To jako ty volby nebudou…..?!
Asi většina z nás má ráda Vánoce. Leckdo z nás – zvláště pokud nás čtou i děti – už někdy propadl při probuzení 25. 12. nebo při prvním vstávání do školy po vánočních prázdninách pocitu, jak by to bylo hezké, kdyby ty Vánoce mohly trvat déle, nebo být třeba 4. ledna znovu. Nejde to, věděli jsme, dokonce i jako děti. Jen ty nejmenší ještě škemraly, jestli by Ježíšek přeci jen nemohl…. My rozumní ale už víme, že nemohl. Těžko by se vymýšlely nové dárky, sháněla ryba, půlka stromečku už je opadaná, sníh taky nevydrží věčně, tatínkovi by stoupl cholesterol za hranice únosnosti a svátečno je svátečné právě tím, že je jen občas. Navíc v pondělí na nás pracující čeká ten úkol, co má uzávěrku ve středu…no prostě to nejde.
Když na jaře padla vláda uprostřed předsednictví a rozjel se kolotoč přípravy předčasných voleb, určitě leckdo nebyl nadšen. Leckomu je snad i sympatická současná úřednická vláda. Ale všichni jsou tak nějak smířeni s tím, že si 9. a 10. října odbudou předčasné volby, po nich bude sestavena nová vláda, s politickým mandátem. Na tento scénář je teď státní mechanismus, zejména ten volební, nastaven. Je to koneckonců dáno ústavním (!) zákonem 195/2009 Sb. Ten byl sice napaden návrhem na zrušení spojeným s ústavní stížností poslance Melčáka, ovšem zrušení ústavního zákona je myšlenka, která je sice roztomilým tématem debat v anarchistických kroužcích (i Jiné právo je jedním z nich, a to i aktuálně v postu Zdeňka Kühna), někteří konstitucionalisté občas nadšeně zmíní, oč by se takový krok Ústavního soudu mohl opřít, vždy je to však spíš v úrovni toho archimédovského volání: „Dejte mi pevný bod ve vesmíru….“ a uvidíte!
Když na jaře padla vláda uprostřed předsednictví a rozjel se kolotoč přípravy předčasných voleb, určitě leckdo nebyl nadšen. Leckomu je snad i sympatická současná úřednická vláda. Ale všichni jsou tak nějak smířeni s tím, že si 9. a 10. října odbudou předčasné volby, po nich bude sestavena nová vláda, s politickým mandátem. Na tento scénář je teď státní mechanismus, zejména ten volební, nastaven. Je to koneckonců dáno ústavním (!) zákonem 195/2009 Sb. Ten byl sice napaden návrhem na zrušení spojeným s ústavní stížností poslance Melčáka, ovšem zrušení ústavního zákona je myšlenka, která je sice roztomilým tématem debat v anarchistických kroužcích (i Jiné právo je jedním z nich, a to i aktuálně v postu Zdeňka Kühna), někteří konstitucionalisté občas nadšeně zmíní, oč by se takový krok Ústavního soudu mohl opřít, vždy je to však spíš v úrovni toho archimédovského volání: „Dejte mi pevný bod ve vesmíru….“ a uvidíte!
Po včerejším rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) ve věci Pl ÚS 24/09 se nicméně zdá, že je vše možné. ÚS odložil vykonatelnost rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny. Tím dal najevo určitou míru vůle (jinak řečeno nevyloučil – a už to je ve vztahu k možnosti rušení ústavního zákona ÚS silné rozhodnutí) ke zrušení ústavního zákona. Uf. Země se pohnula a děti mají naději, že i v lednu na ně přeci jen nějaký ten dáreček čeká. Nezbývá než čekat, jak ÚS rozhodne jednak o ústavní stížnosti poslance Melčáka, ale zejména jak – ještě předtím, nejpozději souběžně – rozhodne o návrhu na zrušení ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny.
