pondělí 2. června 2008

Velký učitel

V jedné ze zdejších nejurputnějších debat, asi v polovině, se objevila kratší přestřelka o to, zda mravní výhrady mohou bránit v tom, aby byl někdo dobrým právníkem a autoritou pro ostatní. Postoj mých oponentů mne překvapil. A teprve dodatečně rozplétám, že jejich přístup k autoritám byl zřejmě úplně jiný, než naší generace; to, co pokládáme za samozřejmé my, v kontextu světové historie samozřejmé vůbec není.

Normální zřejmě je, že starý primář Sova, obdařen autoritou málem božskou, coby orientální Velký Učitel vzdělává mladé a nadějné doktory Blažeje, kteří mu naslouchají s nábožnou úctou. Že mistr Yoda radí nadějným padavanům. Možná jsou draví a nedočkaví; možná čekají, až půjde velikán konečně do penze; ale tohle všechno nic nemění na rolích, jak jsou rozdány; Velký Učitel je prostě Velký Učitel, s tím se nepolemizuje.

My jsme neměli žádné Velké Učitele. Když jsem jednoho sychravého rána 1983 vešel do Collegia maxima skládat přijímací zkoušky na práva, v přední řadě seděla parta vybraných studentů, kterým pedagog, co nás měl kontrolovat, radil a opravoval chyby. Činil tak zcela brutálně a otevřeně, přítomnost nás ostatních ho vůbec nezajímala. Dnes je, mimochodem, ctihodným profesorem. Po této první kojenecké lekci práva a spravedlnosti se nám rozsvítilo: Právo, to je boj, těžký zápas o pravdu a spravedlnost, kde nedostanete ani centimetr zadarmo a všechno si mustíte vybojovat; a pokud se na to vykašlete, snadno vás získá Temná strana síly.

Pokud opravdu je někde nějaký Velký Učitel – což není jisto - musíte si ho najít. Sedí někde daleko a skrývá se jako ten Yoda; je to nenápadný člověk v nějakém zaprášeném archivu. Ctihodnému profesorovi naopak radši nevěřte vůbec nic.

Možná proto byly naše začátky dost komplikované. Starým fachmanům jsme tedy radši nevěřili; a ti mladí uměli jen o trochu víc, než my. Objevování práva pak mnohdy asi připomínalo pokusnictví strýce Františka ze Saturnina. Mohli jsme si to přečíst v nějaké běžné západní knize; ale jednak málokdo uměl pořádně anglicky, jednak, a to bylo důležitější, nebyl žádný Velký Učitel, který by upozornil, že taková kniha vůbec existuje.

Kdo někdy bádal v klopotné historii porevolučního obchodního práva, plné různých omylů, bloudění, ztrácení se a opětného nalézání, uvidí to samé ve velkém; Velký Učitel nikde, a pokud ano, mnohdy je to ve skutečnosti temný Sith, který radí schválně špatně, ve prospěch různých podvodníků.

Nakonec jsme se nejvíc naučili od pokročilejších a starších žáků; v mém případě to byli například o pár let starší soudci. Měli jsme sice také plno různých školení s tehdejšími oficiálními velikány, ale naslouchali jsme jim jen s největší ostražitostí. Ano, byli dobří a řemeslu rozuměli. Ale taky se později stali hrdiny různých slavných případů, třeba IV. ÚS 23/05. Prohlásit je za významné právníky by mne ve snu nenapadlo, a pokud jsem bez jejich názorů vydržel dodnes, nevím, proč by se to mělo jakkoli měnit.

Celkem chápu, že nová generace právníků má úplně jiné zkušenosti a návyky; pokud byli někde ve světě, označení Velký Učitel znamená opravdu to, co je tam napsáno, a takového člověka se vyplatí poslouchat, citovat a učit se od něho. Problém ale je, že naše nejvyšší autority dnes představují napínavou směs všeho možného; rozhodně ještě zdaleka neplatí, že těm cedulkám na dveřích a titulům je vhodné věřit.

Velký Učitel sice už existuje, ale každý si ho musí najít, a nevěřit všemu, co kde slyší.

55 komentářů:

Martin Bílý řekl(a)...

A to neplatí jen pro právo. Soke Yamaue říká, že je lepší hledat tři roky dobrého učitele, než tři roky cvičit pod špatným učitelem.

Anonymní řekl(a)...

100% souhlas. Když Jan Komárek bez jakékoli argumentace zopakoval sporný názor Dana Kahana, že dobrý právník musí být morální člověk, tak jsem si řekl, že Jan Komárek vnímá Dana Kahana jako Velkého učitele.

Tomáš Sobek

Tomáš Pecina řekl(a)...

Krvavý, ba bratrovražedný (sestrovražedný) IV. ÚS 23/05 bych neviděl tak jednoznačně.

Mám zhruba deset rozsudků a usnesení (ano, z důvodů známých jen Nejvyššímu Zákonodárci se v trestním řízení potvrzuje meritorní rozhodnutí usnesením a nikoli rozsudkem), kde JUDr. S. P. figuruje, a jen o jednom z nich si myslím, že je chybné, a to ještě s výhradou. V jednom případě její senát brutálně zpřísnil tresty mladíkům, kteří jen tak, z pocitu síly a fysické převahy, přepadli a zbili v noci v tramvaji mého kamaráda, takže obžalovaní k soudu přišli k uvolněné náladě a odcházeli v šoku, přítelkyně jednoho z nich pak v slzách: ano, říkal jsem si tehdy, tak nějak má účinná spravedlnost vypadat. Neznám mnoho tak dobrých trestních soudců jako S. P.

