07 června 2010

Justiční knížky rudé

Po nedávném argumentačně ne zrovna povedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu se znovu rozproudila diskuse na téma, zda má veřejnost právo vědět, zda soudce byl nebo nebyl členem Komunistické strany Československa. Má. Ale k ničemu jí to nebude.

Myslím, že je nezbytné odlišit dvě roviny problému, které se v diskusi o této otázce bohužel často promíchávají. Za prvé, otázka přístupu k informaci. Za druhé, otázka smysluplnosti využití podobné informace v dnešní době, nebo-li k čemu to komu bude bude-li to.

S ohledem na otázku přístupu dospěl NSS v rozsudku ze dne 6. ledna 2010, čj. 3 As 10/2009 – 77, k závěru, že informace o před-listopadovém členství soudce v KSČ spadá pod „soukromí fyzické osoby“ podle ustanovení § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím. Odůvodnění není přesvědčivé: přeskok z § 8a InfoZákona do výjimek § 4a zákona o ochraně osobních údajů je poněkud příliš přímočarý; kontext rozhodování o politické příslušnosti soudce, tedy osoby veřejné činné, odbyt jednou větou; vypořádání se s existující judikaturou Ústavního soudu jaksi letmé; otázky jako vyvažování, proporcionalita aj. úplně mimo horizont rozhodnutí, stejně jako třeba judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Pokud se při posuzování této věci v rámci řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud přidrží své dosavadní judikatury, spis se vrátí nazpět na druhou stranu Joštovy ulice či spíše přímo do Hybernské.

Zajímavější je ale dle mého názoru druhá rovina, tedy k čemu taková informace bude. Předesílám, že tyto roviny jsou pochopitelně oddělené: posuzovat, zda informace žadateli k něčemu budu jejímu povinnému poskytovateli nepřísluší. Nicméně i tak je zajímavé se zamyslet, k čemu podobný typ informace vlastně dnes, dvacet let po revoluci, slouží?

Osobně se domnívám, že k ničemu. Přesněji řečeno k ničemu s ohledem na dnešní schopnosti, kvality a výkon konkrétního soudce, kterého by se měla daná informace týkat. Podobná informace může být možná zajímavá statisticky, tedy pro zjištění, jak se nám proměňuje složení justičního lidu. Může být také potenciálně relevantní v konkrétním případě, pokud by se skutečně mělo rozhodovat o otázce přímo spjaté s komunistickou stranou (její rozpouštění, otázky minulosti aj.). To, co mě ale u náhlého zájmu o komunistickou minulost soudců trochu zneklidňuje, je zástupnost a zkratkovitost argumentace s tímto údajem. Často je kladeno rovnítko mezi „komunistický soudce či kandidát členství = špatný soudce“ a „nečlen = dobrý soudce“.

Naše, stejně jako jiné justice v post-komunistické Evropě, jsou postaveny na personální kontinuitě. O tom, zda byl tento postup správný či spatný můžeme dnes tak maximálně diskutovat, ale velice obtížně lze činit cokoliv více. Těžko se může veřejnost, odborná veřejnost či mocnosti politické po 15 či 20 letech od revoluce najednou probudit a začít dělat velké změny na základě minulé stranické příslušnosti soudce, pokud se tak nestalo v době revoluční. Komunistická (ne)minulost soudce se nicméně najednou stává vítaným zástupným cílem a odpovědí na to, proč justice nefunguje. Budeme-li ji znát, tak budeme najednou vědět, co s justicí? Odhalíme toho vnitřního nepřítele v rámci soudcovského stavu, který již dvacet let podkopává snahy o lepší zítřek?

