Jak se s Kyriánem nemazali
Omlouvám se za ten levný titulek, ale nedalo mi to; poté, co jsem prolétl včerejší stanovisko generálního advokáta Jana Mazáka ve věci Věci C-233/08, Kyrián proti Celnímu ředitelství Tábor, nemohu jinak.
Stanovisko naleznete zde. Ve věci se v podstatě jedná o to, že panu Kyriánovi doručily německé úřady skrze české celní úřady platební výměr nedoplatků na spotřební dani. Problematické aspekty při doručení (a následné exekuci) byly dva: za prvé, podle českého práva by se asi nejednalo o řádné doručení (klasika – 3 generace Milanů Kyriánů na stejné adrese, správní úřad nespecifikoval r.č. nebo datum narození) a za druhé, české správní úřady poslaly Kyriánovi krásný „Bescheid“ v němčině bez překladu.
Stanovisko naleznete zde. Ve věci se v podstatě jedná o to, že panu Kyriánovi doručily německé úřady skrze české celní úřady platební výměr nedoplatků na spotřební dani. Problematické aspekty při doručení (a následné exekuci) byly dva: za prvé, podle českého práva by se asi nejednalo o řádné doručení (klasika – 3 generace Milanů Kyriánů na stejné adrese, správní úřad nespecifikoval r.č. nebo datum narození) a za druhé, české správní úřady poslaly Kyriánovi krásný „Bescheid“ v němčině bez překladu.
Oba okruhy problémů pak byly Nejvyšším správním soudem předloženy jako předběžné otázky Soudnímu dvoru. NSS se ptal na to, zda český soud může k námitce povinného zkoumat vykonatelnost německého exekučního titulu a jeho řádné doručení a dále pak zda je možné doručit v jiném jazyce, než kterému povinný rozumí a který je úředním jazykem v doručovaném státě.
To, že tedy Soudní dvůr řekne, že vykonatelnost exekučního titulu z jiného členského státu zkoumat nelze, to sice není zrovna „user-friendly“ právní názor, ale dá se zastávat. Předmětná směrnice o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření sice na to není vůbec procesně uzpůsobena (nemá komplexní úpravu jako třeba nařízení 44/2001 pro civil), ale dobře. Poněkud mě ale zarazil bod 21 stanoviska, kde se praví:
„Článek 12 směrnice 76/308, který vyjasňuje otázku příslušnosti soudu, ke kterému má být podána žaloba, a ukládá povinnost za určitých okolností přerušit řízení o vymáhání pohledávky nebo nahradit všechny vymožené částky a všechny případné náhrady, tím skutečně směřuje k tomu, aby byla zajištěna právní jistota a ochrana práva dotyčných osob na obhajobu. Ačkoliv by tedy mohla dotyčná osoba snadněji podat žalobu například v členském státě svého bydliště nebo sídla, skutečnost, že jí pravidla upravující příslušnost obsažená v článku 12 směrnice 76/308 ukládají, aby podala žalobu v jiném členském státě, této osobě neodepírá přístup k soudu ani nepřiměřeně nezasahuje do jejího práva na obhajobu. Tím, že článek 12 směrnice 76/308 zajišťuje předvídatelnost volby soudu, ve skutečnosti podle mého názoru posiluje zásadu účinné soudní ochrany.“
Nevím. Často mám dojem, že v právní argumentaci je nejlepší argument empatický. Předpokládám, že autor textu má tedy dobré zkušenosti s tím, jak si poté, co dostane nějaký „Bescheid“ v jazyce, kterému nerozumí, sbalí raneček a za předpokladu, že mu již dávno neuplynuly všechny lhůty, se vydá do Finska odžalovat si svůj výměr. Na cestu si bude patrně broukat, jak byla právě posílena jeho „zásada účinné soudní ochrany“. Ledasco asi také řekne to, že si autor textu představuje, že při žalobě ve správním soudnictví dochází k „volbě soudu“ (v angličtině, ve které bylo stanovisko předneseno, stojí „choice of forum“). Myslím, že až se české daňové subjekty dozvědí, že v rámci žaloby na neplatnost celního/daňového výměru mají volbu soudu, jistě je to potěší.
Příslovečná kůstka v krku mi ale zaskočila při čtení návrhu „odpovědi“ generálního advokátu na druhou otázku. V podstatě se jedná o jeden odstavec následujícího znění:
„Podle mého názoru je otázka, zda musí být žalobci doručen překlad daňového výměru, otázkou vykonatelnosti uvedeného výměru, a musí být tedy přezkoumána příslušným orgánem členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán, v projednávané věci příslušným orgánem Spolkové republiky Německo. Domnívám se proto, že v souladu s čl. 12 odst. 1 směrnice 76/308 není předkládající soud orgánem příslušným k přezkumu vykonatelnosti daňového výměru a že druhá otázka položená uvedeným soudem je hypotetická, a tedy zjevně nepřípustná.“
Tak tohle je ukázkové „non-sequitur“. V první větě tohoto odstavce generální advokát vlastně odpovídá na předloženou otázku věcně, tedy že jazyk doručení je otázkou vykonatelnosti, kterou přísluší přezkoumat pouze soudům dožadujícího státu (tady už asi volba soudu neplatí), aniž by to ale jakkoliv odůvodnil, a v druhé větě stejného odstavce říká, že na předloženou otázku neodpoví, protože je hypotetická.
Z hodně ustálené judikatury Soudního dvora bych vnímal, že „hypotetická“ otázka je hrubě něco jiného … Tak nevím. Rádi výstupy generálních advokátů na Jiném právu chválíme, ale toto vážně nelze.
45 komentářů:
Podobně kritizuje Mazákovo stanovisko i nový blog o právu EU (AdjudicatingEurope).
Nevím, školy nemám, chápu to ale správně z toho postu, že když by mi třeba Řekové poslali plaťák v řečtině, tak že mě na jeho základě může celní úřad jako poslat do exekuce?
Ivan Slabý
Sdílím zděšení nad tímto stanoviskem. Dovolil bych si ale tvrdit, že tomu nepochopitelnému závěrečnému odstavci rozumím. Podle mě se zde GA snaží neobratně říct, že:
1) Otázka, v jakém to má být jazyce je otázka týkající se posouzení vykonatelnosti.
2) Posouzení vykonatelnosti přísluší jen a pouze členskému státu původu.
3) Otázku ale položil soud členského státu účinku, tedy soud, který o vykonatelnosti rozhodovat nemůže - ergo z jeho pohledu je to otázka hypotetická, neboť on to beztak rozhodnout nesmí.
Jiými slovy GA tvrdí, že CZ soud se de facto ptá "jak by na problém jazyka měl nahlížet DE soud, kdyby se tímhle náhodou zabýval."
Takže já v tom non sequitur nevidim. (Což neznamená, že nevídm error v tom celém.)
Mimochodem... já být v této kauze NSS, tak si začnu velmi vážně mumlat pod vousy, které nemám "Solange, solange..."
