Nová příloha LN Právo a justice a rozhovor s P. Rychetským
V dnešních Lidových novinách vychází poprvé příloha Právo a justice. Nová příloha je iniciativou redaktora LN Tomáše Němečka. Rubrika je vedle čistě informativních, ale důležitých příspěvků o nových zákonech a očekávaných rozhodnutích ÚS plná zajímavých článků (např. o případu Anežky Hrůzové, výňatky ze zajímavé disertační práce na téma právní regulace kanadských žertíků, o judikátu týdne, kterým je "intertemporální" stanovisko ÚS k dopadům derogace trestního řádu o prohlídkách jiných prostor - na tento judikát si tu na blogu mimochodem brousím zuby, až vyjdou všechny disenty - ale ty zatím nějak ne a ne vyjít). Příloha je ambiciózní, první vydání vydařené, ale bude určitě problém ji "vyplnit" stejně dobře každý týden. Z příspěvků mne nejvíce zaujal rozhovor s předsedou ÚS Pavlem Rychetským, z něhož dál vybírám několik témat.
Rozhovor s předsedou ÚS je, jak to bývá od P. Rychetského zvykem, velmi otevřený (včetně otázek a odpovědí ohledně průtahů na ÚS a event. kárné odpovědnosti soudců). Namátkou vybírám několik témat a přidávám k nim moje poznámky.
Jako problém vidí Rychetský to, že nálezy ve věcech ústavních stížností vydávají malé senáty - Rychetský by preferoval plénum. Jde o téma, které předseda ÚS opakovaně skloňuje. Já si myslím, že vhodné řešení je model německý, kde větší těleso rozhoduje jen o stížnostech novátorských, zatímco věci prejudikované a "standardní" jsou rozhodovány malými senáty. Jakkoliv mi je jasné, že rozlišení věcí prejudikovaných a novátorských bude leckde ošemetné, tento model řeší problém na jedné straně velkého zatížení soudu jako celku (není prostě možné, aby plénum ÚS vydávalo veškeré nálezy), a na straně druhé zavázání ÚS (i soudů obecných) názorem, se kterým se ve skutečnosti většina ÚS neztotožní.
Odborníky na daňové řízení asi zaujme, že se daňová praxe podle předsedy ÚS vyrovnala s nálezem ÚS o protiústavnosti daňových kontrol zahájených bez výslovně vyjádřených důvodů. O tom si dovolím pochybovat. Navíc, jak známo, se v těchto věcech NSS proti ÚS vymezil a v podstatě ho vybídl k přehodnocení judikatury.
Rychetský se vyjadřuje též k nedávnému rozhodnutí ÚS ve věci poskytování informací o komunistické minulosti soudců. Nález ÚS hodnotí jako trpící „ideologickou mnohomluvností a nedostatkem ústavněprávní argumentace,“ který ale obchází základní problém, totiž, že tyto informace nikdo nemá. O věci samotné si myslím v podstatě totéž, co tu již napsal Michal Bobek, totiž že veřejnost sice má právo vědět, zda soudce byl nebo nebyl členem KSČ, ale k ničemu konkrétnímu jí taková informace nebude. O nálezu si pak myslím v podstatě to, co řekl Pavel Rychetský, když hovoří o „ideologické mnohomluvnosti“, které ale jaksi chybí právní argumenty. Tento nález lze asi nejspíše používat v hodinách právního psaní, které se snad na našich fakultách již brzy objeví, a to jako příklad toho, jak v žádném případě soudní rozhodnutí nepsat. Opak si asi bude myslet jen ten, kdo má za to, že rozhodnutí se píšou tak, že si nejprve zadám nějaké téma do google, pak si vyberu z odkazů věci, které se mi líbí, a všechny je pak jako pejsek s kočičkou nasypu do dortu. Výsledná chuť dortu bude taková, jaká byla v oné Čapkově pohádce.
Jako problém vidí Rychetský to, že nálezy ve věcech ústavních stížností vydávají malé senáty - Rychetský by preferoval plénum. Jde o téma, které předseda ÚS opakovaně skloňuje. Já si myslím, že vhodné řešení je model německý, kde větší těleso rozhoduje jen o stížnostech novátorských, zatímco věci prejudikované a "standardní" jsou rozhodovány malými senáty. Jakkoliv mi je jasné, že rozlišení věcí prejudikovaných a novátorských bude leckde ošemetné, tento model řeší problém na jedné straně velkého zatížení soudu jako celku (není prostě možné, aby plénum ÚS vydávalo veškeré nálezy), a na straně druhé zavázání ÚS (i soudů obecných) názorem, se kterým se ve skutečnosti většina ÚS neztotožní.
Odborníky na daňové řízení asi zaujme, že se daňová praxe podle předsedy ÚS vyrovnala s nálezem ÚS o protiústavnosti daňových kontrol zahájených bez výslovně vyjádřených důvodů. O tom si dovolím pochybovat. Navíc, jak známo, se v těchto věcech NSS proti ÚS vymezil a v podstatě ho vybídl k přehodnocení judikatury.