Nepřísluší mi toto procesní rozhodnutí ÚS kritizovat (byť poslední odstavec o absenci veřejného zájmu, který by odložení vykonatelnosti bránil, je mi skutečně záhadou, ostatně od jeho vydání se nemluví o ničem jiném, než o škodách, které může způsobit). Jen bych si dovolil načrtnout několik scénářů, které v této chvíli mohou podle mne následovat.
Scénář první: ÚS rozhodne o tom, že ústavní zákon skutečně zruší. V tomto případě je – při stavu zmražení voleb odložením vykonatelnosti prezidentova rozhodnutí – jedno, zda to stihne před volbami nebo po nich. Mezi konstitucionalisty zavládne poprask, politici se pustí jak vosy do ÚS, který jim dal najevo, že dokáže vetovat jakékoli jejich rozhodnutí, a manažeři politických stran, zejména některých, budou plakat nad milióny rozlitými na volební kampaň. Fanynky si na památku vystřihnou nadživotního Topolánka v plavkách z plakátů náhle zbytečných... David Kosař přehodnotí svou teorii koulí. Jinak je to ale pořád ještě řešení, které v ústavním mechanismu státu vyvolá nejmenší zemětřesení. Současná úřednická vláda dovládne, poslanci doposlancují, vše do řádného termínu voleb. Poslanec Melčák se dočká své spravedlnosti a teplého místečka. ÚS bude patrně rozehnán Hradní stráží, to lze ovšem chápat jen jako roztomilou připomínku stošedesátého výročí rozehnání Kroměřížského sněmu. Azyl mu v sídle své pražské pobočky nabídne firma ADIDAS jako odměnu za to, že empiricky dokázal, že „impossible is nothing“.
Scénář druhý: ÚS návrh na zrušení ústavního zákona před volbami zamítne. Pro tento případ by se měli nad ČR už pomalu slétnout volební pozorovatelé OBSE, protože jak se podaří přesně načasovaný mechanismus přípravy voleb na několik týdnů zamrazit a pak zase rozmrazit (nejlépe dva dny před volbami), je otázkou, na kterou bych v roli úředníka obecních samospráv či Ministerstva vnitra v odboru voleb nechtěl odpovídat. Václav Klaus si možná vzpomene na svůj zdařilý příměr o tom, že zavést plánované hospodářství místo tržního je jako uvařit obsah akvária a vytvořit tak rybí polévku, to není takový problém. Horší je, jak z rybí polévky zase udělat akvárium plné čilých rybek, čili tržní hospodářství…. Rozmražení volebního procesu pár dní před volbami bude patrně také sousto jen pro opravdové gurmány.
Scénář třetí: ÚS návrh na zrušení ústavního zákona zamítne po volbách. Toto řešení je mi jako nezodpovědnému účastníkovi silničního provozu blízké. Já taky, když nevím, co si počít s komplikovanou situací na silnici, tak se většinou zamyslím…. Ostatní účastníci silničního provozu pro cyklistu stojícího uprostřed silnice ale obvykle nemají pochopení. Být na místě ÚS, nečekal bych ho ani od od ostatních součástí politického systému. Takhle se totiž třeba v půlce listopadu dozvíme, že volby vlastně proběhnout mohly, ale ….aha, tak v tom říjnu to už asi nestihneme, i když vlastně proběhnout měly, nechcete to zkusit někdy později…? Tento scénář je nejméně příznivý k obrazu ÚS ve společnosti, a přitom po svém dnešním kroku už ÚS nemůže příliš ovlivnit, zda nastane tento scénář nebo ten druhý, neboť teď bude záležet nejvíc na procesní aktivitě účastníků řízení. A oni, budou-li chtít, mají lhůty pekelně dlouhé….Navíc díky formulaci čl. 1 toho ústavního zákona („Volební období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 skončí v roce 2009 dnem voleb do Poslanecké sněmovny, které se budou konat do 15. října 2009.“), nebude úplně jasné, zda se má PS přeci jen rozpustit 15. 10. („do 15. října“) nebo 31. 12. („v roce 2009“) a zda skončení jejího volebního období znamená totéž, co její rozpuštění, a zda tedy přechází celá legislativní pravomoc (ano, zákonná opatření existují!) na Senát.