IS: Dá se předpokládat, že by k takové situaci dojít nemělo, neboť už žádosti o pomoc a ostaní dokumenty by měly být opatřeny překladem do úředního jazyka dožádaného orgánu (čl. 17 směrnice 76/308/EHS, případně precizněji čl. 17 nové směrnice 2008/55/ES). Problém nastane, když se tak ale nestane a Vám to v té řečtině opravdu přijde. Tak jak je to postaveno v postu se zdá, že byste se musel v otázce přípustnosti doručení v cizím jazyce obrátit na příslušný řecký orgán (soud).
Každopádně, pokud budete chtít jakkoliv napadnout vykonatelnost titulu vydaného orgánem jiného členského státu, budete muset nejspíš tak jako tak do Řecka (případně jinam).
Jan Zapletal
A kdo tam toho Mazáka poslal? Jak to někdo takový může dotáhnout až na generálního advokáta?
P.H.
A kdo to vlastně je?
Nechci se k věci vyjadřovat meritorně (z pochopitelných důvodů), ale myslím si, že obecně je tahle kauza ukázkou toho, proč by se ÚS neměl zříkat práva podat předběžnou otázku v lidskoprávních věcech. Za určitých okolností by měla být takováto předb. otázka poslední zastávkou před eventuální aplikací "Solange" Ústavním soudem. NSS stejně jako NS je ale podle mne rozhodnutími ESD vázán, a tedy samostatně nemůže doktrínu "Solange" aplikovat. Teoreticky by mohla odpověď znít jinak, pokud by ÚS zcela rezignoval na ochranu ústavnosti v oblasti aplikace evropského práva, což se ale s ohledem na některé kauzy ÚS (např. vykonatelnost italského rozsudku v ČR, I. ÚS 709/05 ze dne 25. 4. 2006, zpravodaj E. Wagnerová) zjevně neděje.
Nějak nechápu, jak jinak by to mělo probíhat ?
Někdo má celní dluh třeba ve Francii, protože například dovezl zboží s dovozním clem. To je přeci jeho problém, že neumí francouzsky.
SAmotné dožádání na této situaci přeci nic nemění. Pokud rozumí obsahu úřadu, je to jeho plus jinak si ho musí přeložit.
Proč by ho ale měl nechat předkládat dlužníkovi jsem nějak nepochopil ?
Milan Kusý
Ján Mazák je bývalý predseda slovenského Ústavného súdu.
Ad ZK:
Podle (kontroverzní, leč závazné) judikatury ÚS jsou mezinárodní smlouvy o lidských právech součástí ústavního pořádku ČR.
Nebylo by asi příliš těžké napasovat kauzu Kyrian na čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech.
Za tohoto stavu podle mě může doktrínu "Solange" aplikovat i NSS. Ostatně v případě, že by shledal rozpor komunitárního práva (tak, jak jej vykládá ESD) s čl. 6 EÚLP, tak by NSS nic jiného ani nezbývalo - cesta k předložení věci k ÚS podle mě v tomto případě nevede.
To by se ale ČR stala v Bruselu asi definitivně "terra non grata". Ale nepředbíhejme - ESD se ještě nevyjádřil.
Ad MK: Vycházíte z presumpce správnosti onoho doručovaného rozhodnutí. Kdybychom řekli, že všechna rozhodnutí berňáku jsou správně, tak je nejen nemusíme překládat, ale ani doručovat a můžem rovnou inkasovat.
Procesní právo ale podle mě stojí na zásadě, že rozhodnutí je potenciálně špatně a že účastník má mít možnost to tvrdit. Takže proti vašemu hypotetickému případu bych si dovolil namítnout - no a co když mu něco posílá francouzský berňák, ačkoli on žádný dluh ve Francii nemá? I pak je jeho chyba že neumí francouzsky (finsky, řecky, litevsky) a že není ochoten a finančně schopen se jít soudit do francie (Finska, Řecka, Litvy)?
Reálný přístup k soudu, jak jazykově, tak geograficky, je podle mě horký kandidát na základní lidské právo.
Ad. solange - souhlasím s DK, že to může NSS vypálit napřímo. Podle mne je nesprávný argument ZK tím, že je NSS rozhodnutím ESD vázán. Argument se míjí s podstatou věci.
NSS samozřejmě je rozhodnutím ESD vázán, ale je vázán interpretativním výrokem ve věci obsahu komunitárního práva. Nepřísluší mu tedy, aby komunitární právo vyložil jinak. Není však vázán tím, jak má věc rozhodnout, protože to mu ESD neřekne, ani kdyby se na to ptal.
Uplatnění doktríny solange podle mně netkví v tom, že vyložím příslušný předpis jinak než ESD, ale v tom, že předpisu odepřu přednost z důvodu že vyvolává následky, které jsou neslučitelné se základními lidskými právy místního občanstva.
Podle mne by se tedy NSS od interpretace ESD neodchýlil, ale naopak by ji použil jako argument pro užití solange.
Může to být mou neznalostí, ale uniká mi, proč by měl být ÚS v systematicky jiné pozici.
K DD: mou odpovědí je mj. předcházení právnímu chaosu. Pokud by si jakýkoliv soud aplikoval Solange, jak ho to jen napadne, systém by se zhroutil. Navíc podle judikatury ESD nemůže domácí soud evropsk právo neaplikovat - řešení navrhované DD je v rozporu mj. s kauzou Fotofrost. Aplikace přednosti DOMACÍCH základních práv (třebas i inkorporovaných a domestifikovaných nálezem 403/2002 Sb. - viz koment Davida Kosaře) před evropským právem je otázkou natolik výjimečnou a zásadní, že bych to vyhradil výlučně ÚS.
Nejsem žádnej velkej euroexpert, na evropské právo jsem rezignoval poté, kdy mi CZ soudci v soudních siních opakovaně sdělili, že je ani komunitární právo ani ESD vůbec nezajímají.
Můj ryze laický dojem tedy je, že Solange je samo o sobě v rozporu s judikaturou ESD, neboť nemýlím-li se, ESD je toho názoru, že evproské právo má přednost a basta fidli. Nemyslím si tedy, že je úplně korektní říkat, že obecný soud nemůže aplikovat Solange, neboť by tím porušil komunitární právo/odporoval judikatuře ESD. Podle mne je aplikace Solange vždy porušením komunitárního práva (tak jak si ho představuje ESD) a ignorováním judikatury ESD.
Souhlasím, že Solange je záchranná brzda a nemělo by se jí plýtvat... v zásadě si myslím, že normální je nepoužít to nikdy... třeba jako 9/2, ehm :)
Nemyslím si ale, že by z čehokoli normativního plynulo, že je k tomu oprávněn pouze Ústavní soud. Jako de lege ferenda je to samozřejmě možný názor, ale jeho ukotvení nevidím. Naopak vidím, že dle ústavy jsou ochranou základních práv pověřeny všechny soudy bez výjimky, a proto bych se přikláněl k názoru, že je-li věc materiálně na aplikaci solange zralá, může a musí ji vytáhnout i okresní soud v Klatovech. Ostatně - pojistkou proti přílišnému aktivismu je zde široká paleta opravných prostředků.