Rychetský se vyjadřuje též k nedávnému rozhodnutí ÚS ve věci poskytování informací o komunistické minulosti soudců. Nález ÚS hodnotí jako trpící „ideologickou mnohomluvností a nedostatkem ústavněprávní argumentace,“ který ale obchází základní problém, totiž, že tyto informace nikdo nemá. O věci samotné si myslím v podstatě totéž, co tu již napsal Michal Bobek, totiž že veřejnost sice má právo vědět, zda soudce byl nebo nebyl členem KSČ, ale k ničemu konkrétnímu jí taková informace nebude. O nálezu si pak myslím v podstatě to, co řekl Pavel Rychetský, když hovoří o „ideologické mnohomluvnosti“, které ale jaksi chybí právní argumenty. Tento nález lze asi nejspíše používat v hodinách právního psaní, které se snad na našich fakultách již brzy objeví, a to jako příklad toho, jak v žádném případě soudní rozhodnutí nepsat. Opak si asi bude myslet jen ten, kdo má za to, že rozhodnutí se píšou tak, že si nejprve zadám nějaké téma do google, pak si vyberu z odkazů věci, které se mi líbí, a všechny je pak jako pejsek s kočičkou nasypu do dortu. Výsledná chuť dortu bude taková, jaká byla v oné Čapkově pohádce.
PS: Bohužel server Lidovky.cz v upoutávce hrubě zkreslil výrok Rychetského k zmíněnému nálezu. Titulek totiž zní: Rychetský: Ptát se soudců na členství v KSČ je renonc. Nic takového však v rozhovoru nezaznělo. Renonc Rychetský vidí v tom, že ÚS ani NSS vůbec nevzaly ve svém odůvodnění v úvahu, že údaje o členství soudců v pol. stranách soudy neshromažďují, nikoliv v tom, že by „renoncem“ byla samotná otázka na členství soudce v pol. straně (Problém je přece jinde: podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou veřejné instituce povinny poskytovat informace o své působnosti. Žádný soud v republice však nemá v působnosti shromažďovat osobní údaje tohoto charakteru o svých zaměstnancích! Tady si myslím, že je renonc. A kupodivu se tím nezabýval ani v původním rozhodnutí Nejvyšší správní soud.). To je vskutku věc, se kterou se ani NSS ani ÚS ve svém nálezu nijak nevypořádal.
PPS: 4. 1. 2011 už PS není aktuální, titulek byl změněn.
45 komentářů:
Reaguji zde.
V personálních spisech soudců na osobním ale věci o členství v KSČ byly na základě údajů od samotných soudců, takže je soudy mohly vydat.
Pokud totiž byl komunista čekatel zvýhodnován oproti nekomunistovi, tak to bylo právě díky tomu, že tu informace předseda soudu -komunista měl.
A to tvrdím přesto, že za současný stav justice mohou podle mě především rychlokvašky z 90.let a nikoliv stará garda, která s masivním jmenování čerstvých magistrů z dob těsně předrevolučních (takže prakticky bez jakéhokoli vzdělání) a porevolučních (to se prakticky nic neučilo) nesouhlasila. A věděla proč.
Spíše mě překvapuje, že se k tomu tématu Rychetský jako bývalý komunista chce vůbec vyjadřovat. Trochu mě to připomíná nekonečnou drzost Pavla Kohouta poučovat národ o tom, co je morálka. Jde o často popisovaný jistý druh obcese z vlastní minulosti, která nejde smazat a tak se musí aspoň nějak přehlušit.
Michal Drtina
Rozhovor viz zde:
http://www.lidovky.cz/i-ja-zil-v-iluzi-ze-parlament-smi-vse-d72-/ln_noviny.asp?c=A110103_000106_ln_noviny_sko&klic=240624&mes=110103_0
Zdeněk Kühn má pravdu, titulek na Lidovky.cz byl zavádějící, kolegy z internetového vydání jsem proto požádal o změnu, viz:
http://www.lidovky.cz/rychetsky-ptat-se-soudcu-na-clenstvi-v-ksc-je-renonc-fy5-/ln_domov.asp?c=A110103_112927_ln_domov_mk
Tomáš Němeček
Nechci být falešný prorok, ale teď, po zveřejnění seznamu komunistůsoudců, už je jen otázkou času, kdy budou muset z justice odejít.
Jindřich Hrazděna
Ad JH:
Kdyby se to náhodou stalo, čemuž osobně nevěřím, zněla by otázka, zda je to pro justici dobře nebo špatně. Podle toho seznamu si skoro myslím, že v součtu dobře, a prosím, nekamenujte mě, je to jen můj názor.
