Jak správně citovat judikaturu ESLP IV.: Shrnující desatero
Pro neúnavné (nebo naopak náhodné) čtenáře přikládám desatero, které v kostce shrnuje obsah předchozích tří postů.
1. Nesprávné citování judikatury ESLP je jedním z neuralgických bodů při aplikaci judikatury ESLP v České republice.
2. Důsledná citace judikatury ESLP je důležitá pro identifikaci citovaného rozhodnutí a verifikovatelnost závěrů dovozovaných z citovaného rozhodnutí.
3. Judikaturu ESLP je nutné citovat tak, aby bylo citované rozhodnutí ESLP jednoznačně identifikovatelné, a tudíž i dohledatelné.
4. Absolutní citační minimum jsou následující tři údaje: (1) jména stran; (2) datum rozhodnutí; a (3) číslo stížnosti.
5. Správná citace rozhodnutí ESLP by měla obsahovat, v podstatě v libovolném pořadí, následujících pět údajů: (1) jména stran; (2) datum rozhodnutí; (3) typ rozhodnutí; (4) orgán, který v dané věci rozhodoval; a (5) číslo stížnosti.
6. Pokud je odkazováno na konkrétní právní názor obsažený v citovaném rozhodnutí ESLP, je nutné rovněž (tj. kromě výše uvedených pěti údajů) odkázat na konkrétně citovaný odstavec.
7. Odkaz na citovaný odstavec je zcela zásadní pro verifikaci právního závěru dovozovaného z citovaného rozhodnutí ESLP.
8. Odkázat na citovaný odstavec je nutné jak v případě přímé citace, tak v případě „pouhé“ parafráze právního názoru obsaženého v daném odstavci.
9. Nesprávné citace judikatury ESLP lze minimalizovat internalizováním následujících čtyř kroků: (1) zkontrolovat, zda skutečně cituji rozhodnutí ESLP, ze kterého vycházím; (2) zkontrolovat, zda skutečně cituji ten odstavec rozhodnutí ESLP, ze kterého vycházím; (3) zkontrolovat, zda nebylo rozhodnutí ESLP, které cituji, postoupeno velkému senátu ESLP; (4) pokud si nejsem jistý přesností překladu rozhodnutí ESLP, zkontrolovat, zda překlad odpovídá originálu.
10. Je nanejvýš vhodné se vyvarovat třech dalších typických českých nešvarů při citaci judikatury ESLP: (1) přehnané anonymizace; (2) mechanického užívání blokových citací; a (3) používání výhradně souhlasných citací.
1. Nesprávné citování judikatury ESLP je jedním z neuralgických bodů při aplikaci judikatury ESLP v České republice.
2. Důsledná citace judikatury ESLP je důležitá pro identifikaci citovaného rozhodnutí a verifikovatelnost závěrů dovozovaných z citovaného rozhodnutí.
3. Judikaturu ESLP je nutné citovat tak, aby bylo citované rozhodnutí ESLP jednoznačně identifikovatelné, a tudíž i dohledatelné.
4. Absolutní citační minimum jsou následující tři údaje: (1) jména stran; (2) datum rozhodnutí; a (3) číslo stížnosti.
5. Správná citace rozhodnutí ESLP by měla obsahovat, v podstatě v libovolném pořadí, následujících pět údajů: (1) jména stran; (2) datum rozhodnutí; (3) typ rozhodnutí; (4) orgán, který v dané věci rozhodoval; a (5) číslo stížnosti.
6. Pokud je odkazováno na konkrétní právní názor obsažený v citovaném rozhodnutí ESLP, je nutné rovněž (tj. kromě výše uvedených pěti údajů) odkázat na konkrétně citovaný odstavec.
7. Odkaz na citovaný odstavec je zcela zásadní pro verifikaci právního závěru dovozovaného z citovaného rozhodnutí ESLP.
8. Odkázat na citovaný odstavec je nutné jak v případě přímé citace, tak v případě „pouhé“ parafráze právního názoru obsaženého v daném odstavci.
9. Nesprávné citace judikatury ESLP lze minimalizovat internalizováním následujících čtyř kroků: (1) zkontrolovat, zda skutečně cituji rozhodnutí ESLP, ze kterého vycházím; (2) zkontrolovat, zda skutečně cituji ten odstavec rozhodnutí ESLP, ze kterého vycházím; (3) zkontrolovat, zda nebylo rozhodnutí ESLP, které cituji, postoupeno velkému senátu ESLP; (4) pokud si nejsem jistý přesností překladu rozhodnutí ESLP, zkontrolovat, zda překlad odpovídá originálu.
10. Je nanejvýš vhodné se vyvarovat třech dalších typických českých nešvarů při citaci judikatury ESLP: (1) přehnané anonymizace; (2) mechanického užívání blokových citací; a (3) používání výhradně souhlasných citací.
Žádné komentáře:
Okomentovat