Global Antitrust 009 – díl první

Konec starého roku je příležitostí pro bilancování, začátek nového důvodem pro výhled do budoucna. Po informacích o tom, ve kterém kraji se narodilo první děťátko a zda se tak stalo tři nebo pět sekund po půlnoci zaplnily média předpovědi, co přinese začínající rok v politice, ekonomice a kultuře, popř. které celebrity se pravděpodobně ožení a které nejspíše rozvedou. Rád bych se k této pěkné novoroční tradici přidal, a to v oblasti, kterou zatím v Čechách, myslím, žádný komentátor neobsadil. Tak tedy, co přinese rok 2009 ve světě soutěžního práva?


Domnívám se, že globální soutěžní politiku v roce 2009 nejsilněji ovlivní dvě okolnosti, přičemž obě budou mít nepochybně vliv i v následujících letech. Prvním faktorem je plánovaná změna na klíčových postech soutěžního světa, tím druhým jsou ekonomické obtíže, do kterých se dostala většina ekonomik vyspělého světa. Ale postupně.

Existují-li skuteční lídři globální soutěžní politiky, pak jsou to nepochybně Spojené státy a Evropská unie. Antimonopolní orgány USA (Antitrustové oddělení Ministerstva spravedlnosti – AD DoJ, Federální obchodní komise - FTC) a Evropská komise (resp. její Generální ředitelství pro soutěž) jsou nositeli impulsů soutěžní politiky. Bylo by překvapivé, pokud by tomu tak nebylo. Obě jurisdikce mají ohromnou tradici aplikace antitrustového práva, jejich ekonomiky jsou těmi nejvyspělejšími na světě, mají nejlepší hmotné i personální prostředky. Z jejich spolupráce těží celý antitrustový svět, z napětí mezi nimi vznikají vynikající diskuse a skvělé projekty (např. v reakci na odlišný postoj obou institucí ke spojení GE/Honeywell vznikla Mezinárodní soutěžní síť jako projekt, který by měl vést k harmonizaci aplikace soutěžního práva na celém světě, rozuměno zejména v Evropě a Americe).

Směřování všech uvedených institucí je přitom ovlivněno mj. tím, kdo v jejich čele stojí. V posledním období přitom vztahy nebyly příliš vřelé. Připomeňme rozepři ohledně způsobu řešení případu Microsoft v Evropě, která eskalovala po vydání rozsudku Soudu prvního stupně v září 2007. Dosavadní šéf AD DoJ Thomas Barnett několik hodin po vynesení rozsudku uvedl v médiích, že standard aplikovaný na jednostranné jednání ze strany EK a SPS povede spíše než k ochraně spotřebitelů k poškození zákazníků v podobě zmrazení inovace a odrazování od soupeření. Na toto prohlášení pak ostře zareagovala dosavadní komisařka pro soutěž, Neelie Kroes, podle níž „je absolutně nepřijatelné, aby představitel americké administrativy kritizoval nezávislý soudní orgán mimo jeho vlastní jurisdikci“. Podle Kroes Komise nekomentuje rozhodnutí amerických soudů, a na oplátku očekává stejný stupeň respektu i z druhé strany.

Korektní transatlantická debata se naopak vede nad vhodným přístupem k vertikálnímu určování cen, kdy američtí představitelé razí liberálnější pojetí a poukazují na časté prosoutěžní účinky takového jednání, kdežto Komise i nadále setrvává na škodlivosti RPM, jež i nadále považuje za tvrdé omezení soutěže (hard core restriction).

Po osmi letech republikánského vládnutí nastoupí na konci ledna do prezidentského úřadu v USA demokrat Barack Obama. Předpokládá se, že nový prezident po nástupu do funkce zásadním způsobem obmění obsazení klíčových postů ve FTC a AD DoJ a celý svět je v očekávání, jak se tato změna promítne do soutěžní politiky Spojených států. Její směřování přitom bylo předmětem předvolebního boje (i když okrajovým). Oba kandidáti byli dotazování na jejich plány v oblasti antitrustu. Senátor Obama kritizoval, že současná administrativa má nejslabší výsledky v oblasti antitrustu ze všech vlád za posledního půl století, a proslavil se slibem, že pokud se stane prezidentem, zařídí, aby antitrustové oddělení ministerstva spravedlnosti skutečně věřilo v soutěžní právo. Tato kritika se zdá být namířena zejména do oblasti posuzování případů dominantních podniků a vertikálních omezení, neboť to jsou oblasti, v nichž opravdu současné vedení ministerstva spravedlnosti spoléhalo spíše na trh a zdrželo se jakýchkoli zásahů. Obama chce rovněž důkladnější přezkum fúzí a odvolání některých výjimek z antitrustového práva, např. v oblasti farmaceutik. Bude rovněž zajímavé, zda se Obamova vláda pokusí zvrátit rozsudek Nejvyššího soudu ve věci Leegin (o kauze a jejich důsledcích psal zde Jirka Kindl), který zrušil per se zákaz určování cen pro další prodej. Přijetí takového zákona přitom zvažovali před časem někteří demokratičtí senátoři, včetně Hillary Clinton.

