čtvrtek 16. července 2009

Sex ve městě a kráska v nesnázích aneb Třetí krok do světa satisfakcí

Stojí fotka víc než život? Přesně tahle zlá slovíčka si pokládají některé soudy v rámci "smrtících komparací" při rozhodování o nárocích z porušení práv k podobě a podobizně. Odpověď mají samozřejmě předem připravenou - nestojí. Proto se podle nich ani výše satisfakcí za zásah do těchto méně významných osobnostních práv nemůže blížit oněm 240 tisícům stanoveným zákonem za smrt.

Položenou otázku jako takovou považuji osobně za nepřípadnou a zavádějící. Více než paušály - nedostatečné a nevyčerpávající - uzákoněné v § 444 odst. 3 obč. zák. stojí ostatně v duchu položené otázky mnohé: příkladmo vybydlená garsonka na sídlišti či luxusní hodinky. Již minulé díly seriálu se týkaly nutnosti respektování principu proporcionality satisfakcí, opuštění zásady "všetkým núdznym telám rovnako" a odmítnutí komparací s parlamentními paušály za smrt. Třetím a čtvrtým dílem na již řečené přímo navážu, a to v otázce, v níž by se měla nutnost opuštění rovnostářství čistě teoreticky promítat zcela ilustrativně (prakticky tomu tak ovšem často není).

Tématem postů bude vliv dosaženého společenského postavení na hodnotu jednoho ze základních osobnostních atributů - práva k podobě a podobizně. Zde totiž mohou být rozdíly v přístupech soudů a přiznávaných satisfakcích poměrně drastické, a to mimo jiné s ohledem na zohlednění (nezohlednění) dosaženého společenského postavení a provedení (neprovedení) komparací s náhradami dle § 444 odst. 3 obč. zák. (v případech zásahů do marketingově hodnotných osobnostních atributů - viz. příští post). K tomuto fenoménu se v obou dílech vyjádřím v duchu oblíbeného kariérního postupu, tedy cestou od výkonné "umělkyně" až ke hvězdám, jsa rovněž zčásti inspirován publikovaným záměrem ministryně Idy Sebastiani sepsat povídky erotické a justiční.

Erotický videochat a opravdu výkonná umělkyně

Moravská metropole je sídlem orgánů nejen justičních. Vedle dobře známého světa soudců, advokátů, talárů a zákoníků v ní koexistuje i většině z nás mnohem méně známý svět active girls, show girls, podvazků a vibrátorů. V Brně mají rozprostřenu svou síť společnosti podnikající v oblasti erotického videochatu, které pod příslibem rychlého výdělku výměnou za virtuálně poskytovaný sex lákají vnadné dívky zblízka i zdaleka. Na výsledcích prolnutí obou těchto světů v rámci pravomocného vyřešení žaloby na ochranu osobnosti podané jednou z dívek lze celkem výstižně ilustrovat případ degradace dotčených osobnostních atributů.

Příběh sám byl relativně prostý. Kráska z vesnice přijela do města, potřebovala peníze a získala proto pohodovou práci chatové modelky. Po dvou letech se rozhodla s brigádou praštit, ukončila smluvní vztah, ale s hrůzou zjistila, že erotické záznamy nemíní provozovatelé livechatu ze sítě odstranit a jejími půvaby se lze veřejně kochat i nadále. Podala proto žalobu na ochranu osobnosti proti řetězci zúčastněných obchodních společností, který byl poměrně netransparentní. První společnost uzavírala smlouvu o spolupráci s dívkou, smluvně poskytovala zábavný program druhé, která měla pronajaty reklamní plochy u společnosti třetí, jenž byla registrovaným držitelem domén. Obrana žalovaných spočívala především v tom, že na ně byla žalobkyní smluvně převedena práva výkonné umělkyně na dobu podle autorského zákona (50 let). Postupem času došlo k expiraci domén a erotický materiál se dostal způsobem, který nebyl v podmínkách projednací zásady tvrzen ani prokázán, na domény registrované ve prospěch zahraničních držitelů. Zde se již nezjistila existence videozáznamů dívky, ale "pouze" jejích erotických fotografií. Nebudu příliš unavovat problematikou pasivních legitimací či důkazních břemen a půjdu přímo k podstatě věci a jejím satisfakčním dopadům.

Přesná představa o charakteru činnosti modelky (jak znělo smluvní označení dívky) byla získána zhlédnutím napínavého filmu z drsného prostředí obsaženého na archivačním DVD. Nutno připustit, že dívka byla skutečně velmi výkonná. Nikoli však umělkyně. Veřejnost k jednání naštěstí nepřišla, tak nebylo koho vylučovat. Závěr byl jasný - v případě erotických videochatů se o činnost výkonných umělců ve smyslu autorského zákona nejedná. Obrana žalovaných, dle které mohou po dobu 50 let (tj. prakticky celoživotně) disponovat právy žalobkyně jako výkonné umělkyně, je nedůvodná. Mandatorní plnění pokynů erotického charakteru zadávaných při erotickém videochatu klientem dívce nevykazuje žádný z prvků uměleckého výkonu (není ani výkonem artisty) a nejedná se tak o činnost, na kterou by autorský zákon dopadal. Podstatou této činnosti je pouhé svolení dívky se zpřístupněním své intimity (jako součásti soukromí a osobnostních práv), jakož i s plněním pokynů klienta směřujících převážně výlučně k sexuálnímu uspokojení klienta bez zásadní umělecké složky tohoto výkonu. Právní režim činnosti je představován § 12 obč. zák. a došlo-li k ukončení smluvního vztahu, je další užívání výsledků takové činnosti bez souhlasu žalobkyně neoprávněným zásahem do jejích osobnostních práv. Užívání zobrazení pro komerční účely není kryto ani žádnou ze zákonných licencí a dívce náleží právní ochrana, mimo jiné i právo na finanční satisfakci.

Ve vztahu k odpovědnosti žalovaných bylo prokázáno neoprávněné zveřejňování erotických fotografií žalobkyně, a to po dobu osmi měsíců. Krajský soud za porušení osobnostních práv (práva na soukromí zahrnujícího i právo na intimitu, práva na čest a důstojnost a práva k podobě a podobizně) přiznal žalobkyni s ohledem na degradaci těchto osobnostních atributů z nárokovaných statisíců toliko šedesát tisíc. Dvouletým výkonem činnosti předmětného charakteru a souhlasem s jejím veřejným zpřístupněním se žalobkyně z velké části sama vzdala důstojnosti i vážnosti ve společnosti a sama přispěla ke značnému snížení hodnoty svých osobnostních statků. Vrchní soud šel k odvolání účastníků ještě dál. Pro účely § 13 odst. 2 obč. zák. dovodil téměř faktickou ztrátu cti a důstojnosti dívky, když z tohoto hlediska relevantní intenzitu neoprávněného zásahu konstatoval toliko ve vztahu k právům k podobizně a obrazovému snímku, nikoli však cti a důstojnosti, k jejichž značnému snížení došlo již v době šíření se souhlasem žalobkyně. Finální satisfakce byla návazně odvolacím soudem stanovena na čtyřicet tisíc. Ab equis ad asinos, řekl by možná k odvolání dívky latiník. Při vší úctě k vynaložené fyzické námaze - degradace osobnosti člověka je zkrátka i degradací hodnoty některých jeho osobnostních práv.


Žádné komentáře: