Jak správně citovat judikaturu ESLP I.: Základní principy
Měl jsem pocit, že české soudy (zejména po osvětě z pera Michala Bobka) již vědí, jak správně citovat judikaturu ESLP. Nálezy Ústavního soudu z posledních týdnů (viz zde a zde) mě však vyvádějí z omylu. Když už i pomyslný český „šampión“ v používání judikatury ESLP není schopen uvést v citaci ani číslo stížnosti (natož bod rozsudku, na který odkazuje), tak je něco asi špatně. Abychom nekritizovali jen Ústavní soud, s odkazováním na judikaturu ESLP mají problém i obecné soudy a právní zástupci. Ukazuje se tak, že nesprávné citování judikatury ESLP je stále jedním z neuralgických bodů při aplikaci judikatury ESLP v České republice. Z tohoto důvodu předkládám tento krátký seriál.
Jak tedy správně citovat judikaturu ESLP? Základní odpověď zní: Tak, aby bylo citované rozhodnutí ESLP jednoznačně identifikovatelné, a tudíž i dohledatelné. Pokud totiž není rozhodnutí jednoznačně identifikovatelné, nelze jej dohledat. Pokud nelze dané rozhodnutí dohledat, nelze ani verifikovat, zda český soudce citoval správné rozhodnutí ESLP a zda dovodil z citovaného rozhodnutí ESLP správný závěr. Jak banální, že.
Které údaje musí být tedy v citaci uvedeny, aby bylo citované rozhodnutí ESLP jednoznačně identifikovatelné? Aby bylo citované rozhodnutí jednoznačně dohledatelné, musí obsahovat vždy alespoň tři následující údaje: (1) jména stran; (2) datum rozhodnutí; a (3) číslo stížnosti. Tyto tři údaje představují absolutní citační minimum. V praktickém provedení by takový odkaz vypadal například takto: Zvolský a Zvolská proti České republice, 12. 11. 2002, stížnost č. 46129/99.
Taková citace sice umožňuje citované rozhodnutí jednoznačně identifikovat a dohledat, nicméně pořád neobsahuje všechny potřebné údaje. Z výše uvedené citace kauzy Zvolský a Zvolská proti České republice se totiž nedozvíte, o jaký typ rozhodnutí se jedná (rozhodnutí či rozsudek) ani které soudní těleso ESLP v dané věci rozhodovalo (tj. zda v citované věci rozhodoval sedmičlenný senát ESLP, velký senát ESLP či Evropská komise pro lidská práva).
Po vstupu v platnost protokolu č. 14 k Evropské úmluvě o lidských právech budou moci o stížnostech rozhodovat nejen sedmičlenné senáty a velký senát, ale v některých případech rovněž samosoudci a tříčlenné výbory soudců. V budoucnu se tedy budeme setkávat i s rozhodnutími těchto těles.
Správná citace rozhodnutí ESLP by tedy měla obsahovat, v podstatě v libovolném pořadí, následující údaje: (1) jména stran; (2) datum rozhodnutí; (3) typ rozhodnutí; (4) orgán, který v dané věci rozhodoval; a (5) číslo stížnosti.
V praktickém provedení by takový odkaz vypadal takto: Zvolský a Zvolská proti České republice, rozsudek senátu ESLP ze dne 12. 11. 2002, stížnost č. 46129/99. Alternativně lze toto rozhodnutí citovat následovně: rozsudek senátu ESLP ze dne 12. 11. 2002 ve věci Zvolský a Zvolská proti České republice, stížnost č. 46129/99. Slovo „senátu“ není nutné v citaci uvádět (viz níže).
Teprve z takové citace získáme všechny podstatné údaje. Někteří autoři uvádí i číslo sekce soudu, která v dané věci rozhodovala, a/nebo číslo oficiální tištěné sbírky, ve které bylo dané rozhodnutí uveřejněno. Tyto údaje jsou však již podružné, a proto je není třeba uvádět. Stejně tak není nutné nad rámec výše uvedených údajů zmiňovat citaci sešitové sbírky, kde byl uveřejněn neoficiální český překlad daného rozhodnutí ESLP. Naopak je nevhodné odkazovat na sbírku, kde byl uveřejněn neoficiální překlad daného rozhodnutí ESLP, namísto výše uvedených povinných údajů. V takovém případě je sice citované rozhodnutí ESLP dohledatelné, nicméně tato citační praxe výrazně zpomaluje dohledávání citovaného rozhodnutí, neboť si musíte nejdříve obstarat potřebnou sešitovou sbírku.