Který soudce měl před revolucí kterou knížku je pro fungování současné justice a její budoucnost irelevantní. Za prvé, skutečné problémy jsou jinde. Za druhé, tyto současné problémy lze jen s obtížemi personálně propojit s předlistopadovými soudci-straníky; skutečným personálním problémem justice nejsou předlistopadoví soudci, ale část těch soudců, kteří do justice přišli v době její největší personální nouze v první polovině devadesátých let. Za třetí (a asi hlavně), po letech pozorování české justice zblízka i z dálky neváhám tvrdit, že předlistopadové členství v KSČ či kandidatura má se současnou kvalitou toho či onoho soudce, pokud zůstal v justici, asi tolik do činění co mango s Janem Tleskačem. Znám dost soudců, kteří byli před Listopadem členy či kandidáty členství a dnes patří mezi to nejlepší, co se v justici pohybuje. Naproti tomu existuje pár příkladů soudců, kteří před rokem 1989 soudili a přitom nebyli členy KSČ či byli po Listopadu rychle vyzvednuti v rámci justice nahoru coby předlistopadový soudce-nekomunista, a dnes by si o ně nikdo slušný neopřel ani kolo.

Sečteno a podtrženo, informace o členství soudce v KSČ by poskytnuta být měla. Pro současnost a budoucnost české justice to ale rozhodně není informace klíčová. Pokud máme chuť a energii, zkusme třeba požádat Ministerstvo spravedlnosti o informaci, ve kterém století se začnou volná místa v české justici obsazovat otevřeným a transparentním konkurzem.

16 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Zverejnenia clenstva sudcov v komunistickej strane podla mojho nazoru moze mat svoj vyznam. A napadaju ma hned dva priklady. Prvy bol spomenuty, to je ucel statisticky, nakolko doslo v justicii k vymene po roku 1989. Vymena na urovni moci zakonodarnej a vykonnej je pomerne jasna. Tretia moc v state v tomto vyrazne zaostava, vselijako sa to zahmlieva. K zahmlievaniu sa casto pouzivaju prave taketo argumenty, ze tieto statistiky nikomu nepomozu. Suhlasim s tym, ze nie vsetci komunisticki sudcovia boli zli sudcovia a nie vsetci sudcovia, ktori tam prisli po roku 1989 su kvalitni sudcovia. Avsak ide o princip.
Druhy priklad velmi uzko suvisi s prvym prikladom. Sudcovia dlhu dobu volaju po vlastnej samosprave. Avsak uplne rozumiem zakonodarcovi, ze tento samospravny model sa zdraha poskytnut. Racionalny dovod vidim predovsetkym v tom, ze verejnost nema prehlad, komu vlastne sa ta samosprava poskytne. Ak chce tretia moc v state samospravu, musi preukazat schopnost sebareflexie. Treba predovsetkym pozadovat "otvorenost" justicie. Jednym z principov otvorenosti voci verejnosti by iste bolo vhodne, ak by sa sudcovia konecne prestali ohanat pravom na sukromie a dali prednost pravu na informacie v tom, ze verejnost by konecne vedela, ako je to s komunistickou minulostou sudcov. Isteze toto gesto zasadny problem justicie nevyriesi, je to gesto symbolicke. Ale symbolicke gesto neznamena gesto prazdne. Jednym z problemov justicie je nizka doveryhodnost justicie v ociach verejnosti. Ak chce justicia legitimizovat svoje snahy o uplnu nezavislost na volenych zastupcoch v ociach verejnosti, je uplne namieste pozadovat otvorenost voci tejto verejnosti. Sudcovia si tak musia vybrat, ci svoju minulost su ochotni zverejnit a tak budu mat pravo na samospravu, alebo sa budu schovavat, tak nech ich kontroluje vykonna moc. Len opat pripominam, ze zverejnenie minulosti sudcov je len jednym z poziadavkov otvorenosti justicie, urcite nie jedinym. Netreba ho vsak podla mojho nazoru opominat.

Pavol Suta

Anonymní řekl(a)...