Bylo mi proto S. P., dnes už bývalé soudkyně, docela líto. Škoda, kdyby se to samé přihodilo JUDr. E. B., která nejenže poslala do vězení Václava Havla, ale ve stejném stylu pracuje dodnes, bylo by to daleko případnější.

Josef řekl(a)...

Mohl by mi prosím nějaký malý učitel vysvětlit, jak si IV. ÚS 23/05 to na té stránce najdu? :-)

Anonymní řekl(a)...

http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=55631&pos=1&cnt=1&typ=result

Anonymní řekl(a)...

Tomáši Pecinovi:

Četl jsem, že jeden voják SS, který musel dle rozkazu zabíjet byl v šedesátých letech příkladný občan a hodný tatínek. Bylo mi ho líto.
:-P

Jan Komárek řekl(a)...

Jsem na cestach se sporadickym pristupem k Internetu, tak jen strucne pro Tomase Sobka: to je jeden mozny pohled. Jiny je, ze kazdy z nas ma proste jinou kulturni zkusenost. Je pravda, ze ja tu svoji mam tak hluboko pod kuzi, ze me o nekterych vecech proste nenapadne argumentovat. Zvlast na blogu nebo v novinovem clanku. Tak snad priste v nejakem eseji;-)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Což o to, hodných otců a příkladných manželů bylo hodně i mezi gestapáky a dozorci v koncentračních táborech, konečně i Reinhard Heydrich takto proslul

Jde mi o to, že bychom neměli vylívat s vaničkou dítě. Zeptáte-li se, jestli S. P. měla morální právo po tom, jak se chovala do r. 1989, soudit, nemohu odpovědět jinak než záporně. Na druhé straně mi to nebrání, abych si její odborné práce nevážil.

Matěj Šuster řekl(a)...

Asi jsem ignorant, ale kdo se skrývá pod iniciály S.P.? Nebo E.B. (Edvard Beneš to asi nebude, že?). Pokud to tey není tajemství.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Legenda:

S. P. = Stanislava Píchová
E. B. = Eva Burianová

Obě soudkyně Městského soudu v Praze (S. P. nyní už v pensi), agenda trestní odvolací.

Obě mají "na triku" procesy s disidenty v době normalisace.

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Komárek

Takže ve svém postu, který kritizuje kulturu jediných správných odpovědí, citujete tvrzení profesora Kahana, že dobrý právník musí být morální člověk, které ale nevyžaduje argumentaci, protože je nesporné.

Nejvíce mě na tom zaráží, že názor, který máte kulturně pod kůží jako samozřejmost, potřebujete podpořit citací nějakého profesora.

Tomáš Sobek

Petr Urban řekl(a)...

Přidávám odkaz na svůj rok starý kommentář ve věci Píchová v. Weberová.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

ad Tomáš Sobek

ne vždy slouží citace jen ke zvýšení autority řečeného. Dovedu si představit vícero účelů, pro které určité tvrzení podpořím citací, například:

1) citovaný autor je skutečný "učitel" a citace má na čtenáře působit axiomaticky

2) chci čtenáři předložit určitý názor a podpořím jej citací, abych ukázal, že v tomto tvrzení nejsem na světě osamocen

3) používám citát jako systematickou pomůcku (srovnej toto s tímto, specifikuji toto obecné atd.)

a 4) cituji z výše uvedených důvodů + z jakési akademické slušnosti, přátelské gesce, vědeckého kolegialismu. Tyto podněty, jakkoliv nepřispívají ani neubírají vědeckosti práce, jsou dost důležité pro teamovou práci a sociální vazby v akademické, ale i obecné společnosti. Vyjadřují určitou autorovu pokoru a dokazují jeho otevřenost. Svým přesahem jdou daleko za požadavky vědecké práce.

Když jsem kdysi poprvé otevřel knížku, jejímž autorem byl třeba Zdeněk Kühn nebo Michal Bobek, upřímně musím říct, že mi trvalo určitou dobu si zvyknout na tehdy podle mého názoru naddimenzovaný poznámkový aparát, s čísílkem za každou maličkostí a často přesahující polovinu strany. Z počáteční zlosti jsem však vystřízlivěl a dnes si uvědomuji, že rozsáhlý poznámkový aparát není projevem autorovy chlubivosti širokostí svého rozhledu, ale naopak vyjádřením otevřenosti, akademické pokory a ochoty pomoci čtenáři.

Dokážeme být, Tomáši, také takoví?

Petr Černý řekl(a)...

Z příspěvku Martina Bílého vidím, že i on, ač vědecky činný, věnuje se Ju-Jitsu, nebo alespoň velmi dobře zná jeho Velké učitele. Je potěšující vědět o dalších právnících, kteří po odpolednech běhají po tělocvičně v kimonu.

Anonymní řekl(a)...

