Jak správně citovat judikaturu ESLP III.: Typické české (soudcovské) nešvary při citaci judikatury ESLP
Některé české nešvary při citaci judikatury ESLP jsme již zmínili dříve. Jde zejména o neuvádění všech podstatných údajů při citaci rozhodnutí ESLP (což ztěžuje či dokonce znemožňuje dohledatelnost citovaného rozhodnutí) a neodkazování na konkrétní odstavec citovaného rozhodnutí ESLP v případě přebírání konkrétního právního názoru tam obsaženého (což ztěžuje či dokonce znemožňuje verifikovatelnost citovaného právního názoru).
Českých nešvarů je bohužel daleko více. Mezi další typické české nešvary při citaci judikatury ESLP patří zejména (1) přehnaná anonymizace; (2) mechanické užívání blokových citací; a (3) používání výhradně souhlasných citací.
Přehnaná anonymizace publikovaných soudních rozhodnutí se samozřejmě netýká jen judikatury ESLP. Právě u rozhodnutí ESLP je však obzvláště bolestivá. Řada rozhodnutí ESLP je totiž známá právě pod jménem stěžovatele. Pokud v judikátu českého soudu dochází k bezmyšlenkovité anonymizaci, tak je tento intuitivní aspekt práce s judikaturou ESLP potlačen. Pokud se navíc anonymizace jména stěžovatele spojí s nepřesnou citací (např. absentuje číslo stížnosti), rozhodnutí ESLP se stává obtížně dohledatelným.
Dalším nešvarem je mechanické užívání blokových citací. Princip „blokové citace“ spočívá v tom, že správní či soudní orgán aplikuje na novou právní otázku judikaturu ESLP a v následujících typově podobných rozhodnutích pak již jen mechanicky přetahuje několik odstavců týkající se judikatury ESLP z prvního typově podobného rozhodnutí. Tato praxe sama o sobě není problematická, neboť šetří čas a práci. Na druhé straně ale musí být užívána obezřetně. „Blokové citace“ totiž skrývají dvě úskalí: (1) „citační blok“ se může vzhledem k vývoji judikatury ESLP stát obsoletním; a (2) nadužívání „blokové citace“ vedoucí k její aplikaci i na případy, na které již daná „blokové citace“ není přiléhavá.
Typickým příkladem obsoletního a nepřiléhavého používání „blokové citace“ je rozhodovací činnost ministerstva vnitra ve věcech mezinárodní ochrany (dříve označované jako azylové věci). Ministerstvo vnitra totiž i v roce 2007 v rozhodnutích o mezinárodní ochraně (v souvislosti s definicí „mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu“) stále odkazovalo pouze na více než dekádu staré rozsudky ESLP ve věci Vilvarajah a další proti Spojenému království (rozsudek ze dne 26. 9. 1991, stížnosti č. 13163/87, 13164/87, 13165/87, 13447/87 a 13448/87) a Costello-Roberts proti Spojenému království (rozsudek ze dne 25. 3. 1993, stížnost č. 13134/87). Pokud jde o rozsudek ve věci Vilvarajah a další, v mezidobí od roku 1991 a 2007 došlo k výraznému posunu v judikatuře ESLP ohledně výkladu čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech. Pokud jde o rozsudek ve věci Costello-Roberts, ten je navíc pro posouzení přípustnosti vyhoštění cizince do země původu zcela irelevantní, neboť se týká stížnosti sedmiletého kluka vystaveného tělesnému trestu v britské internátní škole.
P.S.: Na oba nešvary poukazuje opakovaně i Nejvyšší správní soud [viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 5 Azs 66/2008, bod IV. b) (ii); či rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 5 Azs 40/2009, bod IV. c)(iii)].
Posledním zmíněným nešvarem je používání výhradně souhlasných citací. Až na vzácné výjimky totiž české soudy využívají štrasburské judikatury pro potvrzení svých vývodů a „taktně přehlíží“ protichůdné linie judikatury ESLP. Vzhledem k vnitřní rozpornosti judikatury ESLP v některých otázkách je tato praxe „výlučně souhlasných citací“ krajně podezřelá, neboť může značit pouze dvě věci. Buď jsou protichůdné judikáty úmyslně zamlčeny nebo je citující soud vůbec nezná.
Českých nešvarů je bohužel daleko více. Mezi další typické české nešvary při citaci judikatury ESLP patří zejména (1) přehnaná anonymizace; (2) mechanické užívání blokových citací; a (3) používání výhradně souhlasných citací.
