Účetnictví jednoduše. Díl 2.
V minulém, prvním díle jsme pokročili až k základům účtování zisku či ztráty. V tomto díle se budeme zabývat otázkou, k čemu účetnictví vlastně slouží, jak souvisí s daněmi z příjmů a nakolik vypovídá o skutečné ekonomické situaci (obchodní) společnosti.
Připomeňme si, kde jsme posledně skončili -- rozvahou ke dni 1.7, tedy po zaúčtování všech skutečností, které se udály v minulém dílu.
| Rozvaha k 1. 7. | |||||
| Stánek | 50 | Základní kapitál | 200 | ||
| Peníze | 210 | Zisk/ztráta | 10 - 50 = | -40 | |
| Bankovní úvěr | 100 | ||||
| Součet | 260 | Součet | 260 |
Nejprve malé opakování: Předpokládejme, že se naše společnost -- po svém neúspěchu se zmrzlinou -- dne 2. července rozhodne toto odvětví opustit a narychlo prodat svůj stánek (v pořizovací ceně 50 tis. Kč) za 40 tis. Kč -- tedy se ztrátou 10 tis. Kč.
Jak jsme viděli na konci prvního dílu, zaúčtování takového případu lze rozdělit do dvou kroků:
Nejprve odebereme stánek z rozvahy (zaúčtujeme náklady na prodej stánku). Tento krok se na straně aktiv projeví vynulováním položky stánek a na straně pasiv snížením zisku (zde: zvýšením ztráty) o odpovídající položku.
| Rozvaha k 2. 7. (po kroku 1: zaúčtování nákladů na prodej stánku) | |||||
| Stánek | 50 - 50 = | 0 | Základní kapitál | 200 | |
| Peníze | 210 | Zisk/ztráta | -40 - 50 = | -90 | |
| Bankovní úvěr | 100 | ||||
| Součet | 210 | Součet | 210 |
Dále zaúčtujeme výnosy z prodeje stánku: částku 40 tis. Kč, o kterou se na straně aktiv zvýší peníze (předpokládejme, že za stánek bylo zaplaceno okamžitě) a na straně pasiv položka zisk/ztráta.
| Rozvaha k 2. 7. (po kroku 2: zaúčtování výnosů z prodeje stánku) | |||||
| Základní kapitál | 200 | ||||
| Peníze | 210 + 40 = | 250 | Zisk/ztráta | -90 + 40 = | -50 |
| Bankovní úvěr | 100 | ||||
| Součet | 250 | Součet | 250 |
Tedy: v prvním kroku jsme položku "zisk/ztráta" snížili o 50 tis. Kč (za odstranění stánku z rozvahy) a ve druhém kroku ji zase zvýšili o 40 tis. Kč (za peníze zaplacené za prodej stánku). Dohromady tedy celá operace vygenerovala ztrátu 10 tis. Kč, což odpovídá.
Níže uvedené schéma znázorňuje celou operaci (prodej stánku) celistvě -- tedy pro oba kroky současně.
| Rozvaha k 2. 7. (oba kroky dohromady) | |||||
| Stánek | 50 - 50 = | 0 | Základní kapitál | 200 | |
| Peníze | 210 + 40 = | 250 | Zisk/ztráta | -40 - 10 = | -50 |
| Bankovní úvěr | 100 | ||||
| Součet | 250 | Součet | 250 |
A nyní vlastní téma druhého dílu: Třetího července se naše společnost rozhodla přeorientovat na investování.
Dne 3. července nakoupila na burze 100 akcií ČEZu; 1 akcie stála 1000 Kč, a tedy celkový výdaj činil 100 tis. Kč. Naše společnost, aniž by měla nějaké nadstandardní informace, předpokládala, že akcie ČEZu vzrostou na ceně a za pár měsíců je se ziskem prodá. (Ponechme nyní prosím stranou, že obezřetný -- či aspoň základů finanční teorie znalý -- investor by takovouto "naivní" spekulaci neučinil.)
