Článek v Economistu k neústavní reformní smlouvě
Časopis Respekt, jehož jsem pravidelným čtenářem, začal přejímat články z britského Economistu a moc bych si přál, aby se tam objevil i tento článek, nazvaný "Give Europe a Say". Napsaný s typickým britským skepticismem, zaujímá jasné stanovisko v debatě o tom, zda je Reformní smlouva to samou smlouvou, jakou byla odmítnutá smlouva ústavní, a zda je potřeba o ní pořádat referendum. Postoj Economistu vyjadřuje i odkaz na známé dílo surrealisty Magritta, který pod obrázek fajfky napsal "Toto není fajfka" (viz zde, odkud je i obrázek). Podobně surrealistické připadá Economistu tvrzení evropských politiků "toto není ústava".
Přiznám se, nemám vyhraněný názor na to, zda v České republice Reformní smlouvu schvalovat v referendu. Na jednu věc však názor jasný mám: pokud v některých státech politici slíbili, že o ústavní smouvě budou rozhodovat voliči, tvrdit nyní, že je Reformní smlouva "jiná" a že proto referenda není třeba, jen tak jednoduše nejde. The Economist píše:
Neprůhlednost nové smlouvy není náhoda: je to jejím raison d'être. Když evropští lídři neuspěli v přesvědčování voličů velkými frázemi a neobvyklou otevřeností (původní ústava stanovila, že zákony EU mají „přednost“ před zákony pouhých států), vrátili se ke své předchozí strategii: namačkání dlouhého seznamu změn a doplnění do nečitelného právnického textu. Cílem bylo vyrobit něco, co bude možné představit jako pouhou další smlouvu, doplňující ty předchozí. To zároveň umožňuje představitelům vlád říci, že je vhodná pro urychlenou ratifikaci národními parlamenty (lhůta do počátku roku 2009 už byla stanovena), bez potřeby pořádat otravná referenda. Pořádat národní hlasování bude zatím pouze Irsko.
Bez ohledu na přínosy smlouvy, tohle je špatně. Jak Bertie Aher, irský ministarský předseda upřímně poznamenal, ve smlouvě je stále 90% ústavy. Některé země, zejména Německo, byly na referenda vždy alergické, z dobrých historických důvodů. Nicméně, téměř dvanáctka vlád slíbila jejich konání o původní ústavě; jsou nečestné, když prohlašují, že ta nová je natolik jiná, že jsou tyto sliby překonané. Jediným důvodem proč se mimo Irska nebude konat žádné referendum je ten, že by pravděpodobně dopadlo neúspěšně - v Nizozemsku, Británii a pravděpodobně i jinde. Pro instituci, které se tak zoufale nedostává legitimity a odpovědnosti, je to naprosto přesně špatná výmluva.
Možná, že Reformní smlouva skutečně "jiná" je. Pak by ale její "jinakost" měla být řádně vysvětlena a odůvodněna. Alespoň bychom se ve veřejné debatě dozvěděli, co považují evropští politici za atributy ústavnosti, které z původního textu vygumovali. Nebyla by maskována nepřehlednými taktikami, které popisuje The Economist. Pak by ve mně možná nebyla ta pachuť, o které jsem psal ve svém minulém postu.
Přiznám se, nemám vyhraněný názor na to, zda v České republice Reformní smlouvu schvalovat v referendu. Na jednu věc však názor jasný mám: pokud v některých státech politici slíbili, že o ústavní smouvě budou rozhodovat voliči, tvrdit nyní, že je Reformní smlouva "jiná" a že proto referenda není třeba, jen tak jednoduše nejde. The Economist píše:
Neprůhlednost nové smlouvy není náhoda: je to jejím raison d'être. Když evropští lídři neuspěli v přesvědčování voličů velkými frázemi a neobvyklou otevřeností (původní ústava stanovila, že zákony EU mají „přednost“ před zákony pouhých států), vrátili se ke své předchozí strategii: namačkání dlouhého seznamu změn a doplnění do nečitelného právnického textu. Cílem bylo vyrobit něco, co bude možné představit jako pouhou další smlouvu, doplňující ty předchozí. To zároveň umožňuje představitelům vlád říci, že je vhodná pro urychlenou ratifikaci národními parlamenty (lhůta do počátku roku 2009 už byla stanovena), bez potřeby pořádat otravná referenda. Pořádat národní hlasování bude zatím pouze Irsko.