Přehnaná anonymizace publikovaných soudních rozhodnutí se samozřejmě netýká jen judikatury ESLP. Právě u rozhodnutí ESLP je však obzvláště bolestivá. Řada rozhodnutí ESLP je totiž známá právě pod jménem stěžovatele. Pokud v judikátu českého soudu dochází k bezmyšlenkovité anonymizaci, tak je tento intuitivní aspekt práce s judikaturou ESLP potlačen. Pokud se navíc anonymizace jména stěžovatele spojí s nepřesnou citací (např. absentuje číslo stížnosti), rozhodnutí ESLP se stává obtížně dohledatelným.
Dalším nešvarem je mechanické užívání blokových citací. Princip „blokové citace“ spočívá v tom, že správní či soudní orgán aplikuje na novou právní otázku judikaturu ESLP a v následujících typově podobných rozhodnutích pak již jen mechanicky přetahuje několik odstavců týkající se judikatury ESLP z prvního typově podobného rozhodnutí. Tato praxe sama o sobě není problematická, neboť šetří čas a práci. Na druhé straně ale musí být užívána obezřetně. „Blokové citace“ totiž skrývají dvě úskalí: (1) „citační blok“ se může vzhledem k vývoji judikatury ESLP stát obsoletním; a (2) nadužívání „blokové citace“ vedoucí k její aplikaci i na případy, na které již daná „blokové citace“ není přiléhavá.
Typickým příkladem obsoletního a nepřiléhavého používání „blokové citace“ je rozhodovací činnost ministerstva vnitra ve věcech mezinárodní ochrany (dříve označované jako azylové věci). Ministerstvo vnitra totiž i v roce 2007 v rozhodnutích o mezinárodní ochraně (v souvislosti s definicí „mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu“) stále odkazovalo pouze na více než dekádu staré rozsudky ESLP ve věci Vilvarajah a další proti Spojenému království (rozsudek ze dne 26. 9. 1991, stížnosti č. 13163/87, 13164/87, 13165/87, 13447/87 a 13448/87) a Costello-Roberts proti Spojenému království (rozsudek ze dne 25. 3. 1993, stížnost č. 13134/87). Pokud jde o rozsudek ve věci Vilvarajah a další, v mezidobí od roku 1991 a 2007 došlo k výraznému posunu v judikatuře ESLP ohledně výkladu čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech. Pokud jde o rozsudek ve věci Costello-Roberts, ten je navíc pro posouzení přípustnosti vyhoštění cizince do země původu zcela irelevantní, neboť se týká stížnosti sedmiletého kluka vystaveného tělesnému trestu v britské internátní škole.
P.S.: Na oba nešvary poukazuje opakovaně i Nejvyšší správní soud [viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 5 Azs 66/2008, bod IV. b) (ii); či rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 5 Azs 40/2009, bod IV. c)(iii)].
Posledním zmíněným nešvarem je používání výhradně souhlasných citací. Až na vzácné výjimky totiž české soudy využívají štrasburské judikatury pro potvrzení svých vývodů a „taktně přehlíží“ protichůdné linie judikatury ESLP. Vzhledem k vnitřní rozpornosti judikatury ESLP v některých otázkách je tato praxe „výlučně souhlasných citací“ krajně podezřelá, neboť může značit pouze dvě věci. Buď jsou protichůdné judikáty úmyslně zamlčeny nebo je citující soud vůbec nezná.
6 komentářů:
Ad rozhodování MV: k "nešvarům" samozřejmě dochází, dokonce i tam, kde není problém s dostupností judikatury, tedy judikatury české. Někdo si občas usnadňuje práci "přetahováním" celých odstavců ze svých starších rozhodnutí, včetně neaktuální či překonané judikatury, a sází to do rozhodnutí nových.
Problém ale vidím v dostupnosti těch judikátů - v Aspi je jich pár, komentářů k novým, ale i stěžejním starým, rozhodnutím v psané literatuře také moc není a zvláště když úředník neovládá angličtinu, nelze po něm dost dobře žádat, aby judikaturu ESLP znal. Zajímalo by mě, odkud berou poznatky o judikatuře ESLP vyšší soudy - zda brouzdají v HUDOCu, zda sledují nějakou literaturu nebo jak se vlastně dozví, který judikát ESLP je relevantní a který ne, či jak hledají při nově rozhodovaných věcech přiléhavé judikáty. Myslím, že ani NSS nebo ÚS na tom nejsou - co se přístupnosti a úrovně zpracování judikatury ESLP - nejlépe.
Mám pro Vás dobrou a špatnou zprávu. Nejdřív ta špatná. Bez znalosti angličtiny (a francouzštiny) pracovat na špičkové úrovni s judikaturou ESLP nelze.