| Rozvaha k 3. 7. (po nakoupení akcií ČEZu) | |||||
| Základní kapitál | 200 | ||||
| Peníze | 250 - 100 = | 150 | Zisk/ztráta | -50 | |
| Akcie ČEZu | 0+100= | 100 | Bankovní úvěr | 100 | |
| Součetstále | 250 | Součet | 250 |
Navíc dne 4. července naše společnost rozšířila své "investiční portfolio" o malbu "Mona Lisa II", v kupní ceně 100 tis. Kč, od mladého umělce, vycházející hvězdy svého oboru.
| Rozvaha k 4. 7. (po zakoupení obrazu Mona Lisa II) | |||||
| Obraz | 0 + 100 = | 100 | Základní kapitál | 200 | |
| Peníze | 150 - 100 = | 50 | Zisk/ztráta | -50 | |
| Akcie ČEZu | 100 | Bankovní úvěr | 100 | ||
| Součet | 250 | Součet | 250 |
Společnost aktiva držela (téměř) celý měsíc, do prvního srpna, a v mezidobí neučinila žádnou operaci. K prvnímu sprnu cena akcií ČEZu skutečně vzrostla na 1100 Kč. Ještě více se společnosti dařilo s obrazem: zmíněný umělec se stal slavnou uměleckou celebritou a naše společnost by jeho obraz, který 3. 7. koupila za 100 tis. Kč, mohla 1. 8. prodat za 1 mil. Kč.
Jak se faktické zhodnocení aktiv vlastněných společností projeví v rozvaze? Jakou podobu bude mít rozvaha ke dni 1.8? To záleží -- konkrétně na účetních pravidlech, jimiž se řídíme.
Pokud vycházíme z českých účetních pravidel (daných zákonem o účetnictví č. 563/1991 Sb.; vyhláškou k němu č. 500/2002 Sb.; a českými účetními standardy, vydávanými ministerstvem financí): Akcie ČEZu se jakožto cenné papíry (držené s úmyslem prodat je za několik měsíců) uvádí v rozvaze v jejich reálné hodnotě (§ 27 odst. 1 písm. a/ zákona o účetnictví). Podle odstavce 4 téhož ustanovení, je-li k dispozici tržní cena s dostatečnou vypovídací hodnotou (tato podmínka je v případě akcií ČEZu, s každodenně zveřejňovanými burzovními cenami, nepochybně splňena), pak se reálnou hodnotou rozumí právě cena tržní. Reálná hodnota (= tržní cena) jedné akcie ČEZu číní 1100 Kč (ke dni 1.8.), a tedy reálná hodnota (= tržní cena) všech 100 akcií ČEZu, vlastněných naší společností, dohromady činí částku 110 tis. Kč.
Opomíjíme otázku, zda je povinné či přípustné oceňovat reálnými cenami nejen ke dni sestavení účetní závěrky (tj. zpravidla ke konci účetního období, které obvykle trvá 1 rok), ale i jindy. Srov. § 24 odst. 2 písm. b) a § 27 odst. 2 zákona o účetnictví.
Jinými slovy, pokud účetní předpisy ukládají/umožňují účtovat v reálné hodnotě, pak se cena aktiva (zde: akcií ČEZu), jak je uvedena v rozvaze, mění v průběhu držby aktiva účetní jednotkou tak, aby opovídala tržní ceně (případně jejímu odhadu, není-li tržní cena dostupná či dostatečně vypovídající). K 1. 8. naše společnost akcie stále vlastní; dosud je neprodala. A přesto se v rozvaze sestavené k 1.8. projeví na straně aktiv, že se tržní cena akcií ČEZu změnila ze 100 na 110 tis. Kč (v účetnictví, tak jako v realitě, se cena akcií ČEZu změní ze 100 na 110 tis. Kč, tedy zvýší o 10 tis. Kč). Na straně pasiv se pak o těchto 10 tis. Kč (o které se zhodnotily naše akcie ČEZu) zvýší zisk.
| Rozvaha k 1. 8. | |||||
| Obraz | 100 | Základní kapitál | 200 | ||
| Peníze | 50 | Zisk/ztráta | -50 + 10= | -40 | |
| Akcie ČEZu | 100 + 10 = | 110 | Bankovní úvěr | 100 | |
| Součet | 260 | Součet | 260 |
Co se stane, když k 1. 9. naše společnost změní názor a akcie prodá? (Předpokládejme, že 1. 9. je cena za akcii ČEZu stejná jako 1. 8., tedy 1100 Kč za akcii.)
