práva, obligace, delikty a kvazidelikty...). Na návrhu tak může pracovat okolo 50 lidí. (Je otázka, jak intenzivně.)