neděle 3. prosince 2006

"Bureš: Ústavní soud porušil moje práva na spravedlivý proces"

Nekonečný příběh české justice a jednoho opravdu, ale opravdu úporného parazita. Více komentáře snad netřeba, bližší informace na Aktuálně.cz.
Rád bych věděl, jestli i po tomhle jsou ještě ti soudci, kteří příchod pana Bureše na NS vítali, rádi za to, jakým způsobem destabilizuje celou justici. Nebo že by to snad byl účel a vše se odehrávalo za tiché radosti pana prezidenta, který nezávislou a silnou justici jistě chápě jako součást fungujícího demokratického systému založeného na panství práva?
UPDATE: Bohužel jsem zjistil, že zpráva, na kterou jsem odkazoval, již na zpravodajském serveru Aktuálně není. Pokud mě paměť neklame, Bureš tentokrát médiím (!) namítal, že nebyl připuštěn jako účastník řízení, ve kterém předsedkyně NS namítá neplatnost jeho jmenování na Nejvyšší soud. Nejde tedy o stejnou zprávu, která zde byla uvedena níže - týkající se Burešových mediálních vzlyků nad podjatostí Ústavního soudu.

13 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nemam insider informace a nevim, "jak to chodi"; mozna i proto nechapu tak silnou averzi k Buresovi. (Proc je protiustavni, tedy na zvraceni?)

Stale jsem nevyloucil moznost, ze Brozova odmitla souhlasit s pridelenim Burese k NS pouze z osobnich duvodu.

Robert Zbiral řekl(a)...

Ani já rozhdoně nemám vnitřní informace, ale když vezmu v potaz výkon paní Brožové v nedavných otázkách VM a ještě "brilantní sebeprezentaci" v dnešní MF Dnes, tak dělá právnímu stavu u veřejnosti asi tak třikrát horší pověst než Bureš (byť jeho poslední kroky jsou trochu mimo realitu).

Jan Komárek řekl(a)...

Vaše komentáře si určitě zaslouží zevrubnější odpověď, než tu, kterou zde teď budu schopen dát, přesto se o to pokusím.
Já myslím, že největší problém „kauzy Brožová“ je, že si její aktéři z řad justice zřejmě neuvědomují, že v ní nejde vůbec o paní Brožovou, ale o daleko principielnější problém nezávislosti justice a předsedů soudů. Souhlasím, že je problém, pokud je předseda soudu naprosto neodvolatelný. Způsob, jakým to ale trio Klaus, Němec, Bureš provádějí ukazuje v plné nahotě neudržitelnost situace, kdy tuto možnost má ve svých rukou exekutiva. Více k tomuto tématu můžu odkázat na článek, který vyšel v Respektu 13.2. (s názvem „Spravedlnost v ohrožení“) a který jsem okopíroval pod tento post (níže). Přiznám se, že nevím, co víc k tomu na obranu proti krokům uvedeného trojspolku říci.
Nedá mi, abych nereagoval na rozhovor, který se objevil v Mladé frontě, na který tady upozornil Robert Zbíral. Myslím, že jediná chyba, které se paní Brožová dopustila, byla, že svolila k rozhovoru s paní Jílkovou, která v sobě nezapře kulturu nováckého kotle i když píše pro Mladou frontu (kterou lze ale k "seriózním tiskovinám" řadit už jen dost těžko-ale k tomu jsme zde již vedli diskusi níže).
Jílková argumentuje tím, že si "všichni" přejí odchod paní Brožové. Já bych si za celou justici přál, aby tomuto tlaku paní Brožová nepodlehla a na NS vydržela. Pokud si předsedové soudů myslí, že jejich činnosti prospěje, když je bude moci exekutiva odvolávat, je mi jich velmi líto. Spíše to ukazuje na lokajský přístup ke spravedlnosti, který tito lidé asi pořád ještě mají z minulých dob.
Mimochodem, celá ta akce s konferencí předsedů krajských soudů má nádech bolševické grotesky, neboť tam tehdy místopředseda NS Kučera vyzýval k "zaujetí stanoviska" (a mám zprávy, že to tehdy předsedům soudů nebylo úplně po chuti), což mi připomíná dobu, kdy naši pracující zaujímali stanoviska v procesu s Miladou Horákovou.
Pan Bureš snad opravdu ani nevyžaduje komentář: z celého jeho jednání přímo křičí, že nemá co dělat nejen v justici, ale ani ve slušné společnosti. Pokud se domnívá, že stížnosti v tisku na podjatost soudů (respektive Ústavního soudu) jsou ta správná cesta, jak zvýšit prestiž justici, je (doufám) asi jediný v této zemi, kdo si to myslí.
§70 zákona o soudech a soudcích říká "K výkonu funkce k Nejvyššímu soudu lze soudce přidělit jen se souhlasem předsedy tohoto soudu." Nevím, jak někdo může namítat, že paní Brožová jednala svévolně, když odmítala Bureše na NS. Tu "svévoli" ji dává sám zákon a má k tomu možná dobré důvody. Praxe, kdy prezident (neplatně!) odvolá předsedkyni a mezitím tam "vpašuje" svého soudce (se souhlasem tehdejšího místopředsedy, který, jak se mi zdá z jeho projevů, se nachází na stejném žebříčku morálních kvalit jako pan Bureš), mi připadá přinejmenším velmi nebezpečná.
Shrnuto a podtrženo: stejně jako Vy neznám paní Brožovou osobně (kromě jednoho letmého setkání na jedné konferenci) a neznám ani pana Bureše. Nicméně, z kroků, které ti dva podnikají, mi paní Burešová připadá jako principelní zastánkyně správného, zatímco pan Bureš je pragmatický zastánce jediného správného – tj. toho, co je dobré pro něj samotného.

