čtvrtek 3. září 2009

Odlišná stanoviska ve věci Melčák byla zveřejněna

Na webu Ústavního soudu se objevila v plném znění odlišná stanoviska dvou soudců, kteří se neztotožnili s většinovým názorem pléna, který tak rozbouřil unylé poprázdninové vody české politické scény. Byli jimi Jan Musil a Vladimír Kůrka.

Jan Musil ve svém stanovisku v prvé řadě zpochybňuje závěr většiny, že stěžovatel požaduje pozastavení vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta republiky, když nic takového ve své stížnosti nenavrhoval. V tomto ohledu mimo jiné kritizuje způsob, jakým byl na věc aplikován podle soudce Musila irelevantní judikát ESLP:

Ohledně možnosti, že lze překročit návrhové žádání, je argumentováno právním názorem, vysloveným Evropským soudem pro lidská práva v rozsudku ve věci Kadlec a další proti České republice (viz Soudní judikatura. Přehled rozsudků ESLP, č. 4, 2004). Takové zdůvodnění nepokládám za případné. Argumentace (výtka přílišného formalismu), obsažená v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, byla založena na zcela odlišném skutkovém stavu a na nyní posuzovanou věc vůbec nedopadá.

Musil také napadá to, co mnozí kritici předmětného rozhodnutí, a to závěr většiny, že výkon rozhodnutí by „znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.“ Jan Musil k tomu píše:

Stěžovatel sám žádnou argumentaci ohledně neproporcionality újmy, která mu údajně hrozí, neuvádí, a ani odůvodnění usnesení Ústavního soudu se tímto aspektem konkrétně nezabývá.

Konečně soudce Musil razantně zpochybňuje aktivní legitimaci Miloše Melčáka k podání takovéhoto návrhu:

Institut ústavní stížnosti slouží k tomu, aby chránil subjektivní, ústavním pořádkem garantovaná základní práva nebo svobody samotných stěžovatelů [viz čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 72 odst.1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Obsahem napadeného rozhodnutí prezidenta republiky není však nic jiného, než určení konkrétního termínu voleb. Nelze nijak dovodit, jak a proč by měla být dotčena subjektivní práva stěžovatele právě tím, že volby se mají konat ve stanoveném termínu 9. a 10. října 2009. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že jejím smyslem ve skutečnosti není zpochybnění termínu voleb, nýbrž samotného přijatého ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny.

Musil připomíná, že ustálená judikatura Ústavního soudu vychází důsledně z akcesorické povahy návrhu na zrušení zákona, který „sdílí osud“ ústavní stížnosti. Proto „[p]okud by bylo v dalším řízení shledáno, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná nebo zjevně neopodstatněná, musel by být automaticky odmítnut i připojený návrh na zrušení zákona.“

V samém závěru Musilova stanoviska pak nalezneme odstavec, který nasvědčuje tomu, že přinejmenším on nebyl o absenci veřejného zájmu na výkonu prezidentova rozhodnutí zřejmě přesvědčen:

Za takto komplikované situace nebylo namístě přistupovat k vydání předběžného opatření o odložení vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta republiky, neboť toho předběžné rozhodnutí může vyvolat dalekosáhlé sekundární dopady do práv všech účastníků řízení i do veřejnoprávních poměrů.

Stanovisko Vladimíra Kůrky klade důraz na to, že poslanci Melčákovi nebyla „způsobena konkrétní újma v právech, jež jsou chráněna ústavním pořádkem,“ což je předpokladem úspěchu ústavní stížnosti.

Podle Kůrky totiž v dané věci o žádné ústavně zaručené právo nejde:

Být poslancem po celé volební období [...] podepřeno žádným ústavním právem není; dokonce Ústava o předčasném ukončení mandátu poslance výslovně uvažuje, a počítá s tím ostatně i stěžovatel. Pouhá kritika zvolené metody předčasného ukončení mandátu je v této souvislosti (při neexistenci práva) zjevně bez významu. [...]Práva zakotvená v čl. 21 odst. 1 Listiny, kterých se stěžovatel dovolává, se jej (a věci) netýkají vůbec; reflektují práva občana, resp. voliče – co do jeho účasti na správě veřejných věcí – nikoli práva „zvoleného zástupce“, s nimiž stěžovatel své nároky identifikuje. Je ostatně zřejmé, že tento článek Listiny míří zcela jinam, totiž k ústavnímu zakotvení režimu správy přímé nebo zastupitelské jako takových, nikoli k ochraně poslance. Stejně tak je vyloučeno vztáhnout k jemu svědčícím ústavním právům jím použitý argument, že ve hře je „základ pluralitního politického systému“ a „volná politická soutěž“, neboť i kdyby byly zasaženy, stěžovatele osobně se tato okolnost (v procesním prostoru vytvořeném jeho návrhy) očividně dotknout nemůže, a absence zásahu do jeho práv je zde evidentní.