| Rozvaha k 1. 9. (po prodeji akcií ČEZu) | |||||
| Obraz | 100 | Základní kapitál | 200 | ||
| Peníze | 50 + 110 = | 160 | Zisk/ztráta | -40 | |
| Akcie ČEZu | 110 - 110 = | 0 | Bankovní úvěr | 100 | |
| Součet | 260 | Součet | 260 |
Zvýšení ceny našeho aktiva (oceňovaného reálnou hodnotou) se projevilo v zisku okamžitě, a proto nyní již není důvod, aby se zisk/ztráta změnila podruhé jen z důvodu, že naše společnost prodává aktivum za tuto zvýšenou, již jednou v zisku/ztrátě promítnutou cenu.
A jak se v účetnictví projeví, že se obraz zhodnotil ze 100 tis. Kč na 1 mil. Kč? Podle českých účetních pravidel nijak. Totiž, obraz se při zakoupení zapíše do rozvahy ve své pořízovací ceně (tj. částce 100 tis. Kč, za kterou byl koupen) a tato částka bude v účetnictví uvedena (bez ohledu na to, zda obraz v mezidobí vzroste či klesne v ceně) až do okamžiku jeho prodeje, zničení apod. Srov. § 24 odst. 2, § 25 odst. 1 a § 27 zákona o účetnictví.
Povšimněme si, že ke dni 1. září má naše společnost aktiva v celkové účetní hodnotě 260 tis. Kč, ačkoli cena jen jednoho z jejích aktiv (obrazu) činí podstatně vyšší částku, celý 1 mil. Kč. Z toho je zřejmé, že aktiva společnosti nelze oceňovat naivně: prostým pohledem do účetních výkazů. Podle českých účetních pravidel je oceňování pořizovací cenou (resp. vlastními náklady tam, kde společnost zboží sama vyrobila) pravidlem, zatímco reálnou hodnotou jen úzkou výjimkou: reálnou hodnotou se v podstatě účtují jen cenné papíry a deriváty, zatímco pořizovací cenou (resp. vlastními náklady) v podstatě vše ostatní. Proto částky uvedené v rozvaze zpravidla vypovídají jen o tom, že určitá aktiva kdysi v minulosti stála určitou částku (přesněji: byla pořízena či vyrobena za určitou částku). Avšak jejich nynější cena může být zcela odlišná.
Odhadnout celkovou cenu podniku prostým pohledem do rozvahy tedy nelze již z toho důvodu, že tržní cena aktiv podniku se může podstatně odlišovat od jejich ceny účetní (a tento rozdíl může být větší či menší v závislosti na pravidlech, podle nichž účtujeme; o tom viz dále). Je tu však důvod další: V účetnictví je zahrnuta jen část hodnot vstupujících do ceny podniku. Tak -- za jinak stejných podmínek -- podnik s vynikajícím ředitelem má vyšší cenu než podnik s ředitelem mizerným a za podnik s tisíci oddanými zákazníky budete ochotni zaplatit více než za podnik, který takovou zákaznickou základnu nemá -- a přitom se ředitel ani zákaznická základna v účetnictví nijak neprojeví. Zcela názorně: podnik společnosti nedávno založené týmem vědců, kteří pravděpodobně objeví univerzální lék proti rakovině, může mít tržní cenu v řádu stamilionů -- i pokud majetek takového podniku sestává třeba jen z pár stolů a židlí. Tržní cena podniku je dána nikoli samotnou tržní cenou jeho aktiv (ledaže se jedná o neperspektivní podnik, který je nejvýnosnější ihned zavřít a zlikvidovat), nýbrž peněžními toky, které vygeneruje v budoucnu (v našem příkladu: příjmy z licenčních poplatků za využívání patentu k léku).
Dne 1. října společnost obraz (který pořídila za 100 tis. Kč) prodala za 1 mil. Kč. Teprve v tento okamžik se "skrytý zisk" ve výši 900 tis. Kč projeví v účetnictví (v účetnictví byl obraz dosud, až do jeho prodeje, uváděn v pořizovací ceně 100 tis. Kč, ačkoli jeho cena skutečná-tržní činila 1 mil. Kč) .
