Harmonizace smluvního práva v Evropě a nový český občanský zákoník

Návrhu nového občanského zákoníku jsme se na Jiném právu dotkli jen okrajově (spolu s dalšími otázkami soukromého práva). Rád tedy zveřejňuji několik postřehů Jana Matese z pražského setkání evropských akademiků, kteří se věnují harmonizaci smluvního práva v Evropě. V jeho rámci proběhlo i VIII. diskusní fórum k novému občanskému zákoníku.

Ve dnech 5.12. – až 8.12. se v Praze uskutečnilo zasedání Studijní skupiny, jehož cílem bylo pokročit v přípravě Společného referenčního rámce (k tomu, co Společný referenční rámec je, se ještě vrátím).

V předvečer zasedání se vybraní členové Studijní skupiny zúčastnili VIII. Diskusního fóra k návrhu českého občanského zákoníku. Byli mezi nimi prof. Christian von Bar (předseda Studijní skupiny), prof. Hans Schulte-Nölke (koordinátor Acquis Group), a také legenda evropského smluvního práva prof. Ole Lando, dlouholetý prezident Komise pro evropské smluvní právo)[1]. Dalšími účastníky byli profesoři Hugh Beale, Carlo Castronovo a Matthias Storme. Za českou stranu na fóru vystoupil jednak prof. Eliáš, jako hlavní autor návrhu, a dále profesoři Dvořák a Tichý z PF UK a prof. Hurdík z PF MU.

Jednotlivým příspěvkům se nechci v tomto postu věnovat, s jednou výjimkou. Domnívám se, že by bylo vhodnější se nejprve zabývat celkovou koncepcí návrhu občanského zákoníku. Bohužel, profesor Eliáš opustil fórum poměrně záhy, a v době, kdy byl čas na diskusi, již přítomen nebyl. A přitom přítomnost vynikajících akademiků přímo vybízela prodiskutovat nejen jednotlivá ustanovení návrhu, ale i celkovou koncepci návrhu občanského zákoníku.

Otázky vyvolává již skutečnost, že jako základ pro navrhovaný občanský zákoník byl vzat Krčmářův návrh občanského zákoníku z roku 1937, který vycházel z především z francouzského Code Civil a rakouského AGBG. Ve své době byl nepochybně vynikající, vzhledem k vývoji, kterým právo od té doby prošlo, se však Eliášův návrh může jevit jako snaha o porod dítěte, které zemřelo již před 70 lety. Do podobného dobrodružství se pustilo Lotyšsko, které ve snaze odříznout se definitivně od éry Sovětského svazu ihned po získání nezávislosti oživilo předválečný občanský zákoník. V případě Lotyšska je to pochopitelné, výjimečná doba si žádá výjimečné kroky. Domnívám se, že by bylo mnohem vhodnější návrh připravit nikoliv jako oprášený návrh Krčmářův, ale jako návrh nový, který by vycházel z moderních kodexů evropských států. Samozřejmě za velmi vhodné bych považoval, pokud by vzal v úvahu existenci Společného referenčního rámce, o kterém ještě bude řeč.

Ale zpět ke konferenci. Prof. von Bar vysvětloval co Společný referenční rámec je, a z jeho projevu vychází dále uváděné informace. Společný referenční rámec je výsledkem práce několika skupin akademiků sdružených v Network of Excellence, kteří se dohodli s Komisí, že vypracují Společný referenční rámec, který bude později veřejnosti prezentován jako Obecné principy Evropského smluvního práva. Nejedná se samozřejmě o jediný takový projekt. Dalším je „Evropský smluvní zákoník“ Akademie evropských privatistů vypracovaný pod vedením prof. Gandolfiho.[2] Akademie evropských privatistů však v současné době stojí mimo hlavní proud unifikačních snah v rámci EU, neboť mu chybí politická záštita. Je zajímavé, že zpracovatelé tuzemského návrhu přesto vycházeli spíše z Evropského smluvního zákoníku než ze Společného referenčního rámce. Společný referenční rámec vychází z právních řádů členských zemí EU, které jsou analyzovány porovnávány a výsledkem je nalezení společných principů smluvního práva, tak jak jsou chápány zúčastněnými akademiky. V případě potřeby jsou tyto principy rozvedeny de lege lata nad rámec platného práva a je přihlédnuto též k acquis. Výsledkem by měl být soubor definic a modelových pravidel smluvního práva, která by se stala inspirací zákonodárců, a to jak zákonodárce Evropského tak zákonodárců v jednotlivých členských státech.