Scénář čtvrtý: Vyděšený Parlament (a jeho "whippové" s účtenkami od propagačních agentur) pochopí již toto rozhodnutí jako dostatečně silné klepnutí přes prsty, vzchopí se k nadlidskému výkonu a provede v řádu dnů (viz včerejší Otázky Václava Moravce, kde se Paroubek s Topolánkem předháněli v akčnosti a tom, zda ústavní zákon schválit ve čtvrtek nebo pátek, a Vojtěch Filip nás ohromil tím, že se teorií státu zabývá již třicet let, což bylo rozhodně poznat…;-) novelu Ústavy upravující nový obecný model rozpouštění Poslanecké sněmovny, prezident ji rychle využije, Sněmovnu rozpustí a tím pádem získá jeho rozhodnutí o vyhlášení voleb snad nezpochybnitelný ústavní základ. V tom případě splní ÚS svou pedagogický funkci a možná i vymýtí ústavní ad hocismus.
Nechme se překvapit tím, který ze scénářů nastane, a kdo ví, třeba jsem na nějaký v té rychlosti zapomněl. Za závorkou je ovšem třeba na postupu ÚS alespoň ocenit, že skutečně zabránil tomu, aby jeho výrok ve věci samé, ať už bude jakýkoli, byl toliko akademický.
Nepřísluší mi toto procesní rozhodnutí ÚS kritizovat (byť poslední odstavec o absenci veřejného zájmu, který by odložení vykonatelnosti bránil, je mi skutečně záhadou, ostatně od jeho vydání se nemluví o ničem jiném, než o škodách, které může způsobit). Jen bych si dovolil načrtnout několik scénářů, které v této chvíli mohou podle mne následovat.
Scénář první: ÚS rozhodne o tom, že ústavní zákon skutečně zruší. V tomto případě je – při stavu zmražení voleb odložením vykonatelnosti prezidentova rozhodnutí – jedno, zda to stihne před volbami nebo po nich. Mezi konstitucionalisty zavládne poprask, politici se pustí jak vosy do ÚS, který jim dal najevo, že dokáže vetovat jakékoli jejich rozhodnutí, a manažeři politických stran, zejména některých, budou plakat nad milióny rozlitými na volební kampaň. Fanynky si na památku vystřihnou nadživotního Topolánka v plavkách z plakátů náhle zbytečných... David Kosař přehodnotí svou teorii koulí. Jinak je to ale pořád ještě řešení, které v ústavním mechanismu státu vyvolá nejmenší zemětřesení. Současná úřednická vláda dovládne, poslanci doposlancují, vše do řádného termínu voleb. Poslanec Melčák se dočká své spravedlnosti a teplého místečka. ÚS bude patrně rozehnán Hradní stráží, to lze ovšem chápat jen jako roztomilou připomínku stošedesátého výročí rozehnání Kroměřížského sněmu. Azyl mu v sídle své pražské pobočky nabídne firma ADIDAS jako odměnu za to, že empiricky dokázal, že „impossible is nothing“.
Scénář druhý: ÚS návrh na zrušení ústavního zákona před volbami zamítne. Pro tento případ by se měli nad ČR už pomalu slétnout volební pozorovatelé OBSE, protože jak se podaří přesně načasovaný mechanismus přípravy voleb na několik týdnů zamrazit a pak zase rozmrazit (nejlépe dva dny před volbami), je otázkou, na kterou bych v roli úředníka obecních samospráv či Ministerstva vnitra v odboru voleb nechtěl odpovídat. Václav Klaus si možná vzpomene na svůj zdařilý příměr o tom, že zavést plánované hospodářství místo tržního je jako uvařit obsah akvária a vytvořit tak rybí polévku, to není takový problém. Horší je, jak z rybí polévky zase udělat akvárium plné čilých rybek, čili tržní hospodářství…. Rozmražení volebního procesu pár dní před volbami bude patrně také sousto jen pro opravdové gurmány.