Z článku pro Respekt:
Prezident Václav Klaus a ministr spravedlnosti Pavel Němec se rozhodli odvolat Brožovou znenadání, nepředcházela tomu žádná debata, vysvětlení či stížnosti na její práci. Oba politici jednoduše prohlásili, že jim zákony umožňují odvolat šéfy soudů, takže ani nemusejí konkretizovat důvody. Při důkladnějším studiu ústavy je ale naopak zřejmé, že předsedu jakéhokoli soudu politici odvolat nemohou. Ústava hovoří pouze o jmenování předsedů nejvyšších soudních instancí, nikoli o jejich odvolání. Pokud se prezident Klaus domnívá, že z logiky věci vyplývá, že kdo jmenuje, ten i odvolává, hluboce se mýlí. Stačí si připomenout nález Ústavního soudu z roku 2002, který rušil mezi jinými i ustanovení tehdejšího zákona o soudech a soudcích, jenž odvolávat předsedy soudů umožňoval. Ústavní soud přitom argumentoval, že „funkce předsedů a místopředsedů soudů by měla být považována za kariérní postup soudce, a proto by ani předseda a místopředseda soudu neměl být odvolatelný jinak než pro zákonem předvídaný důvod a postupem v kárném řízení, tj. rozhodnutím soudu“.
Jinými slovy, ačkoli je dokola omílaným argumentem, že předseda soudu ve své funkci vykonává administrativní správu soudu, nikoliv soudcovskou činnost, tyto dvě role od sebe nejdou dost dobře oddělit. Pokud by skutečně prezident měl pravomoc, kterou si nárokuje, popřípadě ji měl společně s předsedou vlády, mohl by konat nátlak na předsedu Nejvyššího soudu, aby rozhodl určitým způsobem. Stačí si vzpomenout na kauzu katarského prince, kdy spor Nejvyššího státního zastupitelství a ministerstva spravedlnosti o jeho vydání řešil v poslední instanci Nejvyšší soud.
Lze pochybovat o tom, jak v takových sporech může Nejvyšší soud plnit roli „nezávislého třetího“, když je v představách ministra předseda soudu jeho podřízeným a ministr přitom může ovlivnit jeho odvolání. Což ostatně ukazuje i případ samotné Brožové, kdy podnětem pro Klausovy kroky byl dopis ministra Němce. Ústavní soud navíc dodal, že nemožnost odvolat předsedu soudu orgánem výkonné moci považuje za „integrální součást principu dělby moci, pramenící z požadavků právního státu“. Současný zákon o soudech a soudcích, který přes uvedený zrušovací nález Ústavního soudu nakonec prošel legislativním procesem, pak tyto principy nerespektuje, když exekutivě - jejíž je prezident podle ústavy součástí - odvolat předsedu soudu opět umožnil. Otázkou samozřejmě je, zda by současný „Klausův“ Ústavní soud rozhodl stejně jako ten předchozí.
[...]
Dodejme, že pochybné je odvolání předsedkyně i na úrovni zákona, odhlédneme-li od jeho pravděpodobné neústavnosti. Brožové se totiž klade za vinu to, co má ve své působnosti pouze Nejvyšší soud jako celek, nikoliv předseda této instituce. Pokud Nejvyšší soud není schopen zajistit jednotu rozhodování nižších soudů - což je v podstatě jediný důvod, na jehož základě ministr Němec odůvodňuje svůj návrh prezidentovi na odvolání Brožové -, není to problémem správy Nejvyššího soudu, kterou jeho předsedkyně vykonává, ale problémem jeho rozhodovací činnosti. Snad není třeba šestnáct let od pádu komunismu opakovat, že justice v demokratické zemi nefunguje na základě příkazů nadřízených, ale na základě nezávislé úvahy soudců příslušných k rozhodnutí. Úvahy, do které nemůže žádný předseda zasahovat, pokud není přímo členem příslušného senátu.
Způsob, jakým prezident odvolání provedl, pak jen dokresluje tristní stav současné politické a právní kultury. Uvěřit tomu, že si na základě jediného dopisu ministra spravedlnosti a následného setkání s ním udělal kvalifikovaný názor na to, jak Brožová „závažně“ porušila své povinnosti, není možné. Prezident následně prohlásil, že je šokován žalobou Brožové. Pro kteréhokoli občana České republiky by naopak mělo být šokujícím zjištění, že pokud jeden z orgánů státní moci, kterým prezident republiky je, zasáhne do jeho ústavou zaručených svobod, nemá možnost se bránit. O tom, zda je správní žaloba, popřípadě ústavní stížnost, které směřují proti rozhodnutí prezidenta a premiéra, nikoliv proti nim osobně, jak zavádějícím způsobem referují média, oprávněná, rozhodne teprve soud, nikoliv prezident. Ten by neměl zapomenout na to, že je úředníkem státu.