Thesi bych podpořil také tím, že ochrana základních práv musí být především efektivní, tím se rozumí především včasná. Nechat to celé až na ÚS znamená, že než se subjekt domůže svého základního práva, uplyne mezi pravomocností "špatného" rozhodnutí a zrušovačkou ÚS několik let - zejména započítáme-li povinné vyčerpání mimořádného opravného prostředku u NS či NSS. Tím se ochrana základních práv zčasta posune do role čirého akademismu, což podle mě narušuje základní myšlenku, která za Solange stojí.
A.Kobylka
Ad DD: Problém k bodu 2) je, že to už u nás v absolutní míře zřejmě neplatí, viz zmiňovaný I. ÚS 709/05.
Ad JZ: Není problém toto vytvořit v cizině na odcizené doklady apod.
Ad ZK: Pokud na základě Fotofrost rezignují obecné soudy na přezkum rozporu aktů EU se ZPS (alespoň tím, že rozpor předloží ÚS; pokud to ovšem ÚS neodmítne), tak ale rezignují na soudní ochranu ZPS a možná i na nezávislost soudní moci.
I když je otázka zda stejným způsobem není nucen rezignovat na svůj volný mandát i poslanec a senátor tím, že ČR musí provést směrnice. (U nařízení toto nenastává, díky přímému účinku.)
Fotofrost vyžaduje, aby v situaci, kdy dovodím rozpor evropské normy se základními právy, předložím takovouto věc ESD v rámci předb. otázky. Nehrozí tedy, že by soudy neposkytovaly ochranu lidským právům, ostatně právě v této věci se to tak děje. Počkejme si tedy na finální verdikt ESD.
AD D. Dvořáček: hypotetickou předběžnou otázkou, na kterou Soudní dvůr dle své judikatury neodpovídá, jsou otázky, které nemají žádný vztah k projednávané věci a odpověď na něž nemůže nijak ovlivnit řízení před předkládajícím soudem. Tedy ono se to občas překrývá a občas to znamená taky trochu něco jiného (třeba „prefabrikovaný“ spor, kde si dvě strany vyrobí právní problém proto, aby otestovali názor Soudního dvora), ale ve zkratce to je prostě otázka mimo mísu.
To si zde myslím není naprosto ten případ, což právě GA dokazuje svým posunem v rámci daného odstavce. Máte pravdu v tom, že odpověď na toto je implicite obsažena v jeho odpovědi na první otázku (tedy za předpokladu, že doručení v jazyce, kterému adresát nerozumí, podřadíme pod náležitosti exekučního příkazu a tím pádem jeho vykonatelnosti – také můžeme rovnou skočit na výhrady základních práv apod. a tím pádem bychom se dostali argumentačně úplně někam jinam). No ale ani to (či právě to) z té druhé otázky nečiní otázku hypotetickou. V takových případech bývá ustálená formule „s ohledem na výše uvedené/s ohledem na odpověď na první otázku není již potřeba zodpovídat druhou“.
Tohle ale generální advokáti příliš nedělají, to dělá Soudní dvůr. Úkolem GA je spíše opak – poskytnout argumentaci i pro případy, kdy by mohla být otázka byť jen okrajově relevantní. Typická argumentace dobrého GA (dobrého v tom smyslu, že plní ten účel, pro který na Soudním dvoře je) by tedy pokračovala ve stylu: „i když se osobně nedomnívám, že daná otázka je relevantní, pokud by Soudní dvůr dospěl k závěru, že to přeci jenom významné je, pak si myslím, že věcné řešení je toto …“.
Ad Zdeněk Kühn a jeho výlučnost ÚS jít směrem „Solange“ – nechápu, jakým argumentačním postupem jsi došel k závěru, že pouze český Ústavní soud by směl zkoumat soulad konkrétní aplikace práva Společenství na vnitrostátní úrovni (jako kupříkladu v případě Kyriána) se základními právy. Argumentace Fotofrostem je dosti nepřiléhavá – tou si Soudní dvůr stanovil vlastní exkluzivitu k přezkumu platnosti aktů práva Společenství, která se z jeho pohledu pochopitelně vztahuje i na národní ústavní soudy. Ty z jeho pohledu také nemají co „Solange kafrat“. Takže z tohoto pohledu buď nikdo, anebo všichni.
Možná bys to dovozoval spíše z nějaké vnitrostátní extrémní vize koncentrovaného přezkumu ústavnosti výlučně ze strany českého ÚS, což podle mého názoru neobstojí, hlavně v okamžiku, kdy ten samí soud mluví o povinnosti obecných soudů posuzovat ústavnost v jednotlivých kauzách, vážit základní práva apod.
Trochu se zde míchají derogační exkluzivita ÚS v abstraktní kontrole ústavnosti s obecným zohledňováním základních práv a jejich ochranou v konkrétní kauze. Ano, to první je exkluzivní doména ÚS (i když už taky dávno ne s ohledem na mezinárodní právo a evropské právo, ale rád nechám fanoušky Joštovky, ať se tím třeba dále opájejí) ale to druhé, co je případ zde, rozhodně ne. To je z povahy věci difuzní …
Předcházení právnímu chaosu – jasně, souhlasím. Nicméně skutečně konsistentní předcházení právnímu chaosu v rámci Evropské unie by to Solange hrátky zakázalo hlavně a především ústavnímu soudům. Takže buď všichni, anebo nikdo …
jasně, že i Solange je s evropským právem rozporná, to je nepochybné. Nicméně zájem na vyhnutí se chaosu podle mne velí, aby se s tím v rámci systému koncentrovaného soudnictví vyrovnal ÚS. Obecné soudy by podle mne měly aplikovat doktrínu přednosti evropského práva bezvýhradně, v kooperaci s vlastním ústavním soudem. Jinak se systém stane nezvladatelným.
Zdeňku,
Nejsem si moc jist, že Ti rozumím: „Obecné soudy by podle mne měly aplikovat doktrínu přednosti evropského práva bezvýhradně, v kooperaci s vlastním ústavním soudem.“ - Celá doktrína Solange v různých variacích je o tom, že se na bezvýhradnou přednost práva ES jaksi vykašleme. Tudíž mi není jasné, jak kooperace s vlastním ústavním soudem přispěje odstraňování chaosu … Odstraňování chaosu v rámci aplikace práva ES v členských státech by naopak prospělo, kdybychom ignorovali ústavní soudy a poslouchali jen Soudní dvůr. (Opět zdůrazňuji, že pohled je zde nutně celo-evropský, protože to je jednota práva ES o kterou se nám celou dobu jedná).
„V rámci systému koncentrovaného soudnictví“ – jakého, proboha? Koncentrována je v českému ústavním systému pouze a jedině možnost rušení zákonů a podzákonných předpisů pro jejich protiústavnost. Eto vsjo.
Stejně tak nechápu, proč upíráš oběma vrcholným soudům, které mají sjednocování judikatury ostatních soudů v rámci svých soustav v popisu práce (na rozdíl od Ústavního soudu, který to neustále zdůrazňuje), aby se zabývaly ochranou základních práv v rámci případů aplikace práva Společenství na vnitrostátní úrovni. Opět obavy před chaosem a nezvladatelností?