Soudce Kůrku nepřesvědčil ani argument, že došlo k zásahu do práva zaručeného čl. 21 odst. 4 Listiny, který zní: „Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.“

V. Kůrka tvrdí, že

tvrzené porušení „rovnosti“ v přístupu k volené funkci nemůže logicky spočívat v pouhém faktu, že jiní poslanci v jiných volebních obdobích vykonávali svoji funkci déle. Co do požadavku „nerušeného výkonu veřejné funkce“ stojí za zaznamenání, že odkazované rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 se nejen týká zcela jiného předmětu, nýbrž že i zde platí, že o nerušený výkon funkce může jít jen po dobu jejího trvání, jež – jak bylo řečeno – ústavněprávně garantováno není. Jinak by tomu mohlo být jen za předpokladu, že by Ústava zakotvovala – a to bezpodmínečně – určitou délku doby poslaneckého mandátu, a ten splněn není.

Kůrka se pak blíží Musilově názoru v momentu, kdy zpochybňuje, zda předmětem ústavní stížnosti může (a má) být rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb. Kůrka jej považuje spíše za právní předpis, který

[...] samozřejmě podmínku „zásahu orgánu veřejné moci“ nesplňuje, nehledě na to, že – z pohledu možného zásahu do stěžovatelových práv – je pojmově zcela indiferentní; okolnosti, kdy se budou volby konat, nutně věcně předchází (coby rozhodné) určení, že se budou konat, a to napadené rozhodnutí prezidenta „neřeší“.“

Opět ve shodě s Musilem má tak Kůrka za to, že M. Melčák použil ústavní stížnost jako pouhou záminku k tomu, aby mohl napadnout přímo předmětný ústavní zákon. Disentující soudce to považuje za výraz „snahy obejít zákonem o Ústavním soudu vymezenou aktivní legitimaci subjektů, jež jsou oprávněni podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení (§ 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a mezi které stěžovatel nepatří.

V. Kůrka tedy shrnuje, že předmětná ústavní stížnost je návrhem, k jehož podání nebyl stěžovatel oprávněn a měla být proto odmítnuta. Takový postup by samozřejmě vyloučil i odložení vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta.

Z hlediska hlavního tématu včerejší debaty zde na JP, tedy (ne)existence pravomoci ÚS přezkoumávat ústavnost ústavních zákonů je zajímavá douška, kterou V. Kůrka připojuje na úplný konec svého stanoviska:

Z těchto důvodů tomuto usnesení oponuji; vzhledem k tomu – z mého pohledu – se již relevantně neklade otázka, zda napadený ústavní zákon je vůbec způsobilým předmětem posouzení ústavní konformity v řízení o abstraktní kontrole norem. Pakliže většina pléna Ústavního soudu dala implicite najevo, že ano, je již jen k zaznamenání (bez možnosti podrobné argumentace), že tento názor prozatím nesdílím.

Přinejmenším jeden soudce Ústavního soudu si tedy „prozatím“ nemyslí, že by mohl přezkoumávat ústavní zákon. Nezbývá než čekat nejméně do příštího čtvrtka, abychom se dozvěděli, zda v tomto názoru vytrvá a zda se k němu případně ještě někdo přidá (dodávám, že úterního jednání pléna se podle LN neúčastnila Dagmar Lastovecká a Miloslav Výborný).

10 komentářů:

Jiří Kmec řekl(a)...

