J. Bureš aneb soudcovská etika
Když sleduji poslední mediální aktivity místopředsedy NS ČR J. Bureše, zdá se mi, že minimální etická pravidla soudce kdysi dávno ztratil. V neděli nejprve v České televizi pohaní předsedkyni Nejvyššího soudu, tedy notabene svou "šéfku", dnes pro změnu obviní soudce Ústavního soudu z konspirace na plánu "zabít Bureše". Pokud se chce ovšem soudcovská moc stát někdy v České republice respektovanou (a nikoliv občany pohrdanou skupinou jednotlivců), takovéto věci se nesmí řešit přes média, soudci se nesmí chovat stejně jako politici. Například argument podjatostí se u jakéhokoliv soudu iniciuje písemným návrhem, nikoliv tiskovou konferencí.
Z toho mi plyne jen jeden závěr: J. Bureš není dobrý soudce, protože takováto základní pravidla soudcovské etiky zřejmě necítí, a i v roli soudce dále vystupuje jako politik.
5 komentářů:
Poměřovat chování pana Bureše standardními měřítky soudcovské etiky je trochu bezzubé; tento pán se již nalézá mimo čas i prostor.
Být soudcem ÚS a být označen výše jmenovaným za "podjatého", pociťoval bych to jako lichotku a důkaz své morální integrity.
Každý slušný člověk je již v tomto stádiu podjatý.
Rád bych k tomu napsal víc, ale jaksi není co. Jak píše Michal-debata o Burešovi už mezi slušnými lidmi ztratila smysl, protože on každým dalším krokem potvrzuje, že nemá co dělat nejen na Nejvyšším soudu, ale mezi soudci vůbec. Tak snad jen-naprosto souhlasím se Zdeňkem a Michalem.
Zajímalo by mne do jaké míry pan Bureš vnímá „podjatost“ jako protipól k „hradní loajálnosti.“ Nezbývá, než souhlasit s Michalem, protože v tomto kontextu je označení za „podjatého“ jednoznačně lichotkou.
Co se týká ostatních komentářů, tak skutečně není co dodat.
Doufejme, že kamarádi zařídí panu Burešovi zase nějakou politickou funkci a nebudou se snažit ho za každou cenu protlačit na Nejvyšší soud či nějaký jiný soud. Pan Bureš totiž již zapomněl jak se chová soudce a chová se jako politik ....
Námitka podjatosti ve vztahu k soudcům Ústavního soudu od (možná) soudce Nejvyššího soudu je problematická sama o sobě. Vzhledem k početní omezenosti české právnické (institucionální, jinak řečeno brněnské...) elity lze přeci předpokládat, že se všichni vícméně znají a dokáží mnohdy vzájemně odhadnout, jaké jsou vzájemné názory jednoho člena této komunity na jednání či osobu jiného člena. Znamená to ale, že odhadnu, kdo z patnáctice členů "mě" soudícího pléna jsou mí kamarádi a kdo nikoli, první prohlásí za podjaté má protistrana a druhé "já"? Nemluvě o tom, že je dlouhodobě (správně) voláno po tom, aby se soudci Ústavního soudu nestávali lidé bezbarví, ale naopak názorově barevní, různých transparentních názorů vyjádřených v jejich publikační či jiné předchozí činnosti. U takových lidí lze ale opět u řady věcí odhadnout, jak budou v některých např. "morálně vypjatých" kauzách (typicky zákaz interupce) rozhodovat. Mezi soudci, které doktor Bureš označil za podjaté, nacházím lidi, kteří by sotva schvalovali účelová jednání "a la Bureš", ať už by se jich dopouštěl kdokoli. Má i tato transparentnost být důvodem k námitce podjatosti? Nezbývá než doufat, že případ "toho, který drápal mazanec" bude zapomenut, aby nesloužil jako nevhodná inspirace budoucím generacím.
Okomentovat