pondělí 7. prosince 2015

Teorie páva: oblékání advokátů podle gusta ČAK

Do divadla se nechodí v žabkách, do Vídeňské opery vás nepustí bez smokingu a do skutečně dobrého podniku bez kravaty.“ říká ČAK ve svém vyjádření k 20. schůzi představenstva. To nakonec, inspirováno praxí evropských advokátních komor, v říjnu 2015 ukotvilo veřejnoprávní povinnost advokátů nosit tzv. „společenský oděv“. Jenomže i toto prohlášení ČAK je spíše svědectvím toho, jak čtyřicetiletá devastace džentlmenské etiky dokázala posunout vnímání společenského oděvu v této naší republice. Do Vídeňské opery vás totiž nepustí ani ve smokingu, a pokud do podniku vstoupíte v kravatě, nabydou hosté dojmu, že do města přijelo Humberto. Takže si v tom pojďme udělat jasno – co je společenský oděv a jak na něj?


Společenská etika odívání nedává tvrdá pravidla, ale takový společenský oblek má svá vývojová stadia, funkční smysl a z toho vyplývající limity, jak prvky oděvu skládat dohromady. Protože dnešní společenský oděv je taková melange dvorského šatu a vojenské uniformy, vedoucími principy při oblékání by měly být: střídmost, funkčnost, elegance, důraz na kvalitu a trvanlivost jednotlivých prvků.

Vlastně jedna direktiva existuje : nelze zaměňovat denní a večerní šaty. Je to úplně jinej sport. To se týká i jejich jednotlivých prvků – kousek denního oblečení na večerním úboru (třeba vázanka), vám zaručeně zdevastuje outfit. Zároveň je nevhodné se ve večerním oblečení pohybovat na veřejnosti dopoledne a odpoledne do cca 4 hodin. Když vás někdo vidí ráno ve smokingu, je mu jasné, že předchozí noc se (ne)vyvinula úplně podle vašich představ.

K soudu a za klientem: denní formální oděv

Soudci to mají jednoduché – přehodí přes pyžamo talár a vyrazí způsobovat našim klientům radost či neštěstí. Advokát, který nelitiguje u instancí nejvyšších, ale musí nad svým denním oděvem více přemýšlet. Oproti večerní garde-robe (viz níže) má totiž široké možnosti, jak kombinovat styl obleku, barvu košile a vázanky, typ a barvu bot a příslušenství atd. Jen dobře sestavený outfit má ovšem šanci nevybočit z hranic neurčitého právního pojmu společenský oděv.

Dobře padnoucí třídílný oblek
klasického střihu
Svršky – v zásadě se nedá nic zkazit dvoudílným (sako, kalhoty) či třídílným (sako, vesta, kalhoty)
konstruovaným oblekem z kvalitní vlny. Konzervativnější advokát zvolí klasický anglický střih (středně široké kalhoty, pohodlně vypasované sako, kalhoty s vyšším pasem) tmavších barev s klasickým vzorem (třeba pin stripes – proužky), anebo úplně beze vzoru. Omladina může preferovat upnutý italský střih, kratší kalhoty sahající jen po boky, výraznější vzorek (třeba Prince of Wales kostky nebo windowpane okýnka), pestřejší barvy a zajímavější kombinace, ovšem často na hranici kárného deliktu.

Košile – do máločeho se vyplatí investovat jako do sbírky kvalitních pracovních košil. Do práce, to jest k tmavšímu konzervativnímu obleku, je ideální bavlněná košile středně přiléhavého střihu a čistě bílé barvy. Pokud nemáte vestu, sako raději nesundávejte – košile je v podstatě spodní prádlo. Kvalitní košile se pozná tak, že je do ní nutné pořídit límcovou výztuž (úzké kovové vložky do límce) a manžetovou sponku. Pracovní košile, která se nosí zásadně s vázankou, nemá na rozích límce knoflíky. Taková košile s límcem na knoflíky (button-down collar) je spíše neformální a hodí se třeba ke svetru pro výlet na venkov nebo casual friday.



Hezký uzel na vázance je kumšt,
zvlášť takto s elegantním dimple
uprostřed.
Vázanku berte spíš středního střihu, ať už s obálkou z hedvábí (když vázanka má napsáno, že je 100% silk, znamená to pouze, že je z hedvábí její povrchová vrstva, nikoliv vycpávka uvnitř), nebo kvalitní pletené kusy (knitted tie). Nenechte se zlákat modní úzkou slim nebo skinny vázankou – je to obchodní trik, jak ušetřit na materiálu při nasazení stejné ceny. Úzká vázanka spotřebuje až o 2/3 méně hedvábí a celkově nebývá kvalitně šitá – výrobce ví, že ji koupí jen nezkušený zákazník. Je totiž prakticky nemožné ji hezky uvázat. Vázanky mohou být různě silné – méně silná vázanka neznamená, že je nekvalitní, má jen méně vycpávky. Silnější vázanky se hodí na užší uzly (four in hands), slabší vázanky zase na komplikovanější sukování (half windsor / windsor).

Vázanka plní na formálním obleku jen jedinou funkci, a to okrasnou. Pokud tedy není hezky uvázaná, to raději aby nebyla. Dnes mezi politiky, soudci ani advokáty nenajdete jedinou hezky upravenou vázanku. Já vím – je to řehole, ale když už něco děláte každý den, má cenu se to naučit pořádně. Na Youtube je spousta návodů, k jakému typu vázanky zvolit jaký uzel a jak ho utáhnout, aby výsledek byl k světu. Mimochodem, pokud neumíte vázat ani motýlek, naučte se nejdřív ten. Uvázat pěkně vázanku je mnohem těžší, berte to postupně.