Postup při účtování prodeje obrazu je stejný, jako když jsme na začátku tohoto dílu prodávali stánek (či k prostředku minulého dílu prodávali zmrzlinu):
V prvním kroku odebereme obraz z rozvahy:
| Rozvaha k 1. 10. (po prodeji obrazu -- krok 1) | |||||
| Obraz | 100 - 100 = | 0 | Základní kapitál | 200 | |
| Peníze | 160 | Zisk/ztráta | -40 - 100 = | -140 | |
| Bankovní úvěr | 100 | ||||
| Součet | 160 | Součet | 160 |
V druhém kroku zaúčtujeme výnos ve výši 1 mil. Kč (prodejní cena obrazu):
| Rozvaha k 1. 10. (po prodeji obrazu -- krok 2) | |||||
| Základní kapitál | 200 | ||||
| Peníze | 160 + 1000 = | 1160 | Zisk/ztráta | -140 + 1000 = | 860 |
| Bankovní úvěr | 100 | ||||
| Součet | 1160 | Součet | 1160 |
Pokud by naše společnost obraz, jehož tržní cena vzrostla na 1 mil. Kč, prvního října ne prodala, ale nadále držela, pak by se zisk v jejím účetnictví zvýšil o 900 mil. Kč nikoli v tento den, nýbrž až při prodeji obrazu některého pozdějšího data.
Jaký přístup k oceňování aktiv je "správný"? To záleží -- mimo jiné na typu aktiva a na tom, co od účetnictví vlastně požadujeme.
Nepřekvapí, že u cenných papírů (těch obchodovaných na burze) se poměrně univerzálně uplatňuje oceňování reálnou hodnotou. Vždyť zjistit, o kolik se zhodnotily (resp. znehodnotily) naše cenné papíry a o kolik nám tak vzrostl zisk (resp. ztráta), lze levně a zcela jednoznačně: pohledem na burzovní data. Naproti tomu, znalecky určit cenu většiny aktiv, např. obrazu, je podstatně nejednoznačnější: Jednotlivé odhady se mohou značně lišit a navíc mohou být vychýleny podle potřeb managementu společnosti (odhady lze v rozumných mezích "ohnout"). A proto účetní pravidla často preferují účtování takových aktiv jejich pořizovacími cenami.
Rovněž záleží, jakému účelu mají ta která účetní pravidla především sloužit.
Tak na jedné straně rozlišujeme finanční účetnictví, jehož smyslem je (v rámci možností) poskytnout uživatelům (více či méně přesný) obrázek o ekonomické situaci určité společnosti a usnadnit jim jejich ekonomické rozhodování. Finanční výkazy tak čtou analytici, aby z nich zjistili některé údaje pro výpočty, jakou cenu nabídnout při akvizici podniku nebo zda koupit či prodat akcie společnosti, které se na burze právě obchodují za určitou cenu. Finanční výkazy jsou ale významné i pro banky, pokud se rozhodují, zda poskytnout úvěr a případně za jakých podmínek (zejména s jakým úrokem).
Například v USA má komise pro cenné papíry (U.S. Securities and Exchange Comission; SEC) kompetenci určovat společnostem, jejichž akcie jsou kótované na burze, formát jejich (výročních, pololetních a čtvrtletních) zpráv (které musí kótované společnosti povinně publikovat) a v rámci této kompetence SEC určuje, že finanční výkazy (které jsou povinnou součástí těchto zpráv) musí být sestaveny v souladu s americkými Generally accepted accounting principles (US GAAP). Tak SEC zvyšuje důvěru investorů, kteří ví, podle jakých pravidel účetní výkazy vznikly, a mohou předpokládat, že účetní výkazy mezi různými společnostmi jsou porovnatelné.
