Jak nás vidí veřejnost II.

Slíbil jsem další citáty z beletrie od intelektuálně těžších kalibrů, než byla babička Kavalírová. Tentokrát to bude „odjinud“.

Montague Rhodes James (1862 – 1936) byl paleograf, filololog a medievalista na univerzitě v Cambridge. Napsal četná odborná pojednání, ale proslul jako klasik anglické strašidelné povídky. Své příběhy původně vyprávěl kolegům a studentům; posluchači ho donutili, aby je publikoval.


Povídky jsou absolutní fikce, i když se dokážou tvářit bezmála jako výsledky vědeckého bádání. Pokud v povídkách jde o nějaké názory, jsou to názory M. R. Jamese z přelomu 19. a 20. století a nic jiného.

Právníků se týká jediná povídka, nazvaná Martinova ohrada (Martin´s Close). Autor přijede na návštěvu kamsi do Exeteru, v okolí přijde na místo nazývané Martinova ohrada, z ústního podání zjistí, že jde o hrob barona Martina, který byl popraven jako vrah. Jeho obětí mělo být vesnické děvče, ošklivé a slabomyslné, s nímž se ze žertu zapletl. Dívka byla nalezena v rybníku na blatech s proříznutým hrdlem a nakonec strašila v blízké venkovské hospodě v kredenci. Autor shání prameny, v jednom antikvariátu objeví dobovou zprávu o procesu s Martinem, který byl z Exeteru delegován do Londýna, a tuto fiktivní zprávu o fiktivním procesu k postrašení čtenáře částečně publikuje. Čtenář jako já se jen těžko rozhoduje, zda jde větší hrůza ze strašidla v kredenci nebo z obrazu anglické justice podle M. R. Jamese.

Přistupme k citátům z fiktivní zprávy.

Vězeň (V), soudce (S), generální prokurátor (GP), vyšší soudní úředník (VSU), svědek (SV), porotce (P)

1.) Zahájení hlavního líčení

Je listopad 1683.

„…bylo přečteno obvinění…Pak vězeň požádal o kopii obvinění.“
„S: Co to má být? Jistě víte, že se to nepovoluje. Vy se teď máte k obvinění vyjádřit.
V: Mylorde, chtěl bych pokorně požádat soud o přidělení obhájce… Ostatně, pane, myslím, že v jiné věci k tomu došlo: kopie obvinění byla povolena.
S: Co to bylo za případ?
V: Mylorde, nemohu Vašemu Lordstvu případ přesně pojmenovat, ale…
S: To je všechno k ničemu. Citujte případ…Bůh uchovej, dostane se vám všeho, co právo povoluje, ale tohle je protiprávní a my musíme dodržovat procesní předpisy.
GP: Jménem krále žádáme, aby se už konečně vyjádřil.
VSU: Cítíte se vinen, nebo nevinen?
V: Mylorde,…když se teď vyjádřím, budu pak mít možnost vystoupit proti obžalobě?
S: Ano, ano. Po výroku poroty Vám to bude umožněno a bude vám přidělen obhájce, když vznikne nějaký právní problém.

Po různých okolcích prohlásí vězeň, že je nevinen.“

2.) Obžaloba

GP začíná obšírně líčit, jak se V seznámil s obětí v hostinci u příležitosti vánoční taneční zábavy koncem minulého roku.
„S: Poslyšte, pane prokurátore, nejsme tady od toho, abychom poslouchali povídačky o vánočních besídkách po hospodách… Za chvíli nám začnete povídat, co tam hráli k tanci.
GP: Mylorde, nezdržoval bych soud s ničím nepodstatným… a pokud jde o písničku, ještě prokážeme…
S: Tak dál, proboha, ale nic zbytečného.
GP: …a ta písnička je v tom kraji dobře známá…a má refrén Dámo, chcete jít, chcete hovořit, se mnou?
S: No jo, vzpomínám si na ni z mého kraje ve Stropshiru. Je to nějak takhle, že jo? (Zde Jeho Lordstvo zapískalo kousek nápěvu, což…snížilo důstojnost soudu;…a podívalo se na vězně, který vypadal velmi rozrušeně.)… Co vás svědí, člověče, že koukáte jako herec, když spatří ducha!
V: Mylorde, divím se, jaké maličkosti a hlouposti proti mně uplatňují.
S: Dobrá, dobrá…tak pokračujte, pane prokurátore.“