Příkladem nesprávné citace je následující odkaz: Zvolský a Zvolská proti České republice, rozsudek ESLP, publ. v č. 4/2002 Přehledu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva.
Pokud jde o identifikaci orgánu, který v dané věci rozhodoval, v literatuře se zažil úzus, že stačí zdůraznit případy, ve kterých rozhodoval velký senát ESLP. U ostatních případů se automaticky presumuje, že rozhodoval sedmičlenný senát ESLP. Po vstupu protokolu č. 14 však začnou o stížnostech k ESLP meritorně rozhodovat i tříčlenné výbory soudců. Vzhledem k tomu, že tříčlenné výbory soudců budou moci rozhodovat pouze o tzv. „repetitivních stížnostech“, budete na jejich rozhodnutí odkazovat spíše zřídka. Pokud tak ale učiníte, měli byste zdůraznit, že se jedná „pouze“ o rozhodnutí výboru.
Dalším problematickým aspektem při citování judikatury ESLP je počešťování jmen stěžovatelů. Počešťování je problematické zejména při nedůsledných citacích, kdy není uvedeno číslo stížnosti ani datum. V takových případech je totiž někdy velmi obtížné citované rozhodnutí dohledat. Z tohoto důvodu doporučujeme jména stěžovatelů nepočešťovat vůbec nebo uvádět vedle počeštěného jména stěžovatele i jméno v originále.
Důsledky počešťování si ukážeme na následujícím praktickém příkladu. Nesprávná citace vypadá následovně: Strana Properity proti Turecku, Reports of Judgments and Decisions 2003-II. Schválně zkuste zadat do HUDOCu do kolonky jméno stěžovatele „Strana prosperity“. Zjistíte, že Vám HUDOC žádné rozhodnutí nenajde. Správná citace vypadá následovně: Refah Partisi (Strana prosperity) proti Turecku, rozsudek velkého senátu ze dne 13. 2. 2003, stížnosti č. 41340/98, 41342/98, 41343/98 a 41344/98.
Výše uvedený způsob citace je však přípustný pouze tehdy, pokud odkazujeme na rozhodnutí ESLP jako takové, a nikoliv na konkrétní právní názor tam citovaný. Pokud odkazujete na konkrétní právní názor obsažený v citovaném rozhodnutí ESLP, musíte rovněž přesně odkázat na citovaný odstavec (pozn. rozsudky ESLP jsou opatřeny autorským číslováním odstavců). Již na začátku této kapitoly jsme zdůrazňovali, že odkaz na citovaný odstavec je zcela zásadní pro verifikaci právního závěru dovozovaného z citovaného rozhodnutí ESLP. Některá rozhodnutí velkého senátu ESLP mají totiž několik stovek autorských odstavců a při absence odkazu na konkrétní odstavec je skoro nemožné dovodit, o který právní názor se citující soud opírá.
Rozhodnutí o přijatelnosti někdy autorské číslování odstavců nemají. Při citaci konkrétního právního názoru obsaženého v takovém rozhodnutí o přijatelnosti tedy nezbývá nic jiného než se pokusit identifikovat citovanou pasáž jinými prostředky (např. pomocí přímé citace).
Odkázat na citovaný odstavec musíte jak v případě přímé citace, tak v případě „pouhé“ parafráze právního názoru obsaženého v citovaném rozhodnutí ESLP. Právě absence odkazu na konkrétní odstavec je nejčastějším nedostatkem v rozhodovací činnosti českých soudů. Citovaný odstavec označujeme jako „bod“ (někdy se setkáme též s označením „§“ či „odst.“).