Bez ohledu na přínosy smlouvy, tohle je špatně. Jak Bertie Aher, irský ministarský předseda upřímně poznamenal, ve smlouvě je stále 90% ústavy. Některé země, zejména Německo, byly na referenda vždy alergické, z dobrých historických důvodů. Nicméně, téměř dvanáctka vlád slíbila jejich konání o původní ústavě; jsou nečestné, když prohlašují, že ta nová je natolik jiná, že jsou tyto sliby překonané. Jediným důvodem proč se mimo Irska nebude konat žádné referendum je ten, že by pravděpodobně dopadlo neúspěšně - v Nizozemsku, Británii a pravděpodobně i jinde. Pro instituci, které se tak zoufale nedostává legitimity a odpovědnosti, je to naprosto přesně špatná výmluva.
Možná, že Reformní smlouva skutečně "jiná" je. Pak by ale její "jinakost" měla být řádně vysvětlena a odůvodněna. Alespoň bychom se ve veřejné debatě dozvěděli, co považují evropští politici za atributy ústavnosti, které z původního textu vygumovali. Nebyla by maskována nepřehlednými taktikami, které popisuje The Economist. Pak by ve mně možná nebyla ta pachuť, o které jsem psal ve svém minulém postu.
18 komentářů:
No, mna v Parizi Weiler celkom presvedcil v tom, ze odmietnutie Ustavy bolo dobrym krokom (mimochodom, dakujem za dobry tip), nakolko konecne vzbudilo aspon aky taky zaujem o sutaz/konflikt ustavnych identit jednotlivych statov a komunity. V tom kontexte sa mi zda referendum rozumnym krokom...aspon prinutit ludi ist k urnam, aby vedeli, ze nieco take existuje (a nepopieram, ze sa zrejme v pripade referenda vsetkych krajin da ocakavat este jedno odmietnutie - dalsia diskusia). Pokial ide o politicke sluby (trebars ODS), tak to vyjadril Weiler tiez: "Po zmluve, co sa hrala na Ustavu tu mame Ustavu co sa hra na zmluvu".
Á, díky za reakci a také za příležitost požádat některé z těch, kteří se zúčastnili pařížské konference: nechtěli byste o ní poreferovat na Jiném právu? Pokud ano, zašlete mi prosím svůj příspěvek na moji e-mailovou adresu (Jan.Komarek[na]law.ox.ac.uk). Díky.
Evropská problematika je velice zajímavá. Jako tip na hosta Jiného práva bych navrhoval prof. JUDr. Vladimíra Týče, CSc. - http://www.muni.cz/people/1224
Evropská problematika bezesporu zajímavá je, ale nejsem si jistý, jestli zrovna p.profesor bude ochotný a bude se mu chtít být hostem na jinempravu.
Z pohledu hostů si myslím, že bych volbu přenechal na přispěvatelech na jinepravo. Také bych měl několik tipů na vhodné hosty, ale nejdříve by bylo zajímavé si položit např.otázku, které profese by příští hosté měli být? Zde by možná nebylo špatné vyhlásit anketu ;)
Prof. Týč občas diskutuje s jakýmkoliv studentem na DF v IS MU. Naposledy na fóru přispíval někdy okolo půlnoci, omlouval se za obsáhlost svého příspěvku, ale že je to strašně zajímavé téma a že nemůže spát. :-) Právě u něj bych tipoval, že by nabídku přijal. :-)
Zdeňku K., jak jsem psal, nemám vyhraněný názor na to, zda referendum pořádat, či nikoliv (a spíše bych se klonil k záporné odpovědi, jak jsem ostatně psal ve svém prvním postu). Co mi vadí, je pokoutná forma, kterou se teď snaží mnozí politici Reformní smlouvu prodat jako něco "úplně jiného", než byla smlouva ústavní.
