Šiklová vs. Rudé právo před 20 lety
Zajímavý článek můžeme najít v dnešních LN. Přetiskuje 20 let starou zprávu tehdejší Východoevropské informační agentury o žalobě Jiřiny Šiklové na Rudé právo. Šiklová požadovala, aby Rudému právu byla uložena povinnost uveřejnit opravu nepravdivých údajů o její osobě. Civilní proces J. Šiklová nakonec vyhrála. Senátu obvodního soudu tehdy předsedal dr. Jan Vyklický. Nechci tvrdit, že na sklonku komunistického režimu to byl typický výsledek sporu disidenta s režimem (typický soudce měl spíše tendenci celou věc zahrát "do outu", tedy najít nějakou procesní kličku, na jejímž základě mohl žalobu odmítnout), ale myslím si, že je zaznamenáníhodné, že na sklonku 80. let existovali stateční soudci, kteří si byli s to uchovat svou nezávislost a osobní integritu.
A zde je jeho zbytek.
A zde je jeho zbytek.
35 komentářů:
Ať neděláme z komunistů hrdiny(nakonec exkomunistou byla jak žalobkyně tak samotný soudce). Co se stalo soudci na konci 80.let, pokud takto rozhodl ? Nic.
Ivan Skácel
Už v 70.letech vyhrávali vyhození a režimu nevhodní lidé (budoucí chartisté) občas pracovněprvání spory o neplatosti výpovědi.
Naopak skoro 80.letému dr. Prokopovi Drtinovi tehdy zrušili rehabilitaci z roku 1968 :-))), takže mu hrozilo, že si odsedí ještě 2 roky z 25 letého trestu z 50.let. Přesto chartu podepsal. U pí.Šiklové mi trochu vadí, že sama dělá tiskové chyby, když si před časem upravila rok vstupu do strany a dělá ze sebe div ne revolucinářku sociologie anižto zapomíná dodat, že v 50.letech nestudoval a naučil na FF žádný opozičník (sama tam učila a byla ve vyhazovacích komisích).
Michal Studený
Mám respekt k názorům pana Kuhna, i když s nimi někde nesouhlasím, přesto bych si dovolil poněkud protestovat a nezatahovat sem sebereklamu paní Jiřiny Šiklové. Trochu mu vadí jednak její minulost a její svévolná úprava, ale to není to nejdůležitější.
Pamatuju si doby, kdy k nám do školy chodili staří komunisté a vyprávěli, jaké to tehdy bylo před rokem 1948 hrozné a jak se to celé změnilo. Neříkám, že to je se sebeprezentací Jiřiny Šiklové úplně totéž, ale ta forma je hodně podobná. Vím, že pan Motejl i paní Šiklová jsou dnes již staří lidé a nechci je nijak hanět, přesto bychom měli jejich "vyprávěnky" už brát trochu s rezervou.
Btw Už v 70.letech byli někteří soudci celkem normální a občas rozhodli, že ta či ona výpověď z práce byla neplatná (např. Martin Schulz, novninář).
Zdeněk Sýkora
Tento post není o paní Šiklové (takže nechci rozvíjet diskusi v tomto směru), ale o justici konce 80. let a schopnosti rozhodnout nezávisle.
Souhlasím s tím, že na konci 80. let už nebyla za nezávislé rozhodnutí žádná sankce. Proč se tedy většina justice tak moc bála rozhodnout, a uchylovala se k různým procesním trikům!? Podle mne je odpovědí ona typická "předposranost", snaha neuškodit si, i když již reálná hrozba není. V tomto smyslu trvám na tom, že soudce Vyklický byl v tehdejší době vzácným příkladem morální integrity a s ohledem na povahu režimu a tehdejší atmosféru i statečný.
Pane Kuhn,
pro svá tvrzení nemáte jediného důkazu. Morální integrita by totiž nastala jen v tom případě, kdyby předtím dr. Viklický nesložil slib v poněkud tragikomickém znění a kdyby se neučil poněkud tragikomické soc.právo/neprávo. Morální integrita je kategorie typu pericheze, neovlivňuje pouze člověka v jednom okamžiku ale musí být integrální i co do jednání v minulosti a budouncosti.