Kdo bude novým šéfem AD DoJ a zda či k jak masivní změně dojde mezi komisaři FTC, se zatím neví. Ať si nový prezident vybere kohokoli, je jasné, že tato volba ovlivní na příštích několik let směřování a vnímaní americké soutěžní politiky, která, podle některých tamních autorů, za posledních osm let ztratila svou prestiž a své vedoucí postavení přenechala Evropské komisi.

Avšak i tam je zaděláno na změny. Letos se konají volby do EP a po nich bude sestavována nová Komise. Když v roce 2004 nastupovala na své místo Neelie Kroes a nahradila charismatického Itala Maria Montiho, univerzitního profesora ekonomie, mnozí vraštili čelo. Obávali se, zda nová komisařka, která se celý život pohybovala ve světě obchodu, bude schopna zastávat podobně razantní přístup jako její předchůdce, a to i proto, že adresáti jejích rozhodnutí mohou být její dřívější kolegové či obchodní partneři. Neeli Kroes za uplynulých pět let však mnohé pochyby svými činy vyvrátila. Spolu s generálním ředitelem pro soutěž, jímž je Angličan Philip Lowe, vytvořili tandem možná rozdílných osobností, které však posunují soutěžní politiku v Evropě vpřed. Mezi jejich úspěšné projekty patří rekordní výsledky antikartelového programu Komise (rekordní je jak počet odhalených a potrestaných kartelů, tak výše ukládaných sankcí), úspěch fungování Evropské soutěžní sítě, debata o soukromém vymáhání soutěžního práva či nedávno zveřejněný dokument o modernizaci aplikace čl. 82 Smlouvy ES.

Zdá se být téměř jisté, že v průběhu tohoto roku oba ve svých pozicích skončí. Změna na pozici generálního ředitele pro soutěž už byla ohlášena a skutečnost, že se na toto místo byl nominován Alexander Italianer z Nizozemí (jehož dosavadní kariera, ale i jméno a národnost jsou vzorným příkladem evropanství), je důkazem, že ve svém úřadu nebude pokračovat ani Neelie Kroes, která má stejnou státní příslušnost (podle pravidel Komise nemůže být komisař a generální ředitel z jednoho členského státu). Mnozí toho již dnes litují.

Každopádně, tento a následující roky ukáží, do jaké míry jsou aktuální soutěžní politika a odlišné tendence spojeny s konkrétními osobnostmi v čele klíčových úřadů, či zda jsou odlišnosti způsobeny jinými, hlubšími okolnostmi, na něž nemají konkrétní lídři rozhodující vliv. Možná se ukáže, že skutečnými nositeli soutěžní politiky v jedné či druhé jurisdikci jsou jiní lidé – soudci, profesoři soutěžního práva či ekonomie nebo dokonce úředníci soutěžních úřadů a že změna v obsazení nejvyšších postů nebude znamenat zásadní zvrat.

Osobně se domnívám, a nasvědčují tomu i již publikované komentáře, že v Evropské unii k žádnému převratu nedojde. Italianer je charakterizován jako „klidná síla“ a je předpoklad, že se bude snažit pokračovat v dobré práci svého předchůdce. Současná prominentní pozice soutěžní politiky mezi jednotlivými agendami Komise je však dána i skutečností, že přinejmenším od roku 1999 byly v čele GŘ pro soutěž velmi silné osobnosti, které o sobě dávaly vědět a nebály se jít do kontroverzních rozhodnutí a projektů. Pokud by výsledkem debaty politiků bylo jmenování slabšího komisaře, mohla by tato skutečnost ovlivnit „viditelnost“ evropské soutěžní politiky, její základní směřování asi těžko.

Ani ve Spojených státech se podle mne nedá čekat zásadní revoluce, i když přehodnocování dílčích přístupů a důraz na jiné agendy zřejmě ano. Předpokládám aktivnější přístup k dominanci a jejímu zneužití, což však vzhledem k současné míře ingerence ze strany antitrustových orgánů nebude tak obtížné. Jak hluboká bude tato proměna, ukáží nejbližší měsíce.

Každopádně simultánní změna představitelů klíčových soutěžních úřadů, ke které dochází za normálních okolností jednou za dvacet let, nabídne unikátní možnost tyto proměny sledovat a pochopit, jaký skutečný vliv mají rozhodující jurisdikce na aplikaci soutěžního práva v jiných státech a na debaty, které se tam odehrávají, a to včetně České republiky.

Kdokoli, kdo bude v roce 2009 stát v čele AD DoJ, FTC nebo a GŘ pro soutěž, bude nucen reagovat na výzvy, které pro soutěžní politiku přináší současná ekonomická krize. O tom však v příštím postu.