Pokusim sa vyjadrit svoj nazor na to, preco by sa mala zverejnovat komunisticka minulost sudcov, lebo tak znela otazka.
Napadaju ma hned dva priklady. Ten prvy uz bol v clanku spomenuty. Ide o statisticke ucely, vrejnost ma pravo vediet, nakolko doslo v justicii k urcitej obrode a personalnym posunom. Zatial co u ponovembrovej moci vykonnej (demisie) a zakonodarnej (kooptacie a volby) to je jasne, situacia v tretej moci v state je absolutne neprehladna. Je nacase tento deficit oproti zvysnym svom mociam u sudnictva odstranit.
Druhym prikladom su dlhodobe snahy sudnictva o samospravny model riadenia justicie. Zastavam ten nazor, ze ak sa sudnictvu ma udelit samosprava, musi byt nad slnko jasnejsie, komu sa vlastne tato samosprava udeluje. Jednym zo zavaznych problemov sudnictva je velmi nizka miera jeho doveryhodnosti v ociach verejnosti. Zverejnenie komunistickej minulosti sudcov by iste pomohlo tomu, aby sa snahy o samospravu vdaka nemu aspon scasti legitimizovali v ociach verejnosti. Isteze, problemy to nevyriesi, je to symbolicke gesto. Symbolicke gesto vsak neznamena, ze by to bolo gesto prazdne. Ten rozdiel je podla mna velky. Je velmi dolezite, aby sudnictvo dostalo svoju samospravu az vtedy, ked to bude sudnictvo otvrene. Otvorenost justicie musia tvrdohlavo ziadat zakonodarci a obcianska verejnost. Nie je mozne udelit samospravu justicii, ktora nie je schopna sa pozriet do zrkadla a toto zrkadlo zverejnit. Zverejnenie komunistickej minulosti sudcov je len jednym z aspektov otvorenosti justicie, urcite nie jedinym. Je to vsak jeden z dolezitych aspektov legitimizacie snah o samospravu sudnictva.

Pavol Šuta

Anonymní řekl(a)...

Domnívám se, že otázku zda údaj o členství poskytnout či neposkytnout, nelze oddělit od samotné skutečnosti, kdo je povinen takový údaj dle zákona o svobodném přístupu k informacím zpřístupnit. I v případě, že bude rozhodnutí NSS, resp. MSp a VS zrušeno, nastane co? VS prostě sdělí, že takovu informací nedisponuje a tudíž jí sdělit nemůže, neboť jí ani nemá jak získat. Jak vymožení povinnosti informovat o této "statusové" otázce zajistit?
Druhá situace může nastat, pokud se informace o členství v KSČ v personálních materiálech nějakého soudce skutečně nachází, zatímco u jiného díky revolučnímu kvasu již nikoli, ačkoli rovněž v KSČ byl. Lze akceptovat do jisté míry nerovný přístup, pokud máme ohledně konrétní osoby pozitivní informace o členství, oproti osobě, která sice taky byla členem, ale relevantní informace o tom budou scházet, tj. taková osoba by se navenek jevila jako bezpartijní?
Z tohoto důvodu také dosti zpochybňuji statistický význam takových údajů, byť se říká, že statistika je přesný součet nepřesných čísel. V tomto případě by šlo ovšem nikoli o nepřesná čísla, ale o čísla v podstatě náhodná, bez jakékoli statistické relevance...

Michal Basík

Olga řekl(a)...

Post ve mně vyvolal vzpomínku na někdejší dva spolužáky z fakultního ročníku (čerň našich mgr. diplomů zasychá už sedmým rokem - čerň prosím nezaměňovat s černotou - diplomy máme z PrF MU;-))Nevím sice, zda některý z těch dvou pokrevních bratrů dnes působí v justici, každopádně právničinou se živí (starší z nich byl krátce po absolutoriu souzen za machinace související s činností v bytové komisi brněnské městs. části). Vzpomněla jsem na kluky proto, že už za studií byli horlivými straníky: jeden v ODS a druhý v ČSSD, aby měli budoucnost pojištěnou, jak se nám ostatním spolužákům tehdy jevilo. Co chci říci: možná i těmto bratrům jednou jejich mladistvé stranictví historie sečte, podtrhne a vyčte...ale co na tom, nemá smysl lidi dělit na straníky a nestraníky, ale na dobré a špatné, jakkoli banálně to vyznívá.