V kravatě už vás na
Royal Ascot nepustí.
Úmyslně používám slovo vázanka (tie). Kravata (cravate) totiž může znamenat zcela jinou část oblečení, takovou širokou strukturovanou šálu, která se kdysi vázala k rannímu obleku (morning suit), dnes se nosí spíš jako šátek pod rozhalenou košili. Někdy se kravatě říká také ascot – podle dostihových závodů Royal Ascot, na které je mimochodem od roku 2012 kravaty nosit zakázáno.

Vázanku můžete doplnit nějakým vzorovaným kapesníčkem ke klopě saka. Když má kapesník stejný vzor či barvu jako vázanka, je to nuda. Je třeba kombinovat opatrně, ale s fantazií. Pro dámy v neznázích neváhejte kapesníček obětovat, byť smrkance v čistém hedvábí nejsou žádná slast. Princip funkčnosti by se měl prolínat teorii i praxí společenského odívání.

Oproti zasvěcenému názoru České televize k dennímu pracovnímu obleku rozhodně nepatří motýlek, a to v žádném stylu ani barvě – je příliš neformální. Puntíkovaný si vemte na výstavu a bílý do opery. 



Víceúčelové nelakované oxfordky
poslouží do kanceláře i na večer.
Boty: Za formálnější se považují oxfordky, tj. boty s uzavřeným systémem šněrování. Černé calf oxfordky (nelakované) jsou základem pánského botníku. Mohou být různě zdobené (brogue – brokát), nebo captoe – s příčným švem přes palec, anebo prosté. Ty prosté jsou nejformálnější, a budou se proto hodit i k večernímu oděvu (viz níže). Naopak otevřené šněrování bot typu Derby a dalších typů je bezva na pátek nebo k moderněji laděnému obleku. Černá barva je formálnější než hnědá, koňaková atd. Pořídit kvalitní boty je i v Praze problém, naštěstí v poslední době specializovaných dovozců pánské obuvi pár přibylo. Dobrá rámová bota stojí 10+ tis Kč, ale vydrží vám do rakve.




Stahovácí pásky na dotažení fitu.
Staré anglické přísloví říká, že opasek nosí jen ti, kdo nemají na dobře padnoucí oblek. Je to tak, v seriozním krejčovském salonu vám očka u kalhot neudělají, pokud si o to vyloženě neřeknete – a ještě nad vámi starostlivě pozdvihnou obočí. Pokud kalhoty dobře padnou, není opasek třeba, krejčí někdy pro jistotu našívají na boky kalhot takové stahovací pásky, kterými lze fit doladit. Pěkně podržet kalhoty na správných místech umí šle – kšandy. Když už opasek, pak ať ladí s botami a doplňky – taškou nebo hodinkami.





Do opery, na ples, na Právníka roku: večerní oděv

Oproti dennímu obleku zde není co řešit. Na večerní akce tohoto typu se chodí buď pouze neformálně (black-tie) nebo formálně (white-tie), a to zcela bez jakýchkoliv variací. Zásada vyloučení třetího se uplatní pünktlich.

Když v Anglii vyhlásili iniciativu dress down for opera, aby se mladí lidé nebáli chodit večer do společnosti jen proto, že nemají co na sebe, britskou veřejnost pobavilo, že propagátoři této akce – popkulturní celebrity – měli na plakátech iniciativy na sobě trička a džíny značek dolče gabana nebo kelvin klajn, které svou drahotou desetkrát překračovaly pořizovací cenu standardního večerního oblečení.

Standardizovaný večerní oblek má mimo jiné tyto výhody: 1) vždycky chodíte do opery pozdě, tak proč se ještě zdržovat váháním, která vázanka ke které košili? 2) když máte motýlek, nevymácháte si vázanku v polívce, a za 3) oproti pracovním obleku propocenému z jednání a běhání po městě se nebudete ve svém večerním žaketu cítit jako homeless. Já vím, že v ČR se to s tím večerním odíváním zatím tolik nehrotí, ale časy se mění (respektive normalizují) a pak se to budete učit na stará kolena.

Na black-tie není co zkazit, pokud
použijete všechny správné prvky.
Nic víc, a nic míň.
Neformální a zároveň v praxi nejvíce užívaný black-tie outfit se tedy skládá z černého saka (dinner jacket, pro Amíky tuxedo nebo smoking) se saténovou fazonou a knoflíky a z kalhot se sametovým proužkem, anebo prostě černých. K bílé „plátované“ košili s klasickým límcem nebo stojáčkem se váže černý hedvábný či saténový motýlek a pokud není vesta, kolem pasu zapíná sametový cummerbund (britští důstojníci ho přivezli po vzoru maharadžských pásů z Indie, je bezva do teplých nocí). Opět se nenosí pásek (pod cummerbundem by stejně překážel) – na místě jsou kšandy. Zmiňovaná plátovaná (front plaid) košile je vlastně super jemná košula, která má silnější vrstvu leštěné bavlny pouze v místech, která jsou vidět (tzv. marcella prsa a límec). Nejenže vypadá dobře, ale díky slabé vrstvě látky na zádech a pod paží košile parádně dýchá – oceníte při tanci.

Motýlek vždy vázací. Na gumičce ho nosí číšníci a Leoš Mareš.

