sobota 27. března 2010

Další zákon nezákon?

Od kauzy Melčák víme, že obecnost zákona je podstatným znakem demokratického právního státu a s tímto vědomím stává se procházení nových přírůstků ve sbírce zákonů mnohem zajímavější. Nedávno vyšel v částce 26 jeden potenciální adept na zákon co do formy, nikoliv však obsahu.

Zákon č. 69/2010 Sb., o vlastnictví letiště Ruzyně, iniciovaný skupinou poslanců, je tak dlouhý a složitý, že jej zde lze ocitovat celý:

ZÁKON

ze dne 1. prosince 2009 o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

§ 1
Letiště Praha-Ruzyně, jakož i veškeré nemovitosti
k němu náležející, zejména územně vymezená a vhodným
způsobem upravená plocha včetně souboru staveb
a zařízení letiště, trvale určená ke vzletům a přistávání
letadel a k pohybům letadel s tím souvisejícím, smí
být jen ve vlastnictví České republiky (dále jen „stát“),
anebo právnických osob se sídlem ve státě, v nichž má
stát stoprocentní majetkovou účast (stoprocentní
podíl).

§ 2
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

Vlček v. r.
Fischer v. r.
(poznámky pod čarou byly vypuštěny)

Je to zákon..není to zákon? Co by tomu asi v Brně řekli? A co v Bruselu na Komisi?

Důvodová zpráva má každopádně jasno. Její autoři nejdříve připomínají, že čl. 11 odst. 2 Listiny říká, že "Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice." Toto ustanovení prý zabezpečuje, že zákonem není porušen princip dělby moci. Cituji:

"Návrh zákona neporušuje ani princip dělby moci podle čl. 2 odst. 1 Ústavy. Zákon sice stanovuje pravidlo týkající se individuálně určeného souboru věcí, avšak právě s ohledem na výslovné ústavní dovolení v čl. 11 odst. 2 Listiny je taková zákonná úprava možná.Má-li zákonodárce pravomoc určit, který majetek smí být jen ve vlastnictví státu, byl by nesmyslným výklad, že by tak musel učinit obecně pomocí druhových označení (např. všechna letiště)..."

Ne že by to znělo nelogicky, ale jestliže nás kauza Melčák učí, že obecnost zákona je podstatnou náležitostí demokratického právního státu a ty, jak víme, stojí i nad obyčejnými ustanoveními ústavního pořádku, není čl. 11 odst. 2 jen takovým obyčejným ustanovením? Nebo snad taky zakotvuje podstatnou náležitost demokratického právního státu? Nebo by bylo nesmyslné dovozovat, že některé z ustanovení ústavního pořádku, které existovalo v době přijetí čl. 9 odst. 2 by mohlo být s ním v rozporu (pomíjím původní nadústavnost Listiny za federace apod.)? Vždyť nakonec i v kauze Melčák samotné říká Ústavní soud, že jakkoliv je obecnost zákona podstatnou náležitostí právního státu, existují z ní prý výjimky, a to mj. když jde o "případy výslovného zmocnění k vydání zákona ad hoc (kupř. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Ústavy) anebo zákony ad hoc, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. „výčtové“ restituční zákony)." Je čl. 11 odst. 2 takovým výslovným zmocněním k vydání zákona ad hoc? Nebo pro přijetí zákona o letišti Ruzyně vypovídají výjimečné důvody splňující test proporcionality? A opravdu čl. 11 odst. 2 nelze provést jinak než v rozporu s požadavkem obecnosti zákona? A je požadavek obecnosti zákona jako podstatné náležitosti demokratického právního státu opravdu konzistentní a prakticky udržitelný koncept?

A co ten potenciální rozpor s právem EU, třeba se svobodou usazování? Je to opravdu tak jasné a jednoduché, jak se snaží naznačit důvodová zpráva, když lakonicky říká:

"Mezinárodní závazky ani právo Evropské unie nezakazují ČR, aby stanovila, že strategicky významné letiště nesmí být privatizováno."

Jeden krátký zákon a tolik otázek...

Kdo si jimi nechce lámat hlavu, může nalistovat ve sbírce o pár stránek dál a raději se začíst pod číslem 75/2010 do předpisu s velice poetickým názvem: „Vyhláška o opatřeních k zabezpečení ochrany proti zavlékání a šíření háďátka bramborového a háďátka nažloutlého a o změně vyhlášky č. 332/2004 Sb., o opatřeních k zabezpečení ochrany proti zavlékání a šíření původce rakoviny bramboru, háďátka bramborového a háďátka nažloutlého.“

I když, teď na jaře, je asi úplně nejlepší jít spíš někam do přírody, nepatříte-li tedy mezi alergiky... A pozor na háďátka;)

11 komentářů:

David Schmidt řekl(a)...

Obecnost zákona je podstatnou náležitostí demokratického právního státu. Tím nález Melčák nepřinesl nic nového. Důležité je odlišit abstraktní princip od derogačního důvodu. Ne vše, co je neprincipiální, je také neústavní.

