Blanka Čechová: Jiný právník Láďa da Smoljak

V neděli 6. června nás opustil Ladislav Smoljak. Stalo se tak po dlouhé nemoci, o které česká veřejnost neměla tušení: ani na jeho posledním představení dne 27. května nikdo nepoznal, že Láďa hraje navzdory bolesti a potížím s dechem. S Láďou Smoljakem mě pojila spolupráce a vzácné přátelství. Byl to vynikající, čestný a moudrý člověk, jeho ztráta je citelná a nenahraditelná.

Tak jako Jára da Cimrman, který byl současně vynálezcem, dramatikem, učitelem, cestovatelem, kriminalistou a sportovcem, i Láďa oslňoval rejstříkem mnoha nadání, zájmů a aktivit. Málo se o něm vědělo, že je nadšeným právníkem-samoukem. Blog Jiné právo nejen znal, ale také pravidelně sledoval a pochvaloval si, že se zrodila nová generace právníků, kteří dovedou myslet i psát odvážně, tvořivě a kriticky. Měl radost z publikace Komunistické právo. Ostatně, za zrušení, resp. přejmenování KSČM řadu let osobně brojil. Před několika týdny, kdy bedlivě sledoval předvolební kampaně jednotlivých politických stran, řekl – „Zajímalo by mě, co by mi odpověděl Vojtěch Filip, kdybych se ho zeptal, jestli je cílem KSČM nastolit u nás komunismus. Pokud by řekl, že ne, pak není důvod, aby se strana nazývala komunistickou. A pokud ano, pak musí být zrušena, protože je protiústavní.“ Ptala jsem se Ládi, proč o tom nenapíše. Řekl, že napíše. Brzy…

Známější bylo Láďovo vřelé přátelství s nedávno zesnulým Vojtěchem Ceplem. Říkali si „Ctihodnosti“ a „Jasnosti“, notovali si v mnoha společenskovědních otázkách, spojovala je schopnost zaujmout a hájit i menšinový a nepopulární názor, a jak se později ukázalo také obrovská statečnost v boji s nemocí. Láďa nevynechal snad žádnou z pátečních debat, které se u Ceplů pravidelně konaly. Pan profesor postupně objevil v Láďovi nadaného a pozorného žáka, a tak ho pravidelně zásoboval naučnou literaturou, ze které ho pak s úsměvem zkoušel. Málokdy mu, ovšem, řekl svoje pověstné „přijďte po prázdninách“. Láďa totiž každého Pipese, Zakariu i všechny doporučené články poctivě četl. Dokonce i na jednoho Harta, myslím, došlo.

Ve své poslední hře Hus, aneb alia minora Kostnického koncilu, kterou nastudoval pro Divadlo Na Zábradlí, se Láďa během úvodního semináře zamýšlel nad procesními a politickými aspekty Husova případu v Kostnici, a šířeji také nad kořeny demokracie. Seminář pokaždé končil čtením pasáže z knihy Budoucnost svobody, kde Zakaria píše o tisíciletém evropském souboji církve a státu. „Z jiskérek těchto bojů pak vzplály první plamínky svobody,“ uzavíral Láďa a po představení rád dodával – „To je přeci nádherná, nezapomenutelná věta, ne?“

Nevím, jestli měl Láďa při vší své neustálé činnosti čas skutečně zaznamenat, jak nádherné a nezapomenutelné je všechno, co napsal on sám nebo spolu se Zdeňkem Svěrákem. Jeho cílem bylo stále a vytrvale pracovat, tvořit, poznávat, diskutovat a bojovat. Protože cesta je důležitější než cíl, - jak často opakoval.

Snad už Láďa sedí v nebeské komisi na Českém nebi. Nebo v Nebi EU. Při jeho nezdolném euro-optimismu to nelze vyloučit. Možná tam přisedl ke stolku k Vojtěchu Ceplovi a notují si společně, tak jako vždycky, o nešvarech ve vzdělávání právníků, o politice, právu a spravedlnosti.

Čest jeho památce.

Veřejné rozloučení s Ladislavem Smoljakem proběhne v Divadle Járy Cimrmana na Žižkově. Divadlo otevře své prostory pro návštěvníky v pátek 11. 6. mezi 10 a 15 hodinou.