Ad TP
Tu se ukazuje etická vadnost utilitarismu. I kdyby v součtu bylo dobře, že by všichni soudci (bývalí KSČ) museli odejít, je pro mě těžko přijatelné, že nějaký konkrétní (po všech stránkách) vynikající soudce by musel odejít jenom proto, že v součtu je to dobře.
ad Sobek : Jenom připomenu situaci v Německu. Odchod vůbec nesouvisel s tím, co dělali soudci nebo úředníci (a také jednatelé firem) po roce 1945. Mohli být klidně špičkoví. Jenže to v protestantském Německu nepřevážilo a morálně byli na dně. Prostě to byli kdysi oficiální náckové.
Oni totiž oběti nebyli vražděni, okrádání jednotlivými nácky ale celým systémem a každý si toho musel být vědom. Proto nestačilo po 1945 makat, morálně ospravedlnitelné bylo minimálně se provozu náckostátu neúčastnit. V Německu se to také ukázalo "najednou" v pol. 60.let a až tehdy se vše dalo do pohybu.
Osobně jsem přesvědčem, že do 20ti let, kdy dorostou děti Husákových dětí, se dočkáme ještě trestních soudů proti tehdějším soudcům a politikům. Neříkám, že s tím nyní souhlasím, ale obovám se, že za těch 20 let s tím souhlasit budu.
Jan Michalík
A když už jsme u té komunistické minulosti soudců. V době, kdy jsem psal svůj post Bůh materiálního jádra, netušil jsem, že Koudelkův blogpost Zlaté tele v právu je zkráceným textem jeho článku z posledního čísla Časopisu pro právní vědu a praxi (3/2010).
Koudelka zde, podle mého názoru hloupě, spekuluje o vztahu mezi tím, že Holländer obhajuje teorii materiálního jádra a jeho komunistickou minulostí. Holländer se neudržel a ještě v tomtéž čísle Koudelkovi oplatil v duchu zásady: Na hrubý pytel hrubá záplata.
Myslím, že u Holländera lze korektně hledat jiné ideové souvislosti, které by možná on sám odsouhlasil. Holländerovo ústavně-právní myšlení totiž velmi výrazně ovlivňuje tzv. morální realismus, tedy víra, že existují objektivní morální pravdy, které lze racionálně poznat.
Myslím, že morální realismus může ovlivňovat vnímání demokracie, protože v optice morálního realismu se část populace objektivně mýlí v tom, co je morálně správné. Morální realisté mají sklony uvažovat tak, že o morálně sporných otázkách by měli rozhodovat pouze lidé, kteří skutečně vědí, co je morálně správné.
Morální subjektivisté naopak zdůrazňuji hodnotu demokracie v tom, že neexistují objektivní morální pravdy, a proto jediným legitimním prostředkem řešení morálního nesouhlasu ve společnosti je demokratické hlasování.
Ad TS:
Vůbec nenaznačuji, že by to tak mělo být, pouze hypothetisuji, jaký by mělo důsledek, kdyby se to stalo.
Možná víte, že jsem velkým odpůrcem lustračního zákona, právě pro jeho nespecifičnost, ale na druhé straně si uvědomuji, že ke spolupráci s StB byli někteří motivováni strachem, což je omluvitelná pohnutka, kdežto do KSČ nikdo ze strachu nevstupoval.
Poměrně jsem se divil, proč Koudelka ve svém blogpostu vesele ignoruje závěry (nejen) německé konstitucionalistiky. Po přečtení nezkrácené verze jeho článku se jeho postupu nedivím, vlastním očím však stále nevěřím.
Co je na tom špatného zvažovat u ústavního soudce, zda jeho dnešní názor není založen na názorech předchozích, které se odrazili např. v tom, že vstoupil do KSČ ? Koudelkův článek je jinak u mě pouhá spekulace, protože podle mého názoru od roku 1929 nemohl soudný člověk do KSČ vstoupit, tam už nešlo o marxismus jako "advanced" myšlenkový směr, ze kterého by bylo možné něco dnes dovozovat v postojích komunistů, ale o pouhé plnění příkazů z Moskvy bez vlastní myšlenkové potence. Tigrid to popsal v tom vyprávění nějaké holčině celkem hezky.
Mně na to zaráží ta reakce. Přeci když mě vadí argument ad hominem tak nebudu dělat to samé a ještě z pozice de facto zkoušejícího ??!! Já v té reakci vidím normalizační manýry p.Hollandera daleko zřetelnějši než v Koudelkové výtvoru. Schopnost "sám diskusi ustát" a nerozkřičet se patří mezi základní podmínky fair play. Ale takové to, já jsem pro demokracii, ale .... , mě neskutečně připomíná pověšenecké jednání komunistů s nmámi jako občany druhé kategorie.
Mimochodem je ale zvlaštní jak si p. Hollander neuvědomil hrůzu autocitace, když v 80.letech tvrdí, že justice je sama o sobě třídní a nepotřebuje protiprávní příkazy "shora". Proč ? No proto že samo pozitivní právo a tedy i výkon justice má být sám o sobě třídní, komunistický. Strašně mi to připomíná takové to, mlátit tě nebudeme, stačí že jsme tě zabili:-) .