Takhle šlo spíše o projev schizofrenie, resp.
a) mohl být případ tak jasný, že se mohl beztrestně odvolat na znění zákona a na předložené důkazy a šlo si vsadit, že už teď je státní moc slabá
b) mohl spekulovat na změnu režimu a vsadit na jiného koně
c) mohl u něj nastat opravdu moment statečnosti.
Nezapomínejte také na to, že i normálním odkazem na socialistickou zákonnost a právní formalismus mohly být v 70.letech výše zminované soudní procesy ohledně platnosti výpovědí skončit ve prospěch disidentů. Jinak ale souhlasím, že většinou to skončilo na "připosranosti", což je ale jen eufemismus pro obyčejný lidský strach ze ztráty kariéry, který najdeme u právníků i dnes.
Ivan Skácel
Mimochodem nechybí vám tam nějaký odkaz na konci ?
Ivan Skácel
Proč se bránit diskusím i o navrhovatelce, jak se tehdy žalobkyním říkalo ? Pokud to má být výlet do labyrintu morálky a etiky, pak by bylo dobré popsat situace cele a plně a nikoliv jednostranně. Jak zde někdo napsal, Prokop Drtina, který v KSČ nebyl nikdy a kterého nechali v 50.letech pod drogama 3 roky bez jakéhokoliv právního důvodu takové "štěstí" na osobu soudce v 70.letech neměl. Proč ?
Musíte si uvědomit, že jestli na konci 80.let bylo komunistům něco ohledně budoucnosti jasné, bylo rozlišování na osmašedesátníky, což byli kdysi zpravidla kovaní komunisté probuzení spíše než srpnovou okupací ztrátou svých pozic, KANem a tím ostatním (buržoazním). Paní Šiklová spadá do té první kategorie, se kterou byli někteří komunisté (hlavně mladší generace) v době pěrestrojky ochotni spolupracovat.
Takže pokud pan Kühn tuto kausu uvadí jako příklad soudcovské odvahy a projev spravedlnosti, realita je přesně opačná : šlo o další případ třídního soudnictví a opět rozhodoval stranický původ navrhovatelky.
K morální "integritě" (fuj, to je odporné slovo): nevím, co si přesně pod integritou představit, stačí snad morálka jako taková.
Byl takovy soudce morální, pokud sliboval věrnost věrnost věci socialismu a socialistické zákonnosti ? I tehdy se dala sehnat novela Jeden den Ivana Děnisoviče (překlad Souustroví gulag asi ještě neexitoval ani v emigraci), pokud člověk kolem sebe neviděl realitu a neuměl si jí pro sebe vyhodnotit. Morální by soudce byl, kdyby po hodnocení "důkazů" nechal socialistického soudnictví a z bolševické justice odešel.
Ano vím, že se tento názor některým soudcům z té doby nebude líbit (např. pan Jirsa, Baxa), ale celkem by mě zajímalo, jak si pro sebe (navenek si vymyslí pohádku Helenky a Káji o lásce k lidem) tato svá osobní selhání a následná nesebereflexe (naopak kariérní využití situace) zdůvodňují. Stejně jako pro mě není morálně pochopitelné zdůvodňování Eichmanna, že on nic, on poctivý úředník, tak podobně i když v daleko menší míře bylo nemorální zastávat pozice v justici, když k ní neměli lidé z třídních důvodů rovný přístup. a když se v ních projevovala bolševická pravidla. Dnešní období mě připomíná 60.léta v Německu, kdy si mladá generaca sundala růžové brýle a na chování rodičů a prarodičů před 20 lety se začala dívat svýma očima. V těchto očích ale chování soudců v 80.letech minulého století v žádném případě neobstojí. V této optice lze rozlišovat pouze mezi navenek menším zlem a větším zlem.
Petr Menšík
Jen doplním, že tím nechci nějak posledního demokratického ministra spravedlnosti Drtinu nějak oslavovat, stačí si přečíst jeho kvalitní paměti : Českolovensko, můj osud, aby člověk pochopil, jak s Horákovou vůbec v roce 1947 a 1948 nepochopopili, o co šlo. Ty ukázky narcisismu, kdy si chválí vlastní projevy pro nějakou místní organizaci v únoru 1948 jsou z dnešního hlediska pitoreskní, ale i když se jak Drtina tak Horáková fatálně mýlili v hodnocení situace, morálně věděli, kam patří a podle toho se oba i zachovali. V tom je ten zásadní a diametrální rozdíl mezi dobrem (Horáková, Drtina) a zlem (Šiklová, postnormalizační soudci).
