pondělí 28. června 2010

Ombudsmanské déjà vu

Poslanecká sněmovna bude v příštích dnech volit veřejného ochránce práv (ombudsmana). Podle zákona o veřejném ochránci práv se musí volba nového ochránce uskutečnit do 8. července, kdy uplyne 60 dnů od uvolnění funkce, k čemuž došlo 9. května úmrtím Otakara Motejla. Dvě kandidátky na funkci ombudsmanky vzešly ze Senátu – současná předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová a bývalá Motejlova zástupkyně Anna Šabatová, dva kandidáty navrhl prezident republiky – aktivistu Johna Boka a bývalou poslankyni za ODS Evu Dundáčkovou.



Zvolení Ivy Brožové, jakkoli by ji jinak bylo možno považovat za kvalifikovanou kandidátku, však brání závažná právní překážka. Právě s ohledem na osobu Ivy Brožové, respektovanou osobnost v čele Nejvyššího soudu, která pro nezávislost soudní moci učinila mnoho, se mi na tuto skutečnost neupozorňuje lehce, ale zákon v tomto případě hovoří zcela jasně. V případě jejího zvolení by nastala právně neřešitelná situace: Iva Brožová by nemohla složit do 10 dnů po zvolení slib, jak vyžaduje zákon, a nemohla by se stát ombudsmankou. Pokud by se přesto funkce ujala, byla by výrazně poškozena prestiž úřadu ombudsmana, důvěra v novou Poslaneckou sněmovnu a konečně i dobrá pověst pretendentky na tuto funkci. Újmu by zaznamenala i důvěra v Nejvyšší soud. Jak jinak hodnotit situaci, kdy by zákonodárný sbor zvolil ochráncem práv nynější předsedkyni Nejvyššího soudu v rozporu s právem, v rozporu se zákonem?

Předsedkyně Nejvyššího soudu je totiž v prvé řadě soudkyní. Může sice obratem odstoupit z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu, soudkyní však i nadále zůstává. Funkce soudce se lze vzdát jenom písemným oznámením prezidentu republiky a v takovém případě funkce soudce podle zákona o soudech a soudcích zanikne až po uplynutí dalších tří kalendářních měsíců (§ 95 odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Pokud by se Iva Brožová funkce soudkyně vzdala v červenci, byla by pro funkci ombudsmana volná až 1. listopadu 2010. Má-li Poslanecká sněmovna nového ochránce zvolit do 8. července, jak zákon předepisuje, je předsedkyně Nejvyššího soudu nevolitelná, neboť funkce se musí ujmout složením slibu do 10 dnů ode dne zvolení, jinak se na ni podle zákona hledí, jakoby nebyla zvolena (§ 4 odst. 3 zákona o veřejném ochránci práv). Pokud by přesto v rozporu se zákonem složila slib, na druhý den by její funkce ochránce stejně zanikla [§ 6 odst. 1 písm. d) zákona o veřejném ochránci práv]. Podle § 3 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv je totiž funkce ochránce a soudce neslučitelná (stejně tak § 74 odst. 2 zákona o soudech a soudcích), a je to tak dobře. Vedle toho hrozí též použití cest soudních. Neúspěšní kandidáti by se například mohli bránit argumentací zmatečnou volbou, jíž se účastnil nevolitelný kandidát, a porušením práva na rovný přístup k veřejným a voleným funkcím za podmínek stanovených zákonem. Ani Kancelář veřejného ochránce práv, ani Poslanecká sněmovna, ani Iva Brožová jistě nemají na takových sporech zájem. Přitom Iva Brožová v médiích nepřímo vyloučila, že by se již funkce soudkyně před více než třemi měsíci vzdala, a těžko si také lze představit, že by se funkce soudkyně (a předsedkyně Nejvyššího soudu) vzdala ještě před volbou a vystavila se riziku nezvolení.

Sama předsedkyně Nejvyššího soudu na problém své nevolitelnosti v deníku Právo 23. 6. (zpráva s titulkem „Brožová: Favoritkou na ombudsmana je Kovářová“) reagovala tak, že by musela být ministryní spravedlnosti dočasně zproštěna výkonu funkce soudce. „Ale v tomto bych byla závislá na tom, jestli to výkonná moc učiní a výkonu funkce mě dočasně zprostí do doby, než uplyne ta tříměsíční lhůta,“ přiblížila Iva Brožová. Ministryně spravedlnosti v demisi Daniela Kovářová sice projevila v tomto směru ochotu („Pokud by si to ona sama přála, tak bych s tím žádný problém neměla“), toto řešení však použít nelze. Pomineme-li již sám o sobě bolestný fakt, že předsedkyně Nejvyššího soudu by se dobrovolně vydala do rukou exekutivy a cosi by, nedůstojně v podřízeném postavení, žádala od ministra spravedlnosti, je tato cesta podle zákona o soudech a soudcích vyloučena. Zákon totiž neumožňuje zproštění samotné funkce soudce, ale jen dočasné zproštění výkonu funkce soudce, a navíc jen z důvodů vyjmenovaných zákonem (§ 99 zákona o soudech a soudcích). Ty jsou taxativní a nelze je rozšiřovat, protože jejich smyslem je chránit nezávislost soudů a soudců; jak se ukazuje, i proti nim samotným. Mezi zákonnými důvody dočasného zproštění výkonu funkce soudce je jmenování k Ústavnímu soudu, mezinárodnímu soudu či pedagogická a odborná činnost pro Justiční akademii nebo ministerstvo, tedy situace, které lze považovat za pokračování, resp. vyvrcholení kariéry soudce a které nejsou se soudcovským posláním v rozporu. Osoba dočasně zproštěná výkonu funkce soudce je totiž i nadále soudcem. Žádný ze zákonem uvedených důvodů proto nelze použít k hladkému přesunu ze soudcovské funkce na pozici státního úředníka, byť by šlo o pozici prestižní a spojenou se jménem Otakara Motejla, jakou je úřad veřejného ochránce práv.

Vyloučena je výkladová alternativa, podle níž by funkce soudce složením slibu ochránce zanikla automaticky ex lege. Má-li funkce soudce zaniknout v důsledku nějaké právní skutečnosti, musí být tento následek výslovně zákonem nebo ještě lépe ústavním zákonem předvídán. Funkce soudce je totiž funkcí ústavní. Její zánik nemůže být předmětem interpretace nebo úvah na základě analogie. Příkladem může být čl. 22 odst. 2 a čl. 25 písm. f) Ústavy, které říkají, že mandát poslance nebo senátora zanikne dnem, kdy se ujme funkce prezidenta republiky nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslance a senátora. Opačně to ale v žádném případě neplatí. Taxativní důvody zániku funkce soudce stanoví § 94 zákona o soudech a soudcích a žádný z nich nepočítá s tím, že by soudci funkce zanikla automaticky proto, že vykonává inkompatibilní funkci jinou. Taková situace je postižitelná toliko cestou kárné odpovědnosti. Podobnou úpravu, pokud jde o ústavní soudce, obsahuje § 143 písm. a) zákona o Ústavním soudu. A pokud jde o inkompatibilitu funkce soudce a veřejného ochránce práv, výslovná právní úprava v § 6 zákona o veřejném ochránci práv nestanoví nic o zániku funkce soudce, ale právě naopak, v souladu s ústavním významem obou konkurujících si funkcí jednoznačně preferuje zachování funkce soudce a stanoví zánik funkce ochránce. Vyšší prostě bere. Následná případná kárná odpovědnost soudce za to, že svým angažmá v jiné veřejné funkci zaviněně porušil svou povinnost nevykonávat vedle funkce soudce žádnou jinou funkci ve veřejné správě (§ 74 odst. 2 zákona o soudech a soudcích), tím pochopitelně není dotčena.

Neobstojí ani snaha problém překlenout „ústavněkonformním“ výkladem – prý by mohlo jít o diskriminaci kteréhokoliv soudce, včetně předsedy Nejvyššího soudu, v právu na rovný přístup k voleným a jiným veřejným funkcím (srov. čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Zaprvé ještě nejsme tak daleko a nikdo (ani Poslanecká sněmovna, ani ministr spravedlnosti, ani předseda Nejvyššího soudu či kterýkoliv jiný soudce) si nemůže tuto otázku posoudit sám a rozhodnout, že platný zákon se na něj nevztahuje, byť by byl stokrát přesvědčen o tom, že není v souladu s ústavou. Tuto kompetenci stále má jen a jen Ústavní soud sám. Zadruhé, ono tříměsíční omezení soudců lze považovat za zcela přiměřené a v souladu s principy ústavy. Jeho ústavně souladný smysl vidím jednak ve snaze zajistit kontinuitu práce soudce a hladké předání jeho agendy s ohledem na ochranu práv účastníků jím řešených soudních věcí, jednak v omezení příležitosti soudců koketovat se zajímavými a lákavými nabídkami z jiných pilířů státní moci. Nic totiž není zadarmo. Nutno si uvědomit, že již sama kandidatura na exekutivní, legislativní či jinou státně mocenskou funkci může ohrožovat soudcovskou nezávislost a to, jak je veřejností vnímána. Má-li soudce politické či jiné ambice, musí se nejprve funkce soudce vzdát. Krátká, tříměsíční přechodná doba je z tohoto pohledu snadno ústavněprávně akceptovatelná. Ostatně, připodobnit ji lze vzdáleně konkurenčním doložkám známým z pracovního práva v soukromém sektoru. Zatřetí, ústavněkonformní výklad je nepoužitelný v případě, kdy zákon obsahuje zcela jasná a jednoznačná ustanovení. Taková ustanovení, jsou-li skutečně v rozporu s ústavou, lze jenom derogovat. Jejich zcela opačný, smysl a účel popírající výklad není výkladem ústavněkonformním, nýbrž svévolným.