Jan Hrazdíra
P.S.: jinak Hollanderovi odpovědi o jeho minulosti jsem četl, ale nevěřím tomu ani náhodou. Právě proto, že jsem v té době na právech studoval a vím, jak to chodilo.
Bohužel se obávám, že na rozdíl od protestantského BDR zde převládne nihilistická clean rychloakce spravedlnosti a opravdu budou muset dotyční soudci odejít, protože jinak by jim hrozilo něco daleko horšího. Na druhou stranu rozhodnutí, že exkomunisté měli právo soudit i po listopadu bylo rozhodnutí politické moci a rozhodně nemělo většinou podporu.
Koudelkovo dílo jsem četl a připomnělo mi podobná dílka nedávných konvertitů ve smyslu, když není věčná Pravda, pak není žádná .... Něco na tom sice je, ale diskutovat se o tom moc nedá, protože samo Theo ztratilo svoji věčnost (i v ústavě), takže ani návrat k náboženským systémům pro záchranu demokracie nepomůže. Členství v KSČ je tam zmiňováno jen v poznámce pod čarou a to v celkem racionálním smyslu.
Odpověd pana soudce je ale nad mé chápání. Dovedl bych si to představit ještě někde na webu mezi stejně postavenými kamarády, ale i to je trchu moc. Nevím, jaká je přesná definice pamfletu, ale takovou nízkost a podlost bych prakticky od nikoho z akademické sféry nečekal. Opravdu jak bylo napsáno výše, se podobné argumenty užívaly po r. 48 a za dob normalizace.
Viktor Novotný
ad TS : víra v racionální seznatelnost morálních pravd. To má společné Akvinský i Marx (a prakticky všichni lidé). Jen každý si jinak představuje to racionálno:-) A kam patřil např. p Cepl, když tvrdil, že o gaymarriage, potratech apod. citlivých by se rozhodovat nemělo a mělo by se to odkládat (záznam na ČT, název - něco jako odkaz prof. Cepla) ? Kromě skrytého protestanství k tomu žádné zdůvodnění nemám. Koudelka měl v tomto aspoň trochu pravdy, když spojil něcí věroučné názory s právními názory na "věčnost". Rozdíl je jen v tom, že prof. Cepl by to v pohodě unesl.
Koudelka s ohledem na datum svého narození (v r. 1989 mu bylo 20 let) již neměl šanci vstoupit do KSČ, tedy vstoupit z kariéristických důvodů, ovšem narodit se dříve, tak osobně nepochybuji, že by tak byl učinil. Podle mě je jedním z právníků nejvýrazněji posluhujících politické moci, resp. na objednávku pracujícím. Ohýbání zad či posluhování soudruhům neskončilo pádem komunismu. O to víc mě pak překvapuje, pokud jiného lustruje.
U prof. Šámala je údaj o členství v KSČ pro mě trochu překvapující, jeho odborné i lidské kvality snad ale myslím není důvod jakkoliv zpochybňovat. Jinak kariéru začínal za normalizace a bohužel platilo, že "bez knížky" bylo mnohé min. těžší. Mám osobní zkušenost z blízkého okolí, kdy CSc. bylo striktně podmiňováno požádáním o členství, bez ohledu na kvalitu práce, k CSc. se zároveň ještě musel psát marxistický blábol, s tématem práce (matematika) nesouvisející. Dotyčný po dlouhém váhání o vstup do strany požádal s tím, že následně zas knížku položí, pak už naštěstí přišla revoluce. Lékaři, kteří chtěli odborně růst, také museli mít rudou knížku, byť přesvědčeným komunistou za normalizace již nikdo nebyl a všichni to věděli. I ne-komunisté, chtěli-li zůstat v práci, podepisovali po 68mém, jak se ztotožňují se vstupem vojsk i s procesem normalizace, byť to už se nikde neeviduje, na rozdíl od členství. Těžko soudit a řešil bych zejména (tehdy i dnes), zda ten člověk byl/je "lump" či "sketa" či nikoliv.
PS:
Co se týče "komunistické" minulosti soudců, je pak dle mě důležitější, jak ten který člověk uvnitř své hlavy smýšlí - i kovaný "ne-komunista", jehož osobnost se formovala za normalizace a skutečnou demokracii ani demokraticky myslící lidi nikdy nepoznal, může myslet velmi bolševicky, což je vlastní i mnoha "pravicovým" politikům, ve významných i okrajových stranách, srovnej analýzu jednoho prohlášení (české) tzv. Kozervativní strany zde: http://www.blisty.cz/art/54074.html
Možná je dobře, že víme, že TOLIK soudců bylo v KSČ. Při znalosti tohoto faktu totiž už nemá smysl ukazovat na jednoho konkrétního soudce a zdůrazňovat, že zrovinka on byl v KSČ.
ad Potměšil : bolševické myšlení při rozhodování soudu může napravit odvolačka. Kooperaci se zločineckým režimem nikdo.