Broukům Pytlíkům českého práva
Tomáši Pecinovi a Petru Urbanovi:
Zdá se,že PU nikdy neslyšel o základní povinnosti advokáta: mluvit jen o těch zakonech, ktere zna. Jinak by mu neutekl, ze podjatost zalozenou na vyjadreni nazoru k notoriete (Jazzova sekce byl politcky proces; politicka opozice byla kriminalizovana) posuzoval III. senat US, v nemz rozhodovali zcela jini lide. Mj. dva byvali komuniste a jeden nomenklaturni kadr. Meli dost casu rici: Ne, Wagnerka nesmi!
:-P
Se soudružským pozdravem: Čest práci"
Ruda Pivrnec.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Eliška Wagnerová sama uvedla, že se podjatou necítí (§ 17), ačkoli její vystoupení v televisi u ní muselo vytvořit mentální zábrany které zakládají objektivní pochybnost o její nepodjatosti.

Je nerozhodné, že samotné mediální vystoupení bylo "nekontroversní" nebo že Wagnerová pouze uvedla to, co je obecně známo (tak tomu ale není, fakt, že politické procesy soudili vybraní soudci, do této kategorie nutně nespadá).

Už samotný fakt, že E. Wagnerová učinila veřejný projev, který byl v reportáži použit ve prospěch jedné strany, je dostatečným důvodem, aby se z projednávání věci vyloučila.

Něco si o tom přečtěte, nejlépe z judikatury ESLP (z hlavy mne napadá Piersack v. Belgie nebo Wettstein v. Švýcarsko).

michal ryška řekl(a)...

Ad Petr Černý:

Bojové sporty dělá překvapivě mnoho vysokoškoláků a právníci v tomto nejsou žádnou výjimkou. Někdo má dokonce i nějakou tu medaili :-)

Petr Urban řekl(a)...

ad anonym. Máte pravdu, že senáty jsem popletl. Wagnerová je zařazena do IV. senátu, o její podjatosti rozhodoval III. (Jiří Mucha, Jiří Musil, Vladimír Kůrka). To však nebyla podstata mé kritiky. Nepochyboval jsem o tom, že o její podjatosti rozhodoval nepodjatý senát; namítal jsem, že rozhodl špatně.

Co se týká podjatosti Wagnerové, stále na ní trvám. "Jazzova sekce byl politcky proces; politicka opozice byla kriminalizovana" není žádná notorieta, nýbrž otázka, o níž byl spor.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

Tak jsem napsal asi tři různé komentáře, a všechny jsem smazal, protože by je šlo při troše fantazie pokládat za výraz podjatosti.

Nakonec myslím, že nic nezkazím, když řeknu, že se Mistr Yoda v pravou chvíli může objevit, mihnout se a utrousit něco užitečného.
A je fajn, když se vám to stane.

mengelis řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl
Velká gratulace k tomu, jak elegantně jste v Událostech komentářích uzemnil a v dobrém slova smyslu znemožnilo
dotěrnou a přechytralou Drtinovou :-) Předpokládám, že nebude trvat dlouho a dostanete pozvánku od Jana Krause.

Anonymní řekl(a)...

Argonantus

Nyní už je zřejmé, který mistr Yoda přišel v pravou chvíli na pomoc.
Byl jsem překvapen, jak aktuální a mocný může být prostý text zastaralého zákona.

Petr Urban řekl(a)...

Chtěl bych se připojit ke gratulacím k tomu, jak soudce Cepl skvělým způsobem odmítl usilovné snahy neschopné novinářky a právničky (sic!) Drtinové politisovat soukromoprávní spor.

Petr Urban řekl(a)...

Ještě odkaz na rozsudek, osobně anonymisovaný soudcem.

Petr Urban řekl(a)...

Bohužel tam ale chybějí pp. 17–22, tedy §§ 31–42.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Škoda, snad to tam doplní, když je upozorníme.

Abych jen nechválil: zatím jsem prostudoval část odůvodnění o nákladech řízení (§§ 91–93) a konstatuji, že je sepsána ve stylu "Najdi 10 chyb" :-)

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

deset stran chybí, protože si tak přála žalovaná strana. Údajně. Videoverze ale obsahuje celé odůvodnění.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

už jsem to našel:

http://www.ct24.cz/mimoradna-vysilani/17616-zaznam-rozsudku-sporu-nejvyssich-predstavitelu-justice-s-marii-benesovou/

Petr Urban řekl(a)...

Ústní odůvodnění je pohodlnější si přečíst. Ale z podstaty věci to skutečný rozsudek nemůže nahradit.

Anonymní řekl(a)...

Též se připojuji ke gratulacím, jak soudce Cepl zvládl tento mimořádný spor.
Možná je poněkud škoda, že pan soudce využil nabídky od televizí, novin a inet chatu k tomu, aby odpovídal na dotazy ohledně tohoto rozhodnutí.
Mám dojem, že je proti němu jeho mediální vystupování používáno jako "zbraň".

Nejsmutnější ovšem bylo vyjadřování NSZ Vesecké v dnešních OVM.

David B.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Mám dojem, že je proti němu jeho mediální vystupování používáno jako "zbraň".

To je, s dovolením, naprostý nesmysl. Řešili jsem to nedávno v postu Soudce mezi sfingou a Švejkem.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch Cepl mě v rozhovoru s Danielou Drtinovou zklamal. Řekl pouze, že určité praktiky byly nestandardní. Jak z toho prosím vyplývá, že byly mafiánské?

Petr Kovařík

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jak z toho prosím vyplývá, že byly mafiánské?

Nijak. Ale na druhou stranu to neznamená, že by se žalovaná měla za takové označení omlouvat.