V nálezu Melčák byl předmětem interpretace čl. 9/1 Ústavy, tj. kompetence ústavního zákonodárce, v případě Letiště Praha jde o otázku blíže neurčené zákonodárné kompetence (čl. 15 odst. 1 Ústavy) s výslovným zmocněním v čl. 11 odst. 2 Listiny.

Případy jsou to odlišné. Režim obyčejného zákona může být v některých ohledech mnohem volnější než zákona ústavního co do požadavku na dodržení principu obecnosti.

Anonymní řekl(a)...

Kde se vzala myšlenka, že "Obecnost zákona je podstatnou náležitostí demokratického právního státu" ? To mě připomíná Jirsovo, že se na webu nesmí nadávat na firmy, protože "se to v demokracii nedělá".

Obecnost zákona je snad pojmové (a to předevěším historicky) v definici slova zákon a i v totalitní zemi by měl být obecný. V obou případech ale neexistence obecnosti by neměla být platnosti a závaznosti na újmu.

Jindřich Nevstával

Zdenek Tesner řekl(a)...

Tedy...:)

To je unfair - kolegyně udělá první vyhlášku a hned má citaci na Jiném právu...:)

David Schmidt řekl(a)...

Přesný název části VI./a nálezu Pl.ÚS 27/09 je "Obecnost ústavního zákona jako podstatná náležitost právního státu". Ústavní soud nejprve rekapituluje dosavadní judikaturu k principu obecnosti zákona a poté pokračuje přes interpretaci čl. 9 odst. 1 Ústavy. Závěry Ústavního soudu se tudíž nevztahují automaticky na obyčejný zákon. Jen pokud by přistoupil nějaký dodatečný důvod (např. zákonné vymezení veřejného zájmu v konkrétní věci, které zbavuje účastníka soudního přezkumu atd.).

Anonymní řekl(a)...

Kdo má rád klasickou filosofii v postmoderním hávu, tak FU AV a KTF UK pořádají ve dnech 30.6.2010-3.7.2011 v Praze konferenci :

Metaphysics: Aristotelian, Scholastic, Analytic


Účastníci : M. J. Loux • E. J. Lowe • D. Oderberg • G. Klima • U. Meixner
R. Passnau • E. Feser •E. Rungalldier • Anne Peterson

Vít Záhorský

Anonymní řekl(a)...

kdybychom vycházeli z výše řečeného je takovým zákonem-nezákonem i zákon č. 292/2004 Sb. o zásluhách Edvarda Beneše...

Vít Klimpl

David Schmidt řekl(a)...

Tak mě napadá, která část nálezu brání, aby zákaz privatizace Letiště Praha byl třeba i ústavně zakotven? :) Ústavní soud si ad hoc zákon přeci vymezil následovně:

"Ústavní zákon ad hoc (pro jedinečný případ) není ani doplněním, ani změnou Ústavy. Obsahově ústavní zákon pro jedinečný případ může nabýt dvou podob – buď jde o časově omezené suspendování Ústavy anebo věcnou, resp. osobní výjimku z obecné platnosti ústavní úpravy".

a současně

"Doplnění ústavy lze charakterizovat tím, že se u něj doplňované ústavní ustanovení nemění, přičemž doplňované a doplňující ustanovení nejsou rozporná."

Anonymní řekl(a)...

Tato diskuse, jak má vypadat (ústavní) zákon je nejen u nás věčná. Přiznejme si, že správná odpověď neexistuje. Vždy jde o boj více kriterií a dnes tolik oblíbená "proporcionalita" to nějak veřeší s tím, že za 10 let to bude zase jinak.

Na všech podobných diskusích mě vždy zaujala neschopnost dikutérů přesně určit,co je ještě konkrétní a co je už obecné, neřku-li zobecněné. Problém asi nelpí v právu, ale v samotných rozplizlých pojmech, se kterými pracujeme diskusích jako s jasnou danností bez toho, že bychom si uvědomovali vratkost našich argumentů při jejich zpětné aplikaci na případ konkrétní.

Jan Drtina

David Schmidt řekl(a)...

JD: Vymezení Ústavního soudu je relativně přesné: máte obecnou ústavní úpravu, kterou se snaží Parlament odsunout ad hoc zákonem. Není rozhodující jedinečnost sama o sobě (posouzení normy na spektru obecná - individuální), ale až v případě prolomení obecné ústavní úpravy v situaci, v níž je jednáno "jakoby Ústava nebyla". Pokud Ústavní soud rozebíral rozdíl mezi formálními a obsahovými prameny práva, tak jen pro účely identifikování této situace, k odlišení od ústavní novely, ne jako obecné pravidlo, že norma, která je individuální, nemůže nabýt formy ústavního zákona. Takový závěr z nálezu přímo nevyplývá, i když je pravda, že některé jeho formulace tento rozdíl směšují. Hlavním tématem je však prolomení / suspendování obecné úpravy.