Robert Zbiral řekl(a)...

To JK: Já všechny tyto argumenty chápu, ale podle mého to už dosáhlo trochu surrealistických rozměrů, a to i ze strany Brožové.

Zdá se mi také, že se zde trochu pletou dohromady dvě věci- pozice soudce a funkce předsedy soudu. Zatímco v prvním případě je nezávislost nezastupitelná, to druhé je přeci hlavně o administrativních a pracovněprávních úkonech. V žádné firmě nemůže dlouhodobě v praxi šéfovat osoba, která nemá podporu a důvěru svých podřízených, ať by byly její záměry sebelepší a právo na její straně.

Podle mého udělala Brožová svým postupem velkou chybu. Mohla v klidu "obhájit svoji pravdu" u ÚS, poté dobrovolně odstoupit z funkce předsedy (třeba ze zdravotních důvodů) a působit dál jako běžný soudce. Takhle to nevypadá, jako že bojuje o princip, ale že se drží své židle za jakoukoliv cenu, stejně nakonec bude muset odstoupit z důvodu, které jsem již popsal (sama to implicitne přiznává), čestný odchod to už ale nebude.

Také pár poznámek k rozhovoru v MF. Jílková má sice kotelnické manýry, ale tah na branku se jí upřít nedá, Brožová jednoduše propadla. Jiní dotazování také museli čelit nepříjemným otázkám, ale popasovali se s tím mnohem lépe, možná jen měli lepší nervy nebo tlustší hroší kůži, ale i to je ukázka mediálních dovedností. Rada Jana Komárka (neposkytoval rozhovor) snad nebyla myšlena vážně, člověk na takové pozici jako předseda NS musí obhájit svůj názor všude a před každým.

Jan Komárek řekl(a)...