Když vás nazvu nevzdělancem a prokáže se, že jste nedokončil ani základní školu, nebudu se muset omluvit (viz jistý lidovecký náměstek ministra vnitra, i když u něj je fakt, že absolutorium základní školy se – možná k jeho štěstí – zatím nezkoumalo). Přesto v rozsudku nebudete mít uvedeno, že by se v řízení prokázalo, že jste nevzdělanec.

Ovšem kdybych vás nazval pitomcem, budu se muset omluvit vždy (byť bych byl sebevíce přesvědčen, že mám pravdu :-) ).

Anonymní řekl(a)...

Skoro všichni, kdo nedodělali ani základní školu, jsou nevzdělanci, ale jen malý zlomek nestandardních praktik je mafiánských.

Petr Kovařík

Tomáš Pecina řekl(a)...

Záleží na intensitě. Míra "nadstandardnosti" byla v daném případě tak vysoká, že soud rozhodl o zamítnutí žaloby.

Kdyby šlo např. jen o jednu schůzku, nikoli o celou sérii, a jen o jeden případ, a ne o tři různé (Čunek, "katarský princ" a třetí "nejmenovaný"), zřejmě by bylo rozhodnutí opačné.

Anonymní řekl(a)...

Problém není v intenzitě, ale v chybném úsudku. Z toho, že nějaké praktiky jsou mafiánské, sice vyplývá, že jsou nestandardní, ale opak neplatí.

Petr Kovařík

Anonymní řekl(a)...

ad Tomáš Pecina:

Děkuji za upozornění. Stále si však myslím, že snaha soudce Cepla o co největší transparentnost je nyní obracena proti němu. Abyste mě pochopil - já to vítám.

Po sledování různých publicistických pořadů (Události, komentáře; OVM etc.) jsem ovšem nabyl dojmu, že žalobci (Vesecká, Němec) více kritizují soudce Cepla za jeho vystupování v médiích, než za rozsudek. Tím, že jsou na sebe nuceni navzájem reagovat, dochází k poněkud něšťastným vyjádřením - viz výroky Němce a Kučery dostupné i na tomto blogu.

Každé vyjádření se dá pochopit různě; a naši "maf(f)iáni" toho samozřejmě využívají k útokům na soudce Cepla. Proto si stojím za tím, že jeho snaha o vysvětlení rozsudku je zneužívána.

David B.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Z toho, že nějaké praktiky jsou mafiánské, sice vyplývá, že jsou nestandardní, ale opak neplatí.

Vidím, že jste stále dalek pochopení podstaty věci; asi je to vina mého nedostatečného vysvětlení.

Realitu lze popsat různými způsoby. Je-li mezi realitou a popisem rozdíl, lze hovořit o popisu nepřesném, a je-li tento rozdíl dostatečně velký, může se ten, kdo byl nepřesností popisu dotčen, domáhat omluvy, případně dalších prostředků nápravy podle § 13 ObčZ.

Ne každé nepřesnost nebo zveličení zavdává důvod k omluvě, to bylo mnohokrát judikováno.

Ještě jeden příklad: Kdybyste byl odsouzen za porušování povinností při správě cizího majetku a já o vás napíšu, že jste byl odsouzen pro machinace s cizím majetkem, nemusím se omlouvat, přestože jsem se dopustil určité nepřestnosti. Když ve stejné situaci napíšu, že jste byl odsouzen pro podvody, zřejmě se omluvit budu muset, protože podvod je už něco esenciálně jiného.

V případě "mafiánských praktik" bylo použito silné, ale nikoli zásadně nepřesné označení toho, co šest justičních výtečníků, takto žalobců, provozovalo.

Lépe už to vysvětlit nedokážu.

Matěj Šuster řekl(a)...

Zdá se mi, že pan Cepl má poněkud chybnou chronologii u případu Katarského prince, když opakovaně tvrdí (rovněž i v písemném vyhotovení rozsudku), ýe Něemec předal stíhání prince do Kataru až poté, co byl ve věci již vydán odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (viz např. bod 73 rozsudku).

Ve skutečnosti je chronologie takováto:

31. března 2005 - státní zástupce podává obžalobu na prince

4. dubna 2005 - rozhodnutí ministra spravedlnosti předat trestní stíhání do Kataru

30. května 2005 - Obvodní soud vynesl odsuzující rozsudek

Takovými "školáckým chybám" by se soudce měl vyvarovat, protože to pak vrhá špatné světlo i na zbytek rozsudku.

Petr Urban řekl(a)...

Chtěl bych se soudce Cepla zastat proti jeho kritice předsedou Soudcovské unie Jirsou. Jirsa kritisuje, že si soudce Cepl dovolil vstoupit do médií a tam vysvětlovat svůj rozsudek. Zřejmě si nevšiml, že soudní řízení je veřejné, protože v praxi veřejnost k soudům nechodí.

Rovněž jeho výrok, že jediný, kdo smí kommentovat prvostupňový rozsudek ve věci Vesecká a spol. v. Benešová, je vrchní soud v Praze, je naprosto nehorázný. Rozsudek je na stole, nikdo ho nemůže změnit (myslím tento kokrétní rozsudek, nikoliv konečné rozhodnutí), takže ho každý může volně kommentovat, a to včetně nejvyšší státní zástupkyně Vesecké, kterou Jirsa nehorázně okřikoval.