Pokud například politik prohlásí:
"Na pozici České republiky mají vliv i vybavení Evropské unie právní subjektivitou (čl. I-7 Ústavní smlouvy), redefinice kvalifikované většiny v Radě (čl. I-25 Ústavní smlouvy) a četné přesuny působností do sféry většinového rozhodování. Vstupem Ústavní smlouvy v platnost by tak došlo k významným změnám v pozici České republiky, které se dotýkají postulátu svrchovanosti České republiky podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. K tak závažnému rozhodnutí České republiky by se měl vyslovit suverén, tedy lid České republiky formou referenda." (viz senátní návrh k referendu o ústavní smlouvě)
má podle mého názoru povinnost vysvětlit, proč nyní referendum není třeba, když ta samá ustanovení obsahuje i Reformní smlouva.
Jestli ovšem podle Tebe znamená, že dělat "politické" rozhodnutí je rovnítkem pro to, abych nekonzistentně měnil svoje názory, aniž bych cítil potřebu to vysvětlovat-prosím. Pak to ale řekni jasně, k tomu není třeba odkazovat na "pravidla diskursivní teorie". Ta s tím podle mého názoru nemá moc co dělat.
Nakonec-jistěže má rozhodnutí o referendu více rovin, než ta, kterou se tu "snažím předkládat" (a jistěže vím, že Economist není jediným zdrojem rozumu). Zrovna o téhle jsem se ale rozhodl napsat blogovací příspěvek. Za prvé je to rovina, která mi připadá velmi důležitá, a za druhé, doufám že od blogu nečekáš vyčerpávající pojednání. Kvůli těm odkazuji na články v Právníkovi - jako je třeba ten od Jiřího Malenovského.
ad zk
Principiálnost máme preferovat před ad-hocismem snad v každém diskursu (politickém, morálním, právním, vědeckém, možná i estetickém), a to prostě proto, že koherence postojů je kvalita sama o sobě. To ovšem neznamená názorovou rigiditu. Jenom idiot nemění své názory. Naše tvrzení nás osobně zavazují pouze do té míry, že každou zásadní změnu názoru bychom měli umět přesvědčivě odůvodnit. V této souvislosti si matně vzpomínám na oportunistický přístup ODS k přímé volbě prezidenta. Problém je v tom, že politický diskurs má v sobě mnohem víc marketingové manipulace než věcné argumentace.
S Janem Komárkem souhlasím. Také nevím, zda referendum ano, byť intuitivně tenduji spíše k záporné odpovědi (viz předchozí koment).
Problém je prostě v tom, že stávající dokument (Lisabonská smlouva) je mnohem horší, než euroústava (je především mnohem komplikovanější, a vůbec se mu nedá přisuzovat argument, kterým jsem hájil euroústavu - tedy zjednodušení současného komplikovaného právního stavu). Politika je bohužel mnohem méně principiální, než by ideálně mělo (mohlo) být právo. Dovedu si ale představit argumenty Labour Party nebo třeba ODS, proč referendum ne - ubylo-li deset procent obsahu (jak říká s odovoláním na jednoho předsedu vlády The Econ.), proč prostě neříci, že toto bylo těch nejproblematičtějších deset procent textu, a nyní již proto referendum není třeba?