Pokud například chcete odkázat na následující právní názor ESLP „Soud se domnívá, že v případech, jako je tento, by bylo nutné s určitostí zjistit, zda byl převod předmětných pozemků proveden proti vůli bývalého vlastníka – což v tomto případě zřejmě není pravdou vzhledem k prohlášení, které bývalý vlastník učinil – a zda se skutečně jednalo o majetkovou křivdu vzhledem k plnění poskytnutému druhou stranou“, který je obsažen v bodě 72 rozsudku ESLP ve věci Zvolský a Zvolská proti České republice, správná citace vypadá následovně: Zvolský a Zvolská proti České republice, rozsudek senátu ESLP ze dne 12. 11. 2002, stížnost č. 46129/99, bod 72.
Jak tedy správně citovat judikaturu ESLP? Základní odpověď zní: Tak, aby bylo citované rozhodnutí ESLP jednoznačně identifikovatelné, a tudíž i dohledatelné. Pokud totiž není rozhodnutí jednoznačně identifikovatelné, nelze jej dohledat. Pokud nelze dané rozhodnutí dohledat, nelze ani verifikovat, zda český soudce citoval správné rozhodnutí ESLP a zda dovodil z citovaného rozhodnutí ESLP správný závěr. Jak banální, že.
Které údaje musí být tedy v citaci uvedeny, aby bylo citované rozhodnutí ESLP jednoznačně identifikovatelné? Aby bylo citované rozhodnutí jednoznačně dohledatelné, musí obsahovat vždy alespoň tři následující údaje: (1) jména stran; (2) datum rozhodnutí; a (3) číslo stížnosti. Tyto tři údaje představují absolutní citační minimum. V praktickém provedení by takový odkaz vypadal například takto: Zvolský a Zvolská proti České republice, 12. 11. 2002, stížnost č. 46129/99.
Taková citace sice umožňuje citované rozhodnutí jednoznačně identifikovat a dohledat, nicméně pořád neobsahuje všechny potřebné údaje. Z výše uvedené citace kauzy Zvolský a Zvolská proti České republice se totiž nedozvíte, o jaký typ rozhodnutí se jedná (rozhodnutí či rozsudek) ani které soudní těleso ESLP v dané věci rozhodovalo (tj. zda v citované věci rozhodoval sedmičlenný senát ESLP, velký senát ESLP či Evropská komise pro lidská práva).
Po vstupu v platnost protokolu č. 14 k Evropské úmluvě o lidských právech budou moci o stížnostech rozhodovat nejen sedmičlenné senáty a velký senát, ale v některých případech rovněž samosoudci a tříčlenné výbory soudců. V budoucnu se tedy budeme setkávat i s rozhodnutími těchto těles.
Správná citace rozhodnutí ESLP by tedy měla obsahovat, v podstatě v libovolném pořadí, následující údaje: (1) jména stran; (2) datum rozhodnutí; (3) typ rozhodnutí; (4) orgán, který v dané věci rozhodoval; a (5) číslo stížnosti.
V praktickém provedení by takový odkaz vypadal takto: Zvolský a Zvolská proti České republice, rozsudek senátu ESLP ze dne 12. 11. 2002, stížnost č. 46129/99. Alternativně lze toto rozhodnutí citovat následovně: rozsudek senátu ESLP ze dne 12. 11. 2002 ve věci Zvolský a Zvolská proti České republice, stížnost č. 46129/99. Slovo „senátu“ není nutné v citaci uvádět (viz níže).
Teprve z takové citace získáme všechny podstatné údaje. Někteří autoři uvádí i číslo sekce soudu, která v dané věci rozhodovala, a/nebo číslo oficiální tištěné sbírky, ve které bylo dané rozhodnutí uveřejněno. Tyto údaje jsou však již podružné, a proto je není třeba uvádět. Stejně tak není nutné nad rámec výše uvedených údajů zmiňovat citaci sešitové sbírky, kde byl uveřejněn neoficiální český překlad daného rozhodnutí ESLP. Naopak je nevhodné odkazovat na sbírku, kde byl uveřejněn neoficiální překlad daného rozhodnutí ESLP, namísto výše uvedených povinných údajů. V takovém případě je sice citované rozhodnutí ESLP dohledatelné, nicméně tato citační praxe výrazně zpomaluje dohledávání citovaného rozhodnutí, neboť si musíte nejdříve obstarat potřebnou sešitovou sbírku.
Příkladem nesprávné citace je následující odkaz: Zvolský a Zvolská proti České republice, rozsudek ESLP, publ. v č. 4/2002 Přehledu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva.