Tak jenom doufám, že ty samé soudce pak nebudeš pranýřovat, že to jsou omezení formalisté a pozitivisté, když se s žádnými základními právy vypořádávat nebudou a na vše v tomto ohledu se vykašlou, vždyť je tady na to koneckonců ten jediný specializovaný soud, že?
Možná by stálo za to Tvé argumenty podrobněji rozvést, ve formě jednotlivých výkřiků působí poněkud nepřesvědčivě.
Zcela souhlasím se závěry M. Bobka na téma všichni nebo nic. Z hlediska uplatnění Solange je Ústavní soud ve stejné pozici jako soudy okresní - oba se tím protiví komunitárnímu právu tak, jak ho vykládá ESD. Za dodržení evropského práva nic jako "legální Solange" udělat nelze.
Předkládat v případě domnělého rozporu e-práva se základními právy ESD k interpretaci je sice možné, nicméně Solange řeší situaci, kdy mi ESD podá interpretaci, podle která je podle mě se základními právy nekompatibilní. Takže je pojmově vyloučeno ptát se ESD, jestli je to a to na solange.
Zda by bylo "rozumné", aby se k solange uchyloval jsem ústavní soud je podle mě otevřeno k diskusi (já z časových důvodů nesouhlasím), nicméně normativně to podle mě z ničeho neplyne.
Ad. hypotetická otázka. MB píše: "...které nemají žádný vztah k projednávané věci a odpověď na něž nemůže nijak ovlivnit řízení před předkládajícím soudem."
Přeně z tohoto podle mě GA dovozuje hypotetičnost - říká: "jediný, kdo může řešit jazyk, je DE soud, takže z hlediska CZ soudu je to otázka hypotetická, protože ať už je na ni odpověď jakákoli, CZ soud ji stejnbě do svého rozhodnutí nemůže promítnout, neb zkoumat jazyk mu nepřísluší."
Pdotýkám, já tu GA nehájím, jen to scholasticky pitvám :)
Nevím, zda si Michale rozumíme. Já přece mluvím o neaplikování evropského předpisu, zatímco Ty mi předestíráš, že snad říkám, že obecné soudy nemají chránit základní práva. Obojí je setsakra velký rozdíl. Samozřejmě že obecné soudy musí chránit základní práva, budou to dělat decentralizovaně třebas i přes postup obsažně rozebíraný ve Vaší knížce Předběžná otázka. Jediné, co podle mne dělat nesmí, a v tomto budou respektovat ESD, je rozhodnout o neaplikaci evropského předpisu.
ÚS vytyčil "Solange" v kauze Cukerných kvót a nově v Lisabonu. Obecné soudy si těžko mohou vytvářet nějaké své vlastní Solange. Z tohoto důvodu by asi bylo vhodné si ten nález přečíst. A já v něm čtu následující (Lisabon, bod 216, cituji): Z pohledu našeho ústavního práva zůstává Ústava (a český ústavní pořádek vůbec) základním zákonem státu; pokud jde o český právní řád a o evropské právo, jedná se o relativně samostatné a autonomní systémy. Ústavní soud zůstává vrcholným ochráncem české ústavnosti, a to i proti eventuálním excesům unijních orgánů a evropského práva, což také jasně odpovídá na zpochybňovanou otázku suverenity České republiky; je-li Ústavní soud vrcholným interpretem ústavních předpisů České republiky, které mají na českém území nejvyšší právní sílu, je zřejmé, že čl. 1 odst. 1 Ústavy nemůže být porušen. Pokud by totiž evropské orgány vykládaly nebo rozvíjely právo EU takovým způsobem, který by ohrožoval základy materiálně chápané ústavnosti a podstatné náležitosti demokratického právního státu, které jsou v souladu s Ústavou České republiky chápány jako nedotknutelné (čl. 9 odst. 2 Ústavy), potom by takové právní akty nemohly být v České republice závazné. V souladu s tím hodlá český Ústavní soud přezkoumávat jako ultima ratio i to, zda se právní akty evropských orgánů drží v mezích pravomocí, které jim byly poskytnuty. V tomto směru se tedy Ústavní soud v zásadě ztotožnil s některými závěry Spolkového ústavního soudu, vyjádřenými v jeho tzv. Maastrichtském rozhodnutí (srov. výše), podle něhož má princip většiny dle příkazu vzájemného ohledu, vyplývajícího z věrnosti Společenství, svoji mez v ústavních principech a elementárních zájmech členských zemí ...
Viz též Cukerné kvóty III: Pokud by jedna z těchto podmínek realizace přenosu pravomocí nebyla naplněna, tj. pokud by vývoj v ES, resp. EU, ohrožoval samotnou podstatu státní svrchovanosti ČR nebo podstatné náležitosti demokratického právního státu, bylo by třeba trvat na tom, aby se těchto pravomocí opětovně ujaly vnitrostátní orgány ČR, přitom platí, že k ochraně ústavnosti je povolán Ústavní soud (čl. 83 Ústavy ČR). Řečené platí v dimenzi formální v rámci platné ústavní úpravy. Pokud jde o podstatné náležitosti demokratického právního státu, ty podle čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR leží dokonce i mimo dispozice samotného ústavodárce /srov. také Lisabon, bod 196/.
Ve smyslu těchto názorů jsou jen dvě možnosti - obecné soudy si vytvoří nějakou vlastní doktrínu Solange, což ale dle mého názoru není možné, nebo naopak bude plně respektován názor ÚS, z něhož ale vyplývá, že to dělá ÚS (jednak pro rozpor s lidskými právy dle domácí ústavy, jednak pro překročení kompetence EU). Nemůže jít ale o jednorázový exces ESD (viz též kauza Maastricht), ale o něco dlouhodobějšího. Jinými slovy, obecné soudy musí respektovat i takové rozhodnutí ESD, které se někomu může jevit jako excesivní, pokud však takováto rozhodovací činnost nabude dlouhobějšího charakteru, obecné soudy mohou za spolupráce s ÚS aktivovat Solange (zejména poté, co budou vyčerpány předb. otázky k ESD). Pravomoc vyslovit neaplikovatelnost aktu EU v takovýchto výjimečných podmínkách ale bude mít ÚS. Tak alespoň čtu cit. nález a jeví se mi to jako správné.
Já tam čtu, že vadné akty nemohou být v ČR závazné. Jestliže nemohou být závazné, nemohou je aplikovat ani obecné soudy. Nikde nevidím, že by ÚS říkal, že je to pouze on, kdo bude tuto vadnost deklarovat. Naopak z toho, že říká, že nebudou v ČR závazné mi plyne jejich plošná neaplikovatelnost.
Závěr ZK mi nepřipadá správný ani v rovině "přání", neboť zcela rezignuje na jakoukoli užitečnost případného solange rozhodnutí. Přijde od Ústavního soudu příliš pozdě. Dávno po exekuci, kriminálu, vystěhování apod.
