sobota 13. března 2010

„Poručíme větru, dešti!“, aneb (starý) Europarlament v akci

Uplynulý týden jsem měl na pražské fakultě příležitost povyprávět o „realitě vyjednávání evropských předpisů“, což mi připomnělo, že již delší dobu sem plánuji dát post o tělese, jehož role v legislativním procesu EU významně stoupla, naposledy i díky Lisabonské smlouvě. Ano, na mysli mám samozřejmě Evropský parlament.

Tento přímo volený sbor zástupců občanů EU získal účinností Lisabonské smlouvy spolurozhodovací pravomoc v mnoha nových oblastech, za všechny mohu jmenovat třeba trestněprávní normy (nebo-li přesněji řečeno oblast soudní a policejní spolupráce v trestních věcech). Spolurozhodovací pravomoc znamená, že k přijetí předpisu v dané oblasti je třeba nejen souhlasu Rady, ale i Evropského parlamentu, který nemůže být přehlasován ani jinak obejit. Jinými slovy, dokud se daný instrument nezalíbí většině europoslanců, nemůže být přijat. Tolik stručné teorie. K tomu, jak Evropský parlament funguje, nebo alespoň fungoval, ve skutečnosti, mi dovolte přičinit pár poznámek a nabídnout několik názorných ukázek.

Upozorňuji, že dále uvedené se netýká ani nijak nepředjímá fungování „nového“ Europarlamentu. Jeho jednání jsem se nikdy neúčastnil, ani mi po odchodu z ministerstva už nechodí „newslettery“ shrnující, co pěkného nového Europarlament zase přijal, rozhodl či navrhl. Mohu tedy žít v příjemné představě, že dnešní parlament nemá s tím starým nic společného, že v něm sedí samí skromní, vzdělaní a moudří lidé, kteří uvážlivě nakládají se svými kompetencemi. A přiznám se, že raději nemám zájem konfrontovat tuto (asi) iluzi s realitou. Nerad bych si totiž znovu opakoval pocity, které ve mně zanechávalo fungování Europarlamentu v letech minulých.

Ve starém Europarlamentu jsem byl několikrát přímo, zejména během předsednictví, měl jsem možnost i osobně poznávat některé europoslance a europoslankyně, a to na různých setkáních, vidět je při jednáních. S výsledky a způsobem práce této „zákonodárné“ instituce jsem pak byl při práci pro ministerstvo přímo či nepřímo konfrontován prakticky celých 5 let jejího posledního funkčního období. Myslím, že každý, kdo si stěžuje na české zákonodárce, by se měl někdy zajít podívat, jak fungují ti evropští. Prázdné či poloprázdné sály, většinou naprostý nezájem o danou věc. U většiny předpisů bezmyšlenkovité odhlasování zprávy poslance zpravodaje, který je tak fakticky osobou určující stanovisko několikasethlavého pluku. Jeden člověk tak často významně určuje podobu předpisu, který má vázat téměř půl miliardy lidí...

Mnozí (z těch vůbec přítomných) poslanci při projednávání předpisů příliš neví, o čem je řeč, což dosvědčují jejich vystoupení, kde v lepším případě mluví o věcech, jež se daného předpisu naprosto netýkají, v horším demonstrují naprosté nepochopení i jeho nejtriviálnějších ustanovení. Hlavním a společný jmenovatelem je pak naprostá ignorance reálných kompetencí EU a Europarlamentu samotného, respektive skálopevné přesvědčení, že EU a Europarlament především může nebo by aspoň měl rozhodovat o všem. Jestli něco evropským zákonodárcům nechybí, pak je to sebevědomí, které, zdá se, roste u některých jedinců úměrně s neznalostí jazyků (která je tak častá, až to šokuje) a dané problematiky vůbec. Mnozí si tak připadají důležití přinejmenším jako členové amerického Kongresu, pokud by tedy připustili, že by jim USA mohly být v něčem vzorem.

Ano, jistěže se našly výjimky. Lidé vzdělaní, jazykově vybavení, s velkým rozhledem i životní zkušeností. Lidé, kteří byli schopni vidět mnohé neduhy svého působiště a kteří nebyli, slušně řečeno, zrovna šťastní z eskapád svých kolegů, povětšinou rekrutovaných z odložených politiků 3.-4. kategorie, kteří nestačili ani na domácí scéně a tak byli svou stranou „vykopnuti“ do Bruselu/Štrasburku. Budiž čest a chvála oněm výjimkám. Snad se jich loni objevilo na kandidátkách co nejvíce a snad jich dnes v Europarlamentu zasedá co nejvíce. Přeji si to a rád bych tomu věřil, leč přesvědčovat se raději nebudu. Nechci to riskovat.