Na druhé straně, přinejmenším v ČR, mají účetní pravidla významné daňové dopady. Vždyť daň z příjmu právnických osob se počítá jako určité procento ze zisku (upraveného na daňový základ podle § 23 an. zákona o daních z příjmů). A výši zisku (a tedy, zprostředkovaně, i daně z příjmu) určují česká účetní pravidla. Představíme-li si nejjednodušší příklady (koupím 10 kartonu mléka po 100 Kč, prodám každý za 200 Kč, můj zisk je 1000 Kč), zdá se, že zisk je jakási objektivně daná položka. Pokud ale přemýšlíme o složitějších účetních případech, zjistíme, že výše zisku je výsledek řady jednoduchých početních operací určených účetními pravidly a může se lišit jen proto, že konkrétní účetní pravidla ukládají účtovat určitou událost způsobem A a nikoli B. Navíc, účetní pravidla v některých případech poskytují určitou volnost nebo obsahují interpretační nejasnost. V těchto případech i společnost, která postupuje v souladu se zákonem, může výši zisku do jisté míry ovlivnit volbou toho kterého účetního postupu.
Viděli jsme, že výše zisku může záviset na tom, zda se aktivum oceňuje pořizovací cenou, anebo reálnou hodnotou. Varianta 1: Pokud by se akcie oceňovaly pořizovací cenou a společnost je neprodala ani do konce účetního období (kdy se počítá zisk pro účely zdanění), vzrůst tržní ceny akcií by se na zisku nijak neprojevil, a tedy ani neměl daňové důsledky. Varianta 2: Naopak, jestliže se akcie oceňují reálnou hodnotou, pak i pokud je společnost do konce účetního období neprodala, vzrůst ceny akcií se projeví v odpovídajícím zvýšení zisku, a tedy ve vyměření určité daně. Jak jsme viděli: ve Variantě 1 i Variantě 2 se společnost chovala naprosto stejným způsobem, a přesto v každé variantě společnost zaplatila jinou daň -- jen kvůli odlišnosti účetních pravidel.
Obdobně závisí výše zisku (a tedy daně) na konkrétní podobě účetních pravidel v následujícím příkladu: Nakoupili jsme nejprve první tunu písku za 100 Kč a následně (po náhlém vzrůstu cen) druhou tunu písku za 200 Kč a konečně jsme jednu tunu písku prodali za 300 Kč (a jedna tuna písku nám zbyla). Stanoví účetní pravidla, že je při výpočtu zisku nutno od těchto 300 Kč (výnosy z prodeje 1 tuny písku) odečíst: -- a) částku 100 Kč (cena první zakoupené tuny; zisk 200 Kč); -- b) částku 200 Kč (cena druhé zakoupené tuny; zisk 100 Kč); anebo -- c) částku 150 Kč (průměr; zisk 150 Kč)? Existuje řada dalších účetních problémů, které lze účetně řešit různě (a účetní pravidla používaná v dané věci se musí přiklonit k tomu kterému řešení) -- o některých z těchto problémů více v dalších dílech.
Na česká účetní pravidla tedy můžeme nahlížet i jako na pravidla daňová. Je sice pravda, že výši daně právnických osob mohou ještě změnit zvlášní pravidla v zákoně o daních z příjmů (účetní vs. daňové odpisy, zvláštní pravidla při fúzích a akvizicích apod.). Avšak základem je právě zisk vypočtený podle účetních pravidel (upravený podle § 23 an. zákona o daních z příjmů a vynásobený příslušnou daňovou sazbou). [Aktualizace k 7.7.2014: tvrzení, že na účetní pravidla lze též pohlížet jako na daňová, významně oslabuje rozhodnutí NSS č.j. 5 Afs 45/2011 - 94]
18 komentářů:
* Předpoklad, „že 1. 9. je cena za akcii ČEZu stejná jako 1. 9.“ by nebyl příliš silný, proto bych předpokládal, že to je překlep.
* „pak by se 900 mil. v jejím účetnictví projevilo nikoli v tento den“ – tedy ta cena obrazu roste vpravdě raketově!
* „Podle českých účetních pravidel je oceňování reálnou hodnotou pravidlem, pořizovací cenou (resp. vlastními náklady tam, kde společnost zboží sama vyrobila) úzkou výjimkou: reálnou hodnotou se v podstatě účtují jen cenné papíry a deriváty, zatímco pořizovací cenou (resp. vlastními náklady) v podstatě vše ostatní.“ – Nemohu si pomoci (a účetnictví nerozumím), ale zdá se mi, že si poloviny toho tvrzení navzájem odporují.