Ale já jsem naopak hluboce přesvědčen, že ty dvě funkce od sebe oddělit nelze-jak také píši ve svém předchozím komentáři. A dosud mi nikdo nepředložil žádný, natož přesvědčivý, argument tvrdící opak.
Domnívám se také, že poslední věc, o kterou paní Brožová bojuje, je její židle. Pokud to nechápe novinářka Jílková, je to smutné. Pokud to nechápou lidé z justice nbo i právníci obecně, je to alarmující.
Víc už opravdu nevím, co k tomu napsat.
Doplnit ještě můžu argument z mezinárodního pole, který jsem ve své předchozí odpovědi neopakoval (byla také v tom citovaném článku z Respektu), ale který Vás snad přesvědčí:

"O tom, že možnost odvolat předsedu Nejvyššího soudu exekutivou porušuje základní principy právního státu, se přesvědčili nedávno Slováci. Tam v roce 2000 rovněž vláda usilovala o odvolání předsedy Nejvyššího soudu. V souladu s tehdy platným zákonem o soudech a soudcích předložila návrh na jeho odvolání Slovenské národní radě. Přestože byla slovenská procedura odvolání předsedy Nejvyššího soudu ve srovnání s tou, kterou uplatnil prezident spolu s premiérem, podrobena demokratické kontrole zákonodárným sborem, konstatoval zpravodaj Komise pro lidská práva Hospodářského a sociálního výboru OSN její neslučitelnost s mezinárodně uznávanými standardy zajišťujícími nezávislost soudců. Argumenty slovenské vlády o tom, že ve své funkci předseda vykonává správní činnost a podléhá tedy ministerstvu (v zásadě obdobné, jakými se ohání ministr Němec), odmítl zpravodaj jako „neudržitelné“ a „jdoucí proti samotné podstatě soudcovské nezávislosti“. Slovenská národní rada pak návrhu na odvolání předsedy nevyhověla."

Vyhledejte si tu zprávu zpravodaje Komise pro lidská práva Hospodářského a sociálního výboru OSN. Stojí za přečtení, poněvadž tomu zpravodaji připadaly argumenty o oddělitelnosti administrativích a judiciálních funkcí skutečně absurdní. Stejně jako mně.

Anonymní řekl(a)...

Odmitam hodnotit, jaka je Brozova predsedkyne soudu, nebot to v danem sporu neni relevantni. Nesouhlasim s tim, aby mela exekutiva moznost odvolat bez vaznych duvodu vrcholneho predstavitele soudni moci. Tesi me, ze US zrusil jedno Klausovo rozhodnuti a zrejme zrusi i druhe. (Jen nevim, proc to neslo ve spravnim soudnictvi, ale neznam detaily procesnich predpisu a nechci je nyni zjistovat.)

Jen nevim, jestli z uvedeneho vyplyva, ze Bures je parazit, ze ktereho je na zvraceni. Jeste pred svym odvolanim odmitla Brozova svolit k prideleni Burese k NS. Bures asi neni nejlepsi pravnik v CR, ale asi bude lepsi nez mnoho soucasnych soudcu NS. Navic jiz soudcem NS, tusim, byl. Proto mam podezreni, ze Brozova odmitla Burese z osobnich duvodu -- nad ktere by se mel soudce a zvlaste ten "nejvyssi" povznest.

Nemam za potvrzenou souvislost mezi Buresem a skutecnosti, ze Klaus odvolal Brozovou.

Neco z toho, co pisu vyse, jsou jen spekulace; neco jen rekonstrukce po pameti. Co se na NS a kolem nej deje, nevim. Pouze zbystrim, kdyz se z nekoho dela komunalni zmetek.

Kdyz se probira kvalita Brozove, spravne namitate, ze to nema se sporem o jeji odvolani mnoho spolecneho.
Zbyva doplnit, co ma o odvolani Brozove spolecneho s osobou Burese.

Jan Komárek řekl(a)...

