Pouť do Karlsruhe

Často vnímána jako vrchol papežské vlády v Evropě, pouť do Canossy známe všichni ze středoškolského dějepisu. Moc světská, reprezentována římským císařem, se vydává na pouť za mocí církevní, tedy papežem. Císař tím uznává nadřazenost papeže.

Tato historická událost mi probleskla hlavou, když jsem ve své elektronické poště otevřel tiskové sdělení německého Spolkového ústavního soudu ze dne 20. ledna 2011. Jeho titulek zní „Německá biskupská konference hostem u Spolkového ústavního soudu“. Z tiskové zprávy se dozvíme, že Spolkový ústavní soud navštíví delegace německé biskupské konference, vedená jejím předsedajícím arcibiskupem. Se členy Spolkového ústavního soudu budou diskutovat ta a ta témata. Jednání je neveřejné.

Na návštěvách různých delegací, institucí, velvyslanců nebo i studentů není pochopitelně nic zvláštního; praktikuje je většina ústavních soudů, včetně toho českého. Je vhodné, aby vrcholná instituce byla otevřená. Tato konkrétní návštěva mě však zaujala svojí potenciální skrytou symbolikou: hezky ukazuje, jaký byl výstup bojů o investituru v právním řádu Spolkové republiky po Druhé světové válce a kdo teď vlastně ke komu koná pouti. S ohledem na počasí lze jenom doufat, že to nebude naboso …