Scénář třetí: ÚS návrh na zrušení ústavního zákona zamítne po volbách. Toto řešení je mi jako nezodpovědnému účastníkovi silničního provozu blízké. Já taky, když nevím, co si počít s komplikovanou situací na silnici, tak se většinou zamyslím…. Ostatní účastníci silničního provozu pro cyklistu stojícího uprostřed silnice ale obvykle nemají pochopení. Být na místě ÚS, nečekal bych ho ani od od ostatních součástí politického systému. Takhle se totiž třeba v půlce listopadu dozvíme, že volby vlastně proběhnout mohly, ale ….aha, tak v tom říjnu to už asi nestihneme, i když vlastně proběhnout měly, nechcete to zkusit někdy později…? Tento scénář je nejméně příznivý k obrazu ÚS ve společnosti, a přitom po svém dnešním kroku už ÚS nemůže příliš ovlivnit, zda nastane tento scénář nebo ten druhý, neboť teď bude záležet nejvíc na procesní aktivitě účastníků řízení. A oni, budou-li chtít, mají lhůty pekelně dlouhé….Navíc díky formulaci čl. 1 toho ústavního zákona („Volební období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 skončí v roce 2009 dnem voleb do Poslanecké sněmovny, které se budou konat do 15. října 2009.“), nebude úplně jasné, zda se má PS přeci jen rozpustit 15. 10. („do 15. října“) nebo 31. 12. („v roce 2009“) a zda skončení jejího volebního období znamená totéž, co její rozpuštění, a zda tedy přechází celá legislativní pravomoc (ano, zákonná opatření existují!) na Senát.
Scénář čtvrtý: Vyděšený Parlament (a jeho "whippové" s účtenkami od propagačních agentur) pochopí již toto rozhodnutí jako dostatečně silné klepnutí přes prsty, vzchopí se k nadlidskému výkonu a provede v řádu dnů (viz včerejší Otázky Václava Moravce, kde se Paroubek s Topolánkem předháněli v akčnosti a tom, zda ústavní zákon schválit ve čtvrtek nebo pátek, a Vojtěch Filip nás ohromil tím, že se teorií státu zabývá již třicet let, což bylo rozhodně poznat…;-) novelu Ústavy upravující nový obecný model rozpouštění Poslanecké sněmovny, prezident ji rychle využije, Sněmovnu rozpustí a tím pádem získá jeho rozhodnutí o vyhlášení voleb snad nezpochybnitelný ústavní základ. V tom případě splní ÚS svou pedagogický funkci a možná i vymýtí ústavní ad hocismus.
Nechme se překvapit tím, který ze scénářů nastane, a kdo ví, třeba jsem na nějaký v té rychlosti zapomněl. Za závorkou je ovšem třeba na postupu ÚS alespoň ocenit, že skutečně zabránil tomu, aby jeho výrok ve věci samé, ať už bude jakýkoli, byl toliko akademický.
Vojtěch Šimíček s oblibou používá přirovnání, že ústavní systém má fungovat jako vzájemně se doplňující filharmonie. Dosavadní kroky po jarním pádu vlády byly jako melodie, která se poslouchá špatně, ale pořád je to melodie. Včerejším kakofonickým výkřikem ÚS dorazila do našeho ústavního systému opravdová moderna. Jako muzikanta mě to těší. Jako právník zvědavě poslouchám co přijde. Jen aby pro společnost už nebylo té kakofonie moc…
P.S.: Až bude někdo chtít ÚS kritizovat, jen připomínám, že přinejmenším cimrmanovskou poučku o zapamatovatelných datech, naplnil hezky. Trefil se do prvního dne v měsíci, prvního dne školy a ještě výročí začátku druhé světové války.
P.S.: Až bude někdo chtít ÚS kritizovat, jen připomínám, že přinejmenším cimrmanovskou poučku o zapamatovatelných datech, naplnil hezky. Trefil se do prvního dne v měsíci, prvního dne školy a ještě výročí začátku druhé světové války.