Petr Menšík
Nevím, co bych doplnil k poměrně trefným komentářům. Snad jen to, že uvolnění pout jednoho vězně dozorcem v koncentračním táboře nenazýváme morální integritou ale milosrdenstvím.
Ladislav Svačina
Dobrý den, mohl bych zde rozvíjet téma rozdílu mezi disi padesátníky (nepřáteli státu se stali po roce 48 resp. 45) a disi sedmdesátníky (po roce 68), či se se ZK přít o způsob jak hodnotit fakt, že soudce v rozhodl (v 70.tých či 80.tých) ve prospěch disidenta; zde jen poznamenám, že v 80týchbylo možné vyhrát i spor s místní stranickou organizací - soudkyně Ingeborg Kohnerová, UH; na povaze justičního systému to mění jen málo, protože tam kde moc opravdu zatlačila, dosáhla svého, což nesnižuje odvahu těch, co se jim příčila zásada "proti větru se čurat nedá" a alespoň jednou to zkusili, protože i těmito mikroakty režim ztrácel jistotu absolutní poslušnosti poddaných).
V polistopadovém disentu převládali sedmdesátníci, kteří s různých důvodů nemohli najít společnou řeč s padesátníky, když většinou byla dělítkem skutečnost, že ti první, než se s druhými ocitli na stejné straně barikády, byli v 50.letech na straně režimu, ať už je k tomu vedlo cokoli.
Dalším dělítkem byla prostá ideová rozdílnost, obvyklá ve všech společnostech. Sedmdesátníci dominovali polistopadovému establishmentu, a i ty skromné akty vyrovnání se s minulostí byly spíše cíleny pro nápravu toho co, bylo po roce 1968.
Tento trend více méně přetrvává a i při zkoumání minulosti, kde je nepochopitelně dávána přednost odbobí mladšímu, před obdobím starším (viz např. i jinak záslužná práce studentů FF UK prověřená fakulta), což jako (nezamýšlený?) důsledek vede k tomu, že u staršího období přijdeme o možnost konfrontovat a činit výzkumné poznatky s výpověďmi pamětníků, které jsou zdrojem více či méně spolehlivým, ale pořád zdrojem poznání.
Vše co jsem ale napsal dávám před závorku a to raději do dvou závorek.
Nemohu a nebudu tichým svědkem toho, jak jsou uráženi lidé, kteří projevili svou statečnost a ručili za ni svým životem. K nim patří právě lidé jako vzácná J. Šiklová, A. Šabatová či P. Uhl, s nimž dnes nemusím tisíckrát souhlasit, ale stejně vím a nezapomínám, že za svobodu, kterou od svým 18ti let užívám vděčím i jejich statečnosti, která je navím i následováníhodným mravním vzorem.
Režím nepadl zdaleka jen díky geopolitcké konstelaci, která měla svou důležitou váhu. V Evropě i ve světě vidíme státy, kde vyhnívání přetrvává i dvacet let.
Můj pocit rozhořčení je o to větší, když vím, že zamlčeně jsou proti těmto "komunistům" a "levičákůmů stavěni nikoli lidé jako Karel Pecka, J. Stránský, J. Krupička, T. Mana, H. Hojerová, a ty tisíce a tisíce dalších
ale lidé, kteří svou rezistenci, vedle masivního uplatňování hesla "kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu", dávali najevo budováním chat a chalup, kde při jízdách trabantem čekali, až "to" praskne.
Prosím přestaňte s těmi urážkami statečných a vzácných lidí.
Vždy je lepší začít u sebe.
Na webu je u deklarace identity mluvčího od začátku pravidlem užívání přezdívek, nicků. Na JP se vlivem regulace neakceptující nicky ustálilo užívání fiktivních jmen a příjmení, které jsou od těch pravých k nerozeznání.
Tento rys webu je normální a usnadňuje informování, protože tak promluví lidé, kteří z nejrůznějších důvodů nemohou identitu odkrýt.
