Nový občasník: ukázky z výborných diplomových prací

Mnoho se na našem blogu psalo o tom, že diplomky jsou zbytečné, všechny špatné, kompiláty atp. Ve své akademické praxi se setkávám spíše s diplomovými pracemi jiného typu, leckdy mám skutečnou radost diplomovou práci pročítat a s autorem diplomky otázky diskutovat (někdy ne, ale to se holt stává). Rozhodl jsem se, že by bylo zajímavé občas některou diplomku i touto formou propagovat, samozřejmě vždy se souhlasem autora. Napadlo mne to při četbě poslední diplomové práce, kterou jsem zatím vedl. Je to diplomová práce Václava Brože, který rozebírá dispozitivní právní normy z pohledu ekonomické analýzy práva. Narozdíl od typické a nutno říci dosti nudné "vakuové analýzy" (jak to trefně nazývá Tomáš Richter), která zůstává jen na povrchu, se Václav Brož ve své diplomové práci nejen snaží vysvětlit, co to vlastně dispozitivní norma je, ale také se ptá, proč a v jakých situacích je dispozitivní norma vhodná, jaký by měla mít obsah atd. Snaží se také analyzovat, v jakých typových situacích se smluvní strany budou od dispozitivní normy odchylovat, a kdy se jí naopak podřídí. Základním kritériem při tvorbě dispozitivních norem by měla být efektivnost a snaha snížit transakční náklady subjektů v procesu uzavírání smluv. K efektivnímu vyplnění smluvní mezery, jejíž příčinou jsou transakční náklady, by zákonodárce měl volit dispozitivní normy, které poskytují smluvním stranám úpravu, jež by si samy zvolily při nulových transakčních nákladech. Úprava preferovaná oběma smluvními stranami zvyšuje jejich užitek. Brož se také zabývá mezerami ve smlouvách a jejich vyplňováním. Mezery ve smlouvách často vznikají z důvodu strategického jednání více informovaných stran. Tyto mezery by měly být vyplňovány dispozitivními normami, které více informované strany nutí k sjednávání autonomní úpravy, čímž dochází k zveřejnění jejich soukromé informace. Tyto dispozitivní normy řeší situace, kdy je efektivní, aby informace vlastněné smluvními stranami byly zpřístupněny třetím subjektům, zejména soudům. A také situace, kdy je efektivní, aby informace vlastněná jednou smluvní stranou byla zpřístupněna protistraně. Na rozdíl od dříve uvedených dispozitivních norem tyto normy stanovují úpravu v neprospěch smluvních stran. Tím jsou smluvní strany motivovány k sjednávání si odchylné úpravy a zveřejnění informací. Na základě teorie transakčních nákladů a asymetrických informacích mají dispozitivní normy vliv na smluvní vztahy pouze za určitých předpokladů. Jsou-li transakční náklady nízké a informace jsou symetricky rozděleny, smluvní strany si sjednají efektivní smlouvu bez ohledu na znění dispozitivních norem, které je pro smluvní strany irelevantní.

Brož podává ve své práci řadu zajímavých příkladů: V některých situacích je možné rozumně předpokládat, že jedna smluvní strana je zpravidla více informována o dispozitivní normě a o pravděpodobnosti vzniku faktické situace dispozitivní normou upravené. Asymetrické rozložení informací lze předpokládat, pokud jedna smluvní strana pravidelně vstupuje do příslušného typu smluvního vztahu a druhá smluvní strana je účastníkem tohoto typu smluvního vztahu jen výjimečně. Výše uvedené lze vysvětlit pomocí příkladu kupní smlouvy nemovité věci zprostředkované realitní kanceláří, konkrétně právní úpravy zálohy poskytnuté potenciálním kupujícím nemovitosti. Tyto smlouvy obvykle obsahují ustanovení, které určuje výši zálohy a procento zálohy, které propadá, pokud kupující poruší své smluvní povinnosti, zejména když nebude ochotný dokončit danou transakci. Následnou otázkou je, jak tato propadlá záloha má být rozdělena mezi prodávajícího a realitní kancelář v případě, že jejich zprostředkovatelská smlouva neupravuje tuto faktickou situaci. Jedním možným přístupem by bylo přijmout úpravu, kterou by si smluvní strany přály a přiřknout veškeré propadlé peníze prodávajícímu. A to z důvodu, že záloha je prostředek, který nutí kupujícího internalizovat náklady, které vznikají prodávajícímu stažením nabídky prodeje nemovitosti z trhu od doby začátku jednání s kupujícím, konkrétně shody na uskutečnění směny do její realizace, v tomto případě do odstoupení od této směny. Jelikož tyto náklady vznikají prodávajícímu, měl by obdržet kompenzaci. Dále prodávající může mít zájem na motivování realitní kanceláře k nevyhledávání kupujících, kteří nebudou dodržovat své závazky. Tyto stimuly k hledání správného kupujícího se sníží nebo zcela eliminují v případě, že realitní kancelář obdrží část nebo celou propadlou zálohu. Efektivní řešení je tedy přidělení propadlé částky prodávajícímu. Ke stejnému řešení je možné dospět i na základě jiného přístupu a jiného zdůvodnění. Realitní kancelář si je zpravidla vědoma úpravy dané dispozitivními normami, zatímco prodávající nemovitosti tyto informace často nemají. Ve skutečnosti prodávajícího nemusí ani napadnout, že může takováto situace, kdy bude třeba rozdělit propadlou zálohu mezi něho a realitní kancelář, nastat. Jelikož efektivním řešením je přidělení propadlé částky prodávajícímu, dispozitivní norma by měla být nastavena v neprospěch realitní kanceláře a přidělovat propadlou zálohu zcela prodávajícímu, aby jí donutila danou problematiku při uzavírání zprostředkovatelské smlouvy otevřít. V opačném případě, kdy by dispozitivní úprava byla ve prospěch realitní kanceláře, prodávajícího by nemuselo vůbec napadnout smluvně upravit tuto možnou budoucí faktickou situaci a realitní kancelář by mohla těžit z neznalosti prodávajícího. Nastavením dispozitivních norem ve prospěch méně informované strany, zákonodárce a soudy dávají stimuly informované straně k odhalení těchto informací a následně k uzavření efektivní smlouvy.

V dalším postu přináším ukázku Brožova mimořádně zajímavého výkladu úpravy dispozitivních norem v návrhu nového občanského zákoníku.