Jen krátce: že paní Brožová neschválila jmenování pana Bureše z velmi dobrých důvodů prokazuje teď sám pan Bureš vším co dělá: jeho mediální bouře okolo "podjatosti ÚS" je jen potvrzením toho, že se ten člověk nezastaví před ničím, co poslouží jeho cílům. Právnická odbornost je podle mého názoru jen část kompetence člena jakékoliv vysoké soudní instance-právě proto, že v rozhodování těchto institucí hraje "pozitivní právo" roli pouze jednoho z normativních sytémů, které musí být brány v úvahu. Morálka, kterou pan Bureš podle mého názoru nemá, je jiným, neméně důležitým faktorem. Jinou věcí je, že rozhodně není šťastné, když se člověk namočí do vysoké politiky pak se chce vracet do justice. Myslím si, že OBZVLÁŠŤ v naší politické kultuře by cesta justice-politika měla být jednosměrkou. A to obzvlášť zdůrazňuji proto, že zřejmě jsou země, kde ta cesta může vést oběma směry-ovšem jakýkoliv komparativní argument je nebezpečný právě tím, že můžeme srovnávat nesrovnatelné (např. v Anglii je hlavou moci soudní člen exekutivy a zárověň do určité míry legislativy-Lord Chancellor - ale tam, řečeno s Čapkem, ten trávník stříhají už několik set let, že...).
Souvislost Bureš - Brožová: ne, skutečně si nemyslím, že je náhoda, že v době, kdy se Klaus protiústavním způsobem pokusí odvolat předsedkyni, tak současně najmenuje Bureše s pomocí místopředsedy NS. Já nevím co víc může křičet jako souvislost.
A doušek: jestli Klaus chtěl oslabit nezávislou justici, tak se mu to s vydatnou pomocí pana Bureše velmi daří. A z toho mi je na zvracení (stejně jako ze všech veřejných vystoupení toho pána-nebo vlastně obou z nich).

Robert Zbiral řekl(a)...

OK, tak naposled. Kdo by podle Vás tedy měl mít možnost odvolat předsedu soudu? U Brožové to vypadá, že by byla odvolána každým (včetně soudců NS), kromě ÚS. Nejsem ochotný přijmout názor, že všichni soudci, co chtějí aby Brožová odešla, to dělají jen proto, aby se zavděčili moci výkonné nebo že byli po komunisticku přesvědčeni. Svůj boj o to, že exekutiva nemůže odvolávat předsedu, již vyhrála, co může dokázat dalším vedením války?

Anonymní řekl(a)...

Roberte, nejsem asi ten, od koho chcete odpoved, presto 2 odstavce:

Myslim, ze moznost odvolat predsedu NS by nemel mit nikdo, leda z velmi dobrých důvodů (karne provineni). Ze zakon neomezuje delku funkcniho obdobi, neni problem Brozove. Spravny model je dle meho nazoru jmenovat predsedu NS na omezenou, avsak dostatecne dlouhou dobu. Volba samotnymi soudci?

Prosim uvedomte si, ze odpoved na otazku, kdo a za jakych podminek by mel odvolavat presedu NS, neimplikuje odpoved na otazku, zda byla Brozova odvolana po pravu.

Mimochodem, Klausovu bohorovnost doklada, ze odmitl oduvodnit, proc Brozovou odvolava. (I podle zruseneho ustanoveni ZSS to mohl udelat jen za splneni urcitych podminek.) Uz jen proto je uvedene spravni rozhodnuti (tak budou zrejme soudy dane rozhodnuti prezidenta republiky chapat) neprezkoumatelne, a tedy vadne.


"ne, skutečně si nemyslím, že je náhoda, že v době, kdy se Klaus protiústavním způsobem pokusí odvolat předsedkyni, tak současně najmenuje Bureše s pomocí místopředsedy NS."

Z uvedeneho nevyplyva, ze by Klaus "odvolal" Brozovou proto, aby se mohl Bures stat soudcem NS. Ale kdyz uz ji odvolal, co by ho nenechal pridelit. (Pricina / vedlejsi efekt)

Ale vzpominam si na jednu skutecnost, ktera doklada, ze mate pravdu. Myslim, ze bylo verejnou informaci, ze Klaus chtel z Burese udelat nastupkyni Brozove na pozici predsedy NS. V konkretnim pripade muze byt obecne prospesne, kdyz soudce odskoci vypomoci exekutive (a respektuje, ze je soudce, a neni to Vybiral). Ale pak ho za odmenu "povysit"?

