Volná místa na Nejvyšším správním soudě (ODA)
Nejvyšší správní soud hledá dva poradce do Oddělení dokumentace a analytiky.Požadavky:
- vysokoškolské vzdělání v oboru právo;
- bezúhonnost;
- analytické a systémové myšlení;
- základní znalosti práva Evropské unie, schopnost orientovat se v právních řádech členských států EU, stejně jako v judikatuře ESLP a mezinárodním právu;
- výborná znalost anglického jazyka, obstojná znalost druhého jazyka (němčina, francouzština, polština, španělština), znalost (i pasivní) každého dalšího jazyka vítána;
- orientace v právních informačních systémech českých, evropských a zahraničních;
- dobrá znalost práce s počítačem, případné programátorské schopnosti vítány.
Náplň práce:
- zpracovávání rešerší a analýz k problematice evropského a srovnávacího práva;
- sledování a vyhodnocování vývoje práva v rámci Evropské unie a Rady Evropy;
- práce s judikaturou Nejvyššího správního soudu;
- správa databáze judikatury;
- analytická činnost a příprava Sbírky rozhodnutí NSS.
Jedná se o pracovní poměr na plný úvazek. Platové ohodnocení se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a vyhláškou č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.
Strukturovaný životopis zasílejte prosím nejpozději do 18. 7. 2008 na adresu: michal.bobek[at]nssoud.cz, kam můžete případně směrovat i své dotazy. Bližší informace o činnosti a složení Nejvyššího správního soudu naleznete na http://www.nssoud.cz/.
Nástup možný od 1. 8. 2008 nebo na základě dohody kdykoliv po tomto datu.
P. I.: Nad rámec všech výše uvedených pozitiv a sociálních jistot lze ještě přidat, jak dokumentuje přiložená fotografie, "práce s rozhledem v umělecky podnětném prostředí".
30 komentářů:
PS z úplně jiného soudku - nemířili umistitelé velkolepého uměleckého díla před budovou Nejvyššího správního soudu na slepou spravedlnost? Promiňte, jde samozřejmě o vtip, ale jeden nikdy neví - jestli náhodou někdo neměl vůči NSS nějaké výhrady. :-)))
Michal Slezák
Skôr by som povedal, že to má znamenať niečo ako: "Je to v kýbli". :)
Férově bychom ovšem při líčení "pozitiv a sociálních jistot" měli také uvést, že na NSS nejsou odbory, takže například i dnešní celostátní výstražná siesta tuto instituci mine, a pokud by se z této formy poobědového odpočinku měla stát se stoupajícími odpoledními teplotami a blížícími se senátními volbami v českých nemocnicích, školách a továrnách tradice, patrně ji na NSS nebude mít kdo organizačně zaštítit;)
P.S.: Nechápejte prosím tuto jedovatou poznámku jako výzvu k napravení tohoto stavu a založení odborové či jakékoli jiné buňky, to bych této instituci prokázal vskutku medvědí službu.
Snad to ale není v v "kýbli" úplně a snad spravedlnost přes ten kýbl alespoň trošku vidí. :)
Hana Telchová
Umelecky predmet tohoto kalibru prizene svadi k nejruznejsim paralelam, staci se jen rozbehnout (prave proto jsem si take dovolil inzerat ozivit fotem). Jedine, co nas muze tesit je, ze figurka tato je stejne jako jine pociny street artu v ulicich Brna povahy docasne. Co bohuzel asi docasne nebude je to borec s kvadrem, co ma prijit nastalo pote.
Absence odboru mi prozatim pouze prokazovala rozum lidi v relativne male instituci pracujicich.
Pokud byste zaměstnali mne, tak by odbory na NSS ipso facto začaly působit.
Nevím, zda absencí odborů o něco nepřicházíte. Třeba o pohled na skupinu progresivních profesionálů, ani ve slunečném dni postávají od 14 do 15 před budovou a tváří se spíše uvařeně než nažhaveně.
Jelikož celá justice funguje už roky tak, jako by se nacházela v permanentní stávce work-to-rule, nemůže být přítomnost odborů na jejích výstupech jakkoli seznatelná.