Určitě neexperimentujte s jinak barevným motýlkem a cummerbundem, třeba červeným, jak je často vidět na Právníku roku. Nevím, kde se to vzalo, totální faux pas. Na uniformitě black tie je kouzelné, že jde o občanský oblek, který se definoval v době emancipace střední třídy a je výrazem její síly, jednotnosti v množství.

Formální večerní oděv, tj. white-tie, jsou stejné kalhoty, ale místo saka dvouřadý frak, marcella košile, odepínací stojáček, marcella minivesta, a bílý bavlněný marcella motýlek. V České republice jsem o formální večerní akci ještě neslyšel, takže není třeba detailně rozebírat. Nicméně některá více exponovaná představení ve Vídeňské, Berlínské, nebo Bayreuth opeře už white-tie jsou, tak bacha na to. Lze si půjčit.

K formální i neformální večerní róbě se hodí prosté černé boty typu oxford, lépe i lakované. Fajnšmekři nosí střevíce.

Páteční casual

Na pátečním casual není co zkazit. Jste na něj zvyklí, protože ho nejspíš nosíte do práce co je týden dlouhý. Sako nestrukturované konstrukce, barevná (třeba button-down collar) košile, pestrá vázanka nebo nahoře bez, hnědé boty, bavlněné kalhoty či džíny. Tohle si klidně vezměte i na ležérní odpolední a večerní společenské akce jako výstava, vernisáž, komorní koncert anebo koktejl párty, případně na jednání kárné komise, pokud se stejně chystáte pleadovat guilty.

PS: tento post pro pány je zároveň hozená rukavice kolegyním bloggerkám, aby nás zasvětily do mystéria sukňový nebo kalhotový kostým.

PPS: přichází plesová sezona, tak se, kolegové, vzmužte!

PPPS: nejsem gay.

47 komentářů:

Martin Matějec řekl(a)...

Zajímavý článek. Spíš než společenskou etiketu ale popisuje lehce militantně vyhraněné "gusto" autora. V situaci, kdy se průměrný Josef obléká tak, jak se obléká, bych osobně považoval za úspěch to, kdybych košili s krátkým rukávem viděl pouze u Nicka Slaughtera ve Vražedném pobřeží a ne v kombinaci s černým oblekem, při troše smůly i s motýlkem (ano, zažil jsem, bohužel stále ještě nezapomněl).


Moc nerozumím bazírováním na kravata/vázanka a odkaz na tie/cravat, jakoby snad kravata pocházela z angličtiny. I ostatní národy, kde se lidé umějí oblékat (ergo nepoznamenané 40 lety budování věčného socialismu), používají označení kravata (cravatta v IT, cravate FR), nevidím tedy důvod dělat rozdíly tam, kde nejsou.


Nemlich to platí i pro nenošení opasku k obleku. To, že to není považováno za faux pas, z toho ještě nedělá základ odívání v Praze a přidružených koloniích. Třeba v Miláně by si asi v článku zmíněný seriózní krejčí svoje obočí řádně procvičil. Asi stejně, jako si s ním zacvičí průměrný Ital při pohledu na poctivou slovanskou kombinaci v podobě černých bot a hnědého opasku.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

díky za komentář. Zda jde o slovíčkaření poznáte, když v obchodě chcete "sako" a místo obleku vám ukážou žaket, a když chcete kravatu, místo vázanky dostanete ascot. Většina butiků v Evropě, včetně IT a FR, funguje na anglické terminologii. Jinak s připomínkou toho co je norma, a co je na druhou stranu v krátkodobém horizontu v ČR dosažitelné, souhlasím.


Ale i krejčí v Praze se umí mračit, nepodceňujte je :)

Robert Zbíral řekl(a)...

No vida, když vidím PPPS, tak se nám na JP dostalo pořádného odhalení :-)

Já ti Tome nevím, přijde mi, že podobné texty jsou v zásadě kontraproduktivní, neboť vedou k okamžitému pocitovému rozdělení čtenářstva na "gentlemany", tetelící se každý den pod peřinou s Roetzelem a beroucími dress code jako povinnou znalost, a "sociály", podle sebe na rozdíl od prvních žijících v realitě. Druzí odmítnou teze gentlemanů jako žvásty namyšlenců a objektivně nemilý stav je zakonzerován.

Pozvu tě k nám do Olmíku třeba na ples fakulty (nemám ale obavu, že by to na PF UK bylo lepší...) a pokud tě nešvihne rovnou, uvidíš, že je třeba osvětu šířit pomalu/postupně a těšit se i z malých pokroků. Výuku práva EU také nezačneš vysvětlováním současného stavu přistoupení EU k EÚLP :-).

Jen na okraj si dovolím říct, že podobně jako mému předřečníkovi se mi zdá tvůj pohled poněkud militantní, v dnešní době už platí opravdu málo "pevných bodů" a porušení dříve nepřekročitelných tabu je smyslem života pro nejednoho módního guru. Pravdou nicméně také je, že do tohoto stádia jsme v českém prostředí asi ještě nedorostli :-)

Aleš Kofránek řekl(a)...

Při čtení podobných článků si mi vždycky vybaví jedno a totéž: Vaše starosti bych chtěl mít.

Jiri Cermak řekl(a)...