Olga Svobodová

Jan Potměšil řekl(a)...

Pokud si dobře vzpomínám, tak dr. Baxa sám někde do tisku uvedl, že on by takto nepostupoval, že soudce musí ustát určitou míru kritiky či dohledu veřejnosti, de facto byl pro zveřejnění.
Jinak v souvislosti s bouřlivou diskuzí o výpovědní hodnotě psychologických testů a o osudech nejmenovaných čekatelů na místo soudce by mě opravdu zajímalo, jaký má MSP "systém", pokud mohla nedávno dr. Kovářová jmenovanat nejlínější a nejarogantnější poslankyni (tedy - dle tisku) Hanu Šedivou na místo soudkyně, když jí ministryně uznala jakési 19 let staré zkoušky a poslankyně jde hned soudit, předpokládám i bez těch psychotestů (viz např. zde: http://domaci.ihned.cz/c1-44060030-sediva-nesplnovala-podminku-na-jmenovani-soudkyni-kovarova-to-rychle-napravila )

Jakub Jošt řekl(a)...

Zmysel zverejnovania podobnych udajov vidim skutocne len v jeho symbolickej hodnote, t.j. nieco v duchu "informacie o sudcoch by v istej miere mali byt verejne".

Inak som velmi skepticky k vypovednej hodnote takychto dat.

@Pavol Šuta

Je sice pravda, ze tvrdenie "nikomu to nepomoze" moze byt zahmlievanim. Lenze tvrdit, ze taketo tvrdenie je zahmlievanim bez nejakeho dalsieho argumentu, je tiez zahmlievanim :).

A tiez, ak mate chut, by som poprosil o rozvinutie argumentu, ze bez zverejnenia sebareflexie v ramci sudnictva, mu nemozno priznat samospravu. V akom zmysle nezverejnovanie takychto udajov vylucuje ponechanie sudnictva v jeho samosprave (netvrdim, ze nesuhlasim, len ma zaujima ako to myslite).

Anonymní řekl(a)...

Téma považuji za vážné pro přítomnost. Nehledejme v něm nic skandálního, bulvárního a už vůbec ne „kádrováckého“. Otázku stranicko politického angažmá soudců můžeme totiž chápat nejen rudě“ (nebo „hnědě“), ale třeba též „modře“, „oranžově“ či „zeleně“.
Podstatné je, že komunistická strana v minulosti chtěla, aby soudci bývali jejími členy právě proto, aby jejich prostřednictvím uplatňovala svou stranickou politiku v rozhodovací a další činnosti soudů. Každý soudce – člen KSČ býval pověřen určitým stranickým úkolem, který musel plnit pod hrozbou stranických trestů za porušení stranické disciplíny. Plnění stranických úkolů bývalo pravidelně kontrolováno a projevovalo se i v kariérním růstu. Krajní případ vyloučení ze strany za neplnění stranických úkolů míval dalekosáhlé důsledky dokonce i na potomky. Například při přijímání dětí ke studiu. Tím si strana zajišťovala poslušnost. Z dětí se stávali rukojmí. Možná měl některý soudce – straník politické štěstí na předsedu základní organizace KSČ, v níž se stranické úkoly ukládali a kontrolovali jen formálně. Možná takové štěstí neměl. Nezapomeňme, že soudce – člen KSČ býval řízen, kontrolován a trestán po dvojí linii. Po linii „státní“ a po linii „stranické“, přičemž obě cesty se doplňovaly a někdy i prolínaly.
Z hlediska přítomnosti nám téma „rudé knížky“ naznačuje vážnou otázku soudcovské osobnostní odolnosti čili soudcovské nezávislosti na politických přáních. Kladu si otázku (a nic více nežli pouhou otázku), zda soudce, který nebyl (pokud nebyl) odolný vůči stranicko politickým tlakům v minulosti, je odolný proti podobným tlakům v současnosti? Možná ano, možná ne. Možná u konkrétního soudce došlo v průběhu kariéry a běhu let k osobnostnímu zrání a k proměně (kdy a v čem se navenek projevila?). Jestliže soudce v minulosti dělal to, co „rudým na očích viděl“, pokud tak činil, ptám se, zda tentýž soudce v přítomnosti bude či nebude dělat vše, co na očích uvidí „barvě jiné“?

