Michal Ryška: Komparace se smrtícím paušálem překonávány
O prázdninách 2009 jsem na Jiném právu publikoval sérii postů (1. díl, 2. díl, 3. díl a 4. díl) kritizujících obecnou nedostatečnost finančních satisfakcí přiznávaných českými soudy za (často velmi závažné) nemajetkové újmy při zásahu do osobnostních práv. Zmínil jsem přitom i fakt, že část soudní praxe při nelehké úloze "vyčíslit nevyčíslitelné" provádí tzv. „smrtící komparace“ – tedy jako k vodítku (či dokonce limitu) při stanovení náhrad v jiných případech přihlíží k paušálům při usmrcení osoby blízké nešťastně uzákoněným v § 444 odst. 3 obč. zák. (ještě restriktivnější úpravu lze nalézt v § 378 odst. 1 zák. práce).
S velkou radostí jsem si proto v tomto směru přečetl závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2301/2009, ze dne 4. 11. 2010, které se týkaly vyčíslení přiměřeného zadostiučinění (v daném případě za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým soudním řízením).
Nejvyšší soud totiž v citovaném rozhodnutí mimo jiné shledal jako nedůvodnou námitku dovolatelky (tj. České republiky – Ministerstva spravedlnosti), že výše zadostiučinění musí být vždy nižší než paušál za smrt.
Nejvyšší soud v těchto souvislostech uvedl, že „[p]okládá za nedůvodnou námitku dovolatelky, že výše zadostiučinění stanovená podle postupu shora uvedeného musí být vždy nižší než částka, která je stanovena v § 444 obč. zák. jako odškodnění za smrt osoby blízké.
Evropský soud pro lidská práva ve věci Apicella proti Itálii (odst. 78) uvedl, že tam, kde stát zavedl kompenzační prostředek, musí Soud ponechat širší prostor pro uvážení, aby tak byla umožněna náprava souladná s právním řádem, tradicemi a životním úrovní daného státu. K tomu Soud dodal: „Bude zejména jednodušší pro domácí soudy odkazovat na částky přiznávané na vnitrostátní úrovni u jiných typů škod – například škody na zdraví, škody vztahující se ke smrti příbuzného či škody v případech pomluvy – a spolehnout se na své nejniternější přesvědčení, i když to bude mít za následek přiřčení částek nižších než těch, které jsou stanoveny Soudem v obdobných případech.“
Podle dovolacího soudu je ale nutno tuto úvahu Soudu interpretovat tak, že ve vnitrostátním prostředí může být vytvořen a aplikován vlastní model, podle něhož se dospěje k vyjádření celkové částky přiměřeného zadostiučinění, a to například na základě zkušeností z řízení o náhradě jiných typů škod. Zásadně ale nelze vycházet z nějaké absolutní částky či absolutně daného limitu a je nutno přihlédnout k okolnostem konkrétního, individuálního případu, jakož i k judikatuře ESLP.
Soud ostatně v témže rozhodnutí (odst. 80) uvádí, že „Soud je nicméně povinen ověřovat, zda způsob, podle něhož je vnitrostátní právo interpretováno a aplikováno, vede k důsledkům, které odpovídají principům Úmluvy tak, jak jsou interpretovány v judikatuře Soudu.“ Tento závěr je zdůrazněn jinými slovy ještě v odst. 81 téhož rozhodnutí. Z toho vyplývá, že způsob určování výše přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení může být obecně hledán v rámci vnitrostátního právního řádu, avšak výsledek takového postupu nesmí být zjevně nepřiměřený v porovnání se závěry obsaženými v judikatuře ESLP. Proto není na místě limitovat výši přiměřeného zadostiučinění ani částkou, která náleží pozůstalým za smrt osoby blízké podle § 444 odst. 3 obč. zák. Následování tohoto limitu by totiž v mnoha případech vedlo k tomu, že poškozený by i v případě poskytnutí odškodnění v penězích takto omezeného, zůstal kvalifikován jako oběť porušení Úmluvy, a účelu kompenzačního řízení by tak nebylo dosaženo.“
Přestože závěry Nejvyššího soudu se týkají otázky satisfakcí za nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. (ve znění zák. č. 160/2006 Sb.) a jsou podmíněny i judikaturou ESLP v tomto typu věcí, není snad nereálné očekávat, že k úvahám o nevhodnosti „smrtících komparací“ by se soudní praxe mohla více přiklánět i v otázkách relutárních satisfakcí v režimu ochrany osobnosti, tj. dle § 13 odst. 2, 3 obč. zák. To zvláště za situace, kdy nemajetkové újmy v tomto režimu vzniklé jsou (při vší úctě k obětem soudních průtahů) se "zdlouhavými soudy" často zcela nesrovnatelné a kdy ve vztahu k nemajetkové újmě řešené v režimu náhrady škody na zdraví jsou "nůžky široce rozevřeny". Pro další vývoj judikatury v otázkách "vyčíslení nevyčíslitelného" je takové očekávání docela slučným příslibem.