Zajímavý článek, jako ostatně vše, co se snaží o podání dokonalosti. Háček s tímto přístupem je dvojí (pomineme-li časové a finanční hledisko) a sice, že
1) na jednání s některými klienty (zejména z oblasti IT a podobně) přijít v kravatě, natož v plné společenské "polní", je divné a vyvolává to i negativní reakce na druhé straně (nemluvě o situacích, kdy člověk sedí celý den zavřený v kanceláří a správně by si neměl ani sundat sako - do kdyby někdo vešel).
2) dále pokud někdo dokonale zvládne veškeré peripetie odívání uvedené výše, ukáže se, že neumí dokonale všechny jemné nuance společenského chování (a to nemluvím o základech typu koho pustiti do dveří, jak a komu podávat ruku a podobně) nebo nezná dokonale jak zacházet s vínem, jak jej pít a jak o něm hovořit a podobné legrácky. A opět to celé vypadá divně, neboť je to takové nevyvážené... Znám takových případů několik a jak si o ni o mne myslí, že jsem buran, protože nemám boty s koženou podrážkou pak já si o nich myslím, že jsou opravdu divní, když se sice dokonale odívají, ale pak si do single malt whisky nechají dát led (což může někomu připadat jako stejně absurdně nepatrný prohřešek jako si vzít košili bez stojáčku...)

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Roberte: "podobné texty jsou v zásadě kontraproduktivní, neboť vedou k okamžitému pocitovému rozdělení čtenářstva" říká blogger, který sebral odvahu psát o uprchlících :-)

Militatní styl: to jistě. Všechny mé posty jsou psané militantním, agresivním stylem na hranici špatného humoru, proto píšu na blog. Ventiluju tím přetlak z práce, kde denně předstírám, že jsem citlivý, moudrý a rozvážný rádce :-)

Ale naopak doufám, že post vůbec nemá militantní obsah. Snaha byla jednoduše popsat zcela bazální požadavky na společenský oděv. Můj osobní styl se v řadě věcí ubírá jinam, ale v etice by osobní preference měly vždy vycházet z nějaké minimální platformy a neporušovat svévolně a bezdůvodně těch pár základních principů (znáš to, minimal harmonisation ;) Vše, co je napsáno v postu, by každý průměrně vzdělaný západoevropan bez námitek podepsal, přišlo by mu to jako samozřejmost. A protože se v travaux preparatoires ČAK odkazuje na "praxi evropských komor", tak je jasné, kam se bude ubírat historický výklad právní povinnosti oblékat se tak, aby člověk nesnižoval důstojnost advokátního stavu.

Už vůbec ale post nebyl veden militantním úmyslem propagovat nějaké snobství. Byl jsem kolegy z blogu vybídnut, abych ten post napsal, tak jsem ho napsal. Pokud si z toho jediný čtenář odnese jedinou zajímavou informaci, jsem spokojen. Mimochodem rozhodnutí ČAK udělat z dress kódu hard-law považuju za blbost, nikdy bych pro něj nehlasoval.

V sobotu jdeme s kolegy na reprez. ples Městského soudu v Praze, a bez jakékoliv souvislosti s mým názorem na normativitu odívání, a před napsáním tohoto postu, za mnou přišel Petr Bříza s tím, že si jde koupit večerní oblek, řka: není to až tak drahý, vypadá to dobře, je to funkční, dává to smysl. A navíc, dodávám, je to teď zkrátka povinné, tak proč se tomu pár rebelů potřebuje příčit zuby nehty?

Haters gonna hate :)

Kristián Léko řekl(a)...

Přestože se o pánskou módu už amatérsky určitou dobu zabývám, mi ten post přijde jako zbytečně "fashion nazi". Z "gentlemanství" se dnes stala statusová záležitost pro některé mladé muže, podle kterých pokud člověk neinvestuje řádově stovky tisíc do kompletního "gentlemanského" šatníku a botníku, tak z postu vychází jako nuzák a buran. :) Navíc mi přijde, že oblek je jako běžný pracovní oděv v dnešní počítačové době asi nejméně vhodný... Naopak v závěru popisovaný "friday casual" mi přijde jako skvělá elegantní volba pro drtivou většinu příležitostí, kde není třeba být dle pozvánky formálně oděn (= v obleku).

Patrik Šebesta řekl(a)...

Co jsem se o povinnosti nosit formální oblečení advokáty vždy při výkonu činnosti dozvěděl ihned napadla jedna kulišárna :-) Advokát ex offo byl zavolán policií k výslechu odpoledne... jede z pláže a má jen lehké letní kalhoty a třeba "hawaiskou" košili... přijde na policii k výslechu, kde je připraven již klient a policie čeká jen na to, aby z něj dostala přiznání... a advokát se pousměje a řekne, protože jste mne zavolali z koupaliště a já nemám společenský oblek, tak nelze výslech provést.... uvidíme se zítra :-)

A vzpoměl jsem si na Boston Legal series, kde právníci se nadchli na dovolené myšlenkou, že musí někoho zastupovat a vlítli k soudu jen v těch hawaiských košilích.... a co potom....

Tomáš Marný řekl(a)...

Mám rád tyto návody, co byly in nejpozději v polovině minulého století. Pánská formální móda se také postupně vyvíjí a radit, že sundání saka je nevhodné, se pomalu mění v radu ve stylu "muž na ulici musí mít na hlavě klobouk". Sundání saka v kanceláři není dnes nic zvláštního.
A různé obory mají různé tradice - lékaři a profesoři tradičně mohou nosit motýlek do práce, pro právníky to částečně platí též.

Ivo Husák řekl(a)...

Bývaly doby, kdy Jiné právo udávalo témata odborné právní debaty v ČR. Dnes je hlavním tématem kravata a motýlek (pardon: tie). Když kolega Bobek psal, že předává blog mladým sekáčům, netušil jsem, že to myslel doslova.