Jasně, obehraný vtip: Stávkují permanentně, jen si toho nikdo nevšiml. Takové vtipy mají jednu vadu: nejsou celá pravda.
(P.S. Nevím o soudci, co by byl současně odborář.)
A Soudcovská unie je co?
Tady jde ale hlavně o formu stávky, work-to-rule, což se praktikuje na železnici (je to snad anglický vynález) a znamená, že železničáři začnou striktně dodržovat všechny předpisy, v důsledku čehož se vlaky zastaví.
Bezmyšlenkovitá aplikace předpisů a procedur, to je u českých soudů normální modus operandi.
Příklad: Asi před dvěma lety jsem psal žalobu pro sedmiletého žalobce, kde jsme uvedli, že žalobce nemá žádné příjmy ani majetek, proto žádá o osvobození od soudního poplatku (tuším, 80 000 Kč). Soud (KS-ÚL, pobočka LB) na to reagoval tím, že žalobci poslal šestistránkový formulář potvrzení o poměrech s výzvou k vyplnění.
Nesmyslný pokyn, soudní šikana, lidově buserace. Měl jsem sto chutí vyplnit do formuláře, že žalobce má dvě stavebnice a elektrický vláček, ale ten má u lokomotivy o kolečko méně, pro což má paní soudkyně jistě pochopení a nebude trvat na jeho okamžitém zpeněžení.
Snad rozumíte, co chci říct.
Aha, rozumím. Nepochopil, že se jedná o stávku nikoli obyčejnou, ale švejkovskou, tedy tzv. stávku work-to-rule. A to jste navíc na její definici odkázal. Chápu, co jste chtěl říci, a myslím, že jste to řekl dobře.
Tomáš Pecina:
I sedmiletý může být milionář, člověk nikdy neví; třeba něco zdědil po strýčkovi z Ameriky. :o)
Co byste na místě dotyčného soudce dělal vy? Spokojil byste se s tím, že sedmileté děti zpravidla mívají jen mizivý vlastní majetek (a příjmy) a žádný formulář byste k vyplnění neposlal?
Mimochodem, co s případem, kdy jde o sedmileté děcko velmi bohatých rodičů? Je to také na osvobození od soudních poplatků, ač má dítě v daném případě právo na poměrně solidní výživné dle ZoR?
Jenže to, že žalobce majetek větší hodnoty ani příjmy nemá, jsme uvedli do žaloby. Za těchto okolností bylo zbytečné a pro účastníka řízení zatěžující trvat na vyplnění formuláře.
Mimochodem, co s případem, kdy jde o sedmileté děcko velmi bohatých rodičů? Je to také na osvobození od soudních poplatků, ač má dítě v daném případě právo na poměrně solidní výživné dle ZoR?
Dobrý argument. Rozumím, že byste tomu chudákovi nejraději obstavil kapesné a přinutil ho prodat nebo pronajmout milovaného medvídka, ale z hlediska platného práva (§ 31 odst. 2 RodZ) je to jasné: povinností rodičů je pečovat o zájmy dítěte, ale nikoli zaplatit za ně soudní poplatek.
Pokud je přiměřené požadovat v daném případě po rodičích, aby za dítě zaplatili třeba 3.000,- Kč za pobyt na "škole v přírodě", proč je nepřiměřené, aby za dítě zaplatili soudní poplatky ve výši třeba 1.000 Kč ve sporu, které dítě vede, pokud nejde o nějaké svévolné uplatnění "práva"?
Zaujmu kruhovou obranu: protože jeho poměry odůvodňují osvobození. Kromě toho si nemyslím, že škola je oprávněna tak vysokou částku požadovat, jde-li o povinnou součást výuky.
T. Pecina a M. Šuster:
Případ chudého dítěte bohatých rodičů může mít i návaznou zajímavou dohru ohledně nákladů řízení.
Případné osvobození od soudních poplatků nemá totiž ipso facto vliv na zproštění povinnosti hradit úspěšné straně sporu "trovy konania". Dojde-li tedy k osvobození chudého dítěte bohatých rodičů od soudních poplatků (což se v praxi s největší pravděpodobností asi stane) a jeho žaloba bude nakonec zamítnuta, vzniká otázka, co s náklady řízení.