8 komentářů:
Z odůvodnění neplyne vůbec nic. Jedna věta popírá druhou.
Michal Drvota
A bude-li schválen nový OZ, pak už nebudou vůbec žádné tabulky ani limity, tedy mimo limitů daných judikaturou. To lze podle mého mínění považovat jen za správné, neboť jakákoliv tabulka či limit nedávají dostatečné možnosti pro zohlednění okolností individuálního případu. Klade to nicméně vyšší nároky na soudce a odůvodnění jejich rozhodnutí.
Jan Kolba
Pane Kolba, to bude pouze mezera v právu jak hrom. Jaká je v tomto případě právní jistota poškozených a škůdců, jaká pojišťoven? Názor 3 instancí soudu ? Přeju vám hezké spaní, pokud věříte v logiku šamanství slov české justice.
Radim Brázda
Pane Brázdo,
nevím, zda stav, kdy výši jakékoliv náhrady určuje soud na základě vlastní úvahy, se dá nazvat "mezerou v právu". Navíc, termín "podle vlastní úvahy" není třeba chápat tak, že soud střílí výši náhrady od boku. Naopak, cestou soudního rozhodování se musí ustálit určitá obecnější kritéria, k nimž soudy musí přihlédnout. Je pravdou, že ani tak nebudete vědět dopředu výši náhrady na korunu přesně, na druhé straně se mi bude lépe spát s vědomím, že výši náhrady lze přiblížit konkrétním okolnostem individuálního případu. Vašemu postoji do jisté míry rozumím, ovšem je otázkou, co vše je možno zahrnout pod princip právní jistoty a jak široce či jak absolutně jej chcete uplatnit. Svůj názor jsem také podmínil tím, že jsou kladeny vyšší nároky na soudce a odůvodnění soudního rozhodnutí. Myslím, že je třeba dát tomuto způsobu určování náhrady šanci, neboť ve svém důsledku může vést k daleko spravedlivějším výsledkům.
Jan Kolba
ad "Myslím, že je třeba dát tomuto způsobu určování náhrady šanci, neboť ve svém důsledku může vést k daleko spravedlivějším výsledkům."
O jakém lepších budoucích odůvodnění píšete, když sám nejste schopen zargumentovat váš názor nyní. Ze sazebníku mrtvol a polomrtvol (klidně to napíšu takto cynicky) vyplývá totiž jeden základní teorém - rovnost a jedna výhoda - eliminace lítostní verbální trapnosti. Vaše představa poveden jen k totálně trapným výlevům příbuzných před soudem, dokazování "jak nám strašně dědko chybí a jak to na nás mělo velikáááánjskej vliv".
Když už chcete svůj názor argumentovat, vytáhněte si podobné kauzy z první republiky, už tehdy to bylo víc divadlo než spravedlnost. Doporučuji také justiční novinky v Národních listech, kde některé štavnaté výpovědi citují.
Dávat dohromoady city, kterou jsou vyvolány možným finančním profitem a justici vyvolá v naší kultuře naštěstí jen opovržení takovou spravedlností. Něco jako když odůvodňujete rozvod, s kterým jeden z manželů ze zištných důvodů nesouhlasí.