Měli by však mít na paměti, že čím více jsou jejich projevy osobnější, tím více roste nebezpečí, že jejich promluvy budou vyhlížet jako anonymní flusance. Při útoku na něčí morální profil je tento rys obzvlášť výrazný, a proto přesvědčivost těchto ataků prudce vzroste, bude-li doprovozena reálnou identitou mluvčího, který to co říká, říká s tím, že "zde stojím, a nemohu jinak". V mnoha internetových diskusích bylo zaznamenáno, jak na disitenty útočí z morálních pozic lidé s cisternami másla na hlavě.
Ad Baťouch : takto skonší každá diskuse na toto téma. Místo argumentů se nařizuje mlčet. Nikdo přeci neodsuzuje Uhla, Šiklovou, Kohouta nebo Motejla za to, co dělali v 80.letech, ale za to, co dělali předtím.
Nemusíte s tím souhlasit, tak s tím nesouhlaste ale nedělejte tady to, co bylo právě v 80.letech pro komunisty tak typické : vyžadování "konstruktivní" kritiky. Pro někoho je tento typ lidí odporný právě proto, že si přizpůsobují morálku svým náladám, které se porměňují v době a ještě to propagují. Na ty opravdové hrdiny, které kdysi tyto lidé ve svém komunistickém nadšení zničili, se pak nedostane. Probuzení bývalých komunistů neznamená smazání viny.
Petr Hasil
ad Petr Menšík:
Jaké by podle Vás byly praktické důsledky odchodu všech alespoň částečně morálních lidí z bolševické justice? Myslíte, že by to účastníkům výrazně ulehčilo život?
Nemůžu mluvit za pana Menšíka, s jehož názorem se plně ztotožňuji, ale o jakých "částečně" morálních lidech mluvíte ? Buď zastáváte morální relativismus, tj. že dáte na jednu stranu například Bilaka nebo Čepičku a pak se vám jeví většina obyvatelstva jako morální anebo hodnotíte něčí jednání z hlediska nějakých zvolených hodnot. Pokud to první, pak se nemáme o čem bavit, neboť jsou Eichmanni čistí, protože je kryl zákon.
Pokud to druhé, tak počítejte se mnou : dostat se na PF, dostat se na čekatelství, bý jmenován se soudcem, šefem senátu, místopředsedou soudu atp. Co krok, to zjevná kolaborace (nemyslíte si snad, že bylo možné být v projevech ke straně neutrální :-) a nerovný přístup. Soudcem v socialistickém Českolovensku mohl být pouze vyvolený, který byl prověřený, v naprosté většině pak soudruh.
Až na vyjimky nikdo nechce, aby odešli všichni soudružští soudci naráz, ale kompletní postupná výměna by byla daleko rozumější než dnešní patvar, který ty nové (a někdy v 90.letech prapodivně nabrané těmi starými) zpracuje do čecháčkovské formace s pracovními návyky ne nepodobnými ruské (sovětské) duši.
K hodnocení aktéru kauzy bych si dovolil uvést jen, že chybí pohled na to, co mohli oba ztratit : paní Šiklová nic, pouze získat. Pan soudce mohl být trochu pod tlakem STB ale jinak v té době už nic moc nehrozila. To byla totiž doba k uzoufání o ničem.
Pavel Šemík
Zdá se, že má, poněkud řečnická, otázka není zcela srozumitelná; pokusím se ji tedy podrobněji vysvětlit.
Mám dojem, pan Menšík ve svém příspěvku naznačuje, že pokud soudce za socialismu měl jakési svědomí a morální cítění, pak jeho jediným správným projevem byl odchod z justice. A nikoliv například posuzování kauz bez ohledu na vytyčenou politickou linii.
Já se s tímto pohledem neztotožňuji a to především z praktických důvodů, tj. kvůli dopadu na občany, kteří by před takto amorálně konsistentními soudy následně museli stanout.
Můj příspěvek se žádným způsobem netýkal otázky setrvání nebo odchodu soudců po roce 89.
ad pan Šemík:
Vývody, jež z Vaší dichotomie činíte, jsou velmi pochybné, o Godwinově zákonu nemluvě. Ale především mě zajímá, o jaké kolaboraci to mluvíte? Kolaborace s kým? S vládou vlastní země?