Tedy zda je spravedlivější, aby ono "chudé dítě" úspěšné protistraně náklady řízení prostřednictvím svých bohatých rodičů uhradilo nebo zda je naopak možno po úspěšném protivníkovi spravedlivě požadovat, aby vzniklé náklady řízení s poukazem na § 150 o.s.ř. nedostal a nesl je tak výlučně z vlastní kapsy.
Dobrý postřeh. S tím souvisí i otázka, zda jsou rodiče vůbec povinni platit dluhy nezletilého dítěte. Exekutor skončí nejvýš se zabaveným medvídkem nebo koloběžkou (a i tam bych zvažoval excindační žalobu).
Jen pro doplnění: Mnou zmiňovaný konkrétní žalobce náklady platit nemusí, protože byl plně procesně úspěšný, takže to asi nezjistíme.
"Chudé dítě bohatých rodičů": pokud hovoříme o nezletilých dětech nízkého věku (např. do 15 let), pak toto sousloví vzhledem k pravidlu vysloveném v § 85/2 ZoR ("dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů") dost dobře nechápu. Snad jedině kdyby šlo o bohaté BIOLOGICKÉ rodiče dítěte, které bylo mezitím osvojeno někým jiným. :o)
Dále si to dovedu představit tehdy, kdy dítě vymáhá např. právě výživné od jednoho z rodičů (anebo vůbec jde o spor, kde se střetávají zájmy dítěte a rodičů). Aby však někdo, jehož životní úroveň je výrazně nadprůměrná (a daný spor koneckonců jeho jménem iniciují jeho rodiče coby jeho jeho zákonní zástupci) byl osvobozen od soudních poplatků, či dokonce zproštěn povinnosti hradit vítězné straně náklady řízení, to mi spíše připadá jako zneužití institutu osvobození od soudních poplatků.
Za normálních okolností jsou přece rodiče a (malé) nezletilé děti jednou ekonomickou jednotkou a podle toho bych s nimi i zacházel.
Za normálních okolností jsou přece rodiče a (malé) nezletilé děti jednou ekonomickou jednotkou a podle toho bych s nimi i zacházel.
To je ovšem neotřelý, novátorský přístup: SJM bychom mohli přejmenovat na SJMND :-)
Hm, původně jsem tam měl dovětek "v případech tohoto druhu", ale pak jsem to vymazal jako nadbytečné. Koukám, že to nadbytečné nebylo. :o)
Nechci závádět nějakou pasivní či aktivní solidaritu této "jednotky" (MND). Ovšem pokud lze v konkrétním případě považovat platbu soudních poplatků za součást vyživovací povinnosti rodičů k dítěti, a poměry rodičů neodůvodňují osvobození od soudních poplatků, pak nechť soudní poplatky za dítě zaplatí (+ viz výše dva okruhy výjimek, které bych připustil).
Aplikace § 85 odst. 2 i. f. RodZ je asi možná, ale procesně neschůdná: dítě, zastoupené kolisním opatrovníkem, by zřejmě muselo žalovat rodiče o to, aby za ně zaplatili soudní poplatek…
Jen poznámka na okraj - z hlediska civilního procesu jako nástroje ochrany subjektivních práv je § 150 OSŘ něco jako zločin. Je skutečně trapas, když soud sice velmi moudře zamítne zcela nesmyslnou žalobu, ale pak řekne, že žalobce (který tak aktivně a tak nesmyslně žaloval) je chudý/děcko/nemocný, takže náklady nikdo nic.
A k čemu prosím takový rozsudek úspěšnému žalovanému je? Na právní pomoci utratil desetitisíce a sice "vyhrál", ale často ho to na nákladech stálo víc, než kdyby ten neoprávněný a nesmyslný požadavek zaplatil bez soudu a advokáta rovnou.
Mám takových spisů v kanclu plnou skříň.
Tady ale vycházíme z toho, že rodiče za dítě zaplatí dobrovolně, resp. tu vůbec předpokládáme součinnost rodičů (např. podpis žaloby za dítě, vyplnění dotazníku ohledně příjmů a majetku dítěte atd.).