Robert Zbíral řekl(a)...

Samozřejmě že je dobře, když si někdo odnese informaci X, můj argument zní, že podobné doporučení by šlo napsat blíže k realitě a snažit se také prakticky poradit. Příklady:

ad realita: u vázanky je hezké bavit se o poměru materiálu atd., ale spousta lidí v ČR třeba ani nezná pravidlo, že by měla být tmavší, než košile; případně by bylo fajn vysvětlit vztahy mezi límečky a uzly atd.

ad praxe: u bot zmiňuješ rámovky, jsem si téměř jist, že 80 % lidí vůbec netuší, co to je a jaké má taková bota výhody- proč to nevysvětlit? cena nad 10 tisíc je jistě možná, proč ale nenapsat, že i ty profláklé Loaky stojí v zásadě polovic či že třeba www.shoepassion.com mají velký výběr velmi kvalitních rámovek za ceny o hodně nižší, než píšeš?

Suma sumárum, myslím, že lidé nejsou a priori přesvědčení o tom, že Bandi Vamos či jak to je musí být trefou do černého, zároveň se ale bojí sofistikovaných návodů typu, že pásek na kalhotech je přešlap (to jako fakt?). Vhodnějším se mi jeví je konkrétně popostrčit :)

Jsem nicméně rád, že jsi téma na JP otevřel :)

Renata Pibilova Koreckova řekl(a)...

Fazóna smokingu není sametová, alébrž saténová, domnívám se.

Jinak mne článek pobavil, byť si nejsem jistá, že splní svůj účel - čtenáři se patrně nebudou schopni přenést přes poněkud vyhraněnou formu. Ale my, co už máme pár let doma Roetzelem podloženej pracovní stůl, to berem.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

ajo, máte pravdu, spíš je časteji saténová (satin) i když jsem viděl i sametový (velvet - a to u pravých smoking jackets, tj. nikoliv dinner jackets). Ale měl jsem samozřejmě na mysli satén, akorát tu českou terminologii celkově nedávám...díky za postřeh, poopravím.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Mno, klidně se můžeš o tajích rámových bot rozepsat, Roberte :) Ty Loake bacha, některý řady maj rámový a některý ne, prej se z výrobce ta informace špatně dostává (a v obchodě to poznat nemusíš, to zjistíš, až ti je švec odmítne opravit), známí maj špatný zkušenosti. Sám mám doma pár rámových Loake black oxford a nejsem spokojen, už je skoro nenosím.

Mimochodem, ta hlavní informace o rámovkách, že vydrží věky, výše uvedená je. Pokud čtenáře zajímá víc, ať si to vygooglujou, už tak je ten post excesivně dlouhej. A nemíním tady dělat reklamu kolegům z http://classicshoes.eu ;)



O pravidlu tmavší kravaty jsem nikdy neslyšel, ale protože si do práce k tmavýmu obleku jen těžko vezmeš jinou košili než bílou, případně světle modrou nebo světlounce růžovou (interesting fact - historicky se dělaly košile téměř výhradně jen v těchto třech barvách), tak asi těžko někde najdeš nějakou světlejší kravatu :)


Na druhou stranu post nezmiňuje jiné základní barevné pravidlo - že černý nevzorovaný oblek se nosí jen na pohřeb - ale to je snad samozřejmost.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Nařčení s fashion nazi skutečně odmítám. Ještě jednou - post zmiňuje naprosté základy pracovního a večerního obleku a navíc se liší od mých osobních preferencí. Jediné, co jsem si mohl odpustit, je slovíčkaření o kravatě a zjevně tu záležitost s opaskem. To berte prosím jako kaleidoskop zajímavostí.

Pokud se zabýváte pánskou módou, víte, že statísíce jsou nesmysl. Dva-tři obleky v ceně 5 -10 tisíc vám k soudu a ke klientovi bohatě stačí. Stack top kvalitních 4 pracovních košil koupíte u TM Lewin za 4 tisíce. Kompletní black-tie pořídíte do 10 tisíc (v Anglii se dá do 150 GBP velmi dobré kvality, pošlete míry a zašlou vám ho na dobírku).

Černé oxfordky na den i na večer koupíte za 5 tisíc dobré, a za 10 tisíc rámové na celý život.

Bavíme se o advokátech s příjmem 50-100 tisíc měsíčně, kteří si navíc mohou odečíst pracovní oblečení ze základu daně.

Vzhledem k tomu, že nechodíte k soudu ani ke klientům, není s friday casual do kanclu vůbec žádný problém - sám chodím v tričku a džínách. Také souhlasím (a výše píšu), že friday casual je bezva na většinu večerních akcí, pokud vám pozvánka nebo samozřejmost (opera, ples, banket, státnické záležitosti) nevelí jinak.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

1) měli jsme za klienta Google, a neumím si představit, že by na kterékoliv straně stolu neseděl džentlmen jako z obrázku.
2) život je pestrý :)

Tomáš Pavelka řekl(a)...

doufám, že advokátní předpisy mají nějakou krajní nouzi nebo podobný institut :)

Jiri Cermak řekl(a)...

Tak to ad 1) jste mne opravdu rozesmál :)))) Myslím, že zrovna o zkušenostech s tímto klientem jak v ČR, tak UK či US bych mohl s kolegy vyprávět hodiny. Bylo mi přímo NAKÁZÁNO si sundat kravatu a v saku jsme tam byli jediní, a to bylo na jednání v Londýně.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

která divize?