Myslím, že třeba říci jasné ne Jirsově představě kabinetní justice, kdy strany jsou zde od toho, aby jen poslouchaly nekonečně moudrého soudce. Ve skutečnosti soudce není žádný šafář, nýbrž náš služebník, který byl povolán, aby rozhodl náš spor. Jeho rozhodnutí je předmětem kritiky, jako každá světská věc.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Chtěl bych se soudce Cepla zastat proti jeho kritice předsedou Soudcovské unie Jirsou.

Ona bude možná nikoli zanedbatelnou roli hrát závist.

Petr Urban řekl(a)...

To je možné; přesto je spor věcný. Podle Cepla má být justice otevřená, podle Jirsy uzavřená à la inkvisice.

Anonymní řekl(a)...

Matěji Šusterovi:

"Každý soudce musí..." podobné apriorní soudy jsou legrační. Je z Ceplova popisu něco nejasného?

Bylo by pro podstatu věci přínosné, aby Cepl vložil jeden odstavec, kde by vysvětlil rozdíl mezi faktickým pokynem k vydání, a úředním rozhodnutím o vydání, jež k němu vytvořilo podklad?
Němec porušil Ústavu, přestože mu Monika Křikavová vysvětlila, jak má vypadat ústavně konformní výklad, k němuž jsou povinni všechny orgány veřejné moci.

Doporučuji Vám ke čtení stať Stanislava Komárka: Umění přibližnosti, či její rozvedení soudcem Ludvíkem Davidem (obojí snad na lidovky.cz či kde).

Děláte to neúmyslně, ale díky takovým požadavkům na přesnost trvá vyhotovení rozsudku 60 dní a text je něčím mezi komentovaným spisovým přehledem (rekapitulace) a Troníkovskou vojenskou "brožurou", kde se vysvětluje co je den a slunce.
Hrozí nějaká záměna?
Rozhodl Němec po podání obžaloby?

Ach jo. Školácká chyba, říkáte. Ano. Takto mluví učitelé, co přesně vědí jak, ale nikdy to nedělali

RS (Rybniční Surfer)

Petr Urban řekl(a)...

Ten Davidův text je skvělý: "Jde-li o vyšší částku či spor jiného druhu (věci vlastnické, bytové), procházejí účastníci prvními dvěma instancemi a k Nejvyššímu soudu, který má, jak se mu zdůrazňuje zvenčí, sjednocovat rozhodování, se může pokusit dovolat každý, kdo neměl ve věci úspěch; z nejvyšší instance se tak fakticky stal třetí řádný stupeň naší obecné justice. Také přetížený Ústavní soud nezůstává stranou této laviny: na něj je oprávněn se obrátit nejen ten občan nebo právnická osoba, kteří neuspěli před Nejvyšším soudem, ale i účastníci nespokojení již se samotným průběhem (vadami) soudního procesu."

Matěj Šuster řekl(a)...

Pro RS:

Dle mého názoru nejde o hnidopišství či bazírování na detailech. V písemném vyhotovení rozsudku je třeba spousta překlepů (v průměru myslím minimálně jeden na každé straně), avšak to v žádném případě nekritizuji, protože to je plně vyváženo faktem, že písemné vyhotovení bylo k dispozici již v den vyhlášení rozsudku.

Mě jde spíše o to, že způsob, jakým soudce Cepl Jr. zacházel s kauzou „Katarského prince“, je dle mého soudu značně problematický. Sám Cepl Jr. při ústním vyhlášení rozsudku vypíchl toto chybné tvrzení, čímž zřejmě hodlal naznačit, že šlo o obzvláště svévolný zásah. Při správné chronologii lze tvrdit pravý opak, totiž že rozsudek ve věci samé byl vydán jen kvůli jisté "zpupnosti" a "svévolnosti" soudkyně Křikavové.

Obecně:
Údajné podobnosti mezi kauzou Čunek a kauzou „Katarský princ“, tak jak je popisuje V. Cepl Jr., jsou po mém soudu vesměs umělé až vykonstruované.
Odkazuji v tomto směru zejm. na body 64), 70), 73), 81) a 82) rozsudku.

Především mi připadá neudržitelné Ceplovo tvrzení o "podobnosti" Kučerovy „intervence“ v kauze Katarského "prince" se zákulisními intervencemi žalobců v kauze Čunek. Kučerova "intervence" tu dle rozsudku spočívala pouze v tom, že formou odborného článku vyjádřil svůj právní názor na danou problematiku. Ať už si o tomto jeho počínání myslíme cokoli, jde každopádně o takový způsob "ovlivňování", který je zcela nesouměřitelný s aktivitami Vesecké a spol. v kauze Čunek.

Pozoruhodné je rovněž i Ceplovo tvrzení o "koordinované spolupráci" žalobců při ovlivňování této kauzy (bod 81.), kdy údajná "koordinovaná spolupráce" podle Cepla spočívala v tom, že "článek žalobce Kučery podpořil jinak velmi osamocené stanovisko žalobce Němce; potom následovalo rozhodnutí (pozn: jaké rozhodnutí? O předání “prince“ do Kataru? To rozhodně publikování článku "nenásledovalo", nýbrž předcházelo!) a následně jeho potvrzení Nejvyšším soudem."

Nehledě na skutečnost, že Němcovo stanovisko zdaleka nebylo osamocené - viz. např. vyjádření děkana plzeňské fakulty zde, to hlavní zde chybí: v čem konkrétně spočívá ona údajná spolupráce a jak konkrétně byla "koordinovaná"?