Problém je, že tato politická rozhodování nelze bohužel popsat racionálně (třeba klauzule o přednosti práva EU - sice je to notorieta,nicméně politický význam klauzule může být úplně jiný, než jaký tomu připíše právník. Někdo to může nazvat strkání hlavy do písku, já bych ale takové politické úvahy a priori neodsuzoval).
ad Tomáš Sobek: "Jen idiot nemění své názory". S tím se dá souhlasit, ale jen idiot mění své názory na základě toho, co mu druzí řeknou a následně je nedokáže "racionálně odůvodnit". Snažím se tím říci, že se sice dá konstatovat, že Lisabonská smlouva je něco jiného, ale je třeba i vysvětlit proč a v čem (A to se netýká jen Lisabonské smlouvy a jen ODS). Zde si osobně nemyslím, že jde o změnu názoru z důvodů racionálních, ale spíše o změnu názorů z důvodů "zatlačení do kouta". I když je to idealizovaná představa, tak bych předpokládal jistou názorovou konzistenci i po zvolení politické strany do čela. Zde to ale není o názoru, ale spíše o nutnosti nebo prospěchu...
Zdeňkovi Kühnovi:
nechci se zaplétat do obsahových detailů (ani do konkrétních politických souvislostí), ale myslím, že tvá první odpověď "nejde o problém právní" je podmíněn tím, nakolik považuješ otázku legitimity za otázku právní, nebo mimoprávní.
((Podotýkám, že nebudu psát v duchu "co EU (zejména její exekutiva)dělá, dobře dělá", který je hlavním proudem i na JP. Omlouvám se všem dotčeným))
Je-li otázka přednosti evr. práva (právní) notorietou, pak je nepochopitelné, proč nelze tuto samozřejmost lidem vysvětlit tak, aby se zastánci nyní aplikovaných metod eurointegrace nemuseli bát referenda (že se referenda bojí, to je evidentní).
V otázce legitimity má integrace jeden zásadní problém: pracuje něčím, co kdysi v rozhovoru pro BBC Jiří Přibáň výstižně nazval plíživou erozí dílčích suverenit pomocí neprůhledných právních technik (cituji dle své chatrné paměti, tak se omlouvám za případnou nepřesnost).
Ražení integrace pomocí "právní technologie" (tomu co se skutečně tím kterým návrhem sleduje rozumí jen znalci) dosáhlo mezí svých možností.
Vzbuzuje intuitivní nedůvěru. Je třeba vysvětlovat, bez ohledu na složitost věci.
Hynkovi Baňouchovi:
Nechi působit příliš vztahovačně, ale docela by mě zajímalo, kde se na Jiném právu projevuje duch "co EU (zejména její exekutiva)dělá, dobře dělá". Až dosud jsem měl zcela opačný pocit (viz třeba častá kritika rozhodování ESD, poukazování na pochybnou kvatitu právních předpisů EU nebo jejich nepublikace atd).
Ne že by mi tolik záleželo na nálepkách, ale opravdu nerad bych byl řazen k nekritickým příjemcům všeho, co nám členství v EU přináší. Naopak si myslím, že nám je kritického přístupu pořád třeba - ač si ho představuji úplně jinak, než prezident Klaus a jeho myšlenkoví epigoni.
K Hynkovi: ona přednost je sice notorietou, ale na druhou stranu to platí pouze na prvý pohled. V komplikovaných otázkách už o žádnou notorietu nejde. Lze to vysvětlit jednoduše pro laika? Asi ano, třeba tak, že právo posledního slova v otázkách přednosti leží pořád v ČR. Nicméně politická strategie je naopak taková, že raději otázku přednosti práva EU ze smluv vypustí. I to lze pochopit, protože jednoduchá klauzule o přednosti skutečnou mnohovýznamovost a relativitu tohoto principu nemůže vysvětlit.
Ad Hynek Baňouch:
Říkal jsem si, jestli má cenu opakovat to, co už Vám napsal Honza Komárek, ale přiznám se, že to, co jste napsal o eurooptimismu JP, mě zaskočilo natolik, že se musím přidat k Honzovi, ač se tím vystavuji riziku přísloví o potrefené huse.
Přiznám se ale, že zkrátka marně pátrám v paměti, kdy jsme tady exekutivu EU chválili, a pokud se tak přece jen stalo (za připomenutí takového postu díky!), pak by to mělo být převáženo dnes už možná desítkami postů kritických (kritizující nejen exekutivu, ale i ESD, EP apod.). Dokonce si i někdy říkám, jestli nejsme až příliš kritičtí. No a pak se dozvím, že opak je pravdou. Nevím, jestli je to většinový dojem našeho čtenářstva, každopádně si s ním však dovolím zdvořile nesouhlasit.