Koudelka také nikoho nelustroval, jen se snažil zdůvodnit lpění na existenci materiálního jádra ústavy myšlením jednoho z ÚS, kterého cituje.
I když mě jeho článek ničím nezaujal, tak je právě z té citace vidět, že ohebným bolševikem není. Kdo z vás napsal něco konkrétního o svých "soudruzích profesorech"?
Petr Vávra
Dvě poznámky:
1. Jestliže řidiči, který dosáhl 12 trestných bodů, odebereme řidičské oprávnění, dopouštíme se nespravedlnosti, protože u určité části postižených je to nepřiměřená sankce.
Nevidím proto žádný problém, kdyby komunisté museli justici opustit hned v r. 1990, problém je, pokud by se to mělo stát až teď, kdy někteří z nich (Hrachovec, Mazanec, Kovařík, Brothánková…) prokázali, že jsou dobrými soudci a byli by na svým postech nutně nahrazeni horšími.
2. Je nepřípustnou relativisací posuzovat jako polehčující okolnost, pokud někdo vstoupil do KSČ např. kvůli disertaci.
Členstvím ve straně člověk hanebný režim nejen toleroval a akceptoval, ale legitimisoval a aktivně podporoval.
Každý věděl, že bez vstupu do KSČ nemůže vědecky (nebo vůbec odborně) pracovat, a s tím začal studovat.
Výmluvy na to, že se to "muselo" a vlastně to "nic neznamená", proto neberu.
Zda soudce (ev.advokát) byl/je "lump" či "sketa" či nikoliv nepoznám tím, že z Pecinova seznamu zjistím, zda v něm je uveden.
Dnes či později mávat s touto informací použitelnou dle některých názorů k podpoře podjatosti jinak ale nezlikvidovatelných špatných soudců nebo advokátů, je snad prospěšné jen mladým ambiciózním nezralým jedincům, kteří se sníží na tídění lidí dle kriteria, které některé dnešní tvůrce pravdy snad zajímá, ale lid má jiné starosti.
F.Švarc
ad TS : jenže to může dopadnout také tak, že si 10 mil lidí ukáže na toho svého soudce komunistu :-)
To, že budou muset někdy odejít je jasné, protože s rostoucím časem budou ve společnosti stále za větší "exoty". Nezapomínejte také, že mezi advokáty, úředníky a státními zástupci je také hodně vyhozených soudců po r. 89, kteří takové zveřejnění těmto "pozůstalým" přejí a budou pracovat na jejich další dehonestaci.
Je mi 21 let, takže dobu znám jen "z vyprávění", ale myšlenka, že ve zločiném komunistickém systému je soudce komunista morálně čistý z hlediska akceptovatelnosti v demokratickém systému, je nad mé chápání.
Jindřich Štastný
Rozdělení lidí JEN podle toho, zda byli či nebyli v KSČ, nemá větší relevanci. Obdobné seznamy např. zcela zapomenou na ty, kteří se do KSČ chtěli dostat, a z nejrůznějších důvodů tam nebyli přijati (např. byli moc mladí, pro Stranu např. eticky nepřijatelní atd.). Ten, koho Strana před rokem 1989 odmítla např. pro jeho neuspořádaný osobní život (ačkoliv do KSČ opravdu moc chtěl), by se dnes mohl absurdně pasovat na mravního velikána. Suďme lidi na základě toho, jací skutečně byli, nikoliv na základě toho, kde byli.
Navíc nahlédnutím do seznamu zveřejněného MSp vidím, že v něm jsou naprosto slušní soudci, které bych sám chtěl v 80. letech dostat, pokud bych se už před soud dostal (např. Vyklický, o kterém vím z mnoha zdrojů, že v 80. letech rozhodoval naprosto férově a nechal dokonce prohrát i Rudé právo v tiskovém sporu s disidentem).
ad "Suďme lidi na základě toho, jací skutečně byli, nikoliv na základě toho, kde byli."
Řekl bych, že se opravdu tímto seznamem řeší, jací byli a proč skončili, kde skončili. "Jak se chovali" implikuje "kde skončili". Takové ty odkazy na jednoho spravedlivého nemají valný smysl, protože spravedlivý člověk by do zločinecké organizace nevstoupil. Přečtěte si prosím slib kandidáta a nového člena KSČ, stanovy strany, které neskrytě podporovali teror ve formě třídního boje, národní frontu, jednotu strany, kolaborace s okupační SSSR atp. Vzali byste člověka do justice, kdyby předtím hajloval nebo souhlasi s tím, že bude komise posuzovat politicko stranický profil mého syna pro účely přijímacího řízení?
Odkaz na ty, co se do strany nedostaly, je jako vždy bez výčtu anebo alespoň s jedním konkrétním příkladem a podle mě je zcela hypotetický. V 80.letech brali opravdu každého a mohli tam vstoupit i lidé se škraloupem z 68 (např. naše ruštinářka zamilovaná do Gorbyho). Maturoval jsem v 84 a každý věděl, co to znamená vstoupit. Naickové z 50.let už neexistovali.