— Petr Kadlec
Děkuji Vám pěkně za Vaše poznámky a čtenářům se omlouvám za překlepy. Právě jsem je opravil.
Skutečně, pravidlem je účtování pořizovací cenou (resp. vlastními náklady).
Blahopřeji autorovi k dobrému nápadu. Souhlasím s tím, že obligátní malování téček asi pro právníky nemá smysl (byť se tím pádem bude méně názorně vysvětlovat, kde je debet a kde kredit). Ovšem mám trochu obavy, zda nedošlo k přílišnému zjednodušení: zatím jsme se sice naučili, jak funguje rozvaha, ale podvojné účetnictví nerovná se rozvaha.
Příliš se mi nepozdává vydávat samotnou rozvahu za podvodné účetnictví a vysvětlovat zisk bez zmínky o výkazu zisků a ztrát, dtto účtování transakcí bez zmínky o jednotlivých účtech. Takové zjednodušení pokládám už za lehce matoucí. Předpokládám, že autor plánuje tyto informace dodat později, ale dosavadní text vypadá, skoro jako že ROZVAHA=PODVOJNÉ ÚČETNICTVÍ.
Oops ... Freudovský překlep: samozřejmě myslím "podvojné" a nikoli "podvodné". :-)
Část z toho už autor v článku zmínil, ale dovolím si navrhnout následující témata jako potenciálně zajímavá pro právníky:
A) Není účetnictví jako účetnictví.
Co to je a jaké jsou požadavky na účetnictví?
Společnost může vést statutární účetnictví podle národních standardů, vedle toho manažerské účetnictví pro interní potřebu a navíc ještě sestavovat výkazy podle US GAAP, protože je součástí amerického koncernu.
Vždy mne proto dojme, když vidím zadání znaleckého posudku "zda společnost vedla dvojí účetnictví". ;-)
B) Není zisk jako zisk.
Zisk je do jisté míry arbitrární veličina. Máme dvě společnost, z nichž jedna má přísnějšího auditora, pokud jde o pohledávky po lhůtě splatnosti. Jedna dává větší díl režijních výdajů do nákladů a menší díl do ocenění výrobků oproti druhé. Jedna má rychlejší odpisy proti druhé. Jedna oceňuje zásoby podle FIFO a druhá váženým průměrem. Proto je chybná častá část představa laiků "ale vždyť zisk může být jen jeden!?"
C) Zisk a solventnost nejsou totéž
Že má společnost zisk, je jistě hezké. Ale má peníze? Opět pro některé laiky dosti matoucí téma s právními důsledky. Společnost může mít vysoký zisk, a přesto nemůže odvádět daně a pojištění, protože prostě nemá z čeho.
D) Hospodářský výsledek a daňový základ jsou dvě různé věci
Od hospodářského výsledku vede k výpočtu daňové povinnosti dlouhá cesta (jak dlouhá, dokládá utěšeně rostoucí zákon o daních z příjmu).
Působí poněkud komicky, když soudce se soudce dotazuje obžalovaného, zda je ochoten předložit daňové přiznání, aby si soud učinil závěr o solventnosti jeho společnosti (jednou jsem to zažil).
Předpokládám, že autor je plně kvalifikován vybrat, které z výše uvedených témat stojí za zmínku, a vyrobit pár číselných příkladů s vysvětlením pro právníky. V případě zájmu mohu samozřejmě vypomoci.
Děkuji za poznámky. Zase bych těch dílů nechtěl napsat tolik. Mám v plánu to C) -- akruální účtování (ve srovnání s cash basis) a význam cash flow. V dílu na to pak odpisy s odbočkou do finanční matematiky (time value of money, NPV, oceňování podniku a jeho ekonomické vlastnictví: debt/equity). A pak nějakou poznámku o výsledovce a o předepsané struktuře rozvahy. A to by mohlo být všechno. Pokud byste řád přidal nějaký článek, prosím ozvěte se na jenda.petrov@gmail.com (chcete-li svůj text to zkoordinovat s mými články), příp. "vlastníkům" Jiného Práva (nechcete-li).