Zúčastnění akademici si však kladou cíle vyšší. Cílem je vytvořit evropskou obdobu amerických Restatements, tedy vytvořit soubor pravidel, která by mohly smluvní strany zahrnout do smluvních ujednání. Z mého pohledu je nejpodstatnější, že bylo dosaženo shody ohledně definic, protože stejný pojem má mnohdy v různých právních řádech různý význam. Modelová pravidla byla vypracována tak, aby bylo možné převzít jen určitou část Společného referenčního rámce. Celý projekt není tedy připraven jako „take or leave it“, ale naopak dává možnost k oddělení jednotlivých částí aniž by takové části ztratily smysl. Výsledkem je soubor pravidel, který se primárně zabývá závazkovými vztahy, ale velmi snadno může být použit i na mimosmluvní právní vztahy. V současné době se dokončuje první návrh Společného referenčního rámce, který by měl být ještě v průběhu příštího roku upraven a na konci příštího roku předán Komisi jako závěrečný návrh. Fajnšmekři si mohou první návrh zakoupit v únoru 2008 za pouhých € 9,90 zde.

Zasedání Studijní skupiny bylo přístupné veřejnosti a stálo za to, se přijít podívat. Nejen proto, že se ho kromě výše uvedených účastnily další celebrity soukromého práva jako například profesoři Ewan McKendrick autor téhle vynikající tenké brožurky, ale třeba také Michael Bonell, Ulrich Drobnig, velmi aktivní v debatách byl též vynikající soudce švédského nejvyššího soudu Torgny Håstad a Eric Clive. Úplný seznam účastníků by vypadal jako telefonní seznam, takže uvádím jen ty účastníky, kteří by mohli být známí čtenářům jiného práva. Sledovat celé jednání by případné diváky asi příliš neuspokojovalo, protože se místy řešily technické detaily, a diskuze pak postrádala náboj. Naproti tomu, když se řešily otázky, které nebyly příliš rozpracovány, jako například podmínky úvěrové smlouvy, rázem bylo v sále živo. Začaly se totiž řešit základní koncepční otázky a principy a diskuze se stala laboratoří právní komparistiky. S výsledkem práce Studjní skupiny a ostatních skupin Network of Excellence se seznámíme jak doufám v únoru a pak bude možné jednotlivá ustanovení Společného referenčního rámce prodiskutovat, jak doufám i na stránkách jiného práva.

Z výše uvedeného by nezasvěcený čtenář mohl usoudit, jak je vše skvělé a že panuje, alespoň mezi zúčastněnými akademiky, všeobecná shoda a tak logickým vyústěním bude evropský občanský zákoník. K tomu však vede cesta dlouhá a trnitá; nakonec ani v rámci Studijní skupiny nepanuje shoda, jak daleko by měla harmonizace soukromého práva zajít. Jsou tím kýženým cílem principy, které budou inkorporovány do jednotlivých právních řádů? Nebo bude vhodnější sestavit vzorový kodex, který si jednotlivé státy upraví pro své potřeby? Nebo sestavit kodex jediný, celoevropský? A jak do těchto snah zapadá návrh českého občanského zákoníku?

[1] více o Landově komisi např.: von Bar, Ch. : O celoevropské odpovědnosti národní kodifikační politiky, In: Švestka, J. Dvořák, J. Tichý, L. (eds.): Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva. Praha: ASPI, 2006, s. 11 a násl.
[2] Zajímavé srovnání Evropského smluvního zákoníku, Principů evropského smluvního práva vypracovaných Landovou komisí a UNIDROIT nabízí prof. Pelikánová v článku Aktuální otázky obligačního práva a jeho kodifikace v evropském i českém kontextu, Právní rozhledy 18/2007.