GP podrobně přednáší, že oběť byla zavražděna 15. května toho roku, byla však poté ještě spatřena, což vysvětluje boží pomstou za nevinně prolitou krev.

„S: Dobrá, pane prokurátore, tak co vlastně tvrdíte?
GP: Mylorde, je to podivné…ale zkrátka my prokážeme, že oběť byla viděna po 15. květnu…a že bylo nemožné, aby v tu dobu byla naživu.

Zde obecenstvo začalo hlučet a smát se; soud zjednal pořádek.

S: Inu, pane prokurátore, tuhle historku jste si mohl pár týdnů ušetřit; pak už budou Vánoce a můžete s ní strašit své kuchařky. (Lidé se opět rozesmáli a vězeň také.)… Proboha, vy tady žvaníte, člověče,… a tady jde o život. (K vězni): A vy, pane, uvědomte si, že ani vy nemáte moc důvodů se veselit… Jak znám pana prokurátora, ten ještě něco vytáhne z rukávu.“

3.) Dokazování

Jako svědkyně byla předvolána majitelka hostince, kde oběť, Ann Clarková, strašila 15. května, tedy v den, kdy zmizela z domova a měla být už mrtvá v rybníku. Byl nevlídný, deštivý, jarní večer.

„GP: Byla pohledná?
SV: Ne, to teda vůbec ne: byla velmi nevzhledná, chudinka!…byla jako puďák.
S: Co je to, paní? Jako co říkáte že byla?…Můžete mi to přeložit, pane prokurátore?
GP: Mylorde, soudím, že to je nářeční výraz pro ropuchu.
S: Jo tak, ropucha! No tak pokračujte.
SV: …přišel baron Martin, objednal si nějaké pití…začala jsem si pro sebe zpívat Dámo, chcete jít… najednou se mi zdálo, že někdo zvenku odpovídá Pane, já chci jít a chci hovořit s vámi… a poznala jsem hlas Ann Clarkové…Povídám, barone, váš miláček se vrátil…mám ji pustit dovnitř?…Ale on mě chytil a povídá, proboha, ženská, zadrž…Zavolala jsem Tomáše Snella…ten šel a otevřel dveře…průvan zhasnul svíčky…někdo kráčel po podlaze…pak jsem slyšela, jak se otevřely a zase zavřely dveře od velké kredence…když jsem zase rozsvítila, vidím barona…celého bledého a zpoceného…ve dveřích kredence spatřím něco jako kus přivřených šatů…vypadaly úplně promočené, ale venku bylo mizerné počasí.
S: Sáhla jste si na to, paní?
SV: Ne, Mylorde, nechtělo se mi toho dotknout.
S: Nechtělo? A pročpak? To jste tak útlocitná, že se štítíte mokrých šatů?
SV: …Nemohu říci proč, Mylorde, ale vypadalo to takové špinavé a ošklivé.
S: Dobrá, pokračujte.
SV: Zase jsem zavolala Tomáše Snella…požádala ho, aby chytil toho, kdo vyleze, až otevřu dveře od kredence…pak baron vykřikl a vyběhl z domu do tmy…dveře se začaly otevírat…s Tomášem jsme je drželi, co jsme mohli, ale přetlačilo nás to a upadli jsme.
S: A co, prosím vás, vylezlo? Myš?
SV: Ne, Mylorde, bylo to větší, než myš, ale neviděla jsem, co to bylo; rychle to přeběhlo přes podlahu a ven ze dveří.
S: Ale jděte, jak to vypadalo? Byla to osoba?
SV: Mylorde, nemohu říct, co to bylo, ale běželo to při zemi a bylo to tmavé.
S: (ke GP) Dobrá, pokud jde o mne, nevidím, co z toho vyvozujete, i když je to ovšem zvláštní příběh.
GP: Mylorde, chceme poukázat na podezřelé chování vězně bezprostředně po zmizení zavražděné osoby; a žádáme porotu, aby to vzala v úvahu…“

Pak byl předvolán svědek Tomáš Snell, v té době jediný host v hostinci kromě barona.