Jestliže rozpor evropského práva s lidskoprávními fundamenty členského státu neguje přednost evropského práva (tak rozumím solange já - amatér), tak ji ruší plošně a pro každého a v zásadě to netřeba abstraktně konstatovat, ale je možno to rovnou incidenčně aplikačně užít.
Jsem, laik, ale zajímá mne následující:
Podle mne je zde nevyřešená otázka, jak má soud postupovat pokud zjistí:
1) že je ustanovení smlouvy s předností před zákonem v rozporu z ústavním pořádkem,
2) že je ustanovení druhotné legislativy instituce na níž ČR přenesla část své pravomoci v rozporu se ústavním pořádke (zde je otázka zda po předběžné otázce náš soud rozhoduje jako orgán ČR nebo EU),
3) že je rozhodnutí orgánu této instituce (EU), nebo orgánu jiného státu, které nemá právo přezkoumat v rozporu s českým ústavním pořádkem.
Napadlo mne, že vnitrostátní analogií k bodu 3 může být civilní soud ve vztahu k závaznosti rozsudku trestního soudu pokud při jeho použité dojde k očividného porušení ústavního pořádku.
Nebo vlastně i soud nižší instance, je-li přesvědčen, že závěr závazného odvolacího či dovolacího rozsudku vede nutně k takovému hrubému porušení ústavního pořádku a hlavně ZPS.
Má se soudce podřídit, nebo setrvat na rozhodnutí až do své výměny? Jsou to extrémní hypotézy ...
Obecně to lze podřadit pod situaci, že sice zákonný princip (závaznost rozhodnutí vyšší instance, ESD apod.) je sice správné a velmi prospěšné celé soustavě, ale zrovna v této situaci je takovéto rozhodnutí neústavní. Soud zde určitě nemůže dojít k tomu, že použitý zákon (nebo to co se aplikuje místo něj) je v rozporu s ústavním pořádkem, ale v dané kauze jediný možný výklad (třeba závaznost rozhodnutí vyšší instance) vede k tomuto rozporu. O tom, že by mohl předložit ÚS k posouzení něco jiného (třeba odvolací rozsudek, rozsudek v trestní věci, předběžnou otázku se nikde nepíše...).
Čili co je správně? a) Rozhodnout ústavně konformně i proti rozhodnutí, které zákon stanoví jako závazné? b) Přerušit řízení a předat věc ÚS? c) Podřídit se s tím, že je to sice (hypoteticky) špatně, ale je tu ještě ÚS?
V dané sitauci by asi nejvíce pomohl pokus to napasovat na b), protože je to nejvyváženější. Ať to už ÚS přijme nebo ne, tak se k tomu zřejmě nějak vyjádří, což dá vodítko jak příště.
Arnošt Kobylka
Chápu to tak i v kontextu judikatury Maastricht, na kterou SÚS odkazuje. To ale neznamená, že do toho nemůže obecný soud aktivně vstoupit, např. návrhem ÚS na vyslovení neaplikace evropského předpisu. Předtím nutno vyčerpat kooperaci s ESD.
K námitkám DD: je tady i odklad vykonatelnosti rozhodnutí, což, jak lze s trochou ironie podotknout, nyní bude ÚS jistě aplikovat neformalisticky (viz ústavní stížnost MM ).
Celá ta diskuse je nicméně velmi akademická, protože celý systém je nastaven na to, aby se takové věci prostě neděly. K tomu právě slouží předb. otázka ESD, třebas podaná i opakovaně. Zdá se mi, že na to v této diskusi zapomínáme.
Nicméně opakuji, že názor, podle něhož Solange má aplikovat kdokoliv, tedy každý soud (a proč vlastně ne každý správní úřad?), prostě nutně vede k chaosu.
Já nechci být jedovatý, ale odklad vykonatelnosti je něco jako Yetti, ještě to nikdo neviděl. (Když pominu Melčáka, ale to je po právní stránce vůbec velké safari a je otázka, nakolik z toho lze dovozovat obecné závěry pro obecné lidi v obecných kauzách.)
Souhlasím, že aplikace solange kýmkoli může vést k chaosu určitého typu. K nikoli menšímu chaosu podle mne povede, pokud budou soudy vydávat rozsudky, které odůvodní asi takto: "Soud žalobu sice zamítl, páč mu tak káže e-právo, nicméně je toho názoru, že je to beztak na solange, takže doporučuje žalobci, aby si podal ústavní stížnost, a slibuje, že se jako účastník řízení vyjádří v jeho prospěch." To je neméně schizofrenní, navíc to otřásá právní jistotou úspěšné procesní strany a legitimitou soudu vůbec. (Zejména když by to psal třeba NSS.)
Z pozice praktika si rovněž dovolím poznamenat, že uvedený postup poškozuje obě procesní strany, protože jednoho rozhodnutí soudu šikanují dle e-práva, zatímco ten druhý je okrádán o jednotlivé instance, kdy mohl bojovat proti aplikaci solange a je odsunut na kolej vedlejšího účastenství u ÚS, kde si oba hlavní účastníci notujou (stěžovatel a obecný soud), jak je to solange jak vyšité.
Já být strana, které se solange nehodí, tak chci, aby mi to sdělil už soud prvního stupně, abych s tím mohl polemizovat v řízení tam, v odvolání, dovolání a tak dál.
Takže pro postoj ZK stále nevidím normativní oporu a navíc jeho důsledky pokládám za horší než důsledky doktríny opačné.
Pro pobavení:
Jinak Sv.Solange je také lokálně ve Francii uctívaná katolická svatá, panna a mučednice (sv. 10. května, den po dni EU).
AK
Ad DD
Já si právě myslím, že v této debatě je se Solange II nakládáno trošku velkoryse. Tvrdíte, že by ÚS zakročil pozdě (po exekuci či kriminálu). Z toho by se dalo vyvozovat, že uvažujete o aplikaci Solange doktríny v reakci na jednotlivý exces. Tomu by ostatně nasvědčovalo i vyjádření: "rozpor evropského práva s lidskoprávními fundamenty členského státu neguje přednost evropského práva."
To ale doktrina Solange II neznamena. Zni to celkem jasně: "Solange die Europäische Gemeinschaft, insbesondere die Rechtsprechung des Gerichtshofs der Gemeinschaften einen wirksamen Schutz der Grundrechte gegenüber der Hoheitsgewalt der Gemeinschaften generell gewährleistet, der dem vom Grundgesetz als unabdingbar gebotenen Grundrechtsschutz im Wesentlichen gleich zu achten ist, zumal den Wesensgehalt der Grundrechte generell verbürgt, wird das BVerfG seine Gerichtsbarkeit über die Anwendbarkeit von abgeleitetem Gemeinschaftsrecht, das als Rechtsgrundlage für ein Verhalten deutscher Gerichte oder Behörden im Hoheitsgebiet der Bundesrepublik Deutschland in Anspruch genommen wird, nicht mehr ausüben und dieses Recht mithin nicht mehr am Maßstab der Grundrechte überprüfen."
