První česká předběžná otázka nepřímo rozhodnuta

Soudní dvůr dnes rozhodl ve věci C 306/05, Sociedad General de Autores y Editores de Espa?a (SGAE) v. Rafael Hoteles SA (zatím není k dispozici v češtině), že vysílání v hotelových pokojích a hotelech obecně je "sdělováním" obsahu děl veřejnosti, pro které je třeba souhlasu autora.

Rozhodnutí v této věci odpovídá zároveň na jednu z prvních českých předběžných otázek ve věci C-282/06, Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA) v. Miloslav Lev, kterou předložil v červnu 2006 Krajský soud v Praze ve znění:

Má autor podle práva Evropské unie - směrnice ES 2001/29 - právo na odměnu při provozování díla rozhlasem nebo televizí provozovatelem zařízením, sloužícího k ubytování i případě, že je televizor či rozhlasový přijímač umístěn v soukromé části ubytovacího prostoru (na pokoji)?

Je ustanovení § 23 autorského zákona 121/2001 Sb. v novelizovaném znění zákonem Č. 81/2005 Sb. v rozporu s komunitárním právem ES?

Řízení ve věci C-282/06, OSA, bylo podle informací Soudního dvora přerušeno právě do okamžiku vydání rozhodnutí ve věci C 306/05, SGAE. Dnešní rozsudek odpovídá na první otázku Krajského soudu v Praze. Druhou otázku si Soudní dvůr buď bude muset přeformulovat, anebo na ni neodpoví; soulad konkrétní vnitrostátní úpravy s právem Společenství není jeho šálek čaje.

Z tiskové zprávy Soudního dvora:

Směrnice o autorském právu v informační společnosti[1] poskytuje autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti, včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.

SGAE (organizace pověřená správou práv duševního vlastnictví ve Španělsku) měla za to, že užíváním televizních přijímačů a přístrojů zajišťujících vysílání hudební kulisy uvnitř hotelu, jehož majitelem je společnost Rafael, docházelo ke sdělování děl patřících do rejstříku, který spravuje, veřejnosti. Jelikož měla SGAE za to, že je tímto sdělováním zpochybňováno autorské právo, podala žalobu u španělského soudu. Audiencia Provincial de Barcelona se v této věci obrátila na Soudní dvůr.

Soudní dvůr nejprve uvádí, že pojem „sdělování veřejnosti“ je třeba chápat v širokém smyslu, aby bylo dosaženo hlavního cíle směrnice, a sice zavedení vysoké úrovně ochrany, mimo jiné, autorů, která jim umožní obdržet odpovídající odměnu za užívání jejich děl, zejména sdělováním veřejnosti.

Je třeba zohlednit okolnost, že se obyčejně klienti v takovém zařízení rychle střídají. Obecně se jedná o dosti vysoký počet osob, takže tyto musí být považovány s ohledem na hlavní cíl směrnice za veřejnost.

Ačkoliv pouhé poskytnutí fyzického zařízení nepředstavuje jako takové sdělování ve smyslu směrnice, nemění to nic na tom, že toto zařízení může učinit technicky možným přístup veřejnosti k dílům vysílaným rozhlasem či televizí. Proto, poskytuje-li hotelové zařízení prostřednictvím takto umístěných televizních přijímačů signál svým klientům ubytovaným v pokojích tohoto zařízení nebo přítomným v jakýchkoliv jiných prostorách uvedeného zařízení, jedná se o sdělování veřejnosti, aniž by bylo nutné se zabývat tím, jaká technika přenosu signálu je užívána.

Ze směrnice o autorském právu v informační společnosti krom toho vyplývá, že soukromá, nebo veřejná povaha místa sdělování je bezvýznamná, neboť směrnice vyžadují svolení autora nikoliv pro přenosy na veřejném místě nebo na místě přístupném veřejnosti, ale pro sdělování, kterými se dílo zpřístupňuje veřejnosti.

Mimoto právo na sdělování veřejnosti zahrnuje zpřístupnění děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí. Uvedené právo na zpřístupnění děl veřejnosti, a tedy i na sdělování veřejnosti, by v důsledku toho bylo zjevně zbaveno své podstaty, pokud by se netýkalo rovněž sdělování uskutečňovaných v soukromých prostorách.

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10 ; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).