Možná řešíme něco, co se v praxi vyskytuje tak zřídkakdy, že to ani nevyžaduje řešení. Předpokládám ostatně, že by bylo pod úroveň Petrů Kellnerů a spol., aby za své dítě podepsali žalobu, ale zároveň jménem dítěte žádali o osvobození od soudních poplatků. :)
Nelze zjednodušovat. Je zde kontinuum případů, od zjevného abusu § 150 OSŘ po případy, kdy procesně úspěšný žalovaný záměrně uvedl žalobce ohledně své věcné žalobní legitimace v omyl.
Chudá sudička a § 150 o.s.ř.:
Myslím, že situace není tak zlá, jak nastínil D. Dvořáček. K tomu si dovolím citovat z pravomocného rozsudku ve věci ochrany osobnosti hravě potvrzeného VS O:
Při zkoumání toho, zda jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, soud přihlédl nejen k osobním a majetkovým poměrům na straně žalobkyně, ale i k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku a k postoji účastníků v průběhu řízení a dospěl k závěru, že podmínky vyžadované § 150 o.s.ř. spočívající v důvodech zvláštního zřetele hodných ve věci dány nejsou. Bylo již řečeno, že ze strany žalobkyně se od samého počátku jednalo o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, přičemž obdobné jednání žalobkyně nebylo u žalobkyně ojedinělým excesem...S žalobkyní byla soudem v rámci smírčí činnosti soudu dle § 99 o.s.ř. věc probrána a žalobkyně byla upozorněna na právní úpravu a na četnou a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR v obdobných věcech... Žalobkyně přes toto poučení na svévolném a zřejmě bezúspěšném uplatnění práva setrvala a vzala tak na sebe procesní následky svých postupů, k nimž se i přes poučení soudu rozhodla. Za této situace soud dospěl k závěru, že okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, a procesní postoje žalobkyně samotné neodůvodňují nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovanému, který byl toliko v důsledku výkonu svých povinností soudem ustanoveného znalce nucen účastnit se z pozice žalovaného tohoto řízení a vynaložit tak v těchto souvislostech náklady za právní zastoupení advokátem. Nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovanému by za této situace bylo zjevně neodůvodněným znevýhodněním žalovaného. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak ve vztahu k žalobkyni nepochybně splní i svou výchovnou funkci dle § 1 o.s.ř. v tom směru, aby se ochrany svých ohrožených či porušených práv (§ 3 o.s.ř.) domáhala v odůvodněných případech, když v případech svévolného a zřejmě bezúspěšného uplatňování práva musí nést i negativní následky v podobě odpovědnosti s tím spojené. Každé uplatnění práva je totiž úzce spojeno s procesním postupem, který účastník řízení zvolí a za který také sám nese odpovědnost.
Vážně nevím, jak se to mohlo stát, a možná je vysvětlení jednodušší, než bych čekal (např. někdo v Brně omylem prohodil dva spisy), ale u kasační stížnosti datované 13. 1. 2008 dokázal NSS rozhodnout 5. 6. 2008 a zákonnou lhůtu pro odeslání písemného vyhotovení rozsudku překročil také jen o několik dní (kdo nevěří, ať tam klikne).
Zatímco dosud jsem trávil čas inteligentní korespondencí s předsedou NSS Baxou, jemuž jsem naznačoval cosi o průměrné době projednání kasačních stížností, jež by byla ostudou i somálské justice, a on se naoko tvářil uraženě a odpovídal mi, že mohu tedy podat návrh na určení lhůty (kterou nestranně projedná a rozhodne o ní sám soud, který se průtahů dopouští), nyní nestačím žasnout. Znamená to snad, že spory ve správním soudnictví se už nebudou dědit z otce na syna, příp. z matky na dceru, a že může dojít k situaci, kdy rozhodnutí NSS bude mít nějaký dopad do právní sféry účastníků řízení?
Bravo, Nejvyšší správní soude, sochu s kýblem místo hlavy si vážně nezasloužíš!
PS: Významu shora popsané události nemůže ubrat ani to, že rozhodnutí není prima facie jednoznačné a bude proti němu podána ústavní stížnost, neboť závěr, že pořádkovou pokutou lze vynucovat splnění nezákonného a fakticky nadbytečného pokynu správního úřadu, žalobce neakceptoval.
Okomentovat