BVerfG se tudíž hodlá držet zpátky tak dlouho, dokud bude EU (zejména ECJ) obecně zajišťovat takovou úroveň ochrany vůči porušování základních práv, která odpovídá úrovni ochrany podle GG (omluvte zjednodušující překlad klasické německé věty). Jednorázovky jsou tedy mimo Solange II.
Tím se nevyjadřuji k tomu, jestli se má Solange doktrína aplikovat čistě na úrovni Ústavního soudu, ale právně-politicky mi to přijde jako vhodné řešení - času je dost (nehodnotí se jednotlivé případy, nýbrž obecná úroveň ochrany, trendy) a zároveň jde o otázku ochrany ústavnosti (ondobný důvod).
Nemám na tu věc silný názor a klidně připustím i opak. Ale skutečnost, že nejde jen o hodnocení jedné právní věci, nýbrž o hodnocení obecného stavu ochrany, mi instinktivně radí nechat to na ÚS.
Souhlasím s Michalem, naopak nesouhlasím se Zdeňkem.
Zdeňku, říkáš "To ale neznamená, že do toho nemůže obecný soud aktivně vstoupit, např. návrhem ÚS na vyslovení neaplikace evropského předpisu. Předtím nutno vyčerpat kooperaci s ESD."
Jak by to ale NSS měl v kauze Kyrian udělat (samozřejmě za předpokladu - bavíme se tu čistě hypoteticky - že ESD rozhodne v jeho neprospěch + NSS to shledá v rozporu s čl. 6 EÚLP + NSS shledá naplněny podmínky pro aplikaci Solange II)? To mi teda vysvětli.
Ad "á přece mluvím o neaplikování evropského předpisu, zatímco Ty mi předestíráš, že snad říkám, že obecné soudy nemají chránit základní práva."
Solange je přece přesně o tom, že nemůžeš chránit základní práva A ZÁROVEŇ aplikovat evropský předpis. Pokud mají obecné soudy aplikovat LZPS, mohou se uchýlit i k Solange. Že by to měl dělat jen ÚS je úvaha tak možná de lege ferenda [nehledě na to, že díky věkovému limitu mají soudci ÚS oproti soudcům obecných soudů ohledně znalosti komunitárního práva velký handicap].
Jinak ÚS v Tebou citované pasáži Lisabonského nálezu, neřekl, že Solange může aplikovat JENOM on (to podle mě ostatně ani říct nemůže). Pouze konstatoval, že je připraven Solange případně použít.
Ad LV:
Myslím, že většina diskutérů si rozdíl mezi Solange I a Solange II uvědomuje.
Otázka zní, kdo může říct, co už Solange II je a co ještě není.
Obecně:
Z některých posledních diskusí mám dojem, že se v ČR prosazují dvě zásady:
(1) "in dubio pro ÚS"
(2) "in dubio pro instituce-na-které-působím".
U některých diskutérů pak (1) a (2) splývá v jedno.
Ad LV: Pokud se rozhlédnu po současných procesních nástrojích v ČR, tak mi připadá, že Solange II se bude, tak jako tak, aplikovat v nějakém konrkténím případě. Obecný "dotaz k ÚS, zda to či ono není Solange" v právním řádu nemáme.
Podle mého názoru není možno Solange II chápat tak, že "je již zde hodně individuálních případů, které byly postiženy (jako šet, šedesát nebo šst tisíc?), takže teďka zatáhneme za brzdu". To podle mě vede jednak k určité diskriminaci vlastních občanů (599. ochráněn nebude, 600. jo.) a druhak k delegitimizaci Solange (hele, co blbnete, dyť to už pět let aplikujete normálně.)
Aplikace Solange II je tedy vyloučena tam, kde aplikace práva ES vede k porušení základních práv ve zjevně ojedinělém případě. (Já bych to vypálil jako soudce i tam, ale to je jiná story.) Pokud mi ale ESD podá výklad, který vede k tomu, že objektivní evropské právo je v rozporu s objektivními základními právy, tzn. je zřejmé, že v každém případě či ve většině případů, které spadnou pod tuto normu, budou základní práva porušena, nevidím důvod nepoužít solange hned.
O takový případ se jedná i zde - výklad GA není nijak specifický proto tohoto konkrétního účastníka řízení - naopak plošně (a podle mě v rozporu s lidskoprávními garancemi spravedlivého procesu) postihuje všechny budoucí případy obdobného typu.
argumentace ad personam Davide nikam nevede (bohužel to tady v blogu předvádíš opakovaně), stejně tak apriorní hostilita k ÚS.
Důvody, proč může Solange uplatnit jen ÚS, jsem už uvedl, je jimi zejména to, že české soudy i správní orgány jsou právními předpisy EU vázány, mohou je neaplikovat jen na základě rozhodnutí ESD, přičemž pokud takovéto rozhodnutí nepadne, musí aplikovat evropské právo. Jinak nás to zavede do říše právní anarchie (bohatě stačí, že si situaci Solange nárokuje vyvolat řada ústavních soudů v Unii). Stejně tak tomu je i v Německu, kde jsou obecné soudy vázány i event. judikaturou ESD, se kterou nesouhlasí. Teprve vícero excesů na straně ESD může vést k Solange. Pokud by k Solange vedlo snad jen jedno jediné rozhodnutí (což tu bylo naznačeno), byl by to zjevně nesmysl. Jakýkoliv právník bude vždy s některým individuálním rozhodnutím jakéhokoliv soudu nesouhlasit, podstatou jakkoliv budované soudní hierarchie je ale právě to, že se respektují i rozhodnutí, která se mi nelíbí.
Nedokážu identifikovat nic, co by odůvodňovalo závěr, že ÚS je evropským právem vázán byť jen o chlup méně než soud obecný. Proto mi nepřipadá validní argument, že obecné soudy nemohou aplikovat solange, neboť jsou evropským právem vázány, i dkyby se ji nelíbilo. To je ale přece ÚS taky.
Podstatou solange přece je, jak tu kdosi správně napsal, že řeknu, že sice vím, že jsem e-právem vázán, ale že na to kašlu.
K DD: Myslím si, že unikátnost postavení ÚS vyplývá jednak z toho, že Solange plyne z Ústavy ČR, jednak z toho, že Solange tady je jen díky tomu, že to tak řekl ÚS. ÚS mohl také říci něco jiného, např. volit bezpodmínečnou vázanost evropským právem. V tomto smyslu je postavení ÚS unikátní, neboť je to jeho doktrína, kterou v extrémních případech chrání základní práva osob na území ČR. Ostatní orgány ji nemohou aplikovat libovolně, ale jen v návaznosti na ÚS.
Jak to vidíte procesně? Jsem dejme tomu soudce okresního soudu, jsem velmi upřímně přesvědčen, že aplikací evropské normy zasáhnu do základních práv účastníka a že to dokonce není znak tohoto případu, ale že je to obecná vlastnost oné normy.
1) Můžu se dostat rovnou k ÚS? Jak?