Já jsem sice předrevoluční časy nezažil v dostatečné míře na to, abych mohl čerpat z vlastních zkušeností, nicméně z vyjádření "pamětníků," jsem nabyl poměrně přesvědčivého dojmu, že až do poslední chvíle téměř nikoho nenapadlo, že by to snad mohlo "prasknout."
Ze zpětného pohledu je velmi snadné žádat od lidí nulovou angažovanost, pasivní rezistenci a trpělivé čekání na revoluci. Pokud ovšem musíte žít uvnitř z vašeho pohledu věčného, už téměř dvě generace trvajícího systému, hodnocení situace je poněkud odlišné.
Lidí, kteří vůči režimu aktivně vystupovali, si velmi vážím, ale nemyslím, že je realistické od významného zlomku populace očekávat obětování snesitelného přežívání ve prospěch toho, co se v oné době jevilo jako marné morální gesto.
Abych se vyjádřil naprosto přesně, skutečně rozlišuji, přinejmenším v abstraktní rovině, přijatelné a nepřijatelné kompromisy s komunistickou státní mocí. Odříkání přísahy samo o sobě řadím do první kategorie.
ad Mikoláš : někdo zmínil knihu Souostroví Gulag, kde Solženycin popisuje vznik a průběh represí v Moskvě. Na těchto příhodách je krásně vidět, jak takové malé kolaborace a individuální strach obyčejných lidí, kteří neprotestovali, když byl zatčen soused v noci ani když byli zatčeni sami, byl totožný s případy pasivního chování Němců za 2.světové války. Zlo nebylo tak velké v existenci zlých ale v totální absenci morálně dobrých. Skoro každý kolaboroval (ano spolupráce s autoritativním režimem je kolaborace) jen trochu ale v souhrnu to vytvořilo absolutně nemorální společnost, která páchala masívní zlo.
Jediným morálně akceptovatelným závěrem bylo nestat se komunistickým soudcem. Všchno ostatní bylo lidské selhání, se kterým se někdo může klidně vyrovat, ale to na vině nic nemění. Celkem dobře o tom napsal Kryl ve Zkoušce dospělosti:
Na klopě vlají stužky,
z orchestru znějí bicí.
Dozrál čas pro častušky
a vstupu do milicí.
Dozrál čas dilematu:
"Být pro, anebo proti?"
Pak čekat na výplatu
jak jiní patrioti.
V portmonce umístěnka,
slavnostní učitelé
a lež - co první směnka
úvěru pro dospělé.
Pro mě ti, co pracovali v komunistické justici, morálně a lidsky neobstáli a dospělými se nikdy nestali.
Hana Kubátová
21 let
Já v zásadě souhlasím, že mi nepřipadá být morálně možné být za komunistů soudcem (vojákem, policajtem...).
Nevylučuju, že konkrétní člověk na konkrétním místě mohl konkrétním lidem pomoci, nicméně obecně to bylo podílení se na výkonu zločinné státní moci.
Publikaci Komunistické právo bych vytknul to, že autoři nevyužili žijící aktéry, v justici 50.-80.let, pokud by byli ochotni (nařp. za peníze nebo za malou slávu) mluvit. Místo toho kniha obsahuje celkem mnoho trivialit anebo zahrádku plevele subjektivistického akademické blábolení s občasnými osvěžujícími odkazy na primární zdroje. V justici dodnes dělají děti mnohých exponentů z let nedávných i dávných a skrze ně se mohli autoři dostat k těmto lidem. Ona jedna věc je ukázat marast kompráva ale druhá věc je najít veškeré příčiny instalace socialistického technokratismu a rozhodně v 50.letech se najde kombinace kopírování až dokonce překonávání hrůz principů práva sovětů, prvorepublikový zvráceně užitý naturalismus a slovanský šlendrián.
Ke kauze Šiklová bych řekl, že jde trochu o úlet autora. Pro tvrzení o odvaze a osobnmí integritě by bylo potřeba daleko více materiálů, předchozí a následné kauzy, ale jak bylo řečeno, když někdo přísahá na bolševické právo, připojuje se ke zlu - byť jak je u Čecháčků zvykem by to sváděl na to, že tu přísahu vážně nemyslel. Takto se lze vymluvit na cokoliv, a podobná naivní odůvodňování bych očekával spíše u jedince do 15 let věku. Někomu to pravda vystačí ale až do důchodu.