A především vstupem do KSČ si zajistili výhody, které nestranící neměli (kariérní postup, zahraniční cesty atp.).
Představa, že to někdo z komunistů "myslel dobře", dobře např. v justici pracoval a přesto podporoval vyhazovy ze školy, posudky na školy, posudky v práci, nedemokratický režim mi přijde jako protimluv. Já vím, že to bolí u lidí, které osobně známe, jenže my je známe z jiné situace. Kdyby nebyl 89, pak by byli stále ti z "first class".
Petr Slavík
Myslím, že bychom neměli automaticky předpokládat, že každý člen politické strany nutně souhlasí s celou politikou své strany. Vezměme třeba Tomáše Pecinu, který je členem Konzervativní strany a přitom je nemilosrdným (a možná jediným) kritikem této strany. Kdybych měl Pecinu hodnotit jenom podle toho, že je členem Konzervativní strany ...
S dr. Vyklickým má samozřejmě Zdeněk pravdu - důkaz viz zde (s. 14 dole, Petr Uhl vs. Rudé právo):
http://www.vons.cz/data/pdf/infoch/INFOCH_11_1989.pdf
Ad TS : když se zeptáte dnes exkomunistů, co vlastně chtěli vstupem do strany docílit, tak se většina vymlouvá, že museli, protože "se to tak dělalo" anebo že chtěli lepší svět (svět bez válek a bez chudoby).
Chápu, že je nepřijemné nějakou skupinu paušálně odsuzovat,ale že i vy přistoupíte na tuhle jejich poněkud perverzní logiku jsem nečekal.
Miloslav Stříbrný
To, co zde bylo některými ctěnými demonstrováno, jsou projevy stockholmského syndromu: Ano, Vyklický osobnostní žalobě zčásti vyhověl (ve skutečnosti rozhodoval tříčlenný senát, takže vůbec není jasné, jaký byl jeho hlas a zda nebyl jen přehlasován), ano, Stibořík dal lidem z Jazzové sekce o něco mírnější tresty, než mohl, to ale nemění nic na tom, že oba byli nejvýš trochu hodnějšími dozorci v koncentráku.
Kromě toho návrh, že by snad tito soudci měli opustit justici, vůbec "není na stole" (vyjma štrasburských otců, samozřejmě, ti už mají i časový harmonogram).
Odpusťte mi upřímnost, ale cítím tu hodně soudcovské solidarity a málo respektu k obětem komunistického bezpráví.
Nebylo by věcnější se zabývat kvalitou soudních výroků a rozhodnutí, než se stále vracet k tomu, který soudce byl či nebyl v KSČ? To přesto, že si myslím, že stranická příslušnost je i dnes velmi, velmi důležitá - ale ne důležitější než správný rozsudek.
Dále se ptám, jak je možné, že autorům příspěvků na těchto stránkách uniká taková nepřesnost, jako, že "...každý občan smí činit, co není zakázáno" když zmíněný článek ústavy jasně říká "co není zákonem zakázáno.."? (1.strana 1.vydání PRÁVO a JUSTICE.
Mirek Vorlický
ad Vorlický: přečtěte si nejprve nároky na výkon soudcovské činnosti. Pak už stačí jedna kárná žaloba po novele zákona o soudech s novou promlčecí lhůtou a novým důvodem. Samozřejmě je možný i lex specialis. To všechno historie zná. Daleko účinnější bude ovšem společenský tlak na jejich osoby a jejich svědomí.
Doporučuji shlédnout anketu na idnes :
http://zpravy.idnes.cz/ankety.asp?id=A20110107_mad_919
Ti, kdo si mysleli, že lustrace budou konečným zúčtováním, budou muset své názory opravit. Komunistická minulost soudců tuhle společnost prostě zajímá, ať chceme nebo ne.
Radek Drtina
Skutečnost, že lustrace nejsou a nikdy nemohli být konečným zúčtováním, je výsledek toho, že namísto zúčtování se dělaly lustrace, pane. Zúčtováním myslím to, co udělala justice v Německu po 1989.
Já mám spíš pocit pane, že neustálým řešením komunistické minulosti soudců se maskuje neschopnost dnešní justice vynášet správné soudy. Dnes, po 20 letech namísto toho, aby se správně soudilo, se řeší, který soudce byl v KSČ. Někdy to vypadá jako záměr se vyhnout jádru problému.
Souhlasím. Spojování rozdílných problému jen zamlžuje řešení. Především nyní po zveřejnění je možné např. srovnat kvalitu práce exkomunistů a nekomunistů a z toho něco vyvozovat (jsou břemenem anebo naopak pomohli anebo je to statisticky nevýznamné).
Ač ateista tak v tom celém vidím boží mlýny :-) Koukněte, když nějaký komunista toho po r. 89 v justici nechal, znemožnil se jednou a to před komisí.
Když to nepochopil a zůstal pod doznáním, že nic špatného nedělal (např. dělal hospodářské právo), v dommění, že se zapomene, znemožnil se nyní podruhé přede všemi.