2) Pokud nemůžu, jak to mám rozhodnout a zejména odůvodnit? Mám tam napsat, že souhlasím s účastníkem, že to je na solange, ale že nemůžu jinak a že mu přeju hodně štěstí u ÚS? Nebo se mám tvářit, že to je jakože v pořádku? Tím mi zůstanou nevypořádané námitky toho účastníka, což zakládá nepřezkoumatelné rozhodnutí.
3) Pokud jsem ve vykonávacím řízení, např. v trestu, mám nařídit dodání do výkonu? (To bych osobně nikdy nepodepsal, to bych radši vrátil talár.)
Já se omlouvám, ale fakt mi to přijde strašně nepřesvědčivé. To, že Solange plyne z ústavy ČR, přece tím spíš znamená, že by se tím měl řídit každý soud. To, že solange zakotvil ÚS, přece neznamená samo od sebe, že tím zakotvil pravomoc pro sebe.
+ aplikace solange pouze US podle mě vede k významným negativním dopadům.
Takže já zůstávám nepřesvědčen.
Pro srovnání ještě jedna analogie:
Svého času dost klasická situace (a možná i donedávna): Nedoručené předvolání žalovaného, kvůli neznalosti adresy (na adrese se nezdržuje). Procesní opatrovník: Soud ustanovil justičního čekatele (v rozporu s několika nálezy ÚS nebo před nimi). Ten nic neudělal, ani se nenamáhal dostavit k jednání. Po x letech doručeno rozhodnutí v rámci exkuce či výkonu rozhodnutí. Povinný pochopitelně podá odvolání a soud má problém. Podle OSŘ je zde platný a vykonatelný rozsudek, pouze se k němu došlo cestou kterou ÚS soud posoudil v rozporu s právem na spravedlivý proces, což povinný namítá, navíc o tom nemůže být ze spisu sporu. A povinný se dovolává ochrany svých základních práv i touto instancí.
Co s tím má udělat odvolací soud při exekuci....?
Zamítnout odvolání, zrušit exekuci nebo přerušit a předat ÚS?
Arnošt Kobylka
K DD: nejprve předložím předb. otázku k ESD, kde vylíčím všechny své právní názory a vysvětlím, proč to takto nejde. Pokud však ESD odpoví v rozporu s tím, co považuji za hranici toho, kdy ještě lze aplikovat bezvýhradnou akceptaci evropského práva, pak pak dám návrh ÚS na vyslovení neaplikovatelnosti evr. normy. ÚS buď řekne, že číše jeho trpělivosti doposud nepřetekla, nebo vysloví neaplikovatelnost evropských norem v ČR (nebo, což přiznávám, vysloví, že vše co tady píšu, je blbost, a nechť si posoudí Solange okresní soudce sám - ale já si pořád myslím, že toto ÚS neřekne).
Ad ZK: není mi zřejmé, jak by mohl český soud podat návrh ÚS na neaplikovatelnost evropské normy. Podle mých omezených znalostí zákona o ústavním soudu v něm žádné takové řízení obsaženo není. Pokud jde o článek 95 odst. 2 Ústavy, pak obecný soud může ÚS předložit k posouzení pouze rozpor (českého) zákona s ústavním pořádkem.
Lze si představit, že by se v dané věci jednalo o směrnici, která by byla transponována českým zákonem. ESD by podal výklad směrnice, který by byl v rozporu s LZPS. Pak by český soud mohl ÚS předložit k posouzení onen český "prováděcí" zákon a ÚS by mohl tento zákon nebo jeho část zrušit, ovšem nemohl by se nijak vyslovit k aplikovatelnosti směrnice.
Ještě patrnější to je v případě nařízení: ÚS přece nemůže na návrh českého soudu rozhodovat o tom, zda bude nařízení platné nebo neplatbné, aplikovatelné nebo neaplikovatelné, resp. v souladu nebo v rozporu s českým ústavním pořádkem, protože k tomu nemá danou pravomoc.
Podle mne tedy neexistuje specializované řízení před ÚS týkající se neaplikovatelnosti evropských norem. ergo, doktrínu Solange jako specifické "neuposlechnutí" příkazů evropského práva může aplikovat jakýkoliv český soud - a ve finální fázi (v rámci ústavní stížnosti) ji může korigovat soud ústavní.
K J. Jiráskovi: v zákoně o ÚS není ani řízení o zrušení ústavního zákona, ani řízení o vyslovení protiústavnosti zrušeného zákona, a přesto tato řízení probíhají podle úpravy o zrušení zákonů. ÚS již uvedl, že o neaplikovatelnosti evr. předpisů rozhodovat může (viz shora cit. nálezy ÚS). Takže bych to dělal podle úpravy o zrušení zákonů, s tím, že by byla vyslovována neaplikovatelnost. Samozřejmě nevylučuji, že co jsem tady řekl, by ÚS nevzal, a pak by to vskutku znamenalo decentralizovanou aplikaci Solange (nebo jako alternativu povinnost soudů rozhodovat dle evr. práva, s tím, že by to poprvé řekl až ÚS v rámci řízení o úst. stížnosti). Ale je to otázka čistě akademická, žádná taková situace tady teď není. Obecně v těchto věcech sluší umírněnost a střízlivost (ve všech věcech, tedy i v rozhodování o ústavnosti ústavních zákonů, ale k tomu napíšu něco později).
Ad Honza Jirásek
To by šlo v případě civilu. Např. ve správním soudnictví, pokud by došlo k pravomocné aplikaci Solange na úrovni obecných soudů, byla by pravděpodobně práva ochráněna a neměl by tudíž kdo podávat ústavní stížnost. To je ale jen technická poznámka. Pokud přijmeme, že se máme evropskému právu vzpírat difuzně, je to úplně jedno.
Jinak ten Zdenkův návrh mi taky vrtal hlavou. U zákona implementujícího směrnici je to relativně pochopitelné. Tam by ÚS např. zrušil ustanovení zákona (přijal ústavně konformní výklad), tím by se implicitně (ovšem v takovém případě raději explicitně) vyjádřil i k aplikovatelnosti směrnice a aplikoval by doktrínu Solange on a obecný soudy by se řídil názorem ÚS, čímž by jej uvedl do praxe.
Při přímé aplikaci evropského práva bych na místě soudce obecného soudu - pokud bych měl názor jako Zdeněk Kühn - postupoval podle čl. 95 odst. 2 per analogiam a prostě bych vyložil, A) že došlo k obecnému poklesu ochrany úrovně ZP v EU, B) že nechci porušit ústavně garantovaná práva jednotlivce, avšak C) že nemohu neaplikovat evropské právo, D) že ÚS řekl, že za určitých okloností může a že, E) jej tedy jako soudní orgán ochrany ústavnosti žádám o vyřešení tohoto dilematu, přičemž F) mi nemůže odepřít pomoc, protože vy se zpronevěřil své úloze.
Základní (říkejme tomu třeba pocit), který mě vede k souhlasu se ZK, je, že aplikace Solange není reakcí na jednorázový případ, nýbrž symptomem trvalejšího rozkolu mezi vnitrostátním a ústavou garantovaným systémem ochrany základních práv na straně jedné a systémem ochrany v EU na straně druhé. Ponechal bych na ÚS (finálním interpretovi otázek ústavnostiú, aby rozhodl, že k tomu vážnému systémovému rozkolu došlo, pak ať už obecné soudy rozhodují jak na drátkách.