Last but not least, celé je to situace déjà vue. V roce 2000 Senát navrhl Poslanecké sněmovně na funkci zástupce veřejného ochránce práv soudce Jiřího Vyvadila. Proti tomu se důrazně ohradil tehdejší poslanec Miloslav Výborný, dnes soudce Ústavního soudu, který před volbou v plénu sněmovny 12. prosince 2000 prohlásil: „ ... nerozumím tomu, jak může Senát Parlamentu České republiky navrhnout Poslanecké sněmovně nevolitelného kandidáta. Nevolitelného kandidáta pana doktora Jiřího Vyvadila. A nemyslím nevolitelnost ve smyslu politickém, ale ve smyslu ryze právním. ... Podle mých informací je bývalý senátor a předseda ústavně právního výboru Senátu pan doktor Jiří Vyvadil soudcem. Z toho vyplývá, že podle ... zákona o veřejném ochránci práv nemůže být současně soudcem a současně také zástupcem veřejného ochránce práv. Ony funkce jsou totiž ze zákona neslučitelné. Pravdou je, že se soudce doktor Jiří Vyvadil v případě svého zvolení může vzdát funkce soudce, na to má právo. Ale v tom případě podle zákona o soudech a soudcích jeho funkce soudce zanikne až po třech měsících, nikoliv dříve. Jakékoliv urychlení zde je nepřípustné a zákon je v tomto případě zcela přesný. ... Přitom podle zákona o veřejném ochránci práv musí zvolený zástupce veřejného ochránce práv složit slib do deseti dnů od zvolení, jinak jeho funkce zanikne. Z toho je snadno dovoditelné, což všichni chápeme, že nám Senát opravdu navrhl nevolitelného kandidáta, protože kdyby byl pan doktor Jiří Vyvadil zvolen zástupcem veřejného ochránce práv a i se vzdal [funkce] soudce, nemůže složit slib, nemůže se oním zástupcem stát, a je proto nevolitelný. Nechápu postup Senátu v této věci.“ (viz zde). Poslanecká sněmovna sice i o tomto kandidátu tehdy hlasovala, ale naštěstí dostal jen jeden hlas (viz zde; lze se domnívat, že i díky intervenci poslance Miloslava Výborného), takže žádný právní problém nevznikl a zástupcem Otakara Motejla se tehdy řádnou procedurou, ve druhém kole volby provedeném 25. ledna 2001, stala Anna Šabatová. Dnes však toto riziko znovu hrozí a Senát opět, neponaučen, navrhl Poslanecké sněmovně právně nevolitelnou kandidátku. Sluší se dodat, že ne všichni senátoři: senátorka Jiřina Rippelová na problém právní nevolitelnosti Ivy Brožové velmi slušně a taktně upozornila (stenozáznam z 23. června zde, na str. 40), nepochybně se stejně hlubokými rozpaky, jaké prožívám nyní já.

Jak jsem v úvodu předeslal, právě s ohledem na osobu Ivy Brožové se mi nepsal tento rozbor lehce. Jsem však přesvědčen, že přizpůsobovat právo a jeho výklad sympatiím vůči osobě, která požívá obecné úcty, je ve skutečnosti cestou do pekel, byť dlážděnou dobrými úmysly. To platí zejména o kandidátech na úřad ombudsmana, který je životně závislý na neformální autoritě jeho nositele. Obávám se, že jakékoliv pochybnosti nebo dokonce spory o legalitu volby nástupce Otakara Motejla by zanechaly obtížně odstranitelnou skvrnu nejen na jeho odkazu. Snížily by také důvěru, jíž tato instituce díky historicky prvnímu ochránci práv zatím stále požívá a která je klíčová pro obecnou přijatelnost a prosaditelnost závěrů, k nimž při svých šetřeních v kanceláři ombudsmana dospívají. Přiživily by hloupé řeči o úřadu ombudsmana jako o trafice. Nakonec by na tom nejvíc prodělali ti, kvůli nimž byla tato instituce zřízena, tj. ti všichni, kteří se do Brna na Údolní 39 utíkají s prosbou o pomoc a o ochranu.

Tento příspěvek vyšel ve zkrácené podobě v dnešních Lidových novinách. Titulek je redakční z Lidových novin.

67 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Co to je za nesmysl ? Osobně Brožovou nemusím a nepovažuji její welfare zduvodnovani sobeckých žalob na setrvání ve funkci za pravdivá, ale v tomto případě aplikace 3 měsíční (výpovědní) lhůty nedává žádný smysl. Nechce ho ani ona ani stát, není na tom ani žádný veřejný zájem.

Pokud pominu právně schůdné řešení známé z římana, tj. fiktivní antidatování výpovědi a doručrní, pak bych v aplikaci 3 měsíční doby viděl spíš úřednické chápání práva.

Jan Drozd

Anonymní řekl(a)...

Sama předsedkyně Nejvyššího soudu na problém své nevolitelnosti v deníku Právo 23. 6. (zpráva s titulkem „Brožová: Favoritkou na ombudsmana je Kovářová“) reagovala tak, že by musela být ministryní spravedlnosti dočasně zproštěna výkonu funkce soudce. „Ale v tomto bych byla závislá na tom, jestli to výkonná moc učiní a výkonu funkce mě dočasně zprostí do doby, než uplyne ta tříměsíční lhůta,“ přiblížila Iva Brožová. Ministryně spravedlnosti v demisi Daniela Kovářová sice projevila v tomto směru ochotu („Pokud by si to ona sama přála, tak bych s tím žádný problém neměla“),

... děkuji za názornou ukázku, že žádná z vážených dam na svou funkci minimálně odborně nestačí.

Za třetí, ústavně konformní výklad je nepoužitelný v případě, kdy zákon obsahuje zcela jasná a jednoznačná ustanovení. Taková ustanovení, jsou-li skutečně v rozporu s ústavou, lze jenom derogovat. Jejich zcela opačný, smysl a účel popírající výklad není výkladem ústavně konformním, nýbrž svévolným.

A že tak najednou? To tvrdím coby nohsled VK už léta, zejména v souvislosti s jistým materiálním, zcela z prstu vycucaným jádrem ústavy :-)

Vážně, v tomhle státě se právo vykládá odjakživa účelově ("bylo obtížné najít způsob, aby LS byla v souladu s ústavním pořádkem" - nejmenovaní 2 soudci ÚS na přednášce na PF UK), tak se nečilte, když se tento přístup jednou zvrtne tak, že se to nelíbí zase Vám.

Pavel Hasenkopf
(ten skutečný, ne falešný z Ihned)

Jan Komárek řekl(a)...

Jenom krátká reakce k prvnímu komentáři: post Tomáše Langáška podle mého názoru - který ovšem nikomu nevnucuji - celkem přesvědčivě předestírá, jaký má tříměsíční lhůta pro ukončení funkce soudce smysl. Pokud by autor prvního komentáře chtěl skutečně diskutovat, a ne se pouze snažit překřičet autora postu, musel by nějak vyrátit, že "ústavně souladný smysl [lhůty lze vidět] jednak ve snaze zajistit kontinuitu práce soudce a hladké předání jeho agendy s ohledem na ochranu práv účastníků jím řešených soudních věcí, jednak v omezení příležitosti soudců koketovat se zajímavými a lákavými nabídkami z jiných pilířů státní moci. Nic totiž není zadarmo. Nutno si uvědomit, že již sama kandidatura na exekutivní, legislativní či jinou státně mocenskou funkci může ohrožovat soudcovskou nezávislost a to, jak je veřejností vnímána. Má-li soudce politické či jiné ambice, musí se nejprve funkce soudce vzdát. Krátká, tříměsíční přechodná doba je z tohoto pohledu snadno ústavněprávně akceptovatelná".

Říci jen "aplikace 3 měsíční (výpovědní) lhůty nedává žádný smysl" nestačí.

J.Potměšil řekl(a)...