Ivo Telec

Anonymní řekl(a)...

Nechci brát panu Bobkovi, či panu Joštovi jejich přesvědčení, že vědí, jak ne/členství v KSČ ne/ovlivňuje výkon funkce soudce.
Jen si dovolím podotknout, že mi zůstává utajeno, z čeho své přesvědčení čerpají. Oni vědí u každého soudce a soudkyně, kdo byl a nebyl ve straně? Obávám se, že nevědí, a jen svá náhodná zjištění považují za dostatečně spolehlivý obraz reality.
Pan Jošt prokazuje, jak se režimním právníkům povedlo předat štafetu a tím mít své čisté obhajovatele, což možná člověk pochopí, podívá-li se na slovenskou právní akademii, která vypadá tak, jako bychom stále žili v ČSSR. Pan Bobek má tradičně silný názor a silná slova.

Podle nedávné historické studie bylo v KSČ více než šedesát procent soudců. Má zkušenost říká, že po roce 1989 odešli rovnoměrně stranící a nestranící (byť každá skupina z jiných důvodů). Proto jsem přesvědčen, že číslo 60 % platí i dnes. Přesvědčení opírám o fakt, že od okresních přes krajské, po vrchní soudy, včetně soudů nejvyšších bylo v KSČ 2/3 stávajících vedoucích funkcionářů soudů. Všichni se znají, chodili na stejné stranické aktivy, jen nemají potřebu se o tom nikde šířit. Ale vědí to o sobě. Proto prosím dr. Basíka, aby zvážil, zda mu stojí za to vypadat jako bloud, který hájí teorii, že pro vedení soudů je informace o členství v KSČ nedostupná. Když to někdo z komunistů přečte, musí se smát, až se za břicho popadá. Informace jsou dostupné v archivu KSČ, a určitě jsou dostupné v archivu stranické organizace ministerstva spravedlnosti. Protože mandát soudce se obnovoval každé 4 roky, jsou životopisy dostupné v archivu České národní rady a Federálního shromáždění. Každý soudce navíc musí být schopen vyplnit formulářový životopis s kolonkou byl jsem nebyl jsem v KSČ; od tehdy do tehdy, ne/měl jsem tu a tu funkci.
A informace má i KSČM, a proto by pro ni neměl být problém informace poskytnout, podělit se o to, co sama využívá.
Jiří Kroupa

Tomáš Pecina řekl(a)...

Pro úplnost: reagoval jsem tady.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Michale, naprostý souhlas s článkem. Díky! zdraví, František Korbel.

Anonymní řekl(a)...

Rozsudek NSS naopak pokládám za rozumný. O výklad zákona, doufám, snad není sporu. Členství v politické straně citlivým údajem jistě je (§ 4 písm. b/ zákona o ochraně osobních údajů) a obecná úprava zveřejnění bez souhlasu subjektu brání (§ 8a zákona o svobodném přístupu k informacím). Speciální úprava pro soudce s komunistickou minulostí chybí a soud jen těžko může zastoupit zákonodárce. Stručně řečeno, myslím si, že vysoudit si něco, k čemu společnost, shromážděná v parlamentu, zatím nedospěla, je poněkud mylný přístup.

V. Loutocký

Anonymní řekl(a)...

"Stručně řečeno, myslím si, že vysoudit si něco, k čemu společnost, shromážděná v parlamentu, zatím nedospěla, je poněkud mylný přístup."

Kolego, jak moc kategoricky své prohlášení myslíte?

Víte kolik zákonů je přijímáno jako opožděná reakce na problém indikovaného judikaturou?