Michal Starý
Omlovuám se, že reaguji až nyní
Ad Petr Hasil:
Myslím, že jste nepochopil to, o čem jsem zde psal, anebo neznáte ta jména jako Hojerová či Mana atd...
Přesto, z toho co jste napsal, mi nijak nevyplývá legitimace pro urážky, které napsali vaši předchůdci. Nevím proč máte pocit, že apel na zbavení se nutkání urážet je výzvou ke konstruktivní kritice (to je opravdu "soudružský" institut).
Ano kritika buď je bez přívlastků, anebo není vůbec. Ale jak jsem napsal, u takto osobních výpadů je užitečné vystoupit z anonymity. Mám pocit, že jinak podobných debat zaslechneme v ČR mnoho, zejména po pátém pivu. Jsou to debaty možná vzrušující, ale nevidím, v čem by nás v potřebné diskusi o tom jak naše minulost ovlivňuje naši současnost, posouvaly dál. A vy zdá se, usilujete o diskusi, která je usnadněna alespoň přibližnou znalostí pozic toho kterého mluvčího.
Ad Michal Starý: upřímně se těším, až napíšete knihu. Není k tomu třeba mnoho: knihovny jsou otevřené stále a pak jen stačí mnoho večerů a víkendů, plus ty rozhovory, které vám v knize chybí. Sám bych si také rád nějaký přečetl. A proto se těším.
No a když už se obouváte do Z.Kühna a jeho práce, neskrývám, že budu rád, když upozorníte na texty, které podle Vašeho názoru lépe reflektují povahu soudní aplikace práva v letech 1945-89. Ta kniha vydaná u Becka má lecjaký nedostatek, ale jako člověk, kterého zajímá v ní pojednané téma, jsem zatím nic lepšího nečetl.
A poslední dotaz: Mohl byste se představit svým občanským jménem? (Což je prosba i pro Petra Hasila, Michala Studeného, Ivana Skácela, Zdeňka Sýkoru, Petra Menšíka či Ladislava Svačinu.)
občanské jméno :
Michal Starý
Stačí nebo chcete číslo OP ?
Michal Starý
Absolutní OT: není někde na webu fotka p.Knappa ?
Slávek Cedr
ad Cedr : fotka Viktora Knappa
http://www.victorknapp.com/images/victor-knapp-webphoto2.jpg
Michal Hráz
Na katedře teorie práva v Plzni máme jako relikvii Knappovu lebku. Už na první pohled je to dětská lebka. Prý je to past na lovce relikvií.
Nežvanit, vyfotit a zaslat panu Cedrovi, dokud ji v Plzni nevyřadíte z evidence ! Pokud byl leb s vlastnoručně podepsán, zaslat do kopie i me.
email : mhraz(at)gmail.com
Hráz
TS:
Jenom lebku? To je škoda - Knapp přece "na první pohled" nabízí mnohem víc:
http://www.fashionmodeldirectory.com/models/sharon_van+der+knapp/showphoto/181592
Myslíte, že v tom chodí pan Tomáš Sobek i přednášet ? To by vysvětlovalo velký zájem o tamější studium i poněkud větší nesoustředěnost pisatelů disertačních prací ve věci citací.
Hráz
Podle naprosto ověřěných zpráv si p.Tomáš Sobek před hodinu právní logiky jednu (levou) polovinu výše uvedeného "úboru" sundá, aby podle metody Komenského studentům, kteří prošli hodinami českých dějin netknuti, didakticky naznačil, že právní logika ma spojitost s chováním chytré horákyně a nikoliv s argumentací přechůdce pí.Vobecké Urválka v případu s Miladou Horákovou.
P.S. :
Opravdu neexistuje nějaká fotka VK ? Nepotřebuji ji použít, jen by mě zajímalo jak ta autorita vypadala. Samozřejmě mladistvou fotku pana profesora ve svazácké košilí před fakultou a Stalinovým pomníkem jen uvítám :-)
Slávek Cedr
ad Cedr : :-)))) jste mě po ránu rozesmál. Při představě p.Sobka mě málem zaskočila houstička v krku.