Nevím, ale jediným účelem nalézání takovýchto "podobností" snad mohlo být jen to, aby na základě provedených důkazů mohlo obstát tvrzení Benešové, že žalobci „manipulovali kauzami“ (= množné číslo!). :) Tyto pasáže rozsudku imho nejsou říliš přesvědčivé.


Co se týče postupu soudkyně Křikavové:

Ust. § 448 TŘ je formulováno zcela jasně a ať se nám to líbí nebo ne, ministerstvu spravedlnosti dává pravomoc učinit to, co učinil Němec v dané kauze. Je otázka, jak měla Křikavová postupovat, pokud byla přesvědčena, že je toto ustanovení v rozporu s ústavním řádem ČR. Nicméně měla přinejmenším své usnesení, v němž fakticky prohlásila rozhodnutí ministerstva spravedlnosti za nicotné, velmi pečlivě odůvodnit. Příslušný odstavec odůvodnění (viz. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 4. 2005, č.j. 7 T 30/2005, str. 2)
ovšem de facto téměř žádnou právní argumentaci neobsahuje, nýbrž jde spíše o sérii autoritativních výroků. Textem ust. § 448 TŘ se přitom soudkyně vůbec (!!!) nezabývá. Není přece možné postupovat tak, jako kdyby „nepohodlné“ ustanovení zákona vůbec neexistovalo!


POZN:
Samozřejmě, můj postoj ke kauze Katarský princ ("příliš povyku pro nic") je ovlivněn zejm. tím, že "princovy" přečiny po mém soudu měly dosti nízkou - až neexistující - "společenskou škodlivost" (a navíc si odseděl cca rok ve vazbě, která - jak známo - mívá podstatně tužší režim než samotný výkon trestu odnětí svobody). Předpokládám, že by Němec v případě závažnějšího trestného činu tímto způsobem nepostupoval. Jo, a samozřejmě si nemyslím, že ministerstvo spravedlnosti mělo mít tak širokou pravomoc, jakou mu dává ust. § 448 TŘ.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Souhlasím, přesto bych byl trochu opatrnější se závěry.

Podle § 448 TrŘ ministerstvo spravedlnosti za splnění určitých podmínek může předat trestní stíhání do ciziny. Protože jde o diskreční, nikoli obligatorní rozhodnutí, je na místě zkoumat, zda takové rozhodnutí bylo v souladu s běžnou praxí (nebylo) a zda angažmá osob tvořících domnělou "justiční mafii" v této věci nevybočilo mimo rámec, toho, co je běžné, obvyklé a přijatelné.

Především je nutno uvést, že právní názor soudkyně Křikavové, že po podání obžaloby může k postupu dle § 448 TrŘ dát podnět jedině soud, není prima facie nepodložený, a vzhledem k tomu, že byly (a potvrdily se) obavy o výsledek trestního stíhání v Kataru, je naprosto nepřiměřené, jestliže exministr Němec hovořil o možnosti kárného řízení. Podat kárnou žalobu jen proto, že soudce nesdílí právní názor ministra, je exces a abusus. Čemu jsem nerozuměl tehdy a nerozumím ani dnes, je, proč Křikavová řízení nepřerušila a nepředložila své pochybnosti o ústavnosti příslušné části § 448 TrŘ Ústavnímu soudu.

Dále mám za to, že soudce Kučera nebyl oprávněn presentovat veřejně právní názor na otázku, o níž měl soud, jehož byl místopředsedou, teprve rozhodnout. Jakkoli se Kučera osobně rozhodování poté neúčastnil, veřejná presentace názoru, jak by měl soud rozhodnout, je krajně nevhodná a představuje nepřípustný zásah do trestního řízení, tedy přesně co, co tvrdila M. Benešová.

Z toho důvodu, bez ohledu na to, obsahuje-li odůvodnění Ceplova rozsudku faktickou nepřesnost ohledně chronologie procesních úkonů, pokládám jeho závěr za správný.

Anonymní řekl(a)...

RS MŠ:
Jste velmi inteligentní člověk, ale nemohu si pomoci, moc toho o ústavním právu nevíte. Každý orgán veřejné moci má povinnost vykonávat ji v souladu s ústavou. (tečka).
Ostatně stejně to hodnotil i Jiří Pospíšil

Matěj Šuster řekl(a)...

TP:

Takže vlastně spíše nesouhlasíte, ne? :o)

Mě přijde, že velkým manipulátorem byl v případu zejména JUDr. Polášek, jehož jméno, pokud se nemýlím, v rozsudku vůbec nezaznělo. Plus postup ministerstva byl nepochybně v mnoha rysech svérázný -- už jen to, že první rozhodnutí (4. 4. 2005) o předání "prince" do Kataru obsahovalo tolik vad, že si soudkyně Křikavové zprvu myslela, že jde o padělek a ověřovala jeho pravost na ministerstvu (6.4. 05 bylo dodáno rozhodnutí opravené).
atd. atd.

Na druhou stranu tu máme postup soudkyně, který mi rovněž nepřipadá příliš šťastný.

Co se týče Kučerova článku, asi máte pravdu, že to vůbec nebylo vhodné, ale na druhou stranu stále platí, že jde o "intervenci" svou podstatou stěží srovnatelnou se zákulisními tlaky a machinacemi.