Tady nejde o osobní údaj soukromé osoby, ale o údaj veřejné osoby. A nejde ani tak o pátrání po politickém názoru, protože to koneckonců s členstvím v KSČ nijak nutně nesouvisí, ale o zjištění míry zapojení v systému, který pošlapával lidská práva.
U osoby, která má lidská práva chránit (čl. 4 Ústavy), jde o relevantní údaj.
Robert Jokr

Anonymní řekl(a)...

R. Jokr:
1) Velmi :-)
2) Nesouhlasím. Jestliže členství v politické straně není kvalifikačním předpokladem pro výkon funkce soudce (nebo překážkou jejího výkonu), jde o soukromou věc každého. A to už se budu opakovat - pokud by zákonodárce chtěl otázku informování veřejnosti o členství veřejných činitelů v předlistopadové KSČ řešit, určitě by to udělal. Něco je výklad zákona, něco jiného zase tvorba zákona. Tady se chce, třebas i ve jménu nějakého ideálu, jít nad zákon a nemyslím si, že napravování jakýchkoli křivd je možno činit přes porušování zákonných práv druhých. Podle mne účel nesvětí prostředky.

V. Loutocký

Anonymní řekl(a)...

http://www.concourt.cz/soubor/4399

Anonymní řekl(a)...

Plně souhlasím s panem Bobkem, že zveřejňování údaje o členství (kandidátství) soudců v KSČ má dvě roviny. Stejně tak jako on si nemyslím, že zveřejněná informace by měla mít praktický význam v podmínkách konkrétního soudního řízení. Jestliže se v tomto mýlím, pak Ústavní soud vyslal svým nálezem špatný signál "klientům" české justice, kteří ve své věci mohou, byť zcela zřejmě bezúspěšně, oddalovat (alespoň po nějakou dobu)vydání - pro ně věcně nepříznivého a zcela apolitického - soudního rozhodnutí obstrukcí, založenou na námitce členství soudce v KSČ. V tomto směru si nedělám o vynalézavosti "našeho" člověka žádné iluze. Nevím,jestli některý z diskutujících vykonává či vykonával funkci soudce. Já jím jsem po dobu více než dvaceti let(nestraník)a po tuto dobu jsem se nesetkal v mém okolí s tím, že některý soudce - bývalý člen KSČ (mluvím za soudce v civilní či obchodní agendě)uplatnil při rozhodování konkrétní věci ve svých úvahách i něco málo z komunistické ideologie. Ono lze velmi těžko, například při posuzování promlčení práva z obchodního závazkového vztahu, použít myšlenkové postuláty o ekonomické základně a nad ní vyrostlé nadstavbě. Subjektivní podněty soudcovského rozhodování jsou totiž zcela jiné. Pokud je mezi nimi přítomen nějaký "světonázor", pak jsou to názory, které jsou v člověku "zakódovány" z jiného zdroje (moje vlastní zkušenost). Na závěr si neodpustím jedno pikantní připomenutí, které v diskuzi, myslím, že nezaznělo. Pochopil-li jsem správně odůvodnění nálezu Ústavního soudu, povinnost zveřejňovat údaj o členství soudce v KSČ se vztahuje jako k době rozhodné k 17.11.1989. Měl-li by být ctěn smysl nálezu (soudce může být při rozhodování ovlivněn dřívějším členstvím v KSČ - zjednodušeně řečeno), pak by údaj o členství neměl být takto časově ohraničen.

A ještě k části příspěvku pana Telece. Z vlastní zkušenosti, kterou jsem nabyl při čekatelské praxi před rokem 1989, vím, že konkrétní soudce - tehdejší řadový člen KSČ - byl mnohonásobně lepším a kvalitnějším soudcem nejen odborně, ale i z pohledu "obyčejné" lidské slušnosti, než konkrétní soudce, který členem KSČ nebyl, ale snažil se vedení soudu za jakoukoliv cenu zavděčit. To je ten osobní prožitek, který účastníci této diskuze, jež se nesouhlasně či polemicky vyjádřili k příspěvku pana Bobka, nemají.

Michael Pažitný

Anonymní řekl(a)...

http://www.pecina.cz/soudci