Anonymní řekl(a)...

Co to je obecná a individuální (konkrétní) úprava v případě zákona?

Pokud například bude ústava ústavním zákonem změněna (trvale) a po jedněch volbách opět změněna (trvale), šlo o obecnou nebo konkrétní novelu ? Nevyslovený úmysl byl jistě obecný, ale efekt byl pouze konkrétní (jedny volby). Jaké je skutečný a právní rozdíl od novela pro jeden případ jedněch voleb ? Žádný. Ale v tom druhém případě by ÚS zákon zrušil.

Víte, soud v tomto případě argumentuje správně (myslí to nejen s náma dobře - bez ironie), jen se pouze nezamyslel nad pojmy, se kterými automaticky pracuje. K procesní podmínce (kvorum) přidal ještě tento pojem bez toho, aniž by vůbec předvídal, jakou nejistotu do práva (a to nejen v tomto případě) zasel.

Jan Drtina

Miroslav SYLLA řekl(a)...

Vezmu-li jako příklad rozhodnutí uvěznit pověstného Schulze (Kelsen. H. Všeobecná teorie norem Brno Masarykova Universita 2000 str. 21 a 22), či rozhodnutí uvařit kuchaře biskupa z Rochestru (F. A. Hayek, Cesta do otroctví, Praha 1990, str.73-75, viz i citaci v nálezu ÚS vyhlášeném jako č. 83/2003 Sb.), tak tento zákon o vlastnictví letiště Praha – Ruzyně je přece právě takovým rozhodnutím jedné konkrétní věci.

Ale hlavně mi přijde možná logické, ale zcela apologeticky zcestné, že: Má-li zákonodárce pravomoc určit, který majetek smí být jen ve vlastnictví státu, byl by nesmyslným výklad, že by tak musel učinit obecně pomocí druhových označení (např. všechna letiště)“"
Především tím stát omezuje všechny ostatní, vylučuje je z vlastnictví, konkrétním rozhodnutím Parlamentu o konkrétním majetku.
Přitom současně platí, že vlastnictví letiště je docela zajímavě regulováno zákonem o civilním letectví (doporučuji ke čtení !) Regulováno je samo vlastnictví a vedle toho i provozování letiště. Skoro bych řekl, že vlastník letiště má sotva „holé“ vlastnictví plus sem tam nějakou tu povinnost navíc a k tomu nově jistou výhodu možnosti zřízení věcných břemen na pozemky.
Tak k regulaci vlastníka letiště např. podle § 25b:
1. Vlastník letiště je povinen zajistit provozování letiště.
2. Povinnost vlastníka nabídnout letiště k provozování státu.
3. Povinnost uzavřít smlouvu se státem o provozování letiště.
Zajímavé by bylo prozkoumat regulaci ceny, kterou může vlastník (provozovatel) letiště účtovat je sice jakoby založena na zákoně o cenách, nemýlím-li se není regulována cenovým výměrem, ale regulována bude mezinárodními dohodami o letecké dopravě.
Takže ve skutečnosti nejde u letiště o vlastnictví, spíše o nevhodné použití pojmu „vlastnictví“. A teď stát navíc říká, že toto „vlastnictví“ u letiště Ruzyně může náležet jen a jen státu. Přijde mi to trochu přeregulované.
Přitom si nejsem úplně jist jestli se zákon o vlastnictví letiště vztahuje na pozemky. Zákon o vlastnictví letiště Praha – Ruzyně používá pojem „letiště“. Ten už je v právním řádu zakotven (§2 odst.7 zákona o civilním letectví). Součástí letiště nejsou pozemky (§2 odst. 8 zákona o civilním letectví). O pozemcích nelze proto tvrdit, že jsou součástí „letiště“.
Pochybuji jestli lze tvrdit, že pozemky k letišti „náležejí“ )zákon o vlastnictví letiště Ruzyně) , když je zde ono rozlišení pozemků a letiště dle zákona o civilním letectví. V demonstrativním výčtu v zákoně o vlastnictví letiště Ruzyně pozemky uvedeny nejsou.
Je vidět, že Čl. 11 odst. 2 Listiny umožňuje pěkné zvěrstvo. Jak brát vážně a jak se vypořádat v „běžném“ zákonodárství s pojmy jako „potřeby celé společnosti“, „ rozvoj národního hospodářství“ a „veřejný zájem“ ? Kumulativně ? Alternativně ? Kdyby šlo o „veřejný zájem“, tak by měla postačit ona existující úprava v zákoně o civilním letectví platná pro všechna letiště. A létají z letiště Ruzyně „potřeby celé společnosti“ ? Jaké jsou „potřeby národního hospodářství“ ? Jaký význam pro ně má letiště Ruzyně a proč nepostačí regulace vlastnictví (ne-vlastnictví) v zákoně o civilním letectví ?