(I kdyz: proc je Baxa predseda NSS? A presto dela svou funkci asi dobre. Ale narozdil od nej se Bures s vykonnou moci zrejme zapletl. A to jsou ty insider informace a i nektere verejne, ktere neznam.)

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Myslím si, že na většinu otázek Roberta není problém odpovědět. Funkce soudce a předsedy soudu nejsou oddělitelné, možnost odvolání z funkce předsedy se nutně musí promítnout i ve výkonu funkce soudce. Nebudu to tady dlouho rozebírat, protože na to chci tady dát svůj post, nicméně nelíbí se mi, že diskuse se neustále točí kolem toho, že Brožová je špatná předsedkyně. O tom odmítám diskutovat, protože ať je špatná nebo dobrá, nelze prostě připustit, aby exekutiva měla možnost odvolat předsedu soudu bez participace moci soudní. Srovnávací ústavní právo je v tomto natolik jednoznačné, že není vůbec co řešit. O eventuální odvolání paní Brožové tu vůbec nejde, pokud se tak stane ústavně konformním způsobem, nemám s tím jakýkoliv problém. Na to, aby se tak mohlo stát, musí teď vymyslet ministerstvo spravedlnosti relevantní zákonnou úpravu. Z nálezu Ústavního soudu vyplývá, že lze vymyslet řadu možností, jak to ústavně konformně upravit.

Anonymní řekl(a)...

To RV 6.52: Jestliže by soudce měl být odvolatelný (ať již soudce řadový nebo i předseda), tak jedině způsobem, který bude minimálně reflektovat add I dělbu moci (srov. čl. 9/2,3 Úst), add II bude učiněn na základě zákona a v jeho mezích (srov. čl. 2/3 Úst) [zákaz libovůle], add III bude přezkoumatelný (srov. např. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Jinak řečeno soudce by měl být odvolatelný, ale pouze v situaci a na základě postupu, který odpovídá hodnotám a standardům, jenž jsou etablované v demokratické společnosti aniž by byla ohrožena maxima soudcovské nezávislosti.

Robert Zbiral řekl(a)...

Ta diskuze probíhá trochu ve dvou vrstvách. Já nikde netvrdil, že má být předseda volně odvolatelný exekutivou, mantinely J. Brože jsou vymezené rozumně, dá se pod ně ale pojmout téměř jakýkoliv postup vedoucí k odvolání.

To ZK: Bohužel o postavení Brožové (a Bureše) ta celá kauza je také, nebo se to tímto směrem alespoň stočilo. Z vystupování téměř všech aktérů, ať již moci soudní či výkonné, mám pocit, že jsou pro její odvolání. Dost už ale o tom, spíš mne zaráží, kolik již měsíců ta situace s odvoláváním předsedů soudů není legislativně řešena (a ani neprobíhá žádná významná debata).

Anonymní řekl(a)...

TO RZ: Takže pokud dobře rozumím Tvému poslednímu příspěvku, tak poukazuješ na to, že obecně by exekutiva neměla zasahovat do moci soudní a konkrétně, že je kauza v rovině Brožová Vs Klaus resp. Bureš? Jinými slovy řečen, že se jedná o spojené nádoby. To je, ale samozřejmé, protože kdyby nebylo Brožové, tak tato otázka vůbec nebyla vznesená. Je beze sporu, že soudce by mělo být možné odvolat, ale rozhodně ne tak jako Brožovou (viz. minulý příspěvek, níže a nález ÚS v této kauze). Současně je jenom dobře, že se Brožová bránila, protože poukázala a pojmenovala !opakovanou! svévoli exekutivy. Příkladem může být její odvolání na základě zákona, který byl již jednou ÚS pro jeho rozpor s principem dělby moci a soudcovské nezávislosti zrušen, ale Parlamentem znovu přijat posléze prezidentem podepsán (tedy prezident musel vědět, že ji odvolává na základě protiústavního zákona). Dále její odůvodnění nebylo vůbec odůvodněno (učebnicový příklad svévole veřejné moci), další svévoli lze spatřit v postupu prezidenta při jmenování Bureše soudcem NS, na kterém Bureš participuje, etc. Provázanost prezidenta a Bureše je patrná již z Týdeníku EURO (leden 2006), ve kterém se je informace o odvolání předsedkyně a jmenování Bureše novým předsedou NS, tak i z další notoricky mediálně známých kroků (srov. nedávné mediální vzájemné chvalozpěvy – Bureš&Klaus).