Mimochodem, kdyby tentýž právní názor vyjádřil při neformálním obědě před svými kolegy z NS, byla by to také "neoprávněná intervence" (předpokládám, že soudcové mají kolegiální vztahy a přinejmenším občas se spolu scházejí v neformálním prostředí)? Takhle je to aspoň transparentnější. :o)

Navíc, mohou tedy soudci (Nejvyššího soudu) publikovat v časopisech odborné články, v nichž vyjádří názor, jak právně posuzovat případy určitého
typu? Tím přece také mohou ovlivnit rozhodování soudu v konkrétním případě daného druhu, jenž již probíhá.

Mohl by pak účastník konkrétního sporu daného typu, jenž zastává odchylný právní názor než vyjádřil onen soudce v odborném článku, namítat podjatost dotyčného soudce, pak-li by podle rozvrhu práce měl jeho spor rozsoudit právě on?

Matěj Šuster řekl(a)...

RS:

S tím ústavněkonformním výkladem máte jistě pravdu, ale:

1) Nepřipadá mi až tak jednoznačné, že interpretace § 448 TŘ, podle níž dotyčné ustanovení dává ministestvu spravedlnosti autonomní pravomoc předat věc do zahraničí, je v rozporu s ústavním řádem ČR. (Tím nehájím jiné prvky svévole, jež ministerstvo projevilo při použití § 448 TŘ -- např. to, že se vůbec před svým rozhodnutím neseznámilo se spisem atd.).

2) I kdyby výše uvedená interpretace § 448 TŘ nebyla ústavněkonformní, je tu zcela legitimní otázkou, jak měla soudkyně postupovat. A každopádně trvám na tom, že ve svém usnesení sice protiústavnost tvrdí, ale tento její závěr nepodložila právními argumenty. Tady přece nestačí jen obecný poukaz na "soudcovskou nezávislost" a zásadu "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci". Vždyť bez změny jediné čárky či háčku by podobně mohla reagovat třeba na prezidentskou milost obviněnému, proti němuž vede trestní řízení.

Matěj Šuster řekl(a)...

Upřesňuji:

Tím jsem chtěl říci, že samotná možnost předat trestní stíhání obžalovaného do zahraničí autonomním rozhodnutím ministerstva spravedlnosti, mi nepřipadá jako zjevně protiústavní. Protiústavní ovšem mohl být způsob, jak s touto pravomocí ministerstvo v tomto konkrétním případě naložilo.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

pokud mohu prosit, nedávejte odkazy na nesouvisející portály.

Dále chci upozornit, že případné námitky a postřehy ze známých důvodů nebudu komentovat.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Právo na zákoného soudce v žádném případě použít nelze, protože to byste dovozovali, že svědčí nikoli obviněnému, ale orgánům činným v trestním řízení, které mají právo, aby jim obviněný nebyl "odňat" – ty ovšem nositeli žádných ústavních práv být nemohou.

O moc lépe na tom nejsou jiné argumenty, všechny, které jsem dokázal vymyslet, jsem si snadno vyvrátil.

I samotné přerušení řízení a předložení věci ÚS by nebylo jednoduché, protože by šlo nikoli o výklad hmotného práva, se kterým, soudě dle dikce TrŘ, se jedině počítá, a šlo by o výklad v neprospěch obviněného, což asi už vůbec nemůže projít.

Výklad Křikavové pokládám od počátku za neudržitelný, ale zde jde o to, zda pouhý odlišný výklad může být předmětem kárné žaloby nebo jde, jak dedukoval soudce Cepl, o nepřípustnou intervenci a odbornou šikanu: s čímž se navzdory všemu, co jsem napsal, ztotožňuji.

Vyjadřování soudců k odborným otázkám by bylo thema na samostatnou polemiku. Myslím, že in abstracto žádné omezení není, ale jakmile je případ na stole, je povinností soudců téhož soudu, a zejména pak funkcionářů, maximální zdrženlivost, už proto, že kdyby samosoudce/senát rozhodující o věci rozhodl jinak, dostal by tím takto se vyjádřivšího soudce do nepříjemné situace.

Matěj Šuster řekl(a)...

To by mě tedy zajímalo, jak by ve věci postupoval Ortmann, kdyby byl na Ceplově místě. :o) On v podstatě tvrdí, že překážka věci pravomocně rozsouzené brání tomu, aby soud přezkoumal pravdivost tvrzení Benešové o "justiční mafii", protože by se při tom zároveň nutně musel zabývat i postupem orgánů činných v trestní řízení v pravomocně ukončené kauze Čunek. Jak by pak ale naložil s žalobou na ochranu osdobnosti? :o) No, celkově je to velmi vydařený právní názor.

*7* řekl(a)...

*7*

Krom toho, p. Benešová netvrdila, že Katarský princ nebyl rozhodnutím ministra vydán do jiného státu, nebo že případ pana Čunka nebyl zastaven. Žalobci ji nepoháněli za to, že říká nepravdu. Úkolem soudce Cepla konečně nebylo rozhodnout, jak to bylo dopravdy.

Skutkovým základem tvrzení p. Benešové nebylo meritorní rozhodnutí orgánu veřejné moci, ale podezření. Nestandardní / podezřelé kroky v rámci státního zastupitelství + skutečnost, že nebyly uspokojivě vysvětleny. Což je pravda a je údělem představitele veřejného orgánu a tím spíše toho, která efektivně ovládá iniciační monopol k trestnímu procesu, buď takováto podezření uspokojivě vysvětlit, nebo se smířit s právem každého vyjádřit svůj názor.