Třeba je to důmyslná konspirace, jak instalovat p. Šabatovou na místo ombudsmana - dr. Brožová je nevolitelná, hulvát John Bok je zjevnou prezidentovou provokací, a dr. Dundáčková, zuřivá bojovnice proti antidiskriminačnímu zákonu, kterým by se teď měla profesionálně zabývat, a signatářka výzvy fašistů, ultrakatolíků, nacionalistů a odpůrců lidských práv "D.O.S.T." je doufám také nevolitelná (a rovněž jde spíš o provokaci, s ohledem na právě uvedené).

Tomáš Pecina řekl(a)...

Dobře napsané a argumentačně podložené, ale přece jen bych byl v závěrech méně kategorický.

Vede-li současná úprava k tomu, že na uprázdněné místo VOPa nemůže usednout soudce, je to důvod k vážnému zamyšlení nad tím, není-li takový výklad ústavně nekonformní, protože přístup k veřejným funkcím musí být rovný (čl. 21 odst. 4 Listiny).

Autor se snaží překlenout tuto potíž teleologicky, ale myslím, že jeho pokus poněkud kulhá, protože úmyslem ústavodárce/zákonodárce prostě nemohlo být, aby se VOPem nemohl stát soudce. To skutečně nemá logiku.

Anonymní řekl(a)...

Jenže já s tímto tvrzením nesouhlasím : "
Nutno si uvědomit, že již sama kandidatura na exekutivní, legislativní či jinou státně mocenskou funkci může ohrožovat soudcovskou nezávislost a to, jak je veřejností vnímána. Má-li soudce politické či jiné ambice, musí se nejprve funkce soudce vzdát. Krátká, tříměsíční přechodná doba je z tohoto pohledu snadno ústavněprávně akceptovatelná ".

Samotná kandidatura soudce prostě taková negativa nemá. Budete soudcům také zakazovat chodit na pohovory např. k advokátům, k zahraničním institucím atp., dokud se taláru nevzdají ?

Zrovna tak bych se mohl ptát, proč je tam těch 10 dnů a proč je to tak strašně podsatně ? Sami víte, že jde jen o pořádkovou lhůtu. Kdyby náhodou onemocněla, tak by měla smůlu ? Víte, viděl jsem mnoho účelových argumentací, ale tato překročila všechny myslitelné meze.

Jan Drozd

Anonymní řekl(a)...

Šabatovci se snaží jak můžou :-)) i nemůžou. Pokud lze zkrátit výpověď v soukromopráních vztazích, pak by měla být dána stejná možnost i soudci. Zrovna tak nechápu lpění na 10 dnech ke slibu.
Řešení :
a) volba s odkladací lhůtou účinnosti volby 3 měsíců
b) antidatace doručení
c) zánik ex lege (analogie samozřejmě povolená je a ÚS ji hojně využívá)

Jirka Hájek

Anonymní řekl(a)...

S rozborem Tomáše Langáška zcela souhlasím.

K poznámce T. Peciny uvádím, že to zcela zjevně bylo úmyslem zákonodárce, protože takto v zákoně o veřejném ochránci práv stanovil pravidla neslučitelnosti funkcí a současně odlišil podmínky výkonu funkce. Stejně jako poslanecká imunita není individuální výsadou, ale instrumentem ochrany akceschopnosti zákonodárného sboru, nejsou ani dílčí složky soudcovské nezávislosti privilegiem konkrétního soudce, který jich požívá, dokud chce, ale zárukami výkonu jeho role. Ostatně málodko se zasloužil tak významně o upřesňování rozsahu a obsahu soudcovské nezávislosti jako I. Brožová.

Nikdo nemusí být soudcem napořád, protože může rezignovat, ač ne z hodiny na hodinu. Je samozřejmě možné justici opustit a zase se do ní vrátit, ovšem s jistým rizikem, že návrat nemusí být tak snadný (také záleží na typu činnosti v mezidobí - zřejmě je rozdíl mezi advokacií /V. Cepl/ a aktivní politikou /J. Bureš/. Ne vždy je však možné podržet si všechny trumfy.

Jan Kysela

Anonymní řekl(a)...

Pane Kyselo, neslučitelnost funkcí chápete ad absurdum. Kandidátka jistě nechce zastávat obě funkce, ona nechce ty tři měsíce být soudcem, ona jim být musí.

Představa, že každý musí nejprve odejít ze své práce, aby mohl kandidovat je zcela absurdní, ne jinak tomu je i u výkonu povolání soudce.

Jinak doufám, že se to vyřeší antidatací.

Michal Kounic

Tomáš Sobek řekl(a)...

"... ona nechce ty tři měsíce být soudcem, ona jim být musí."

Musí ještě být soudcem, a proto je irelevantní, že už nechce. Neslučitelné funkce jsou pro soudce dostupné až za horizontem tří měsíců.

Anonymní řekl(a)...

ad Sobek

Funkce bez obsahu nejsou funkce. Smyslem neslučitelnosti je vzájemná konkurence mocí. Zde ovšem žádná nehrozí, protože jde o stav terminální a současně fakticky soudní moc nevykonává.

Je zvláštní, jak se vám najednou hodí pozitivní právo a přitom jde o technickou kolizi dvou lhůt.

Jen mi nejde do hlavy, co kdyby zákonou novelou byla 10-denní lhůta ke slibu prodloužena na 3 měsíce :-)


Michal Kounic

Anonymní řekl(a)...

Pane Sobku,
myslíte tří měsíců od antidatované výpovědi ? Sám vidíte, že taková lhůta je pouze pořádková.

Jan Lacko

Anonymní řekl(a)...

Tomáši Sobku, smyslem 3 měsíční lhůty je chránit soudce nebo ho nutit do práce ?
Samozřejmě to prvé a proto je (v této souvislosti) projev vůle dotyčného relevantní.

Jarmila Černá

Anonymní řekl(a)...

Otázkou je ale, proč je zde 10 denní lhůta ? Podle mě vůbec nesouvisí s možností neslučitelností funkcí po dobu "výpovědi", autor tak spojuje hrušky s jablkama.

Řešení jsou dvě :
a) volba a nesložení slibu s tím, že po 3 měsících se bude volba opakovat a poté i složení slibu

b) zmiňovaná antidatace odstoupení z funkce soudce - asi i technicky jednodušší

Jan Kačer

J.Potměšil řekl(a)...

Ad M.Struž:
Určité tlaky tu asi jsou, ale článek/analýzu p. Langáška považuji za naprosto věcnou. Mně by se asi dr. Brožová jako VOP líbila, ale pokud objektivně nemůže, je z těch zbývajících kandidátů nejvhodnější dr. Šabatová. Buďte rád, že není ve hře Němcova kamarádka dr. Kovářová. Jinak Johna Boka snad soudný člověk nemůže navrhnout - impulsivní emotivní sprosťák a jinak právní laik - ten by možná leccos "uřval", ale respekt by těžko získal. To už byste mohl navrhnout i Šinágla či jinou podobnou figurku.

Anonymní řekl(a)...

Pánové, listina se ANTEDATUJE (před-datuje), nikoli antidatuje (proti-datuje).

B. Peterka

Anonymní řekl(a)...

Mám jen malý dotaz ke kritikům stati T. Langáška. Tvrdíte, že ze zákonů o soudech a soudcích a o veřejném ochránci práv nevyplývá to, co autor tvrdí, nebo to považujete za protiústavní, nebo rozporné se zásadami logiky, anebo jen za věcně nesprávné?

Na okraj podotýkám, že s paní Šabatovou jsem krátce mluvil cca dvakrát v životě, takže za součást její "kliky" se nepovažuji. S paní předsedkyní Brožovou se znám řádku let, ač bych si netroufl říci, že dobře.

Jan Kysela

Martin Prokeš řekl(a)...

Antedatací to dle mého názoru nepůjde, protože by šlo o fingování právní skutečnosti, která nenastala. Čas jako objektivní právní skutečnost běží bez ohledu na vůli subjektů, kteří slovy JdC o jeho běhu mohou vést spory, mohou s ním nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti němu mohou dělat.

Pokud dle NS sp.zn. 23 Cdo 5508/2007 nejsou právní domněnky (a tím spíše fikce) přípustné v soukromém právu (diskuse nad rozsudkem zde a zde), stěží si lze představit, že by byly přípustné v právu veřejném.

Konečně ona tříměsíční lhůta může mít mimo již uvedených důvodů i další zcela prostý: poskytnout čas k nalezení náhrady.

Anonymní řekl(a)...

ad "Tvrdíte, že ze zákonů o soudech a soudcích a o veřejném ochránci práv nevyplývá to, co autor tvrdí, nebo to považujete za protiústavní, nebo rozporné se zásadami logiky, anebo jen za věcně nesprávné?"