„GP: Událo se něco mezi vámi a vězněm v době, kdy byla hostinská pryč z místnosti?
SV: Měl jsem kus žvance v kapse.
GP: Žvance čeho?
SV: Žvance tabáku, pane. Dostal jsem chuť si dát fajfku…a anšto to byl žvanec a v důsledku toho, že jsem si zapomněl nůž doma a nezbylo mi moc zubů ke kousání, jak se Vaše Lordstvo a kdokoliv může na vlastní oči přesvědčit, tak –
S: O čem to ten chlap plká? Držte se věci, člověče! Myslíte si, že jsme tady od toho, abychom Vám prohlíželi zuby?
SV: Ne, Mylorde, Bůh uchovej…vím, že Vaše Ctihodnost má lepší věci na práci a nedivil bych se, kdyby měla i lepší chrup.
S: Dobrý Bože, co je to za chlapa! Ano, mám lepší chrup a poznáte to, jestli nebudete mluvit k věci.
SV: Prosím pokorně za prominutí, Mylorde…a tak jsem požádal barona, aby mi půjčil nůž…on si osahal kapsy…a pak si povzdychl, Bože, musel jsem ho tam nechat… Seděl tam, hlavu si držel v rukou a vypadal, že mě nebere na vědomí.

Pak vypověděl, že venku nikoho zpívat neslyšel…, ale že hlas Ann Clarkové si nikdo nemohl splést.“

Pak byl vyslechnut třináctiletý chlapec o událostech, jež se odehrály asi o týden později.

„GP: Tak chlapče, neboj se, nikdo ti tady neublíží, když budeš mluvit pravdu.
S: Ano, když budeš mluvit pravdu. Ale pamatuj…jsi v přítomnosti Boha…, co má klíče od pekla, a nás, královských úředníků, co mají klíče od vězení…
GP: …Kde jsi byl letos 23. května večer?
S: …Co ví takový kluk o datech? Pamatuješ si ten den?
SV: Ano, Mylorde, bylo to den před poutí u nás…
P: Mylorde, neslyšíme, co říká.
S: Říká, že si na ten den pamatuje, protože to bylo před poutí… Postavte ho tamhle na stůl. Nu a kde jsi tenkrát byl, chlapče?

Protože však chlapec mluvil nářečím, Mylord mu dobře nerozuměl…a jelikož tam byl farář z oné farnosti, vzali ho do přísahy jako tlumočníka, a tak byla učiněna výpověď.

SV: …byl jsem na blatech…poblíž rybníka…schoval jsem se za keřem…vězeň přišel velmi opatrně, rozhlížel se a v ruce měl jakousi dlouhou tyč…šťoural s ní ve vodě…slyšel jsem, jako by tyč do něčeho narazila, co zažbluňkalo…vězeň pustil tyč, hodil sebou na zem, divně se převaloval a zacpával si uši a za chvíli se zvedl a odplížil se. Den nebo dva před tím…se mě vězeň ptal, jestli jsem tam někde neviděl nůž…že mi dá pětikorunu, když ho najdu.

Pak byl tázán, zda viděl někdy Ann Clarkovou s vězněm pohromadě… rozplakal se…farář ho uklidnil…on řekl, že ji viděl od Vánoc několikrát, jak čeká na vězně na blatech…

S: Proč jsi si tím tak jist?
SV: Protože…vždycky vyskočila a mávala rukama jako husa (kterou pojmenoval nějakým slovem z nářečí: farář vysvětlil, že to je husa)…
GP: Kdys ji viděl naposledy?

