Tomáš Sobek: Nahodilost

Jednou (už je to několik let) takhle mluvím s docentem Suchožou o tom, co je to nahodilost. Říkám, že pojem nahodilosti má celou řadu koncepcí, přitom jedna z nich je taková, že nahodilost je pouhá shoda okolností, a to v tom smyslu, že nějaké dvě události mají sémantickou souvislost, ale nemají kauzální souvislost. Docent Suchoža na to říká, že má pro takové pojetí nahodilosti hezký příklad, totiž že na tomto místě, kde právě pobýváme (hrad Smolenice), byl naposled před 35 lety, a to mu tenkrát bylo zrovna 35 let, ale že je to jenom shoda okolností, nic víc, prostě nahodilost. Nahodilosti tohoto typu se nám stávají vcelku často, ale vždy nás dokážou překvapit či pobavit. Dnes ráno jsem vstal (jak jinak), dal si kafe s mlékem, sednul si ke compu a pročítal jsem „nekonečně“ dlouhý (146 stran) a zoufale nudný článek. Prošel jsem ho spíše zběžně, ale zkopíroval jsem si z něj tuto citaci:

„The delegation of power to an agency to administer a statute, even when manifested in explicit rulemaking and adjudicatory authority, does not necessarily entail a delegation of power to the agency (rather than the courts) to answer any and all interpretive questions to which the statute may give rise.“

Pod citaci jsem si dopsal odkaz: Elena Kagan, ‘Presidental Administration’, in: Harvard Law Review, Vol. 114, No. 8., 2001, str. 2379.

Elena Kagan? Dosud jsem od ní nic nečetl. To jméno mám ale nějak spojené s Harvardem. Nezjišťuji to, raději se jdu se nasnídat. Pečivo, tvarohový sýr, pažitka. Sednu zpátky ke compu. Kouknu do novin a čtu: Obama To Nominate Kagan For Supreme Court. Prostě nahodilost. O nahodilosti jsem jednou mluvil i s Otakarem Motejlem. S pobavením jsme mluvili o tom, jak se pozná, že dva lidé jsou zamilovaní. Došli jsme k závěru, že zamilovaní lidé se poznají tak, že se snaží nahodilou (a obvykle banální) historku o svém seznámení vysvětlit jako osud. Že zrovna teď píšu o Otakarovi Motejlovi, ale není nahodilost. Včera nás opustil. Je mi to líto. Osobnost jeho formátu nám bude chybět.