Pokud by hypoteticky existovala nějaká doktrína, že nepalikovat evropské právo se může už při jednotlivém vybočení, pak prosím, ať obecné soudy rozhodují hned. Taková doktrína vztahu vnitrostátního práva a evropského práva by ale nebyla životaschopná.
Ale říkám - nemám na tu věc úplně pevný názor [ačkoliv u mě splývá 1) a 2 a určitě i 3) a 4)] a argumenty většiny mi přijdou taky relativně přesvědčivé.
Ano, řízení o zrušení zákonů tomu má asi nejblíž, ale přesto se mi to zdá poněkud kostrbaté. Jak by asi zněl výrok ÚS: Čl. 5 odst. 4 směrnice Rady ... ze dne... není dnem vyhlášení tohoto nálezu v České republice aplikovatelný pro rozpor s čl. XY Listiny? Kdo by byl účastníkem řízení? Rada příp. s Evropským parlamentem?
Přijde mi, že evropské právo je přeci jenom někde jinde než český (byť ústavní) zákon.
K J. Jiráskovi: ano, ale tyhle otázky by padly v každém případě, až by se ta věc nakonec k ÚS dostala.
Myslím si ale, že většina diskutujících si neuvědomuje dost podstatnou věc, kterou tu s L. Vyhnánkem zmiňujeme - Solange není vyvolána jedním rozhodnutím, se kterým nesouhlasím, ale dlouhodobějším stavem. A ÚS je k posouzení tohoto dlouhodobějšího stavu vybaven lépe než okresní soudce v Kolíně: jak by asi ten hodnotil dlouhodobě neuspokojivý stav ochrany základních práv na úrovni EU? ÚS naopak bude z povahy své činnosti disponovat celou řadou dřívějších ústavních stížností, kde ochrana nebyla judiakturou ESD poskytnuta (tedy nařízení EU nebylo zrušeno) a protože Solange je otázka míry, je dokonce možné, že bude vyslovovat ve svých nálezech varování směrem k EU.
Jinak děkuji za korekci, moje úvahy se samozřejmě odvíjejí ve vztahu k přímo aplikovatelnému evr. právu.
Ad Honza Jirásek
S výrokem bych takový problém neviděl. Existuje možnost nechat se inspirovat (explicitně nestanovenou, přesto podle mého názoru zcela správně dovozenou) možností vyslovovat protiústavnost již zrušeného zákona v případě návrhu podle 95/2 Úst.
Ad Laďa Vyhnánek: teze, že Solange není reakcí na jednotlivý případ, se mi příliš nezamlouvá, byť chápu, že je vyjádřením onoho ultima ratio použití Solange. Připomíná mi to citát z filmu Hotel Rwanda: "A od kolika mrtvých už jde o genocidu?" Podle mne disponuje ESD poměrně rozsáhlými pravomocemi, pomocí nichž ovlivňuje životy milionů lidí v Evropě. Každá pravomoc však musí být vyvážena odpovědností: je-li tedy ESD předložena předběžná otázka, mělo by být jeho povinností podat takový výklad, který není v rozporu se základními právy (ostatně, sám tohle hledisko zdůrazňuje). Pokud potom v konkrétním případě (byť i jediném v celé Evropě) výklad podaný ESD má za následek porušení základních práv jednotlivce, nedostál ESD své úloze, a nelze proto v této konkrétní věci trvat na přednosti evropského práva a jeho výkladu před základními právy. V tomto konkrétním případě totiž došlo výkladem evropského práva ke snížení ochrany základních práv pod přípustnou mez.
Je to poměrně radikální názor, ale vždy bych spíš chránil práva jedince než výklad provedený ESD.
Ad ZK:
Apriorní hostilitu k ÚS nemám (spíše naopak), mám ale apriorní hostilitu ke zbožňování ÚS (resp. ke zbožňování jakékoliv instituce).
Sám přece dobře víš, že FDR a Nixon (pokud jde prezidentské pravomoci) a Warrenův a Robertsův soud (pokud jde o výklad ústavy) dělali v podstatě to stejné. Pokud odsuzeješ jednoho, musíš i druhého. Ústavní soud nemusí být vždy tak dobrý (ano, tak dobrý!) jako ten dnešní...
Nikoho ad hominem nenapadám (a na rozdíl od druhé strany jsem ještě nikoho jako Ransdorfa neoznačil...)
To, co říkáš v reakci na Honzu Jiráska (14:08) je možné, ale přijde mi to jako ještě větší matrix než Pl. 27/09.
Stejně tak nechápu, proč mi pořád opakuješ, co se rozumí pod Solange II - o to se přece vůbec nepřu.
Arnošt Kobylka:
Tak jsem si to stanovisko GA pořádně pročetl a vyplývá mi z toho hlavně fakt, že české obecné soudy jsou vlastně k rozhodování nepříslušné a zřejmě měly žalobu odmítat. Ale z hlediska ochrany práva na spravedlivý proces létají v oblacích nadšení z EU 2 věci:
a) Doručení papíru ve Finštině nebo Maltštině beze slova komentáře je špatně. Zřejmě česká ochrana ZPS (platná dokud ... solange ... nebude mít EU dostatečnou a třeba nevstoupí do Paktů a nebude mít dost ostrou Chartu ZP, ne ten nezávazný gumový paskvil) by jako naprosté minimum vyžadovala doprovodné české poučení, obsahující:
stát a úřad, který doklad vydal, základní popis dokladu (překlad označení), poučení o odvolání (upozornění, že odvolání není v rámci právního řádu ČR, označení orgánu, kde se má odvolání podat a lhůtu, případně, že jde o konečné rozhodnutí, a že lze použít v dožadujícím státě pouze mimořádné opravné prostředky).
Pokud by takto jednali české správní úřady při dožádání, tak by snad bylo dosaženo alespoň minimální spravedlnosti.
Podobné by mělo být i poučení ve věci odvolání k výkonu rozhodnutí.
b) Nicméně zde stále zůstává ve vzduchu, zda je občan ČR povinnen plnit vše co mu ukládá 27 právních řádů + acquis, a zda je povinnen se dovolávat ochrany pouze v zemi vyžádání. To totiž je na jednu stranu nereálné - chybí základní "občanská" znalost soudní a správní soustavy potřebná k postupu, není automatická působnost advokátů po celé EU, chybí znalost postupu jak požádat o bezplatné soudní a advokátní služby a navíc je to pro mnohé ekonomicky nedostupné, protože je nutno jednat v cílové zemi.
Navíc se zde soudce dostává na samu hranu zpochybnění své nezávislosti. Musí jednat jako převodové kolečko bez vlastního rozhodnutí, což ho staví na místo úředníka.
Zpochybnění tohoto by vedlo ke značnému vybočení z integrace v justičním pilíři. Ale možná i k jejímu lepšímu nastavení.
Okomentovat