V tomto ohledu je také asi dobře, že už mi nechodí ony zmíněné „newslettery“ o činnosti Europarlamentu, protože bych se tam opravdu nerad dočetl podobné věci, jaké se mi tam dříve objevovaly. Přikládám pár důkazů o tom, jak široké byly zájmy Europarlamentu a jaké všechny věci chtěli jeho dobří členové pro blaho nás všech vyřešit (mezititulky a komentáře kurzívou jsou moje, samotné zprávy nejsou nijak upraveny).

Rok 2007

Parlament léčí a uzdravuje

Předseda Evropského parlamentu Hans-Gert PÖTTERING dnes oznámil, že Parlament přijal písemné prohlášení, kterým žádá urychlené přijetí opatření pro boj proti rakovině. Poslanci vyzývají Komisi, aby přezkoumala stávající předpisy Společenství, aktualizovala je a změnila v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky, a aby k boji proti tomuto onemocnění vypracovala komplexní strategii.

Ano, urychlená aktualizace předpisů Společenství a komplexní strategie Komise by nás měla té nemoci konečně zbavit.

Parlament filmovým kritikem

Evropský parlament zahájí v pondělí 22. října letošní patnácté plenární zasedání. Předseda EP Hans-Gert PÖTTERING v jeho průběhu udělí filmovou cenu LUX, kterou letos poprvé vyhlásil Evropský parlament. Vítězný film zvolí poslanci mezi třemi snímky, které se dostaly do užšího výběru: Na druhé straně (Německo-Turecko, 2007), 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny (Rumunsko, 2007) a Dodnes krásná (Portugalsko-Francie, 2006).

Michal Bobek zde kdysi napsal něco v tom smyslu, že filmového kritika může dělat kdekdo a ne každý s ním tehdy souhlasil. Přiznám se, že nevím, jestli tato zpráva jeho tezi potvrzuje nebo vyvrací :-) V každém případě občané EU určitě rádi platí europoslance za to, aby udělovali filmové ceny.

2008

Chudoby už bylo dost!

Poslanci EP přijali nelegislativní zprávu, v níž žádají přijetí uceleného přístupu k vymýcení chudoby. Cílem je zajistit odpovídající příjem, kvalitní zaměstnání a lepší přístup k sociálnímu zabezpečení pro všechny evropské občany. Vzhledem k tomu, že podle dostupných údajů je 19 milionů dětí v EU ohroženo chudobou, žádají poslanci členské státy, aby do roku 2012 snížily dětskou chudobu o 50 %, a dále vyzývají Radu, aby vyhlásila v rámci celé EU závazek skoncovat do roku 2015 s problémem pouličních bezdomovců.

Jak jednoduché! Pořád nikdo nevěděl jak na to, a přitom to chtělo jen jasný závazek! Takže: v první pětiletce snížíme dětskou chudobu o 50% a do konce druhé pětiletky pak skoncujeme s problémem pouličních bezdomovců. Samozřejmě, nemá cenu zavazovat přímo sami sebe, je třeba vyzvat druhé. Členské státy taková osvícená výzva určitě navede na správnou cestu a plán splní na 125%. Horší to bude s Radou, ta bude muset hledat nejen vhodné prostředky, ale i kompetence... Ty ale naštěstí europoslance netrápí.

Parlament přispívá k péči o dětskou výživu

Evropský parlament bude hlasovat o návrhu na posílení evropského programu zaměřeného na distribuci ovoce a zeleniny do škol. Tato iniciativa si klade za cíl vést děti již od útlého věku ke zdravým stravovacím návykům a představuje také jeden z nástrojů boje proti obezitě. Poslanci žádají zejména vyčlenění odpovídajících prostředků a upřesnění produktů, jichž se bude program týkat.

Myslím, že každý rodič se mnou bude souhlasit, že jedním z hlavních úkolů unijních institucí je zajistit jejich dítku jablko a banán na každý školní den.

2009

Parlament (na)krmí celý svět

Poslanci EP ve zprávě z vlastního podnětu vyzývají k urychlené a nepřetržité akci, která by zajistila celosvětovou potravinovou bezpečnost. Domnívají se, že pomoc ve výši 1 mld. EUR, kterou se EU rozhodla poskytnout rozvojovým zemím, by měly doprovázet investice do zemědělství. Parlament vyzývá také k zavedení mechanismů, jež by zaručily dostupnost dostatečných světových zásob potravin.