Zmiňovat jednotlivé účty nemám v plánu.
Abychom si nedělali iluze o výkazech. Výkaz cash flow neříkám nic o tom, zda budu mít peníze (fin. majetek) zítra, od toho je likvidita z rozvahy. A to už ani nemluvím o nesmyslném nepřímén cash flow ze změn rozvahy/výsledovky, což je u českých i US obvyklé.
Samotné výkazy jsou jen pomůcky, bez znalosti, jaká a jak byla data skutečně vložena, nemají velkou hodnotu. O přeceňování pohledávek, zásob (včetně samotného oceňování) , HIM, závazků atp. nemá smysl vést debatu, to je čarování nad polívkou. Nejtragičtější je neznalost základních věcí u konkurzních soudců, kteří podle mého skromného názoru v tom jedou už minimálně 10 let a je to opravdu k neuvěření. Výkazy konk.správců uložených u soudu jsou toho důlazem. Nikdo je (soudce) nepřezkušuje a čarují s majektem jen ,aby z toho mohli něco ukrást.
Skutečně užitečné účetnictví u středního podniku je zpravidla manažérské účetnictví na měsíční bázi (tj. přepočítávání skutečných odpisů, skutečná cash a očišťování pohledeávek o nelikvidní a tržeb o marže, kalkulace vl. nákladů atp.). Všechno ostatní je už jen agregace dobrá možná tak ke komparaci s jinými firmami, protože tam kromě výše uvedeného chybí nutné závěrkové operace a některé přebývají (nejvtipnější je odložená daň nebo kurzové rozdíly k 31.12).
M. Drtina
Obecně je nejkrásnější na učetnictví ten rozpor mezi obecnými účetními zásadami, které se přednesou na začátku kurzů u českých přednášejících, a pak naprosto perverzní praxe, které tyto zásady ve jménu aplikace těchto zásad naprosto popře. Komu to něco připomíná v právu, není tak daleko od pravdy.
Jan Borský
Nerozumím, proč se musí uvádět vyšší hodnota akcií ČEZ a "zisk" (případně i z něho platit daně), když tento zisk nerealizujeme, dokud ty akcie neprodáme.
Za nějakou dobu může tržní hodnota zase klesnout - což firma neovlivní a bude mít ztrátu v účetnictví (a zaplacenou daň ze zisku ji asi stát nevrátí?).
Protože účetnictví má odrážet současný reálný stav aktiv a pasiv. K 31.12. je tedy takovou reálnou hodnotou současná cena na burze.
Mirek Spáčil
Ad anonymní: Tímto stručným zdůvodněním Vás asi neuspokojím: Protože to daňové předpisy stanoví. (Proč to stanoví? Nejspíše proto, že účetnictví by mělo odrážet skutečný stav a v případě akcií kotovaných na burze jsou náklady na zjištění tohoto skutečného stavu prakticky nulové.)
Máte pravdu, že poklesu cen akcií (a z něho plynoucí ztrátě) v dalším roce by stát daně naší společnosti nevrátil. (Pokud by však v následujících letech naše společnost zase docílila zisku, pak by si od něj tuto ztrátu mohla odečíst.)
Během finanční krize zaznamenaly finanční instituce velké ztráty (přestože příliš neobchodovaly s cennými papíry). To proto, že cenné papíry jimi vlastněné prudce padaly v ceně a přitom se neustále přeceňovaly v účetnictví.
A víte jistě, že nerealizovaný zisk (viz vzestup ČEZu na burze) podléhá zdanění!?
Vím jistě, že nepodléhá :). Jen jsem se upsal, správně mělo být: "Protože to účetní předpisy stanoví."
No, ono to účetnictví asi nebude taková sranda jak jsem si myslel. Plánoval jsem rozjet e-shop ale když vidím jen nástřel, jak je to složité s účtem, tak začínám mít pochyby. Něco jsem si sice našel tady www.cmiel.cz, ale nevim. Stát hází podnikatelům klacky pod nohy jak jen může.
Okomentovat