Tvrdím, že autor dovozuje z kolize délek lhůt věci, které s kolizí nesouvisejí. Nikdo prostě nepočítal s tím, že by se soudce mohl stát ochráncem a nikdo ani nechtěl, aby se soudce nejprve místa vzdal a pak šel do soutěže. Stačilo dát do zákona delší lhůtu pro slib nebo autoamický zánik statutu soudce při složení slibu a bylo by to vyřešené.

Podle mě jde o mezeru v právu, které je možné dovodit výkladem, tj. že soudci nic nebrání v kandidatuře (stejně jako mu nic nebrání chodit po inzerátech na jiné zaměstnaní) a že to nemá žádný speciální dopad na jeho nezávislost a kdyby náhodou mělo, tak zde existuje možnost vyloučení se z věci (jako v každém jiném případě).

Stejně tak nic nebrání zkrácení "výpovědní" lhůty (formou antidatování, antedatovat je sice správnější ale nikdo to v praxi nepoužívá).

Smyslem volby ochránce je přeci volba toho nejlepšího z možných a ta stojí hodnotově výše než nějaká 3 měsíční otravná lhůta k ukončení předání práce. Na to opravdu stačí jeden týden.

Když už retoricky děkujete Brožové za její přínos k soudcovské nezávislosti, mohli byste aspoň vzít do úvahy analogický boj s bezpochyby platným právem (odvolávání soudních funkcionářú). Jeden princip ustoupil principu důležitějšímu. Zde by měl doslovný
výklad ustoupit systémovému a teleologickému, protože jde jenom o kolizi lhůt, kdy jedna lhůta dělá soudce z někoho, kdo jím už být nechce, resp. kdy jim být nemůže.


Jan Drozd

P.S. : jen dodávám, že já osobně paní Brožovou nepovažuji ani za dobrou okresní soudkyni a dávám ji velkou vinu za stav NS.

P.S. : Šabatová udělá z úřadu ochránce druhý Kocábismus, takže bude lidem pro smích, Brožová zase nefunkční alibistický úřad s poradami o ničem a dlouhým vnitřním kancelářským řádem. Skoro radši bych tam viděl hulváta (o jak hezké tradiční normalizační hodnocení) Bocka.

Anonymní řekl(a)...

Pane Kysela,

dobře víte, že problém vzniká až při slibu, tzn. že samotná kandidaturu nezakazuje ani jeden z citovaných zákonů.

Autor se snaží tedy z problému při slibu dovodit problém již při samotné kandidatuře a to je ten logický problém.

Stejně tak bych já mohl tvrdit, že 10 denní lhůta na slib je moc krátká, aby se výherce mohl seznámit se svoji prací a sklaplo by mým argumentům při novele na lhůtu 3 měsíců pro slib - stejně jako by sklaplo autorovi postu.

Docela by mě zajímalo, proč vám vadí antedatování (sic!), příp. volba s odkladem účinnosti o 3 měsíce.

Michal Stranad ml.

Anonymní řekl(a)...

Rád bych zde jen ve stručnosti vyjádřil údiv nad tím, že zde někteří jako možné řešení T. Langáškem popsané situace poměrně vážně zmiňují i antedatování listiny o odstoupení z funkce soudce.
To přeci není nic jiného než prostý podvod a ten by rozhodně neměl být základem pro jmenování nového ombudsmana.
Pavel Mlíkovský

Anonymní řekl(a)...

ad Prokeš.
Antidatace (nejen v soukromém právu) se dělá tak, že nikdo kromě zůčastněných to neví a nelze tedy prokázat opak (viz. vázané mandáty za první republiky nebo pozdější notářské uznání podpisů za pravé). Dokonce v tomto případě nemůže ani nikomu vzniknout újma. Antidatace není otevřená a nejde tedy ani o fikci.


Jan Drozd

Jan Potměšil řekl(a)...

Malá pozn. k Bokovi - na "hulvátovi" není nic normalizačního, nejde ani o hodnotový soud, ale s ohledem na projevy jmenovaného o skutkové tvrzení - svými vulgarismy fekálně-genitálního charakteru se ani nijak netají, vychvaloval ho za ně na K213 i jiný hulvát, Ing. Fiala. S "uměřenými" projevy p. Boka se bylo možno seznámit i v TV, kde si s dr. Klárou Slámovou hrál na soud. Je-li dr. Klára Veselá-Samková nevhodná na ústavní soudkyni krom jiného z důvodu, že se k úrovni ústavního soudce nehodí vyhrožovat přes média advokátům "nakopáním do koulí", nehodí se stejně tak Bok na VOP. Jinak vadí-li "aktivisté" (dr.Šabatová"), tím spíš by měl vadit profesionální aktivista Bok.

Anonymní řekl(a)...

ad Pavel Mlíkovský
Antidatace není žádný podvod, ale poměrně starý a běžný právní nástroj, který se užívá v soukromém i např. ve správním právu. Obecnou právní zásadaou totiž není zásada objektivní pravdy ale smluvní volnosti - objektivní pravdu milovala marxistická doktrína, která nakonec s pravdou dělala ty největší divy.


Toto je podvod : "„ (1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. "


Jan Drtina

Anonymní řekl(a)...

Pane Mlíkovský,

principem antedatace listiny je také uvést do souladu projev vůle s existující vůlí. Paní Brožová jistě chce být ochránkyní a pro ten případ chce odstoupit ze soudní pozice tři měsíce před úspěšnou volbou.

Pro ten případ tedy napsala 3 měsíce předem listinu o svém odstoupení a doručila ji prezidentovi k úschově, který je s tím srozuměn. Je to srozumitelné ? V případě neúspěchu si paní Brožová pro listinu dojde a bude ji vrácena. Stejný efekt se ale daleko snadněji dosáhne i antidatováním listiny i doručení. Co je na tom za podvod ?


Eva Kolínská

Anonymní řekl(a)...

Já nevím, ale zpětné doplňování listin je poměrně elegantní způsob, jak vyřešit nějaký formálně-úřednický problém. Ve spojení s doručenkou prázdného dopisu dělá divy.

Spíše než právním nástrojem, které se chodí např. pro (fiktivní) směnečné právo, bych to nazval užitečnou technikou. Nejedná se ani o falšování ani o pozměňování listiny.

Michal Chovanec

Anonymní řekl(a)...

Pane Potměšile,
co je na něm hrozného ?
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208562250500017-krasny-ztraty/

Karel Vokoun

Anonymní řekl(a)...

Jinak Johna Boka snad soudný člověk nemůže navrhnout - impulsivní emotivní sprosťák a jinak právní laik - ten by možná leccos "uřval", ale respekt by těžko získal.

Já toho pána tedy v podstatě vůbec neznám, ale troufl bych si jednu poznámečku: Smyslem existence ombudsmana není být trošku méně formálním soudcem ani advokátem pro chudé, smyslem existence ombudsmana je, že si s ním žádný byrokrat beztrestně nesmí vytřít zadní část těla a musí se jeho náměty zabývat. Tj. měl by to být někdo, kdo stojí oběma nohama na zemi, schopný mezi tlupou stěžovatelů typu Fiala vyhmátnout někoho, komu je skutečně ublíženo, a toho se pak vehementně zastat. Má být opakem a protiváhou všech státních byrokratů (včetně soudců). Právní vzdělání mít nemusí, dokonce jeho absence může být u ombudsmana předností. Pokud by to měl být jen další byrokrat, tak pak ho můžeme zrušit a ušetřit.

Btw, když VK navrhnul Boka, nechápal jsem to, ale když tady vidím to zoufalé pištění Jana Potměšila, říkám si, že možná tentokrát trefil do černého.

A pokud se Dundáčkové týče, smysl její kandidatury je snad jasný: vyvážit kandidaturu Šabatové. Když jedni navrhují levou extremistku, logicky pak druzí navrhují zas pravou extremistku. Já jen čekám, kdy konečně někdo navrhne někoho normálního (tedy pokud někdo takový ještě existuje).

P.H.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad K.V. a P.H.:
Hrozný na Bokovi je nedostatek nadhledu a ona obliba ve vulgarismech - to se samozřejmě neprojeví v selankovitém povídání v baru Krásný ztráty, ale tam, kde je třeba reagovat na konfliktní situaci.
Co se týče osobnosti ombudsmana, tak se s shoduji s názorem P.H. na to, že nemá jít o dalšího byrokrata. Po dr. Motejlovi je každá volba těžká, ale on právě dokázal vyvážit právnický i "aktivistický" přístup. Právníka v čele úřadu vidím jako přínos i z důvodu, že sjednocuje "ombudsmanáty" a je schopen kvalifikovaně oponovat svým podřízeným a nutit je k co nejkvalitnější argumentaci. Právní argumenty dokáže ne-právník těžko posuzovat.
Co se týče "pištění", tak pokud na to vůbec má smysl reagovat, ozývám se z důvodu, že chci respektovanou osobnost, ne směšné figurky a la Šinágl (jak se zdá, pod VK se jako podřízený výborně hodíte - hlavně když budu za každou cenu v opozici, ať je můj truc-návrh sebenesmyslnější - - až budu kritizovat Miroslava Sládka, bude také nejvhodnějším ombudsmanem?). S ombudsmanáty a opozicí vůči formalismu a byrokracii problém nemám, stále jsem trochu jednou nohou v neziskové sféře a i jako státní úředník užitečnost VOP uznávám, s řadou ombudsmanátů jsem se setkal a většinou jsem se s nimi osobně ztotožňoval.
Jinak návrhy "ode zdi ke zdi" (když je tam levičák, tak tam navrhnem pravého extremistu) od prezidenta nečekám, čekám odpovědný, vážně míněný, návrh - zde jsem spoléhal třeba i na Vás, P.H. Pokud VK pojímá úřad prezidenta jako truc-podnik, bohužel pro nás i budoucnost VOP. Místo návrhu třeba i neznámé tváře, ale kvalitní osobnosti, jsme dostali jen dva nepoužitelné kandidáty.