Co se týká mediální stránky věci, tak je pravdou, že zde existuje nepřehlédnutelný mediální tlak proti Brožové (nutno vzít v potaz, že čelí prezidentu, takže se není čemu divit), ale na druhou stranu zatím nezazněl !relevantní! argument proč? Které konkrétní povinnosti zanedbala resp. jak (srov. zákon)? Přistoupíme-li na to, že kritérion pro setnutí hlavy bude mediální poptávka, tak se vrátím sto let před opice. Současně jsou evidentně přehlíženy názory např. prof. Čermáka, prof. Cepla, prof. Klokočky a dalších. Takže mohu s čistým svědomím oponovat pouhým tvrzením opaku k názoru RZ, že „z vystupování téměř všech aktérů, ať již moci soudní či výkonné, mám pocit, že jsou pro její odvolání.“ Jsem přesvědčen, že takovéto paušalizování je velmi nebezpečné a současně se domnívám, že právě tento druh paušalizování vytváří mediální atmosféru kolem této kauzy.

Je pravdou, že současná legislativa neumožňuje odvolání předsedy či místopředsedy soudu a také je pravdou, že by legislativa měla tuto poslední instanci řešení problému upravovat. Toto je však problém zákonodárce, který by tuto úpravu měl konečně pojmout ústavně konformním způsobem a měl by ji řešit obecným způsobem, niko-li tedy ad hoc pro případ Brožové (srov. minulý příspěvek). Osobně se domnívám, že část zrušené úpravy, která stanovovala, že „předseda a místopředseda soudu může být ze své funkce odvolán…, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušuje zákonem stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů“ byla v této části dobrá. Jak jsem poznamenal výše nezaznamenal jsem oficiální relevantní a jakkoli konkretizovaný důvod, proč byla Brožová odvolána - samotný akt prezidenta jej totiž neobsahoval (srov. nález ÚS).

V předposledním odstavci si tedy dovoluji tvrdit, že bránit se nebylo pouze jejím právem, ale v tomto případě i její povinností. „Všechno právo ve světě bylo vybojováno na těch, kteří se mu vzpírali; právo národa a jednotlivce předpokládá nepřetržitou pohotovost. Právo není pouhým pojmem, ale živou silou, nepřetržitou prací celého národa. Všechny vymoženosti, jež historie práva může zaznamenat zrušení otroctví a nevolnictví, dosažení nejrůznějších svobod - byly vydobyty bojem trvajícím i celá staletí. Nikoliv pouhý obyčej, ale oběť vytváří nejpevnější pouto mezi národem a jeho právem. Odpor proti bezpráví je povinností nejen k sobě samému neboť je splněním příkazu mravního sebezachování - ale je současně povinností i vůči celku. Hájí-li jednotlivec své právo, hájí tím současně platnost práva vůbec. Odpovědnost nemají pouze ti, kteří zákon přestupují, ale i ti, kteří neměli odvahu je uhájit.“ (Vladimír Čermák: Otázka demokracie. Díl 4, Hodnoty, normy a instituce. 1. vydání 1998, str. 218, 219). Z tohoto důvodu považuji srovnání aktérů moci soudní, jenž se legitimním způsobem brání a exekutivy, která opakovaně porušuje ústavu za nemístné.

Je tedy otázkou zda by tématem místo Brožové neměl být právě prezident, který frapantně porušuje Ústavu, který se prakticky nechal v minulých volbách zvolit komunistickými hlasy a kterému buší na dveře další prezidentské volby. Pana Bureše není dle mého názoru nutné komentovat.

(Zítra odjíždím na deset dní pryč, takže se možná odmlčím - nevím zda budu mít přístup na internet.)