Jiri Cermak řekl(a)...

Tak snad se tu nebudeme jak malý kluci hádat - jednal jsem a setkával se s desítkami právníků od Google na všech možných pozicích odděleních a za posledních 9 let nikdy nikdo z nich neměl kravatu. Ano, jistě, před jednáním před Komisí nebo SD EU, s protistranou atp. to bylo někdy jinak, ale na jednáních klient - advokát, nikdy. Bez výjimky. Ono také sedět u nich v "zasedačce" na takovém tom velkém gumovém míči v zapnutém saku, kravatě a lakovaných oxfordkách prostě vypadá divně...

Jiri Cermak řekl(a)...

.. nechytejme se za slovo, že při sezení se sako rozepíná :)

Jiri Cermak řekl(a)...

Za mne mi připadá hodně excesivní to tvrzení o kravatách a uzlech, zejména nějak nemohu přijít na to, v čem je problém na tom přeškrtnutém obrázku s kravatou - široký uzel (asi windsor?) do košile s límci daleko od sebe, křivý se mi nezdá... v čem je tedy problém? Rád se poučím (a to myslím upřímně - nejsem rozhodně žádný modní guru...)

Tomáš Pavelka řekl(a)...

To jsem se, pane kolego, špatně vyjádřil - ptal jsem se z čistého zájmu, protože si vybavuju, že když jsme jednali s jejich lidmi od data protection, tak to byli vesměs právníci a vyšší management, zpravidla velmi solidně oblečeni. Naopak u týmů na soutěž (dominance) člověk už narazil tu a tam i na pravé ajťáky, se kterými bylo potřeba hledat technické limity řešení, a ti už na tom pravda byli hůř :)


A propos, když oblek dobře padne, může při sezení zůstat klidně zapnutý (frajírci to dělají občas schválně, aby bylo jasno, že mají ušito na míru :))

Tomáš Pavelka řekl(a)...

asi to bude muset být rozsáhlejší odpověď, tak pardon...jak jsem zmínil, pokud uzel nevypadá hezky, vázanka úplně selhává ve funkci. Pokud se vám ten přeškrtnutý líbí, tak prosím. Nicméně to není tak, že bych hledal na internetu podle svého gusta škaredý uzel, a v Malování windows ho pracně dvěma čarami zdiskreditoval. Takto přeškrtnutý jsem ten obrázek už našel pod heslem "how not to tie a tie". Když si na Youtube pustíte jakékoliv instruktážní video od lidí s jakýmkoliv vkusem z různých kultur, zaručeně na konci nikdy nevznikne to, co na přeškrtnuté ukázce. Dá se tedy říct, že je to objektivně špatně uvázaný uzel (souhlasím s vaším tipem, vypadá to na špatně utažený windsor).

Totiž každý uzel se váže určitým způsobem a pokud je správně utažen, výsledek by měl být esteticky působivý. Tedy asi nejde říct, že existuje správný způsob, jak vázanku uvázat (na internetu najdete tisíc a jeden způsobů), ale lze zaručeně říct, že vzhledem k tomu, jakou člověk zvolil metodu vázání, je uzel špatně utažený. Dobře se to ilustruje na motýlku - ten klasický lze narozdíl od vázanky uvázat jen jediným možným způsobem, a tedy vše závisí na utažení. Přesto je vám každý hned instinktivně schopen říct (i vy sám sobě), jestli je motýlek uvázán dobře nebo špatně, protože špatně utažený se prostě "nepotká", tzn. jeho dvě části na každé straně se nepřekrývají.

Alles in allem se dá říct, že každý uzel na vázance směřuje k vytvoření trojúhelníkového tvaru, který je nám z nějakého důvodu libý (určitě tam bude skrytá sexuální symbolika, když už i ta vázanka je vlastně visící penis, že). Některé uzly lze do trojúhelníkového tvaru utáhnout lehce (typicky windsor), některé hůře (four in hands). Paradoxní je, že nejjednodušeji se utahují uzly, které se nejsložitěji sukují, a naopak. Utáhnout hezky four in hands je opravdu fuška, ale výsledek většinou vypadá nejlépe - proto je také nejčastěji používaným uzlem mezi fajnšmekry, ale také západními státníky (schválně jsem se včera díval, pod dojmem tohoto postu, když se ve zprávách střídal Obama s Cameronem a Hollandem).

Jak píše Robert, občas je třeba zvolit větší uzel (half windsor, windsor) kvůli širšímu rozestupu límce, ale to je případ spíše extrémních wide-cutů, který určitě doma nemáte ani jeden. Jak jsem psal, je to spíše kvůli různé mocnosti vycpávky vázanek. Mám mezi vázankami extra slabé i extra silné a na košilích různě široké límce, ale vždy se u uzlování pohybuju mezi four in hands a half-windsor, v případě dlouhých vázanek kelvin (dvojitý four in hands).

Jiri Cermak řekl(a)...

To asi nema cenu rozebirat. Mel jsem jednani zejmena s pravniky, a to na vsech moznych pozicich, od product counselu az po vedouci pravniky pro celou EMEA a nikdo z nich nemel kravatu. Ale samozrejme to nekde nekdy mohlo byt jinak. A to bych mohl pokracovat u mnoho dalsich klientu (casto velmi zvucnych jmen) z oblasti IT- a ze jich byla a je cela rada. Leckdy nemeli ani kosili ci sako. Proste to, co v clanku stavite jako dogma, ktere na zapade kazdy respektuje, naprosto nekoresponduje s realitou. Ale stejne Vas nikdo nepresvedci, takze bych to ukoncil.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Ano, post byl koncipován jako přednáška o minimálním standardu, takže je psán dogmaticky zcela vědomě. To, že ho nerespektuje kultura jedné firmy nebo jeden průmyslový segment, je asi argument, kterým kárnou komisi nepřesvědčíte ;-)

Devil’s Advocate řekl(a)...