J.Potměšil řekl(a)...

Důvod kandidatury J.Boka, která mi stále nešla do hlavy, lze nejspíš vyčíst zde: http://neviditelnypes.lidovky.cz/dokument-vyzva-ive-brozove-k-resignaci-d9l-/p_spolecnost.asp?c=A100629_195611_p_spolecnost_wag
Takže Bok, protože se zastal pana presidenta, a Dundáčková proto, že vystupuje proti lidským právům a rovným příležitostem mužů a žen, resp. principu ne-diskriminace. Jednou trafika za odměnu, podruhé kozel zahradníkem, aby trvalo "vše pro stát a nic mimo stát" (NNO a ombudsmani fuj!) a diskriminovaní zůstali nechráněni.

Anonymní řekl(a)...

J.P.:

Ach jo. Tak ještě jeden pokus.

Úkolem ombudsmana z principu je být Vaším nepřítelem, nikoli přítelem. Jestliže Vy můžete vyletět z jeho kandidatury z kůže, pak to asi bude dobrá kandidatura, byť jinak na ní žádné přednosti nevidím a slabost pro různé šalomouní spolky osobně nesdílím. Na druhou stranu, to vážně od VK čekáte, že navrhne někoho, kdo se programově profiluje jako jeho zavilý nepřítel?

Dál. Eva Dundáčková není žádná extremistka, jen má prostě jiný názor na boj s diskriminací, než Vy (souhlasím s ní, ne s Vámi). Dokladem toho, že boj s diskriminací je už dnes v této zemi poněkud přežitek, je současné složení vedení Sněmovny, které prostě vyplynulo z okolností, aniž by někdo zkoumal, kdo je muž a kdo žena. Nebo právě zveřejněné složení vlády, kde není žádná žena, protože to tak prostě vyšlo, nikoli proto, že by tam někdo ženy nechtěl. Jiným dokladem zbytečnosti, umělosti a až připitomělosti antigenderismu může být ona slavná příručka o genderově korektním vyjadřování, schválená MŠMT a vnucovaná nyní školám, o které se až dodatečně a náhodou dozvěděli skuteční jazykoví specialisté (např. z Ústavu pro jazyk český či z kateder češtiny) a nyní se kolektivně táží vzácné paní ministryně - už asi po třetí, neb ta není, poněkud zaskočena, jim neumí odpovědět - proč to s nimi předem vůbec nekonzultovala. Jinými slovy, problémem této země není diskriminace, problémem je fanatické prosazování UMĚLÉ rovnosti dokonce i tam, kde o ni nikdo nestojí. Jediným smyslem takového počínání je vznik pracovních míst, jejichž náplní práce je přidělávat zbytečnou práci ostatním (viz autorka oné příručky). Jsem pro tento názor extremista?

Pokud se týče mého vztahu k VK, to by bylo na dlouhé povídání a sem to nepatří. Takže stručně, pokud jste spoléhal na mne, vycházel jste ze špatných informací - na mne prostě nespoléhejte. Pravda, jedna kandidátka mne napadla, paní Římanová, naprosto jedinečná, nepopsatelná osobnost, ale nakonec jsem tu myšlenku raději mlčky polkl, protože ji si zaměstnanci úřadu ombudsmana opravdu nezaslouží.

Btw, koho byste navrhl Vy? Myslím někoho schůdného a přijatelného pro všechny strany "sporu" o antidiskriminaci? Na tom, že všestranně přijatelný není ani jeden kandidát/kandidátka, se asi shodneme.

(Btw, zas 3 ženský a jen jeden chlap, antidiskriminátoři, kde jste? Vstávat a cvičit!)

P.H.

Anonymní řekl(a)...

T. Pecina:
...úmyslem ústavodárce/zákonodárce prostě nemohlo být, aby se VOPem nemohl stát soudce.
Jednoduchá otázka - proč ne?

M. Chovanec:
Já nevím, ale zpětné doplňování listin je poměrně elegantní způsob, jak vyřešit nějaký formálně-úřednický problém.
V tomto případě je to ale jednoznačná snaha zákon obejít (odstranit v tu chvíli a pro tuto chvíli mě nepříjemnou zákonnou překážku) a pokud by tomu tak bylo, byl by to tedy vskutku povedený začátek ombudsmanské kariéry ... Mám z toho pocit čímdál větší nechuti se řídit tím, co je psáno v zákonech, která se v čase stupňuje a prostupuje celou společností jako mor.

J. Drtina:
To, co uvádíte, není jen podvod, ale celý název zní: trestný čin podvodu.

V. Loutocký

J.Potměšil řekl(a)...

Ad PH:
Ach jo - tedy nápodobně - já jsem uvedl 2 jasné charakteristiky, proč Boka ne (hulvát + emotivní člověk bez nadhledu) a nerozumím, proč je pro Vás dobrý kandidát, jen proto, že tyto 2 charakteristiky považuji za diskvalifikující. Pokud je dobrý kandidát ten, který se nelíbí mým odpůrcům, jde o poněkud slabé kritérium. 3. "plus" by pak mohl být přístup spolu Šalamoun ke katarskému princi, k justiční mafii a ke Kovářové.
Co se týče Dundáčkové, opět uvádím 2 "vady" - 1) nepovažuji za dobré, aby úřad vykonával někdo, kdo se neztotožňuje s jeho posláním, mj. řešit diskriminaci, a 2) ombudsman by neměl být na jedné listině s fašisty, pravicovými extremisty, lefebvristy a náboženskými fanatiky (D.O.S.T.). Ani jedno kritérium nemá co dělat s nějakou příručkou MŠMT.
A ombudsmana "kamaráda" nežádám, žádám ombudsmana se vším, co k tomu patří, a ve státní správě jsem myslím jeden z mála, který VOP obhajuje.
A konečně nejde tu o antidiskriminaci, neboť gró práce ombudsmana to snad nebude. Jde o přístup k lidským právům a o citlivost k lidem "slabším", ať už z jakéhokoliv důvodu (nemoc, hloupost, chudoba, nezkušenost...).
Jinak k potírání "antidiskriminace" máte článek Olgy Svobodové, doporučuji.

Anonymní řekl(a)...

K J. Drtinovi:
Měl jsem samozřejmě na mysli, že antedatace listiny o odstoupení z funkce soudce (a nutně i potvrzení o jejím doručení prezidentovi) je podvod ve smyslu běžného jazyka, nikoliv trestního práva.

O objektivní pravdu zde podle mého názoru jde a nevidím v tom nic marxistického. Jestli byla listina o odstoupení podepsána a doručena nyní nebo před čtvrt rokem je otázka objektivní pravdy a ničeho jiného.

K E. Kolínské:
Soudce z funkce buď odstoupí, nebo neodstoupí. Třetí možnost podle mě není dána. Neumím si představit, že soudce svou rezignační listinu dá do jakési "úschovy" prezidentovi.

Celkově:
Článek T. Langáška je upozorněním na zajímavý (a pro mě nový) problém. Jsem přesvědčen, že jej nelze řešit obcházením existujících zákonů (antedatace listin). Naproti tomu je samozřejmě možné diskutovat o změně zmíněných lhůt.

Pavel Mlíkovský

Jakub Malinovský řekl(a)...

Osobně přeji zvolení paní Dundáčkové, ostatní kandidáty svými osobnostními kvalitami zjevně převyšuje.

Iniciativa D.O.S.T. je součástní občanské společnosti, stejně jako všechy ty levicové spolky, na jejichž činnosti se podílí paní Šabatová. Jistě, pokud má někdo raději Stranu zelených, je mu bližší Anna Šabatová, já preferuji politiku konzervativní a identitární, tak mé sympatie má Eva Dundáčková a její pojetí ochrany občanských práv.

Oproti tomu nechápu nominaci Boka, kterého opravdu považuji za emočně labilního přisprostlého politického turistu. To, že je právní laik by mi nevadilo, v oblasti se pohybuje dostatečně dlouho.