Teď ta dobrá. S judikaturou ESLP lze na velmi slušné úrovni (bohatě postačující pro rozhodce Odboru azylové a migrační politiky MV) pracovat i bez znalosti angličtiny či francouzštiny. Chce to jenom, aby někdo na OAMP centrálně (a průběžně) zpracovával judikaturu ESLP (tj. stahoval relevantní rozhodnutí, vytvářel právní věty či abstrakty a překládal kličové úryvky z právní argumentace) a v pravidelných intervalech tyto materiály posílal rozhodcům OAMP v jednotlivých přijímacích a pobytových střediscích. OAMP ma navíc ulehčenou práci, protože veškerou relevantní judikaturu ESLP do roku 2007 zpracoval UNHCR (v češtině dostupné na http://www.unhcr.cz/dokumenty/prirucka_echrc.pdf a na http://www.unhcr.cz/dokumenty/prirucka_echr2.pdf).
Ostatně OAMP již podobný interní dokument používá u judikatury českých soudů (jmenuje se to plus minus "Právní věty vybrané z rozsudků českých soudů významné pro rozhodovací činnost OAMP"). To stejné by měl mít OAMP i pro judikaturu ESLP.
Jenom aby nevznikla mýlka. Na MV (a nejen na OAMP) pracuje spousta schopných lidí, kteří moc dobře vědí, která bije. Jenom se to ne vždy v plné míře projevuje na rozhodovací činnosti jednotlivých odborů MV. Chyba je spíše organizačního či manažerského typu.
[U OAMP pak hrálo roli i to, že ve věcech azylu (dnes mezinárodní ochrany) rozhodovali často neprávníci. Od nich opravdu sofistikovanou práci s judikaturou ESLP očekávat nemůžeme. Jde ale opět o strukturální problém. Rozhodovaní takto komplikovaných sporů neprávníky je totiž dlouhodobě neudržitelné. I to se ale už pomalu mění.]
Ad české vrcholné soudy:
NS, NSS i ÚS mají kvalitní analytická oddělení, která jsou schopna na dotaz soudce dohledat a případně přeložit jakékoliv rozhodnutí ESLP či zpracovat rešerši k danému právnímu problému.
Nevidím důvod, proč by podobná oddělení nemohla existovat i na jednotlivých ministerstvech.
Souhlasím ale s Vámi, že u všech tří vrcholných soudů je pořád co zlepšovat.
AD Jan Potměšil.
Pokiaľ ide o dostupnosť judikatúry ESLP, slovenská Rada Európy priebežne mapuje preklady rozsudkov do ČJ / SJ.
http://www.radaeuropy.sk/swift_data/source/dokumenty/rada_europy/institucie/eur_sud_pre_lp/databaza_rozsudkov_ESLP.xls - zoznam je radený podľa abecedy, ale sú tam uvedené príslušné články.
Samozrejme, z toho zoznamu sa nedá zistiť, čo je a čo nie je relevantné, na to je určite lepšie "zabrouzdat" v HUDOCu alebo v odborných článkoch. Ak niekoho zaujíma konkrétna oblasť, raz za čas si može pozrieť tlačové správy ESLP alebo si odfiltrovať podľa stupňa doležitosti nové doležité rozsudky (táto možnosť je na HUDOCu v rubrike "importance level") a prečítať si ich.
Děkuji panu Kosařovi za odpovědi a vůbec za celý seriál - podobné informace jsou velmi užitečné. Osobně pracuji s judikaturou ESLP spíš nahodile, dílem z neznalosti, dílem proto, že např. při vyřizování stížnosti panu ministrovi na sousedčina "vřeštícího papouška" toho zpravidla není třeba. Ovšem jiná je věc u rozkladů, kde jde např. o státoobčanské věci, o právo na informace, o sdružovací věci atd., s OAMP také občas přijdu do styku. Jakýsi analytický útvar by se na ministerstvu opravdu hodil - takhle závisí jen na iniciativě či invenci jednotlivých pracovníků (tedy aktivitě nahodilé a chaotické - byť nechci kolegům křivdit, neznám poměry na všech útvarech) a jejich ochotě (a možnostem) věnovat věci čas, aby bylo rozhodnutí na úrovni. Ideální by možná byla i nějaká centralizovaná redakce judikatury ESLP pro ČR (takhle máme Parlamentní institut, analytická oddělení ÚS, NS a NSS a další instituce, jejichž práce se částečně překrývá). Ideální by též byl jakýsi "genealogický strom" judikatury ESLP, kdy by byl znát vývoj, štěpení a zas sjednocování judikatury...
Mě právě zajímalo, jak kdo z přítomných s judikaturou ESLP pracuje, kde hledá informace, jak pozná, který judikát je ten pravý apod., či jak to řeší NSS, abych se mohl inspirovat. Takže ještě jednou dík za všechny odpovědi.
Okomentovat