Radim Brázda
Ano, pane Brázda,
máte úplnou pravdu. A ono to tak nechodilo jen u nás ve 20. a 30. letech, ale chodí to tak i v jiných zemích - dejme tomu vyspělejších. Záleží však na tom, co se povede z těchto "nářků" (v soudní hantýrce se tomu říká tvrzení) poškozeným prokázat. Vězte, že s určitým výsekem nároků tohoto typu jsem přišel do styku a vím, že takové "trapné výlevy" jsou účastníky projevovány. To ale přece jen neznamená, že musíte všemu věřit, že?
Jestli si svůj názor nedokáži podle Vašeho mínění vyargumentovat, je to má chyba, koncepci nového OZ to však vůbec neovlivní. o)
Rovnosti zdar!
Jan Kolba
Ačkoli v našem převažujícím pojetí sleduje zadostiučinění za nemajetkovou újmu (a podobně náhrada škody na životě nebo zdraví) hlavně vyrovnací funkci, nikoli až tak potrestání škůdce, nelze nevidět, že "vyměřování" zadostiučinění či odškodnění podléhá podobné soudcovské metodice jako vyměřování míry trestu; např. peněžitého. V tom by měl mít soudce jasno.
Nejsem proto zastáncem ministerských sazebníků, nota bene stanovených výkonnou mocí podle různých dobových hospodářských zájmů a podepsaných politikem.
Není to tak dávno, co důvodem nízkého bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění byly jednak celkové rovnostářské poměry založené na celkově nízkých příjmech v "socialistické společnosti", jednak ochrana "socialistikých organizací", jak jim říkal zákon, ve zdravotnictví. Se spravedlností to snad ani nijak nesouviselo. Rozhodovala hospodářská politika "socialistického státu". Újma, neújma. Životní osud, neosud.
Pokud jde o často (až přečasto) dovolávanou zásadu právní jistoty, řekl bych, že volání po "sazebníkové právní jistotě", může být spíše projevem vlastní psychické nejistoty, pokud jde o výkon právnického nebo přímo soudcovského povolání. (Myslím to zcela obecně a nikoho konkrétního nemám na mysli.)
Ivo Telec
1) Diskuse na téma „tabulková právní jistota“ vs. proporcionalita se točí stále v kruhu (viz třeba dřívější diskuse u postu Pavla Simona o zvýšení odškodnění za ZSÚ). Stále si myslím, že nejjednodušším řešením by bylo uvést tabulky do souladu s principem proporcionality, zachovat možnost individuálního posouzení případu a případně se ještě inspirovat na Slovensku s valorizací (1bod = 2% průměrné měsíční mzdy zaměstnance ve slovenském hospodářství zjištěné statistickým úřadem). Vytvoření judikatorních tabulek při újmách na zdraví je totiž během na velmi, velmi dlouhou trať (tabulky na typově stále téměř stejné soudní průtahy bylo naopak možno vytvořit celkem jednoduše – viz i v postu zmíněná judikatura NS). V průběhu té trati bude nevyhnutelně docházet k chaosu, nejistotě a přetížení soudů tím, co by jinak vyřešily pojišťovny mimosoudně. Rovněž tak bude v rozporu s PETL (čl. 10:301.3. in fine) nutně docházet k nežádoucím situacím, kdy pro objektivně podobné újmy budou přiznávány rozdílné částky a posílí se v tomto směru úloha „krajského práva“ (tak, jak je tomu dnes při ochraně osobnosti - dle prvostupňové judikatury „stojí“ třeba protiprávní sterilizace v severních Čechách cca 10x méně než na severní Moravě). No ale výsledek té cesty může být opravdu spravedlivější, než je dnešní stav. Otázkou zůstává, po kolika letech.
2) Ad Ivo Telec:
V těchto souvislostech díky za v Právních rozhledech 4/2010 publikovaný Test přiměřenosti zadostiučinění za nemajetkovou újmu – přehledně utříděná kritéria pro „vyčíslení nevyčíslitelného“ jsou užitečnou pomůckou.
Okomentovat