Asi teď místní diskutující zaprovokuji, ale jako druhého kandidáta bych panu Klausovi doporučil Tomáše Pecinu. Osobně s tím člověkem v mnohém nesouhlasím, rozhodně nemá tak zdravé názory jako paní Dundáčková, ale práce ombudsmana by bylo něco, na co by se svým způsobem hodil. Zvláště proti zneužívání moci a bezpečnostních složek proti politické opozice se postavil v posledních letech opakovaně.

Anonymní řekl(a)...

Nejsem příznivec ani jednoho za kandidátů a ani nemám přes adorací úzké skupiny českých právníků pocit, že by p. Motejl nějak smysluplně tuto funkci vykonával. Sympatický člověk to byl, ale také proto, že mnohé ze své minulosti vynechal (stejně jako pí.Šabatová a p. Bok).

Ohledně antedatace odstoupení soudkyně bych si dovolil učinit poznámku v tom smyslu, že české ústavní právo tento instrument znalo již z 1. republiky, kdy předseda strany postdatoval, resp. postdoručil odstoupení z funkce poslance své strany. O žádný podvod se nejednalo, neboť jak podpis, tak doručení splňovalo zamýšlené účinky projevu vůle obou stran včetně jeho zajištění ve formě úschovy biancolistiny.

Podobné věci jsou typické ve směnečném právu, která bylo kodifikováno na základě takto zaběhlé praxe. Zmiňovaný judikát se týká fikce prekluze soukromoprávní obligace, což je trochu jiné kafe než antedatovaný podpis a kdyby soud chtěl, mohl by se opřít o smluvní volnost v OZ a také by to prošlo.


Michal Menšík

Anonymní řekl(a)...

Zmiňovaný judikát je především nesmyslný, protože šlo o smluvní ujednání o tom, že pokud nevystaví a nezašle poslední fakuru dodavatel do 60 dnů od ..., tak se má za to, že je vše již zaplaceno.

Soud si z nějakého mně neznámého důvodu nepřečetl obchodní zákoník a prostě nepochopil (narozdíl od okresu a kraje) , že jde o smluvní ujednání o ceně, ale o ujednání o prekluzi. Můj názor je, že si to někdo na NS zaplatil, protože je celé odůvodnění založené na tom, že ač obě strany si něco ujednání a je to celkem jasné, tak ve skutečnosti (podle rozhodnutí soudu) si vlastně ujednali něco úplně jiného, tj. i když fakturu nevystavil a nezaslal, tak stejně se má platit :-)

Závěru soudu nakonec odporuje i tvzení žalobce, že se snažil fakutu zaslat, takže dobře veděl, co si smluvně dohodli. Stačí si přečíst jméno soudkyně a je vše jasné :-)

Ivan Hlásný

Tomáš Pecina řekl(a)...

Označení "hulvát" je, myslím, pro Johna Boka příliš silné, za mnohé z akcí, které uskutečnil (notabilně samozřejmě za akci "7× registrovaný Jemelík") moje uznání nemá, ale nezdá se mi, že by byl v osobním styku tak nesnesitelný, jak může působit mediálně; jeho "hulvátství" je v podstatě jen projevem pocitu slabosti a zranitelnosti.

Mýlí se PH, tvrdí-li, že ombudsman má být někým, před kým úřednictvo v panice prchá. Naopak, ombudsman musí být facilitátorem, tím, kdo přesvědčí úředníka, že klient je v právu. V tom má VOP blíž k advokátovi než k aktivistovi.

Eva Dundáčková je milá a vzdělaná dáma, politicky bohužel naprosto naivní a ve vleku klausovských ideálů. Ve funkci VOPa by to snad tolik nevadilo.

Anonymní řekl(a)...

Jsem nesmírně rád, že v ČR nejde ze své podstaty najít pořádný ombudsman. Takový člověk totiž musí mít jistou neformální autoritu a autoritami - jako formálními tak neformálními - se bavili Češi celá desetiletí. Češi prostě nevěří spasitelům, zvlášť pokud se i jen malilinko za ně veřejně prohlašují. Něco jiného je protestantský sever nebo administrativní postavení v zemích s tradiční byrokracií, kde severský tradiční ombudsman zase zdegeneroval v úředníka sui iuris. Motejl byl hodně preferován ČT a pak mnoha aktivisty prostě z principu, protože šlo o další odvolací instanci, která navíc mohla halasně křičet své názory bez toho, jak byly ve společnosti legitimizovány. Drtivá většina veřejnosti tuto funkci považuje za zbytečnou, za další úřad na stížnosti typu hradní kanceláře. Nakonec se politizací (Šabatová/Bok/ODS) sama odrovná, protože v tu chvíli ji opustí aktivisté i ČT.


Zdeněk Sýkora

Anonymní řekl(a)...

Můžete mi někdo vysvětlit tu antedataci?

Zatím souhlasím s panem Mlíkovským, že je to ve své podstatě podvod, akorát že na něj nikdo nepřijde, protože obě smluvní strany zalžou stejně.

Datum učinění nějakého úkonu je přece dáno objektivně, nejde o nic co by mohla modifikovat vůle stran. Zvlášť zrůdná mi přijde ta poznámka, že se antedatace používá ve správním právu, to si vážně nedovedu představit.

Nechám se přesvědčit o opaku, ale argument že antedatace byla normální v politické praxi 1. republiky neberu za právně relevantní.

Olga Merkunová

Anonymní řekl(a)...

Olgo,
co na to nechápete ? Doporučuji úplné základy z OZ a zkuste tam najít rozpor se zákonem (ať jde o antedataci výpovědi soudce anebo postdataci poslance z praxe nejen 1. republiky). :

1/ Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky (OZ) - to je situace, kdy je obsah úkonu nepochybný (platný) a jen nevíte, kdy nastává jeho účinnost. Část úkonu tedy proběhně ústní dohodou s druhou stranu a teprve doplnění datumu jej činíte účinným, a to zpětně ke dni, který jste si určili. Analogická situace je např. u katastru, kde tu zpětnou účinnost zápisu dokonce vytváří sám zákon. Copak je zákon něco víc než jen dohoda stran, která není v rozporu se zákonem ?



2/ Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný - zde je uvedena jasná podmínka neplatnosti.

Vy si stále pletete soudní nebo nějakou úřední podatelnu, jejíž chod je určen zákonem (ale ani ta nehlídá, zda datum na papíru odpovídá realitě, prostě protože to technicky nejde, navíc k tomu nemá ani pravomoc) a úkonu soudci vůči prezidentovi.

Víte, kdyby existoval rozpor této praxe se zákonem, tak by se praxe tendoval k nečemu jinému. Ale už asi několik tisíc let se to dělá takto. Prostě neexistuje (až na vyjimky) nástroj, jak jinak než datací papíru určit jeho datum sepsání.

Jeden klasický případ podobné situace je Pentateuch, kde domnělý autor popisuje svoji vlastní smrt. Tam není problém datace ale samotné autorství. A stejně. Už několik tisíc let se ten nejrozšířenější dokument na světě stejně nazývá tak, jako by ho autor sám psal (Listy M).

Michal Menšík

Anonymní řekl(a)...

otázka pro Olgu Merkunovou.

Dokument chci sepsat a podepsat v pondělí, úterý anebo ve středu.

Nakonec ale v pondělí napíšu třetinu dopisu a třetinu podpisu, v úterý druhou třetinu dopisu a třetinu podpisu, ve středu vše dokončím. Ve čtvrtek k tomu doplním jednu podstatnou větu a v pátek ji vymažu.

Kdy jsem objektivně dopis napsal a jak byste ho datovala ?

Jan Opatrný

P.S. : až napíšete odpověď, tak vám to doklapne :-)

Jiří řekl(a)...

Protože neexistuje orgán, který by byl oprávněn prohlásit případné schválení Dr. Brožové za veřejnou ochránkyni práv za neplatné a neúčinné, je celá tato debata nesmyslná.

A v tomto ohledu i námitky Dr. Langáška jsou nedůvodné.

Jako předsedkyně NS Dr. Brožová zřejmě nebyla z hlediska manažerského přínosem, ale vnos právního myšlení by tomuto úřadu pomohl.

Stačí už, že zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová právničkou není. Jistou právní kvalitu by tento úřad přece jenom mohl mít.


JUDr. Jiří Vyvadil

Anonymní řekl(a)...

J.P.:

Když Vy tu antidiskriminaci moc žerete, sorry za expresivní, skoro až bokovský výraz :-) Mne třeba právě teď mnohem víc žere jiný problém, a to stále častější najímání advokátních kanceláří státními institucemi na práci, na kterou si ty instituce platí vlastní právníky. Některé instituce tak nejen zbytečně vyhazují peníze, ale pomalu se dostávají až pod faktickou kontrolu několika málo advokátních kanceláří, a to dokonce bez ohledu na dělbu moci. Ale to jsem jen odbočil k něčemu, co považuji za mnohem vážnější potenciální problém, než diskriminaci. Zpět.