Napiště email s vašim požadavkem panu ombudsmanovi, třeba vám pošle vámi požadovanou fotku ze svého studentského alba, kde budou svazácké košile dokonce dvě :-. Vím, že to je trochu zlomyslné, ale mě to prostě nedá - analogicky lze použít email Rychetského anebo Hollandra. Snad tento web ještě trochu legrace ze smutné minulosti snese. Těm, co to nepřijde vtipné (a najdou se i tací soudruzi :-) se tímto omlouvám.
Jan Skácel
Kdybych netušil, jak Tomáš Sobek vypadá, neuměl bych si ho představit ve spodním prádle.
Otázka zní tedy už jinak : žil vůbec někdy nějaký Viktor Knapp ?
Podotázka : žil někdy Tomáš Sobek ?
Hráz
P.S. : na webu opravdu žádná fotka není, ale to bylo po listopadu celkem běžné, že mizela veledíla z předchozích dob u žijících profesorů
Tomáš Sobek žije (nebo alespoň žil, když jsem ho viděl).
Ve smyslu ekonomické teorie práva zatím nikdo nespočítal pro uvážení dopadu spravedlnosti například kolik státní rozpočet ušetřil tím, že :
a) došlo ke zkrácení magisterského studia v Plzni z 5 let na 5 týdnů (státní dotace, osobní náklady profesorů)
b) došlo k úspoře papíru při tisku regirozních a disertačních prací
c) došlo k transferu nezdaněných peněžních prostředků z (zatím nevzdělané) jedné osoby na osobu druhou (vzdělanou) bez zachycení v HDP. Bude nutné opravit údaje statistického úřadu z minulých let.
d) došlo k úspoře papíru, neboť nebylo nutné povinnou a doporučenou literaturu kupovat ze strany JETstudentů.
Nechtěl by si někdo požádat o grant na podobný research (samozřejmě někdo v Plzni) ?
Ignác Pospíšil
Jakožto "zjevný kolaborant" cítím potřebu se malinko ozvat.
Paušalizující pohled na justici před rokem 1990 - co soudce, to kolaborant - poněkud zakrývá mechanismus, jako to tehdy celé fungovalo, a je to tím zajímavější, že se podle některých řítíme do něčeho velice podobného.
Soudce není výsostně politická práce; je to řemeslo, které řeší zdrcující většinou naprosto apolitické kauzy z běžné reality. Tudíž netřeba mít všechny soudce prověřené; stačí jich mít vybranou skupinu, kteří dělají ty "důležité" věci, a ostatním se nechá to ostatní na hraní. Pročež také nebyli všichni soudci členové KSČ (po dlouhatánském bádání a sporech se badatelé ustálili na čísle 51%, což je těsná většina).
Názor, že jedině mravný postup je "odejít z justice" pokládám za těžko řešitelný; bez některých profesí by byla společnost nefunkční. Podobný problém vidím s policií, hasiči, advokáty a šéfredaktory.
Ad: Michal Starý 5.10.09 18:41:
přirozeně stačilo se představit, ale když už nabízíte tu občanku, tak se to asi nedá odmítnout. :-)
To víte, to jsou ta matoucí příjmení/adjektiva starý Michal studený Nevímkdo....
Promiňte, nechtěl jsem rušit Vaši poklidnou anonymitu, je to opravdu Vaše věc. Chtěl jsem upozornit, že některé názory je dobré prezentovat osobně. Názory dnes zlevnily jak hlad, tak se jeden snaží vybírat. Omlouvám se, že nebudu v této diskusi dále pokračovat. Přeji všem pěkný víkend.
Ad DD 26.9.09 18:16
Pane Dvořáčku, a jak to máte s morální přijatelností výuky komunistického práva? Přijmu li jak Vaše kritéria, tak výrazové prostředky, napíši tuto hnusotu:
Vidím tu jistou nedůslednost, když na jiném místě hájíte nebezpečného svazáckého agilu učícího MPV, který sice šíří historky o tom, do jakého štrasburku ho chtějí, ale za hranicemi Brna jej neznají; a je li takový skvěláč, pak je otázkou, proč tak těžce sháněl práci.
On je podobný případ jako Milan Kindl, pomocí černé pedagogiky (učitel má velkou moc) vyrábí příznivce až fanatické.
Prčovní je, že vy se tady profilujete jako radikální kritik komunismu.
Karel Houska
Okomentovat