Pokud jde o identifikaci orgánu, který v dané věci rozhodoval, v literatuře se zažil úzus, že stačí zdůraznit případy, ve kterých rozhodoval velký senát ESLP. U ostatních případů se automaticky presumuje, že rozhodoval sedmičlenný senát ESLP. Po vstupu protokolu č. 14 však začnou o stížnostech k ESLP meritorně rozhodovat i tříčlenné výbory soudců. Vzhledem k tomu, že tříčlenné výbory soudců budou moci rozhodovat pouze o tzv. „repetitivních stížnostech“, budete na jejich rozhodnutí odkazovat spíše zřídka. Pokud tak ale učiníte, měli byste zdůraznit, že se jedná „pouze“ o rozhodnutí výboru.
Dalším problematickým aspektem při citování judikatury ESLP je počešťování jmen stěžovatelů. Počešťování je problematické zejména při nedůsledných citacích, kdy není uvedeno číslo stížnosti ani datum. V takových případech je totiž někdy velmi obtížné citované rozhodnutí dohledat. Z tohoto důvodu doporučujeme jména stěžovatelů nepočešťovat vůbec nebo uvádět vedle počeštěného jména stěžovatele i jméno v originále.
Důsledky počešťování si ukážeme na následujícím praktickém příkladu. Nesprávná citace vypadá následovně: Strana Properity proti Turecku, Reports of Judgments and Decisions 2003-II. Schválně zkuste zadat do HUDOCu do kolonky jméno stěžovatele „Strana prosperity“. Zjistíte, že Vám HUDOC žádné rozhodnutí nenajde. Správná citace vypadá následovně: Refah Partisi (Strana prosperity) proti Turecku, rozsudek velkého senátu ze dne 13. 2. 2003, stížnosti č. 41340/98, 41342/98, 41343/98 a 41344/98.
Výše uvedený způsob citace je však přípustný pouze tehdy, pokud odkazujeme na rozhodnutí ESLP jako takové, a nikoliv na konkrétní právní názor tam citovaný. Pokud odkazujete na konkrétní právní názor obsažený v citovaném rozhodnutí ESLP, musíte rovněž přesně odkázat na citovaný odstavec (pozn. rozsudky ESLP jsou opatřeny autorským číslováním odstavců). Již na začátku této kapitoly jsme zdůrazňovali, že odkaz na citovaný odstavec je zcela zásadní pro verifikaci právního závěru dovozovaného z citovaného rozhodnutí ESLP. Některá rozhodnutí velkého senátu ESLP mají totiž několik stovek autorských odstavců a při absence odkazu na konkrétní odstavec je skoro nemožné dovodit, o který právní názor se citující soud opírá.
Rozhodnutí o přijatelnosti někdy autorské číslování odstavců nemají. Při citaci konkrétního právního názoru obsaženého v takovém rozhodnutí o přijatelnosti tedy nezbývá nic jiného než se pokusit identifikovat citovanou pasáž jinými prostředky (např. pomocí přímé citace).
Odkázat na citovaný odstavec musíte jak v případě přímé citace, tak v případě „pouhé“ parafráze právního názoru obsaženého v citovaném rozhodnutí ESLP. Právě absence odkazu na konkrétní odstavec je nejčastějším nedostatkem v rozhodovací činnosti českých soudů. Citovaný odstavec označujeme jako „bod“ (někdy se setkáme též s označením „§“ či „odst.“).
Pokud například chcete odkázat na následující právní názor ESLP „Soud se domnívá, že v případech, jako je tento, by bylo nutné s určitostí zjistit, zda byl převod předmětných pozemků proveden proti vůli bývalého vlastníka – což v tomto případě zřejmě není pravdou vzhledem k prohlášení, které bývalý vlastník učinil – a zda se skutečně jednalo o majetkovou křivdu vzhledem k plnění poskytnutému druhou stranou“, který je obsažen v bodě 72 rozsudku ESLP ve věci Zvolský a Zvolská proti České republice, správná citace vypadá následovně: Zvolský a Zvolská proti České republice, rozsudek senátu ESLP ze dne 12. 11. 2002, stížnost č. 46129/99, bod 72.