A ten, kdo lhal v čestném prohlášení, se znemožní přede všemi definitivně a jmenovitě.
Jistě soudci budou tvrdit, že je nelze zákonem "odvolat" anebo že se to mělo udělat před 20 lety atp. a ani mě tento legislativní proces, který zcela jistě nastane, nezajímá. Mě na to celém fascinuje praktická nemožnost viníka vyrovnat se se svými "hříchy" s plynoucím časem. Zákon je ok, ale morálka jakoby stála nad ním.
Jakoby nepřiznaná vina v čase narůstala. Jinými slovy před 20 lety lidé volali jenom po hlavách hlav, nyní už volají po hlavách všech.
Radek Drtina
Soudit lidskou bytost na základě její příslušnosti k politické straně považuji za nefér. A to i v případě, že tou stranou byla KSČ nebo NSDAP.
A to říkám jako člověk, který má díky naprosté neambicióznosti (= nezájmu o profesní vzestup, který s sebou nutnost alespoň formálního členství v KSČ přinášel) svých rodičů skvělý kádrový profil.
Podle skutků poznáte je. Nikoliv podle stranické příslušnosti.
O.M.
Po mém soudu je souzení "lidské bytosti" (u komunistů nepřípadné označení) dle její příslušnosti k totalitní zločinecké organizaci typu KSČ zcela namístě.
To jsem ráda, že s Vámi můžu jednou nesouhlasit, pane Dvořáčku. Už mi to přišlo trochu blbé.
Člověk, který se dal "k totalitní zločinecké organizaci typu KSČ" třeba proto, že byl skvělý chirurg a měl na to být primářem, je pro mě na úrovni člověka, který z kariérních důvodů složil přísahu věrnosti císaři/králi/carskému veličenstvu. Prostě chtěl dělat svoji práci a podmínkou profesního vzestupu bylo formální vyjádření loajality.
Pokud to tím haslo, a dotyčný se sám žádných špatností nedopustil, neměli bychom mu je vyčítat. Stejně jako nepřičítáme každému křesťanovi chyby, kterých se dopustila jeho církev.
O.M.
Nechápu, proč srovnávnáte vstup do zločinecké organizace s přísahou králi. Zatímco to první je přinejmenším ostuda ( a byla i v době vstupu), tak to druhé byla čest.
Současně nechápu, proč jste si vybrala chirurga. Ono povolání znamená automaticky něco pozitivního ?
Bohužel jsem se od vás dočkal jenom dvou klišé, to první je z bolševického dějepisu a to druhé je porevoluční.
Adam Stránský
Myslím, že nelze pochybovat o tom, že každý, kdo se ke komunistům přidal, ať již veřejně nebo jinou formou, nese zodpovědnost za to, co se tu dělo.
Neboť ale zřejmě málo lidí se proti režimu postavilo, většina tedy aspoň režim trpěla, nenašla společnost následně odvahu - vlastně ani potřebu - to zlo pojmenovat a odsoudit. (Svojí lhostejností k věcem veřejným ztratila schopnost zlo rozpoznat.) Kdyby se o to společnost pokusila, určitě by dospěla k názoru, že je třeba rozlišit velikost prohřešku. Chirurgy, učitele matematiky, tvůrce třeba Žďákovského mostu, kteří se dali do KSČ, aby mohli vykonávat svoje řemeslo nelze hodit do stejného pytle, jako ty, kteří se starali, aby lidé přišli o majetek, o svobodu, o život.
Přece nejde jen o porušení zákona, jde i o stupeň porušení a od toho se vyvíjí trest.
Společnost problém neřešila a tak jsou teď i v jednom pytli a i v žádném - zdegenerovaná společnost. Nikdo nenese žádnou zodpovědnost, nikdo za nic nemůže.
Na ČRo 6 v pořadech portréty (http://www.rozhlas.cz/_audio/jiri-pelikan-pripravil-jan-sedmidubsky--02228515.mp3) můžete slyšet, co říkali oficiální dubčekovští komunisté v roce 1968 o vyhazovech studentů vyakčněním v v letech 1949-1950. Pro mě naprostá síla, ale je mi jasné, že se v každé společnosti najdou lidé, kteří i po tomto dvojnásobném poznání akce i reakce komunistů budou tvrdit, že vstupem a souhlas s těmito činy je morálně indeferentní a je nutné posuzovat nějaký nedefinovatelný "osobní postoj", jakoby nebyl postoj výsledkem jednání.
Jen bych dodal, že křesťanovi přičítáme, co udělala církev (a t o klidně i před 500 lety:-). A dělá to např. i německý stát i dnes v případě scientologů, přitom scientologie je oproti katolicko-protestantsko-muslimsko židovským pohádkám ze Středozemí založeno opravdu na poznání. Jsou to paradoxy.
