Může být soudce členem politické strany?

Ve včerejším vydání časopisu Týden (č. 25/2008) je publikován pozoruhodný rozhovor s místopředsedou Nejvyššího soudu Pavlem Kučerou „Někam jsme jeli, o něčem si povídali“, který čtenáře zavede do někdy až netušených a převážně zcela bezelstných zákoutí způsobu uvažování dotazovaného. Určitě doporučuji k přečtení, byť rozhovor zatím bohužel není dostupný v internetové podobě. K následujícímu postu mne však inspirovala odpověď na jedinou otázku - existuje podle vás hranice mezi soudcem a politikou? Odpověď totiž zněla: „Je důležitá v mém rozhodování soudce. V občanském životě ale mohu volit a být dokonce členem politické strany.“ Pokusím se tuto tezi podrobit kritické analýze.

Z hlediska gramatického znění zákonné úpravy není sporu o tom, že odpověď P. Kučery byla správná. Skutečně, zákon o soudech a soudcích členství soudců v politických stranách výslovně nezakazuje a protože platí, že co není zakázáno, je povoleno, soudce svým členstvím v politické straně neporušuje zákon. Další argumenty lze dovodit z těch zákonů, které neslučitelnost s členstvím v politické straně výslovně zakotvují: namátkou zákon o Ústavním soudu (§ 4 odst. 4) anebo zákon o Veřejném ochránci práv (§ 3 odst. 3). Jinak řečeno: pokud by racionální zákonodárce chtěl členství soudců v politických stranách zakázat, mohl tak jednoduše učinit stejně jako v případě citovaných funkcí. Protože tak ale neudělal, soudci podle zákona stricto sensu členy stran býti mohou.

Na straně druhé však nelze přehlédnout, že „soudce je povinen při své činnosti mimo výkon funkce soudce a při výkonu svých politických práv si počínat tak, aby tato činnost neohrožovala nebo nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušovala důstojnost soudcovské funkce anebo mu nebránila v řádném výkonu funkce soudce“ (§ 80 odst. 4 zákona o soudech a soudcích). Současně platí, že se soudce „nesmí při výkonu své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním a sdělovacími prostředky“ [§ 80 odst. 2 písm. d) cit. zákona]. Otázka proto zní tak, zda ze samotného faktu členství v politické straně může implicitně plynout porušení uvedených zásad.

Při hledání odpovědi na nastolenou otázku tedy musíme vycházet z toho, co je vlastně obsahem členství v politické straně – zejména jaké povinnosti z toho plynou, a proto musíme nahlédnout „do kuchyně“ samotných stran. Pro nezbytné zjednodušení jsem vybral toliko politické strany, zastoupené v Poslanecké sněmovně. Podle čl. 3 bod 8 stanov ODS mimo jiné platí, že člen je povinen spolupracovat na uskutečňování cílů strany a prosazování jejího programu, respektovat usnesení a rozhodnutí orgánů strany, dodržovat stanovy strany a prosazovat její programové zásady a cíle. Podle čl. 10 odst. 3 je člen ČSSD povinen dodržovat stanovy a řídit se programem ČSSD, svou činností a vystupováním prosazovat politiku ČSSD, plnit usnesení orgánů ČSSD. Člen KDU-ČSL je podle § 6 stanov povinen prosazovat cíle strany a podílet se na plnění programu strany, řídit se stanovami a vnitrostranickými normami, plnit usnesení a rozhodnutí stranických orgánů, plnit převzaté úkoly a nést za ně odpovědnost. Podle bodu 21 stanov KSČM je člen této strany povinen zejm. dodržovat stanovy, podílet se na uskutečňování programu KSČM, získávat pro něj další stoupence, politicky a odborně se vzdělávat, propagovat a objasňovat politiku strany mezi občany, přispívat ke spolupráci levicového hnutí a všech sil usilujících o demokracii a sociální spravedlnost. Konečně stanovy Strany zelených zavazují v čl. 6 bod 2. členy ke spolupráci na uskutečňování cílů strany a prosazování jejího programu, k podřízenosti programovým cílům a k dodržování vnitřních předpisů strany, k podílení se na uskutečňování politiky strany, k účasti na jednání stranických orgánů, jejichž jsou členy, a také k péči o dobré jméno strany a k získávání podpory na veřejnosti.

Pokud vycházím z předpokladu, že každý by měl velmi zodpovědně vážit všechny svoje závazky a že u soudce by měl být tento předpoklad vyžadován vskutku měrou vrchovatou, obtížně si dovedu představit osobu, která by na straně jedné při výkonu svých politických práv (tedy i práva sdružovat se v politických stranách) nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu a nenechala se jakkoliv ovlivnit stranickými zájmy, a na straně druhé by současně aktivně plnila svůj závazek prosazovat a propagovat program jedné politické strany a získávat nové příznivce. Takovou rozpolcenost nikomu nepřeji a proto se domnívám, že jakkoliv zákonná úprava členství soudců v politických stranách přímo nezakazuje, jedná se reálně o natolik neslučitelné pozice, že fakticky by soudci členy politických stran určitě být neměli. Slovy klasika, měli by si uvědomit, že politika je pouze nedokonalou náhražkou bridže, a že smysluplnou práci pro obecné blaho lze provádět i mimo rámec politických stran.