Taky nemám rád ten pocit, když vidím, že něco nefunguje a nikdo s tím nic nedělá. Třeba ta nedostatečná světová zásoba potravin. Chtělo by to nějaké mechanismy, nevím sice jaké, ale ať už na to konečně někdo přijde! Chce to výzvu k urychlené a nepřetržité akci a budeme se mít zase dobře.

Zajistěte jesle!

Evropský parlament dnes přijal zprávu týkající se mezigenerační solidarity. Poslanci jejím prostřednictvím žádají členské státy, aby do roku 2010 zavedly zařízení pro péči o děti pro 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 % dětí ve věku do tří let. Parlament rovněž žádá přijetí opatření k lepšímu sladění rodinného a pracovního života.

Jasná čísla, jasné závazky, žádné kompetence v dané oblasti. Vítejte tam, kde zítra znamená již včera.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Připomíná mi to jedno zasedání Transport Committee CEMRu (Výbor evropských obcí a regionů - poradní orgán Komise), kde jsem byl za SMO ČR, kde nám zástupce GB nadšeně představoval návrh, v jehož důsledku by mělo dojít ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu, a to tím, že jízda pod vlivem, nepoužívání pásů, překračování rychlosti a jízda na červenou by byly stíhány i přeshraničně. Důvodem ovšem nebyla ani tak bezpečnost, jako snaha GB postihnout Poláky, kteří u nich páchají spoustu dopr.přestupků a poddaní nejspíš žádají řešení. Přílohou dokumentu pak byl půvabný formulář, který země, kde byl spáchán přestupek, zašle přestupci, ten se vyjádří, zda přestupek spáchal a proč, a zašle jej zpět. Na mé dotazy, jak se budou tiskopisy doručovat, kdo je bude překládat tam a zpátky a proč by někdo vůbec něco vyplňoval a posílal zpět (zvláště Češi nebo Poláci), o řádném prokazování přestupku (a rozdílnosti národních úprav ohledně osoby přestupce, jde-li o přestupek spáchaný při řízení auta) nemluvě, jsem jaksi odpověď neobdržel. Nepředstavitelné náklady na spuštění a provoz tohoto nápadu, a nejspíš mizivý přínos, jaksi nikdo neřešil. Nakonec to myslím spadlo pod stůl, protože nešlo ani tak o bezpečnost, ale de facto o trestní politiku, kterou EU řešit nepřísluší.
Co se týče europoslanců, tak přes veškerou loajalitu k bývalému zaměstnavateli (SMO ČR), který mi hodně dal, s jedním takovým mám zkušenost - bývalý primátor Hradce, nyní europoslanec za ODS a stále ještě předseda SMO (jakkoliv spíš jen formálně), přesvědčen o své důležitosti (min. stále dbá, aby všude, kde je to jen možné, měl nějakou tu fotku) a sběratel funkcí, ovšem jinak "prázdná nádoba", odtržený od reality a neschopen napsat si sám jakýkoliv text. Dost frustrující zkušenost, ač bych věděl o mnoha podstatně schopnějších lidech z řad komunálních politiků, na jakémkoliv z míst, které dotyčný zastává.
On je každý pohled dovnitř vždy trochu zklámáním a člověk se pak diví, "jaktože to pořád ještě funguje"...
Jan Potměšil

Anonymní řekl(a)...

Chtěla bych pana Břízu opravit, neboť pohled toho, kdo sleduje činnost EP zvenčí, není pohledem dovnitř. Poslanci EP mají spoustu neduhů, ale rozhodně je mezi nimi hodně pracovitých. Komentář o tom, že na výsledek zprávy má vliv pouze jedna osoba - zpravodaj, je více než zkreslený. V pracovní náplni poslanců EP je hodně pracovních schůzek a přípravných mítingů, které jsou pochopitelně pro člověka z ministerstva neviditelné. Stejně jako lidem, kteří prošli EP, nepřísluší soudit efektivnost jednání na Radě, protože ačkoliv ve stejném městě, většinou o nich houby ví, stejně tak nelze z pohledu Rady nahlédnout do všech zákoutí EP.

Přiznávám, že oslavné sekce "během svého xx. zasedání Evropský parlament schválil" jsou otravné a zavádějící. Toť ovšem starostí úředníků, a vůbec to nevypovídá o tom, že ti pracovití poslanci nechodí hrát mezi hlasováním tenis, ale sedí v kanceláři u počítače, na obrazovce televize sledují dění na plénu (proto ty prázdné sály) a přestávají pracovat kolem půlnoci. Narozdíl od senátu a sněmovny, kam se po páté hodině odpolední nelze dovolat.