Na mou hlavní otázku ale neodpovídáte: Koho byste tedy navrhoval za ombudsmana Vy? Když Vy mlčíte, já bych jeden návrh měl: dosavadní zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová. Proč ta vůbec nepronikla mezi kandidáty?

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Michale, kauza Brožová na ombudswoman mě moc nezajímá. Ale zaujala mě ona antedatace.

Na odkládací podmínku lze vázat vznik práva či povinnosti – ano, jistě. Ale datum projevu vůle směřujícího k tomu vzniku povinnosti (jeho perfekce) je přece objektivně dáno. Čas nelze dohodou stran ovlivnit.

A jestli je něco takového celkem běžné v soukromém právu, tak si nedovedu představit, že by to bylo možné v právu veřejném. Že by se např. v případě, že má být nabídka na veřejnou zakázku odevzdána do dne X v 10.00 hodin dopoledne, zadavatel s uchazečem domluvil, že i když ji podal o dvě hodiny později, napíšou do papíru, že to stihl. Takový postup je na § 248 TZ.

PS: Pokud je tou praxí z 1. republiky myšleno podepisování poslaneckých bianco rezignací, tak právě tenhle postup byl hojně kritizován jako obcházení volného mandátu. Tak hojně, že si to ze studií pamatuju i já. ;-) Soudil se o platnost takové rezignace někdy někdo – pokud ano, jak to dopadlo?

O.M.

Pavel Burda řekl(a)...

Soudil a stranami kontrolovaný volební soud strany vždy podržel. Dokonce občas zbavoval mandátu i politicky nepohodlné poslance ze stran cizích, (viz případy Pergler, Stříbrný, Gajda).

Pavel Burda řekl(a)...

P.H.: Protože dostala v Senátu málo hlasů a Klaus ji také nenavrhl. Vcelku jasné, ne?

Dan Dvoracek řekl(a)...

Je samozřejmě otázkou, zda uvedené příhody z první republiky jsou důkazem, že tyto praktiky jsou vhodné a žádoucí, nebo zda se spíše jedná o důkaz, že první republika zdaleka nebyla taková demokratická idyla, jak by někteří chtěli věřit.

Zcela souhlasím s Olgou Merkunovou, že vůbec nechápu tu myšlenku o antedataci jako možném řešení. Vůbec. Připadá mi to převelice absurdní.
Já si umím -jakž takž- představit, že se soukromé osoby ohledně záležitosti, která je ryze a výlučně jen jejich vlastní věcí, dohodnou, že na nějakou lhůtu kašlou a úměrně tomu někde napíší nějaké datum.
Je-li však nějaká lhůta stanovena v zájmu obecném - o čemž v tomto případě asi není možno pochybovat - nepokládám konsensuální dispozici některých dotčených osob s takovými lhůtami za možnou.
Vlastně mě dost šokuje, že se o tom vůbec bavíme.

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s DD. Nejde přeci o antedatování (i když jsem zvyklý spíše antidatovat) ale o datování. Obsah smlouvy určují strany.

Michal Vráž

Anonymní řekl(a)...

Pavel Burda:

Aha, děkuji za laskavost, máte pravdu. Na to bych sám nepřišel.

P.H.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Tomáš Langášek argumentuje, že pokud Iva Brožová neodstoupila z funkce soudce už před třemi měsíci, je pro ni funkce ombudsmana nyní nedostupná. Takže pokud někdo Ivě Brožové doporučuje, aby předstírala, že odstoupila už před třemi měsíci (antedatování), pak zřejmě uznává argumentaci kolegy Langáška.

Anonymní řekl(a)...

Připojuji se k názoru, že antedatace je zcela nepoužitelná, její aplikace by byla devastující pro vnímání práva a pro veřejnost včetně převážné části veřejnosti odborné i zcela nepochopitelná.
Mimochodem, ve vztahu k 1. republice - vidím zásadní rozpor mezi "verzí antedatace", kdy poslanec dával "dopředu" svou rezignační listinu "své" politické straně, neboť tím vlastně říkal - "Mám v Tebe, strano, z níž jsem vzešel, neomezenou důvěru, že ve své nekonečné moudrosti rozpoznáš, kdy jsem se odtrhl od Tvého mateřského prsu a nejsem již Tvým poslušným synem; pak mne tedy prostřednictvím tohoto ďábelského úpisu, podepsaného vlastní krví v noci po Velkém slunovratu, po právu zavrhni!!!," což je sice poněkud obskurní, ale snad pochopitelný "instrument" demokracie, neboť byl využit DOPŘEDU, pro nějakou v budoucnosti možná nastalou událost, od situace, kdy zpětně, zcela účelově, se bude obcházet zákon. Nebo snad dr. Brožová svůj nedatovaný rezignační dopis šoupla VK již před nějakým tím ročkem s tím, že co kdyby náhodou se jí časem zachtělo být ombudsmanem (z mého pohledu tedy šéfkou zbytečného paúřadu)? To zřejmě nikoliv.
Tedy, antedatace "dopředu" snad, tím dopředu vyslovuji souhlas s úkonem na listině zachyceným, ale zpětně? To je PODVOD JAKO VÍNO, PŘÁTELÉ, jak by řekla moje babička.
Pro šťouraly - a asi by tím hned nemyslela "naplňování skutkových podstat" toho či onoho, nýbrž obcházení pravidel těmi, kdo je mají hlídat.
Libor Petříček

Anonymní řekl(a)...

Vázaný mandát měl svou tradici a jeho zákonnost potvrdil i volební soud. Šlo přeci o to, že na začátku si obě strany stanovily pravidla hry a doplnění data při splnění podmínek bylo jen dodržením těchto pravidel.

Ano, zákon stanoví 3 měsíční výpověď a zde v postu se této lhůtě dostalo téměř sakrální povahy a možnosti soudce kandidovat naopak povahy infernální. Nic takového to ale není.
Jde jen a jen o formální lhůtu (počet měsíců), o analogii výpovědní doby u zaměstnanců a zpětná datace je jeden z elegantních způsobů, jak ji formlně dodržet a přitom mít reálnou možnost kandidovat na ombucáka.

Michal Staňura

Jan Potměšil řekl(a)...

Jaksi se mi nezobrazila odpověď panu Hasenkopfovi, tak ještě jednou:
"Privatizaci" státní správy také považuji za problém, to je však na samostatný post.
Co se týče kamdidátů na VOP, nemusí jít nutně o známou a populární osobnost, stačí rozumný, vyzrálý člověk, který rozumí věci. Osobně bych třeba navrhnul kolegyni JUDr. Jitku Morávkovou, kterou ovšem nikdo nezná ani nenavrhne (a ona by nechtěla). Z těch "známých" mě napadá třeba dr. Baxa, který se přes praxi trestaře rychle zorientoval i na NSS a jde o člověka, jehož si lze vážit, který je rozumnou a lidsky vyzrálou osobností. V diskuzích zaznělo i jméno dr. Zdeňka Kuhna, tomu by to ale asi jako částečně akademikovi nesedlo a s ohledem na jeho vzdělání a rozhled je ho na VOP škoda. Co se týče dr. Seitlové, na niž se ptáte, tak mám problém se k ní vyjadřovat, neb proti ní lidsky nemohu nic říci a znám ji jako vstřícnou osobu, která to myslí dobře, ovšem po odborné stránce k ní mám výhrady, stejně jako X lidí - právníků, s nimiž jsem se setkal; zkuste se zeptat na názor též někoho z kanceláře VOP, ti Vám to vysvětlí lépe. Naposledy mě trochu šokovala, když na konferenci k ekonomickým dopadům dom.násilí říkala, co nemáme v akčním plánu, ač to tam bylo (ani jej nečetla) a říkala, jak nám zašle připomínky (14 dní po termínu, kdy VOP nic neměl, ani poté) - naprostá nepřipravenost a neznalost, byť to tedy myslela dobře. To ale myslím nestačí.

Anonymní řekl(a)...

J.P.:

Je evidentní, že nikdo tady ani mezi navrhovateli nemá jasno v tom, koho vlastně chceme za ombudsmana, a na kandidátech je to vidět:

Má to být skvělý právník?
Nebo to má být naopak někdo právem příliš nedeformovaný, jen s právnickou nápovědou v zádech?
Nebo to má být občanský aktivista?
Chceme tam dát někoho, aby ten úřad fungoval, nebo někoho, kdo ho naopak spolehlivě zazdí? Chceme někoho navrhnout, protože je dobrý (z nějakého hlediska), nebo proto, že se ho chceme zbavit někde jinde? Nebo dáváme někomu funkci proto, aby už konečně nějakou měl a přestal vopruzovat? ... Raději už mlčím.