Jan Horský
Ad J.H.:
To tvrzení o scientologii založené na poznání mi přijde hodně mylné. Scientologii založil podvodník a spisovatel brakové sci-fi literatury Ron Hubbard, který ze scientologické církve učinil sektu, resp. nástroj získávání obživy pro sebe a výše postavené činovníky církve a pro získávání moci nad dušemi a majetky lidí. Psychologové na dianetice a scientologických kursech nic odborného nevidí, naopak spíš hodně laického, neodborného a manipulativního, resp. škodlivého.
Oproti tomu abrahamovská náboženství středovýchodního původu shrnují tisícileté zkušenosti a moudrosti, byť třeba i ve formě "pohádek" či podobenství. Ne náhodou se v judikátech občas objeví i nějaký ten biblický odkaz, na rozdíl od Hubbardovy Dianetiky.
K tématu kolaborace s komunismem bych pak ještě dodal, že dnes mi přijde snadné být "generálem po bitvě", když mnozí z nás té volbě vystaveni nebyli, nebo jsme kolaborovali jinak (méně formalizovaně - já třeba recitoval na 40. výročí založení Pionýrské organizace nebo na 25.2. kreslil milicionáře) nebo jsme propluli nevím jak nebo provedli něco ošklivého i bez stranické knížky. Film Habermannův mlýn vypráví o něčem podobném, velmi doporučuji.
Nu, ještě že spravedlnost není tu, ale nahoře.
a) kdo založil náboženství je lhostejné. Důležité, zda jeho tvrzení mají racionální základ a to má daleko víc scientologie než pohádky o přecházení moří.
b) prosím seznamte mě, kde je v bibli nebo koránu nějaká zkušenost. Jde pouze o špatně udělou kombinace pravd, polopravd, bájí a lží a 1000X převýpravěná lež zkušeností není.
c) riziko generála po bitvě chápu, ale to na věci nic nemění. Nemusím sám vraždit, abych pochopil že to je špatně.
Jan Horský
Ad JH:
ad a): Pokud paušálně odbudete Bibli odkazem na "pohádky", nemáme stejný komunikační kód a stěží najdeme společnou řeč. I to "přecházení moří", vysvětlitelné např. odlivem a zasazené do duchovního rámce, však může mít racionální předobraz; k historickému pozadí Bible viz Chaim Potok: Putování - Dějiny Židů.
ad b) Viz např. Kazatel, Přísloví nebo řada podobenství z Nového zákona; není třeba mě řečnicky vybízet, sám zkuste najít, btw. základní orientace v Bibli patří ke všeobecnému rozhledu, i ateistů
ad c) Nevím, zda lze vstup do státostrany srovnávat s vraždou; většina vstoupivších si navíc myslím uvědomovala, že vstup není eticky indiferentní otázkou
Ad Adam Stránský: když v roce 1534 musel každý Angličan povinně přísahat, že královna Kateřina nebyla panna a její manželství s Jindřichem VIII. je neplatné, byla to ostuda nebo čest?
Pro Vás by to zřejmě byla čest, pro Thomase Moora ostuda. Ostatní Angličané přísahu prostě složili a podle mě jim to nikdo nemůže vyčítat. Něco dost podobného si myslím i o lidech, kteří vstoupili do KSČ z profesních důvodů.
Gustav Mahler nebo Karel Škréta na základě identické motivace vstoupili do Římskokatolické církve (která je v očí mnoha lidí též totalitní organizací s rukama od krve). A zajímá to dneska někoho?
O.M.
Přísloví a Sírachovec jsou helenestické knihy a nemají s židovstvím a křestanstvím nic společného. Nebojte patristiku, SZ znám dobře, NZ mám zk od Ryškový. Dokonce mám přečtenou Vulgatu (Šimandl).
Jenže ono buď něco pravda je anebo není a poznáním jsem došel k tomu, že to pravda prostě není (a za posledních 300 let je to většina Evropy), zatímco scientologie nebo Dawkins ano (nepatřím k nim).
Ostatní svaté knihy jsou na tom ještě hůř.
Jan Horský
Přísaha věrnosti je něco jiného než potvrzovat blábol. Ale přísahat na to, že země je středem vesmíru je stále nic proti vstupu do teroristické organizace.
Jan Horský
Podstatou komunistické ideologie je učení o třídním boji, spojené s požadavkem některé třídy eliminovat (převychovat) a jejich majetek zestátnit.
Skutečně nechápu, jak někdo může přirovnávat slib věrnosti tomuto učení k příslušnosti k církvi.
Rychetský "ujel" a protože ho znám jako slušného člověka, předpokládám, že i sám bude toto své vyjádření korigovat.
To: Tomáš Pecina
Podívejte se na děkany právnických fakult. Přečtěte si, co psal Aleš Gerloch před listopadem. Děkanem v Plzni je Květoslav Růžička (krycí jméno Květa). Tito lidé nesou odpovědnost za výchovu nových generací právníků. A komu to vadí?
Martin Jedlička
Komunismus většině Čechů nevadil a tak se nelze divit,že jim nevadí bývalí bolševici ani agenti STB
Okomentovat