Soudce Cepl proto nezasáhl do pravomoci trestních orgánů přešetřit počínání Vesecké a spol. a prokázat jim zneužití pravomoci veřejného činitele, případně další zločiny. Naopak, svým resume jim ještě pomohl...

*7*

Tomáš Pecina řekl(a)...

K tomu postačí, když zkopíruji svůj názor, který jsem vyslovil o diskusi dál:

Udělalo na mě dojem, jak V. Cepl volně vyložil § 135 odst. 2 OSŘ, podle kterého z ostatních rozhodnutí než odsuzujících trestních rozsudků musí soud vycházet, ale není jimi vázán (což vykládá prvorepubliková judikatura tak, že soud může dospět na základě vlastního dokazování k odlišným závěrům, ale aby to učinil postkomunistický soud, jsem byl svědkem poprvé: normální přístup je, že každé rozhodnutí je svaté a úřad/soud neomylný), a jak nelpěl formalisticky na tom, aby se prokázal přesný obsah uzavřených jednání mezi žalobci, a dovodil reálný základ výroků M. Benešové už z faktu, že se takové schůzky uskutečnily. Podobně u dalších "příliš velkých náhod" v Čunkově případu.

Petr Urban řekl(a)...

Postuji znovu svůj kommentář z 10.6.08 23:57, který byl vymazán na základě přání soudce Cepla.

Nevím, jaké odkazy na "odkazy na nesouvisející portály" máte na mysli. Pokud [censurováno], ty se vkládají automaticky, resp. je vkládáte sám jako trackback nebo backlinks.

Dovolím si vyjádřit se ke dvěma kommentářům proti Vám:

1. Václav Vlk. Jeho názor je neuvěřitelný. Ano, pí Benešová má zcela nevhodný slovník. Ale má se snad omlouvat za pravdu? Výhoda (nebo i nevýhoda) soudních rozsudků je, že jsou binární: Buď se žalovaný omluvit má nebo ne. Česká justice je velice špatném stavu. Spor Vesecká a spol. v. Benešová je jen špičkou ledovce. Podívejme se například na pochybné a nepřesvědčivé rozhodování ÚS v poslední době. Vlk nepochopil, že příkrá slova, pokud jsou pravdivá, urážkou nejsou. A to je advokát. Co teprve laická veřejnost, včetně politiků a journalistů?

Nemohu se ztožnit s laciným odsuzováním chování předsedkyně NS ČR Brožové. Její přístup je principiální, stejně jako přístup presidenta republiky ve věci Langer.

"Zcela správný je i jeho postup, že s ničím neotálel a zveřejnil rozsudek i v jeho písemné podobě." Tady vidíte, p. Ceple, že veřejnost po tom volá, nejen Jiné právo.

Zcela absurdní je Vlkův názor, že by soudy snad měly chránit dobrou pověst České republiky. V tom případě by totiž byli podjatí všichni soudci do jednoho (ČR je jejich zaměstnavatel) a jaký smysl by mělo, abychom chránili dobrou pověst státu před jeho vlastními občany? To se ve svých dopadech příliš neliší od "Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem," což je ostudný pozůstatek kommunismu v TZ.

"Myslím, že by bylo velmi správné, kdyby paní Benešová na své náklady musela zveřejnit v denním tisku omluvu za to, že ač právnička, vyjadřuje se způsobem dehonestujícím justici jako celek a způsobem, který ke slušnému a čestnému jednání právníka nepatří." Pan Vlk by si měl přečíst §§ 25–27 nálezu ve věci Píchová v. Weberová.

2. Jaroslav Ortman. Princip O. J. Simpson vyvolává velké spory. Myslím, že by OSŘ to měl více vyjasnit. Úřední rozhodnutí sice mají presumpci správnosti, ale pokud na nich závisí posouzení jiné věci, domnívám se, že soud si to může jako předběžnou otázku posoudit sám jinak.

Nedomnívám se, že by případ Vesecká a případ Žirovnický byly totožné. V prvním případě šlo o trestní rozhodnutí v jiné věci a v druhém případě v téže věci. Pokud by bylo zakázáno přezkoumávat trestní rozhodnutí v jiné věci, byla by kritika trestních rozhodnutí via facti znemožněna, protože každý orgán činný v trestním řízení by uspěl se svou žalobou na ochranu osobnosti.

"Proč by měl Jiří Kajínek a jiní odsouzení pracně hledat důvody pro obnovu řízení, když je to tak jednoduché. Stačí podat žalobu na ochranu osobnosti a v ní zpochybnit postup orgánů činných v trestním řízení a vida, důvod pro přezkum trestního řízení je nalezen." Protože civilní úspěch mu svobodu nevrátí, což by Ortmanovi mělo být jasné.

"Proč se držet zákona, proč ctít platné právo, když se můžu do domu dostat zadními dveřmi." Absurdní tvrzení. Ortman nás chce zbavit obrany před trestní justiční mafií a učinit ji nekritisovatelnou.

"Soud ale, jak známo, rozhoduje podle platné právní úpravy, ne podle ustanovení nejmenovaného „starého českého práva“." Ortman je zapšklý legalista.