Několik postřehů před spaním (alibi pro jejich potenciální nízkou odbornou úroveň):

1/ Nejsem si jist, zda rozhodnutí prezidenta o vyhlášení voleb lze vnímat pouze jako určení data; bez tohoto rozhodnutí by přece žádné volby neproběhly, volební období by neskončilo, zákon by zůstal nenaplněn (asi). K hypotetickému zásahu do práv a svobod MM tedy zřejmě došlo rozhodnutím prezidenta ve spojení s ústavním zákonem (nikoli jen jedním, nebo jen druhým).

2/ Bránilo něco MM, aby napadl ústavní stížností přímo ústavní zákon (třeba současně s rozhodnutím prezidenta)? Podle Ústavy i zákona o ÚS lze ústavní stížností brojit i proti "jinému zásahu orgánů veřejné moci".

3/ Opření se o rozsudek ve věci Kadlec kulhá na několik nohou, ale zřejmě to přišlo většině stravitelněji než přiznat, že považuje za vhodné, aby ÚS měl pravomoc odložit vykonatelnost i z vlastní iniciativy.

4/ Nedomnívám se, že by z článku 21 Listiny nešlo dovodit žádné právo poslance na řádný výkon jeho mandátu. Co jiného je poslanec než občan/volič, který se rozhodl podílet se na správě věcí veřejných přímo?

Jan Komárek řekl(a)...

Musím říci, že mě celkem překvapuje, že ÚS přistoupil k tak výbušnému rozhodnutí, aniž by s ním souhlasila velká většina soudu (anebo ideálně všichni). Předseda NS USA Warren usiloval o to, aby Brown v. Board of Education (rozhodnutí, které odstartovalo "Civil Rights Revolution" ve Spojených státech a proces zrovnoprávňování černých Američanů) bylo jednomyslné (což je znát i na jeho místy problematické argumentaci).

Jinak jsem moc rád, že oba dissenty naznačují cesty, kterými se ÚS mohl posuzování Melčákovy stížnosti vyhnout. Stejně jako se dnes Petr Pithart v HN opírá do termínu "aktivismus", který je podle něj zneužívaný a nejasný (musím říci, že v zásadě souhlasím; jsou však myslím případy, kdy všichni tak nějak chápou, co se tím myslí), bych kontroval proti argumentům, které Petr Pithart používá v tom smyslu, že ÚS "musel" rozhodnout. To je stejná chiméra jako např. to, že ÚS "nevytvořil žádný zákon (ani jej nevytvoří)". Je právda že ve formálním smylu názor jedenácti soudců o tom, že mohou přezkoumávat ústavní zákony, není "zákonem", je však normou postavenou nad úroveň explicitně vyjádřených ustanovení Ústavy.

Anonymní řekl(a)...

Jak někdo už napsal, očekávejme spíše hlasování o muži roku než střet argumentů. Na to je tato kauza špatně hraná už od začátku všemi aktéry. Bohužel český šlenndrián absence jakýchkoli zásad pronikl i k ÚS.
Jen doufám, že díky ÚS tím mužem roku nebude nakonec pan Melčák. I když následný osud takových celebrit bývá někdy hodně smutný.

Ludvík Sulc

Jakub Moc řekl(a)...

Ad Jan Komárek: Já jsem především nerad, že oba disenty mají nejméně o dva řády přesvědčivější odůvodnění, to je opravdu prachmizerná vizitka majority pléna ÚS.

Jinak k Pithartově článku, obecné, nemastné, neslané, špatně zargumentované či argumenty úplně chybí.

1/ ÚS podle mnohých kritiků nejenže svou ústavou danou roli v tomto případě neplní, ale neopak ji hrubě překračuje. O tom, ÚS porušil ZÚS vydáním usnesení o odkladu vykonatelnosti pak nemám naprosto žádné pochyby, to odůvodnění je prostě tragické a na hony účelové.

2/ Ad aktivismus - již toho tady v diskusích padlo dost ohledně aktivismu ve smyslu "kreativní" tvorby kompetencí. Ale mě krom toho opravdu vadí, že se tady ze stížnosti páně Melčáka (což je člověk nanejvýš pochybného charakteru) dělá priorita nejvyššího řádu. U ÚS měsíce a léta leží oprávněné stížnosti, které odrážejí katastrofální zkušenosti řadových občanů s justicí, jsou to mnohdy připady, které těm lidem doslova zničily život. U žádného z nich nepamatuji, že by soud do několika dnů odložil (n.b. bez návrhu) vykonatelnost a do dalšího týdne rozhodl. A konec konců Kalvoda naprosto natvrdo říká, že ta stížnost je jen kličkou, jak by bylo možné zrušit onen ÚZ, že o žádná Melčákova práva jim nejde.