Reaguji na slova Z. Kühna "ubylo-li deset procent obsahu (...), proč prostě neříci, že toto bylo těch nejproblematičtějších deset procent textu, a nyní již proto referendum není třeba".
Ono myslím, že i právní laik pochopí, že odstranění článku o evropské hymně a vlajce nebylo odstraněním nejpoblematičtějších míst. To zaprvé.
Zadruhé: Neporovnával jsem sice procentně obsah Ústavní smlouvy a Reformní smlouvy, ale pokud se v oněch vypuštěných 10% skrývá i Charta základních práv, tak tvrzení o vypuštěné desetině textu je nepravdivé, protože text Charty sice vypadává, místo něj se vkládá nový čl. 6 SEU, který říká, že Charta má "stejnou právní hodnotu" jako smlouvy.
Janu Komárkovi:
na vás jsem samozřejmě nemířil; Vaše články o ESD znám, a proto jsem tam dodal tu "exekutivu"(přesněji měo být administrativu)neboť stále formuje (i materiální) obsah vývoje integrace, bez ohledu na řeči o "odstraňování demokratického deficitu.". Budu příště polopatistický.
Petru Břízovi: myslím, že právě vy jste reprezentantem něčeho co lze nazvat přístupem "jinaktonešlojetokonsensusakdotonechápenepochopilevropskouintegraci" POkud Vám křivdím, omlouvám se. Alespoň tak na mě Vaše texty působí. Jak jsem vyčetl, máte prostě blízko k bruselskému pohledu,a to vám nelze vyčítat. Každý máme nějaký ten pohled, (spolu)formovaný svým dřívějším působištěm.
Opakuji, pokud jste napsal nějaký článek např. kritizující podobu integrace, omlouvám se. Mě prostě jednostrannost české debaty irituje (poučeně kritických článků vychází málo, čehož je pro mě dokladem i apel JK, na Respekt...)
Debata o EU je díky své složitosti dominována elitami, které však velmi často (a přirozeně) svůj osud spojují s EU a ptoto jsou náchylní sdílet její pohled (sklon myšlení, ideologie; prosím, nepochopte to tak že mluvím o nějakém účelovém "něco za něco", nebo něco o intelektuálech, co za mísu čočovice...; opravdu ne).
Je to pochopitelné (myslím to bez úšklebků a ironie). Nepříjemným důsledkem je, že pak na "druhé straně" chybí soupeří stejné váhy. (Koho byste u nás Vy sám označil za obecně uznávaného seriózního, neideologického vzdělaného kritika integrace?)
A to debatě škodí(myslím té nekašírované, polemické - ve smyslu sporu o společnou věc.)
Dovolte mi být osobní. Pokud to rychle spočítám, tak jsem se o detailech evropské integrace začal učit někdy před čtrnácti lety. S nadšením. Ano "existovaly i chyby" (CAP), ale ty "se brzy" odstraní; navíc EU prosadí i např. konkurencí na železnici (alespoň národních dopravců).
No a v roce 2007? "Vlaky smrdí dál" a CAP konzumuje stále větší množství peněz (a zakládá nerovné podmínky, přestože právě toto nebezpečí vedlo k poznání nuntosti zemědělskou politku změni - "pro všechny peníze nebudou, a nerovnost není možná) a přístupová realita (samotné vytvoření Schengenu, quod licet Jovi v případě konvergenčních kritérií pro Euro - Řecko a Itálie kontra např. Pobaltí atd., jež obě narušují ideu rovnosti).
To jsou tak ve stručnosti zdroje mé touhy po věcné debatě, která nebude mít předem zaručený výsledek.