(Svědek začal opět plakat…, farář ho napomínal, aby se nebál. Tak nakonec pověděl…, že ten den před poutí…když vězeň odešel a byl již soumrak…se díval na rybník a viděl něco tmavého, jak se vynořuje z vody na vzdáleném okraji rybníka a vylézá to na břeh a když to bylo nahoře…, tak se to postavilo a mávalo to rukama… a pak to rychle odběhlo stejným směrem jako vězeň…a že to nemohl být nikdo jiný než Ann Clarková.)“

4.) Závěr hlavního líčení

„GP: Mylorde, tím jsme skončili s důkazy jménem obžaloby.

…potom Lord vrchní soudce shrnul důkazní řízení pro porotu…řekl, že ve své praxi dosud nic takového neslyšel, ale že zákon neobsahuje nic, proč by se k tomu nemělo přihlížet a že porota musí sama uvážit, zda svědkům věří, nebo ne.

A porota po velmi krátké poradě prohlásila, že vězeň je vinen.

A tak byl vězeň dotázán, zda k tomu má co říci…On prohlásil, že v obvinění je chybně uvedeno jeho jméno, totiž Martin, když správně to má být Martyn. Tato námitka byla zamítnuta jako nepodstatná…a tak když vězeň už nemohl nic dalšího uvést, byl vysloven trest smrti, totiž, že má být pověšen v řetězech…poblíže místa, kde byl čin spáchán, a že poprava se má konat 28. prosince na den sv. Inocence.

Vězeň byl ve stavu zoufalství a požádal Jeho Lordstvo, zda ho mohou navštívit příbuzní v tom krátkém čase, kdy bude ještě žít.

S: Ach, z celého srdce, ale v přítomnosti dozorce; a Ann Clarková může přijít taky, co se mne týká.

Na to vězeň vybuchl a křičel na Jeho Lordstvo, aby s ním takto nemluvilo, a Jeho Lordstvo mu zlostně odvětilo, že si nezaslouží žádné ohledy…za tu zbabělou, krvavou vraždu a řeklo… prosím Boha, aby s vámi byla ve dne v noci, dokud s vámi nebude konec. Pak vězně odvedli…a zasedání soudu bylo ukončeno.“

Tak to je konec dlouhých citátů z intelektuála M. R. Jamese.

Nevím, co mohli tomuto tichému člověku vědy právníci udělat, že na ně měl tyto názory:

1.) Soudci jsou žoviální pánové, kterým se musí říkat Mylorde a kteří za všech okolností dodržují procesní předpisy, ať si jinak už myslí cokoliv; to je podle nich ta nejlepší cesta ke spravedlnosti.
2.) Prokurátoři koukají každého obviněného dostat v řetězech rychle na šibenici a mají vždy něco v rukávě, byť by to byla historka vhodná pro strašení jejich kuchařek; hlavním důkazem je pro ně podezřelé chování obviněného při hledání ztraceného nože a to, když holka mává rukama jako husa (?) křídly; je celkem jedno, jestli je v tu chvíli živá nebo mrtvá, neboť je-li mrtvá, jde o strašidlo.
3.) Advokáti jsou při hrdelních procesech v každém případě zbyteční, protože by taky dialektu nerozuměli, zbytečně zdržovali a nezmohli se stejně na nic jiného, než na návrh, aby soudní znalec přezkoumal, jestli má lepší chrup předseda senátu nebo svědek.
4.) Bleskovou vykonatelnost práva v anglickém justičním systému (Ann Clarkovou našli v rybníku na blatech někdy začátkem června a lump baron, ať už to byl vrah nebo ne, za to visel už na den sv. Inocence téhož roku) si mohou právníci strčit za klobouk.

Podotknout je třeba, že M. R. James napsal i řadu lepších Ghost Stories než je Martinova ohrada.

Karel Čermák