Islámské inspirace
Kdesi na pomyslném střetu civilizací jsem nedávno zaslechl zajímavou inspiraci: normy islámského práva se prý přenášejí řetězem tradentů vždy až od samotného Proroka, přičemž nezbytnou součástí citace každého Prorokova výroku, které tvoří společně summu islámského práva, je kromě samotné normy („matn“) také onen řetěz tradentů mezi Prorokem a tím, kdo výrok pronáší nyní, takzvaná „silsila“. Pozoruhodné je, že při právních sporech není zdaleka tak často napadán obsah normy, ale právě „silsila“, takže ten, kdo chce normu zpochybnit, činí tak nejčastěji zpochybněním morální pověsti některého „přenašeče“. Takové vyvracení normy je pak postaveno třeba na tvrzení: „Tato norma nemá být respektována, neboť jedním z jejích tradentů je podle silsily Ali ibn...., který pil víno a nebyl dobrý muslim.“ Hypoteticky uvažuji o tom, jak by to vypadalo, kdyby takový způsob uvažování přešel i do práva českého. Koneckonců, kolik českých umělců už bylo zatraceno (a snad i právem) za to, že si „zadali“ s tím či oním režimem, tak proč ne tím spíše právníci a právní akademici? Kdo ví, třeba se někdy opravdu potkáme s obhájcem, který smete názor protistrany výkřikem: „Váš názor nemohu respektovat, neboť je opřen o monografii právního teoretika, který byl jedním z pilířů komunistické totalitní legislativy.“ Otázkou ovšem je – když se díváme na poslední události kolem Nejvyššího soudu a nejen na ně, kde pak vzít třeba nový akceptovatelný komentář k občanskému soudnímu řádu...
Žádné komentáře:
Okomentovat