Ad PB a ZK:
Bojí se podle Vás evropské vlády referend ohledně EU? A pokud ano, tak proč? Není na čase posilovat legitimitu EU? Zda to musí být referendem, to nevím. Spíš ne. Ale EU věc nevylepší opětovným útěkem "k osvědčeným mechanismům" jenž je schováváním obsahových změn za technikálie.
Hynku,
doufám, že se "obhajoby" Petra snad ujmu dobře (i když jsem od něj mandát nedostal:-)
Petr byl mým kolegou ve státní správě a mohu Vás ujistit, že právě osoby, které zaujímaly ultra-pragmatický přístup (ten, který trefně nazýváte "jinaktonešlojetokonsensusakdotonechápenepochopilevropskouintegraci") na něj asi nevzpomínají právě v dobrém: namátkou můžu uvést (doufám, že neprozradím nějaké "státní tajemství") že odpor Ministerstva spravedlnosti ke směrnici o službách (která je podobným právním zmetkem, jako Reformní smlouva) se opíral právě o jeho (velmi kritické!) analýzy.
Pokud jde o psaní tady na JP, myslím, že například jeho vyznání směrem k Reformní smlouvě není odrazem toho, že by byl (teď je mi líto, že použiji nálepku) "naivním eurooptimistou", jako spíše zklamáním nad tím, že zúčastnění politici nechtějí přiznat, že evropská integrace je jejich "národním zájmem" a namísto toho v honbě za domácími politickými body vyrobili takový paskvil, který si název "reformní" nezaslouží ani náhodou. (A trochu pochybuji, zda je vhodné používat i slovo "smlouva", která předpokládá shodnou vůli stran - jak se dá tohle předpokládat o dokumentu, který si každá strana vykládá jinak?).
S tou debatou o EU u nás máte pravdu: bohužel ji okupoval prezident Klaus a jeho nohsledi se svým siláckým výrazivem a osobně laděnými útoky na každého, kdo má jiný názor. Do takového pavlačového křiku se pak nikomu moc zapojovat nechce - ani mně.
Janu Komárkovi a Petru Břízovi též:
Díky za vysvětlení a tedy i omluvu PB, pokud je to třeba, a pokud o to stojí. Psal jsem o hlavním proudu a možná jsem nepozorný, ale tyto názory, které jste právě popsal, tak ty moc na postech ani v komentářích nevidím. Je to škoda. Myslím, že debatě škodí, když se kolem některých témat našlapuje příliš opatrně "abycho nenahráli odpůrcům". (Nepochybuji o tom, že je vše myšleno dobře, ale debatě to škodí.)
Honzo, nebudete asi spokojen ale já si naopak širokou publicitu některých obskurních názorů (otevřeně anti-EU zaměřených, a mezinárodní závazky ČR ignorujících) vysvětluji právě jednostranností debaty.
Je to podobný efekt, jako když si některá tabu témata monopolizují extrémisté. Jde o nepříjemný vedlejší důsledek politické korektnosti.
Pak navíc dojde k dalšímu efektu. "Všichni vědí", že téma přece okupují extrémisté, a proto kdo se tématu ujme, je zaškatulkován jako extrémista.
To se stalo např. Pim Fortuynovi, který tematizoval problém společné minimální hodnotové báze pro imigranty (první reakce na jeho utracení v podání tehdy vládnoucí eurolevice jsou jedněmi z nejostudnějších politických vystoupení, co jsem zažil.)
O názorech VK psát nebudu, jen si myslím, že konzistentní jsou a že nakonec debatě pomáhají. Ale to je můj názor. (Otázku mezí v němž se prezident ČR může podílet na "držení" zahraničněpolitického impéria (původní význam slova) ponechám stranou pro ústavní politology.)
To jsem se ale od EU a debaty o ní dostal daleko.
Přeji Všem pěkný den a naší EU hodně realizovaných nápadů zlepšujících náš každodenní život.
S EU je to jako s naším taťkou státem: je třeba neustále kontrolovat korespondenci jeho představy o našem dobru s představami našimi.
Okomentovat