3/ Když Pithart mluví o "obezřetném jednání", tak to opravdu nevím jak slušně okomentovat, ÚS v téhle kauze šlape jako slon v porcelánu a zhostil se toho tím nejhorším způsobem, jak to bylo možné.

4/ I argumentace ohledně toho, proč daný ÚZ podle Pitharta není ve skutečnosti ústavním zákonem, je dle mého velmi slabá a nemá žádnou jasnou oporu v pozitivním právu. Tahle pocitologie, dojmologie a spol. je pro Pitharta zřejmě jen berličkou k tomu, aby se (stejně jako ÚS) mohl vyhnout konstatování, že si prostě myslí, že by tu pravomoc ÚS měl mít, a když ji nemá, tak se musí najít způsob, jak to obejít a potichu si ji přivlastnit. A v tomhle případě již o žádné negativní zakonodárství nejde, to je skutečně ryze pozitivní normotvorba.

Oldřich KRpec řekl(a)...

V oblasti ústavního práva jsem laik, ale napadá mě, zda bych mohl u obecného soudu usilovat o ochranu svého aktivního volebního práva volit, které je dáno kombinací zásadních ustanovení ústavy, napadeného ústavního zákona a rozhodnutí prezidenta o vyhlášení voleb. Chtěl bych totiž volit a to 10.října. Předpokládám, že by soudní moc měla učinit kroky, které by zabránili tomu, aby moje právo volit do PS ČR nebylo nenávratně porušeno....

K otázce porušení pasivního volebního práva mě napadá následující: pokud by bylo pravdou, že ústavou zaručené právo být volen je porušeno tím, že nebude vykonávána funkce po celé (řádné) volební období, tak pak musí být "neústavní" (tj. asi v rozporu se základními náležitostmi demokratického právního řádu) i jakékoliv další ustanovení ústavy, které umožňuje jinou (kratší) dobu trvání mandátu...

Ještě na okraj - pokud jde o zásadní prvkdy demokratického právního řádu, očekával bych, že mezi ně patří např. suverénem volená reprezentace konstituující vládu s demokratickým mandátem vzešlým z voleb. ČR v tuto chvíli nemá takovou vládu. Souladu s "duchem ústavy" by tak bylo dosaženo nejlépe konáním předčasných voleb a ukončením dočasného provizoria..

Jan Šmakal řekl(a)...

Ad Oldřich KRpec:
"[...] očekával bych, že mezi ně patří např. suverénem volená reprezentace konstituující vládu s demokratickým mandátem vzešlým z voleb."

Suverénem zvolenou reprezentaci máme. Vládu taky zkonstituovala. Tak kde v tom je ten problém?

(Možná jen nechápu, jak by měla vláda brát demokratický mandát z voleb...)

Anonymní řekl(a)...

to Krpec : Obávám se, že by v takovém případě musel ÚS nejprve nařídit předběžné opatření ve formě vyvratilné domněnky nezpůsobilosti k právním úkonům poslance Melčáka (což by nakonec z jeho dosavadní historie působení v parlamentu odůvodnit šlo daleko lépe než se "zadařilo" ÚS v současném předběžné opatření).
Případě by bylo možné požádat prezidenta neustále vyhlašovat volby a doufat, že ÚS jednou opomene odložit účinnost. Vzhledem k značnému absenterství na ÚS je to celkem pravděpodobný scénář.

Michal Sojka ml.

Hynek Baňouch řekl(a)...

OT Dotaz:
Chystá se někdo z okruhu JP okomentovat ústavní stížnost MM?
zde

Vím, že takový krok má svá pro a proti, ale myslím, že by to byl krok užitečný. Přeji všem pěkný víkend a těším se někdy na shledanou.

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Hynku, on to v podstatě udělal Filip v Parlamentním zpravodaji před 11 lety :). Ta stížnost je dost podobná Filipovu článku.

Hynek Baňouch řekl(a)...

Ahoj, takže JP pozve prof. Jana Filipa jako hosta? :-)
(nebyl to předpokládám Dr. Vojtěch Filip)?