Ještě poznámka k antedataci: Nějak se tady zapomíná, že k takovému "úkonu" je třeba dvou. Určitě nestačí, když osoba B datuje svůj rezignační dopis dnem 31.12.7748 a ten předá osobě A 5.5.7749. Reakci osoby A bych v takovém případě chtěl vážně vidět, ale raději bych ji pozoroval z větší dálky.

P.H.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Jak se dívat na problém antedatace právního úkonu (mimochodem, před časem jsem zjistil, že i verse "antidatace" je linguisticky podepřená, ale nechci odbíhat), záleží na tom, pojímáme-li datum jako součást právního úkonu anebo jako pouhý záznam o okolnostech jeho učinění.

V prvém případě nevzniká problém, je na tom, kdo právní úkon činí, jak ho datuje. Ve druhém případě se antedatovanou listinou zachycující právní úkon zakládá (vyvratitelná) domněnka o tom, že právní úkon byl učiněn v určité době, a každá antedatace podléhá sankci neplatnosti a je potenciálně trestným činem podvodu nebo poškození cizích práv. Ergo v případě VOPa, Brožová může antedatovat, ale nesmí se k tomu přiznat.

Srovnání se směnečným právem je zavádějící, pozdějším vyplněním údajů na směnce se ani neantedatuje, ani se nikdo neuvádí v omyl.

Anonymní řekl(a)...

Ad Michal Staňura

Ovšem těmi dvěma stranami, které si domluvily "pravidla hry" nebyl poslanec a parlament. Byl to poslanec a jeho stranický šéf - tedy třetí osoba, víceméně pošťák. Pošťák, který do doručovaného dokumentu doplnil datum dle své vůle (nedopovídající skutečnému datu podpisu).

Když tak o tom uvažuju, bylo to doplněné datum vůbec podstatné? Spíš by přece mělo být rozhodující datum, kdy byla rezignace doručena orgánu sněmovny. Aspoň dneska tomu tak je, ovšem - předpokládám, že v reakci na tu "elegantní" prvorepublikovou praxi - písemná rezignace musí mít formu notářského zápisu nikoliv staršího než jeden měsíc.

Ale možná se dá "elegantně" podplatit i notář, co já vím. V každém případě souhlas s panem Petříčkem, mezi antedatací a touto řekněme postdatací cítím rozdíl.

O.M.

Anonymní řekl(a)...

ad Sobek :
jasně že máte pravdu. Neslučitelnost funkcí je pozitivně právně nezpochybnitelná. Antedatace je pouze klasické řešení nápravy. O obojím není pochyb.


Michal Vávra

Anonymní řekl(a)...

Pro pana Petříčka cit. "aplikace by byla devastující pro vnímání práva a pro veřejnost včetně převážné části veřejnosti odborné i zcela nepochopitelná"

Mohl byste to zdůvodnit...

Věcně se s Brožové soudkyně stane ombudsman. Opravdu dehonestující, pravda :-))

Není naopak dehonestující, že ona musí dát všanc funkci soudkyně narozdíl od ostatních bez toho, aniž by k tomu byl věcný a racionální důvod. Stačí dát do zákona zánik funkce ex lege a byl by klid.

Neměli by soudci taky odstoupit, když soutěží o posty na vyšší instanci ? Tam bych to dokonce viděl daleko racionálnější, přesto současnou právní úpravu v této konkrétní aplikaci považuji narozdíl ad autora za nešťastnou.

Ivan Hlásný

P.S. : Brožovou nemusím. V tomto postu spíš vidím snahu Šabatistů za každou cenu se zbavit protikandidáta. První co by měl pořádný ombudsman žádat je zrušení tohoto nesmyslu.

Anonymní řekl(a)...

Pane Hlásný, fakt že je v zákoně mezera nebo chyba (možná), přece ještě neznamená, že každý způsob řešení je přípustný. Účel, jak známo, prostředky nesvětí.

Mně osobně by paní Brožová jako VOP ani trochu nevadila, hodila by se tam více než do čela Nejvyššího soudu. Ale vadilo by mi velmi silně, kdyby se tam dostala (ona nebo kdokoliv) pochybnou cestou.

O.M.

Anonymní řekl(a)...

O.M. : pokud bude zvolena, žádnou pochybnou cestu v tom nevidím, resp. asi tak stejně pochybnou, jako by se zaměstnavatel v obocném případě dovolal neplatnosti výpovědi zaměstnance.

Když odmítla odstoupit, resp. uznat výpověď z postu šefa soudu, kdy jednala zcela evidentně contra legem, dokázala, že ví, jaký je rozdíl mezi právem, spravedlností a praxí dělby moci. Zrovna tak se nyní musí rozhodnout, zda chce pomáhat jako ombudsman anebo chce dodržovat "výpovědní" lhůtu. Věřím, že si vybere to první.

K ante/antidatování : je vidět, že mnoho praktiků zde nedělá. Znám užívání antidatování nebo užití zpětné valuty (odvozeno value:-) a antedatatování se v praxi neužívá. Pro mně je to čistě akademický problém, praxe si jde vlastní cestou.

Jan Hrzena

Anonymní řekl(a)...

cit. "Zastal se jí i budoucí ministr spravedlnosti a místopředseda ODS Jiří Pospíšil. "Není žádná zákonná překážka, proč by volba se všemi čtyřmi kandidáty neměla proběhnout," řekl Pospíšil. Podle něj nemůže být odepřen přístup ke kandidatuře na veřejnou funkci, jakou je pozice ombudsmana, někomu, kdo právě zastává místo soudce."

No a je rozhodnuto, zákon nezákon. Jak typické :-)

Michal Cvrček

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,
chtěla bych se - jako několik kolegů výše - bezradně pozastavit nad reálnou možností antidatace ve veřejném právu. I v soukromém právu mi tato praktika připadá jako krajně neetická (když již nic jiného). Také nemohu uvěřit vážně myšlenému argumentu, že "když to tak dělá praxe, tak to jde." Akademici si musí rvát vlasy, kde se ta naše praxe ocitla.
Co se týče stávající zástupkyně VOP, plně souhlasím s J. Potměšilem - samotní právníci VOP vidí největší problém v tom, že paní Seitlová není právník.
Lucia Madleňáková

Anonymní řekl(a)...

ad Lucia Madleňáková : antedatace/antidatace a dokonce i zastřený kontrakt je zcela běžný i v rakouském právu. Například kvůli zdanění úvěrových smluv rakouské banky nedávají !!! korporátním klientům po jejich podpisu bez data úvěrové smlouvy a pokud dojde ke splacení úvěru, pak tuto smlouvu sami znehodnotí. Úvěr jako by neexistoval, reálně ovšem dojde k čerpání, úročení a splacení. "Zjevení smlouvy" a následné datování nastává jen v případě nesplacení a následné žaloby.

Ve veřejném právu je zcela normální, že se výpovědi úředníků(m) zpětně datují podle potřeby.

Představa, že datace je nějaká právnická svátost je ničím neodůvodněná idealistická smyšlenka. Pokud někdo neprokáže opak, pak platí datum na listině jako datum jejího vytvoření. Listina slouží jen jako nosič právního úkonu dvou stran. Proto i když je na listině napsání, že nehoří, přesto sama může shořet. To samé platí i o dataci.

Michal Vostrý

Anonymní řekl(a)...

Tak to bych vážně moc rád někdy viděl v praxi. Prezident republiky svolá tiskovnu a oznámi: "Vážení spoluobčané, právě jsem si, já hlava děravá, vzpomněl, že mi předsedkyně Nejvyššího soudu už před třemi měsíci doručila svou rezignaci."

František Doleček

Anonymní řekl(a)...

Michal Vostrý: "Například kvůli zdanění úvěrových smluv rakouské banky nedávají !!! korporátním klientům po jejich podpisu bez data úvěrové smlouvy a pokud dojde ke splacení úvěru, pak tuto smlouvu sami znehodnotí."

Jasně, v životě se někdy stavá, že někdo podvádí, krátí daně nebo krade.

To ale nemá nic společného s právem.

Chcete snad říct, že něco takového, co jste popsal, má snad právo aprobovat?? Mám pocit, že jdete ještě dál a tvrdíte, že právo to už nyní aprobuje, což je skutečně velmi originální myšlenka.

Spolu s některými ostatními v této debatě jsem zděšen z toho, že někdo takové evidentní nesmysly o antedatacích může vůbec myslet vážně.

O.Rezák

Martin Bílý řekl(a)...

Antedatování je protiprávní, v tom rozsahu je právní úkon v rozporu se zákonem a je neplatný. Zákon stanovuje, kdy právní úkon nabývá účinnosti, nelze např. dnes uzavřít kupní smlouvu se včerejším datem, respektive takováto smlouva bude vždy účinná ode dneška, nikdy od včerejška.

Bohužel spousta lidí nerozlišuje mezi skutečností a důkazem. Že jsme smlouvu uzavřeli dnes, to je skutečnost. Jestli to mohu před soudem dokázat, to je jiný příběh.