Osvěty není nikdy málo. Na výkop z ČAKu reagovalo Jiné Právo velmi vkusně. A díky autorům za inspiraci pro můj šatník.

Jinak do příště by nebylo od věci podívat se i na jiné aspekty reprezentativnosti. Když si přečtu tento, nebo třeba starší článek od JUDr. Petra Poledníka (http://www.bulletin-advokacie.cz/zamysleni-nad-odevem-advokata?browser=mobi), napadne mě, že jdeme správnou cestou, ale k cíli máme ještě daleko. Oblek neoblek, když je advokát cítit, jako by celý den pracoval v chlívku, tak může být oblečen sebereprezentativněji, ale... Možná Jiné Právo, nebo snad místopředseda ČAKu by mohl o tom napsat nějaké další zamyšlení s osvětovým přesahem :)

Jiri Cermak řekl(a)...

Mily Tomasi, pokud cloveku, ktereho neznate a nic o nem nevite, napisete ze "je to případ spíše extrémních wide-cutů, který určitě doma nemáte ani jeden" tak jste se pasoval na arogantniho, sebestredneho blba, ktery ma dojem, ze mu jeho radoby vyjimecny status dava pravo srazet vsechny ostatni, a to i kdybyste mel stokrat pravdu. Ale budiz, kazdy muz je do 35 v puberte a resi sve ego. Vyrostete z toho. Aspon v to pro Vase dobro doufam.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Doteď jsem si myslel, že jste Jiří Čermák, partner Baker McKenzie - není totiž v Praze mnoho právníků, co si sáhli na Google. Ale teď si nejsem jist, zda někdo neunesl vaši identitu. Advokát úrovně Jiřího Čermáka by se snad nesnížil k takovému ad personam výpadu, zvláště při plném vědomí že ve skříni nemá ani jeden extremní wide-cut. Anebo je to tou pozdní hodinou? Mimochodem - jak si troufáte o člověku, kterého neznáte a nic o něm nevíte, říct, že je mu méně než 35 let?

Jiri Cermak řekl(a)...

Zkusim kratce reagovat - nerekl jsem, ze jste sebestredny blb, ale ze ze sebe takoveho blba delate. Vase vyjadreni je na stejne urovni jako kdybych napsal "ze urcite zadny poradny oblek na miru nemate (protoze poradne obleky siji jen v par krejcovstvich na Savile Row)" . Byla by to ode mne nehorazna nabubrelost a snizovani Vas (i kdyz pravdepodobnost, ze bych mel pravdu, by byla vysoka) Je skoda, ze pri Vasi inteligenci to jaksi nechapete. Pocitam, ze taktez mate potrebu mit posledni slovo, tak Vam k tomu timto davam prostor.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Děkuji, využiji ho - zajímá mě, jak jste si tedy troufl tvrdit, o člověku, o němž nic nevíte, že je mi méně než 35 let?

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Smazal jsem, abychom to neeskalovali. Jsme in pari delicto. Stavte se někdy u nás v kanclu (Jánský vršek 6), rád Vás poznám osobně, probereme hochy z Googlu, košile i Savile Row. Máme dobrou kávu!

Aleš Kofránek řekl(a)...

No tak pánové, taková diskuse se pod článek o tom, jak se obléká gentleman, skutečně nehodí. Já se omezím pouze na tvrzení, že jsem za bezmála 20 let, co se pohybuju v korporátní sféře u nás i v zahraničí potkal tak asi dvě osoby, které by byly oblečeny plně v souladu s tím, co zde pan autor vydává za minimální standard. Nuff said, závěr nechť si učiní každý sám.

Robert Zbíral řekl(a)...

Jen k těm rámovkách:

1) Pokud vím já, tak Loake vyrábí jen rámovky. "Levná" řada L1 je vyráběna v Indii a s kvalitou na tom jsou podle některých názorů všelijak, ale rozhodně netuším, proč by je neměl švec opravovat. Pokud myslíš opravou výměnu podrážky, tak to zajišťuje samotný Loake (např. skrze LP u nás) za pevnou částku. Spokojenost s výrobkem je věc druhá, to nehodnotím.

2) Nevím, zda rámovky automaticky vydrží věky- kůže se může podřít/o něco rozříznout, nečekaně napadne sníh, posolí se ulice a udělají se mapy (stalo se mi ve Varšavě na konferenci, kde jsem jiné boty neměl...) a bota rázem ztrácí glanc. Jinak řečeno, heslo "na doživotí" je tak trochu reklamní, uznávám však, že proti lepenkám od Deichmanna i laik pozná rozdíl :-)

Už se těším, až si příští čtvrtek hezky pokecáme :-)

Tomáš Pavelka řekl(a)...

počkejte, to bagatelizujete příliš. Určitě jste byl v City o lunch break, kdy se do kaváren rozlije deset tisíc kancelářských krys oblečených minimálně tak, jak je výše popsáno (v Londýně i včetně toho kontroverzního "bez opasku").


Dále je řada advokátních kanceláří, v Praze i jinde, které explicitně vyžadují dress code tak, jak je výše popsán, a to nejen navenek, ale i do kanceláře. Můj zaměstnavatel v Bruselu nepřipouštěl ani casual friday.

Aleš Kofránek řekl(a)...

Že mají dress code, to je jiná věc. Ten se ale omezuje na to, že musí mít oblek a kravatu v provedení a barvě odpovídající dané profesi. Ale zpravidla tam nebývá, že by museli mít košile se stojáčkem, manžetové knoflíky nebo Oxfordky. Tyhle věci jste si do toho přibásnil vy. Ve skutečnosti drtivou většinu oficiálních pracovních dresscodů hravě splníte i bez nich. Stačí tmavý oblek, košile, kravata a tmavá obuv. Klidně to může být od C&A a od Bati.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

košile se stojáčkem je možná další můj misnomer do češtiny, psal jsem "Kvalitní košile se pozná tak, že je do ní nutné pořídit stojáčky (úzké kovové vložky do límce) a manžetovou sponku." Těmi stojáčky myslím ty železný vložky, co se dávají do límce zezadu, bohužel jestli existuje nějaký přesnější český termín, tak ho neznám. To byla potřeba opravdu u všech košil, které jsem kdy měl, snad i jako student. Když košili koupíte, ty stojáčky tam jsou jakoby plastové náhražky, které se mají vyhodit a nahradit normálně kovovými.

Stejně tak platí, že většina formálních pracovních košil na trhu (i v Praze) je na manžetové knofliky. Zatímco píšu tento komentář, koukám v jednačce na košile svých partnerů - oba mají košile na manžetový knoflík a minimálně jednoho z nich rozhodně nelze považovat na módního nacistu :)

Oxfordky jsou termín pro boty s uzavřeným šněrováním, mohou být klidně od Bati.

Renata Pibilova Koreckova řekl(a)...

Pane Pavelko, stojáček je druh límce, kdežto vy máte na mysli límcovou výztuž, neboli, jak my zájemci o obor říkáme, hemdwerk. Pánská košile je na manžety vždycky (když nepočítám ty čajovnické ze SanuBabu), souhlasím, že vhodnější je na manžetové knoflíčky (mj. lépe podrží tvar rukávu od saka), ale ani našitými perleťovými na denní košili nic nepokazíte.
No, a to je poprvé a asi naposled, co dělám chytrou na JinémPrávu. Asi si dodělám ten výučák a místo medicínského práva se budu věnovat pánské krejčovině. Očekávám od Vás objednávky, z profesní solidarity.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

ještě jednou děkuji! přesně to jsem měl na mysli. tak tedy límcová výztuž. Já zase, až budu chtít příště dělat na Jiném právu chytrého, si raději lépe nastuduju materii, nebo zkonzultuju s odborníkem.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

raději to opravím i v textu postu, ať nematu veřejnost - stále tam přibývá čtenost...

Renata Pibilova Koreckova řekl(a)...

Tak ještě při té příležitosti prosím opravte button down shirt na button down collar (button down shirt je propínací košile, tj, každá, co se zapíná od shora až dolů). A už neprudím.

Anton Laurus řekl(a)...

Mně je sako, natož celé kvádro fyzicky nepříjemné, buď mi je v košili a botách zimo nebo vedro, a to jsem zkoušel kdeco. Kravata mě škrtí , navíc člověk vypadá jako vycpaná obluda vypadlá z nějaké formy. 15 let v advokacii a oblek jsem 12 let neměl neměl a mít nebudu. Nosím čisté kalhoty a čistou košili,. v zimě i kabát, ve vedru tričko, v pátek chodím ve sportovním a klientů neubývá. Asi dělám něco špatně ....

Neměl jsem ze svého oblékání žádný mindrák, o první dojem mi nejde, u mé práce o ničem nerozhoduje a po čase si všichni ty protivný hadry na jednání rádi sundají. Všiml jsem si sice, že někteří dnešní mladí mužové připomají oblečením a účesy modelky, ale osobně to považuji za mladickou hloupost a netrápím se tím, zvlášť pokud takový advokát vypráví historky o oblékání klientů konkrétní firmy anebo si na vizitky píše tituly.
Pokud se tím kárná komise AK chce zabývat, nechť se na takovou úroveň sníží ..... nemůže být prostě všechno podle mého gusta

Kaplan řekl(a)...

Soudkyně která napsala knihu proti rasovému profilování,
se sama dopustila rasového profilování.

http://truenewsusa.blogspot.cz/2015/12/haha-roflmao-federal-judge-susan-dlott.html

Vojtěch K. řekl(a)...

Já nechtěl být zlý, ale styl příspěvku po tom volá... Promiň, Tomáši, ale stran vhodnosti motýlka k dennímu obleku budu věřit spíše vévodovi z Marlborough, 1. lordu admirality, ministru kdečeho, předsedovi vlády etc. etc. v zemi, jež současnou pánskou módu formovala asi nejvýznamněji, než abych věřil chlapci ze Zlína. :)

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Ze života : když jsem v londýně svého času absolvoval pracovní pohovor v motýlku a tvídovém saku, tak po půl roce partner prohlásil, že mě vzali jen protože doufali, že budu do práce nosit každý ráno čerstvý mlíko. Zavolám vévodovi z Marlborough, mohli bychom spolu dairy products rozvážet na dvoukole.

Vojtěch K. řekl(a)...

Vévoda myslím pohybu příliš neholdoval, ale na dovoz whiskey products by tě jistě vzal. :))

Patrik Šebesta řekl(a)...

nemají ;-)